sigf07

Nerad to říkám, ale jde asi o nejslabší Sinatrův kousek, co jsem doposud viděl. Není to vyloženě špatný film, takový by snad ani nemohl se Sinatrou a Martinem vůbec vzniknout, ale film po scénáristické stránce značně pokulhává. Jednotlivé obrazy (přepadení dostavníku, krádež peněz, plovoucí kasino) dokáží zaujmout, ale vždy, když se zdá, že film nabírá jasný směr, je děj přerušen a znovu se rozjíždí nové seznamování s dalšími postavami a novými okolnostmi.

Frank Sinatra patří mezi mé oblíbené herce i zpěváky a ani jeho jediný režíjní počin jsem si nemohl nechat ujít. Zajímavě zní už samotný námět, který přiznávám zároveň svádí i k jistým (ale nenaplněným) obavám. Japonci a Američané společně uvězněni na opuštěném ostrově zavání spoustou klišé včetně závěrečného mávání odplouvajícímu nepříteli, ovšem Sinatra se scénáře chopil tím nejlepším možným způsobem. Dovolí sice oběma stranám uzavřít příměří, ale nenechává hrdiny zapomenout, že okolo zuří válka. Skvěle vykresluje nedůvěřivost obou velitelů , kteří si dobře uvědomují, že idyla nebude trvat věčně. A právě tímto realistickým pohledem dosahuje antimilitaristického vyznění spíše než kdyby vojáky nechal ostře nadávat na absurdnost války.

Dívat se na Single Mana jako na další z filmů o homosexuálech (ve stylu Zkrocené hory) je zásadní chybou. Spíše jde o film o osamění po ztrátě partnera, se kterým se musejí potýkat a vyrovnat všichni bez ohledu na orientaci. Je o hledání východiska a odpovědi na otázku, zda po takové ztráti stojí za to ještě žít a začínat nanovo. Popravdě, těžko najít na filmu to nejlepší. Herecký koncert Colina Firtha a de facto i ostatních herců, hudba a okouzlující kamera tvoří kompaktní celek, drama špičkové kvality, které nebýt upozaděno Zkrocenou horou, by bylo jednoznačným oscarovým favoritem.

Herecký koncert dvou velkých hvězd a opět trochu jiný pohled na druhou světovou válku. Bernhard Wicki příchází s originálním a napínavým příběhem, ale hlavní síla spočívá právě ve vykreslení a hereckém pojetí jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů. Postava Marlona Branda se rozhodla emigrovat a brát válku jako něco, co se jej bezprostředně netýká a nebýt k tomu dotlačen, nikdy by na palubu nevkročil. Sledujeme jeho vzrůstající obdiv ke kapitánovi, který sice nesouhlasí s děním ve své zemi, ale zachoval si k ní věrnost a smysl pro morálku. Kapitánův vztah k Brandovi zase přechází od odporu vůči SS až k přesvědčení „všichni nejsou stejní“. Přidávám ještě dalších 10% za Brandův německý přízvuk (i když ve skutečnosti by se asi na palubě německé lodi mluvilo německy a ne anglicky s přízvukem).

Woody je zpět. Neříkám, že v plné síle, ale oproti filmům z několika posledních let, kdy docela vařil z vody a spoléhal na velkorysost svých obdivovatelů, konečně přichází s filmem, který má potenciál stát se něčí srdceční záležitostí. Dialogy, plnými sarkasmů, pro které jsem si ho oblíbil, tentokrát sice oplývají především hrdinovy partnerské hádky, ale o to ani tak nejde. Woody se tentokrát rozhodl hrát na nostalgickou stranu a během pár minut mě dokázal zahrnout pocitem poklidné pohody a já se jen blaženě usmíval, usrkával horkou čokoládu, poslouchal Colea Portera.

V podstatě to odpovídá tomu, co jsem od filmu o lupičích důchodcích očekával. Žádná krkolomná akce, spousta nostalgie, troška napětí a pohodová dvojka Walken-Freeman. Možná bych měl říct trojka, ale William H. Macy mezi mé oblíbence zrovna nepatří a ani zde mě nepřesvědčil o tom, že by tomu mělo být jinak. Zato strávil asi polovinu svého času před kamerou nahý… Na druhou stranu jsem čekal promyšlenější plán loupeže a při tak silném hereckém týmu i více legrace.

Sledovat osudy Scotta Pilgrima je asi tak zábavné (vlastně je to úplně totéž) jako koukat někomu přes rameno, když hraje počítačovou hru. Pobaví vás pár vychytávek a hlášek, zhodnotíte vizuální stránku a po pár minutách, kdy získáte představu, o čem to je, zřejmě dojdete k závěru, že mnohem zábavnější než sledovat, jak hráč u počítače postupně domlatí všech 12 soupeřů do bezvědomí, by bylo sám usednout za klávesnici. Jenže to nejde…

Německá agitka nebo reklama na německé výškové bombardéry ? Druhou volbu bych uvítal, jenže tvůrci evidentně usilovali o první variantu. Výsledkem je spousta tlachání o kamarádství, nutnosti boje za správnou věc a vzájemné poplácávání po ramenou, jelikož se podařilo nepříteli způsobit nadočekávání vysoké (neúměrně nadsazené) ztráty. Poslední propagandistická tendence vrcholí scénou, kdy sestřelený pilot zajme (vzdají se mu) pár desítek demoralizovaných francouzských vojáků. Jo a končí to radostným vzletem proti pobřeží Velké Británie… na tenhle happyend jen tak nezapomenu :-)

Koukám, že američtí voliči na rozdíl od těch českých nevybírají při volbách to menší ze dvou zel, ale to větší ze dvou dober. Přinejmenším to tak funguje ve vesmíru, který si tvůrci Správné volby vysnili. Jak už to bývá, první polovina filmu má našlápnuto k zajímavé, ačkoli lehce absurdní, komedii, přičemž druhá půle diváka svým moralizováním a vnucovaným poselstvím „Choďte k volbám, změňte svět“ znechutí a srazí hodnocení mezi slabý průměr. Kevina Costnera jsem delší dobu ve filmu neviděl a jak vidím, pohodáře s širokým úsměvem stále zvládne zahrát bez potíží. Přemoudřelá otravná dcerka Madeline Carrollová je jiná věc… jestli ji to zůstane, asi si chlapa nenajde. Trochu se divím, že film nekončil namísto obligátního „The End“ velkým červeno-bílo-modrým nápisem „Bůh žehnej Americe“.

Podle mě jde o nedoceněný (a nepochopený) film. Souhlasím s tím, že samotný koncept, na kterém film stojí, je pitomostí – drsný polda dostane za parťáka mrňavého kluka, protože ten tím podmiňuje své vědectví při vyšetřování vraždy. Norman Golden (představitel toho mrňouse) však svou roli zvládl na jedničku a popravdě přemýšlím, kdy jindy mě dokázal dětský herec takto pobavit. Jako klukovi se mi líbil motiv naplňování Normanova snu stát se policajtem – možnost ošahat si pouta, pistoli, sedět v policejním autě s houkačkou, to vše jsem mu tehdy hrozně záviděl. Teď po letech mě spíše než zvědavý kukuč malého černouška dokázala pobavit hrdinovo špičkování s Burtem Reynoldsem, reakce poldů i kriminálníků a skryté narážky na jiné policajtskou filmovou klasiku.