sigf07

Velmi naivní a nechtěně zábavný pohled na drogovou problematiku v Československu tých let. Bráno s patřičnou dávkou nadhledu jde o velice zábavnou podívanou s několika nezapomenutelnými momenty (západoněmečtí mafiáni nepokrytě obdivující schopnosti naší státní bezpečnosti). Mimochodem, v jedné z menších rolí se ve filmu objevila začínající Nella Boudová.

Něco šermířských soubojů, dělostřeleckých přestřelek mezi majestátními koráby a i nějaká ta honička v kočáře (i když to zrovna není něco, co bych od filmů o korzárech vyžadoval), přesto mám dojem, že akce by ve filmu mohlo (a asi mělo) být víc. Především v té části, kdy se z nezkušeného velitele plachetnice stává ten obávaný titulní tygr sedmi moří. Pan režisér to vyřešil tím nejméně vhodným způsobem, a to tak, že po povedené scéně obsazení nepřátelské lodi zařadil dvouminutovou sekvenci, kdy burácí děla i titulní melodie, lámou se stožáry a potápí se lodě. Poté hudba utichne, kamera se vrací k Barrayovi, jakoby jsme poskočili o pár měsíců vpřed a kamkoli nyní hrdina příjde, vzbuzuje úctu a obdiv.

Další variace na Spielbergovy Čelisti, jen žraloka nahradily plazivé potvory a starosta neignoruje nebezpečí kvůli zahájení letní sezóny, ale kvůli výstavbě rodinných domků. Průměrný animal horor se všemi klady i zápory, které s sebou podobné téma a televizní zpracování obvykle přináší. Jen mi trochu nesedí podtitul Tichý predátor, chřestí se snad ještě častěji než se mluví a to je film přitom poměrně ukecaný.

Občas si říkám, že nad Skandinávií musí něco proudit ve vzduchu. Něco, co zapříčiňuje to zvláštní kritické vnímání světa, které se projevuje na tvorbě místních filmařů. Ať je to jakkoliv, evidentně se to neomezuje pouze na tvůrce celovečeráků. I vantan pa examininig je až orwellovsky schizofrenní drama, zaměřující se na otázku potlačování individuality v dnešní (alespoň mi přišlo, že se ve filmu jedná o tu dnešní) společnosti. Chytré, dobře zpracované a zahrané, překypující hutnou atmosférou.

Rozvleklá (až se mi nechce věřit, že to byly pouhé dvě hodiny) a právem prodělečná exkurze do jednoho z lasvegaských kabaretů. Kdo by kdy čekal, že se kariéra erotické tanečnice dělá z větší části přes postel a intriky a že při ní vezmou za své vaše morální zásady i vztahy?

Cameron Diaz se v této „nevšední“ komedii snaží přesvědčit sama sebe, že je stále kočka. Což je poněkud zásadní odklon od její dosavadní strategie (v The Box se nás snažila přesvědčit, že je herečka), ale obávám se, že s úspěchem se tak jako tak nesetkala. Zkažená úča je ve své podstatě další průměrná a podbízívá teenagerská komedie s tím rozdílem, že teenagery nahradili třicátníci a čtyřicátníci v rolích pedagogů. Kočka se snaží získat srdce idola/zazobance, o kterého musí soupeřit se zákeřnou sokyní a přitom si nevšímá, že po ní touží pohodový kluk. Herectví minimální, vtip žádný (opravdu se někdo dokáže smát tomu, že učitel v hodině spí nebo kouří v autě marihuanu?) a jiný než sladký konec se vlastně ani nedal čekat...

Mistrovsky natočená reklama na Sovětský svaz třicátých let. Nijak se netroškaří a předhazuje se jeden den v ruském velkoměstě od rána do večera se všemi činnostmi, které to s sebou přináší. Nevědět o co jde, hádal bych, že jsou zde zachycena léta padesátá nebo šedesátá a film tak docela otřásl mou představou o předválečném Rusku (ovšem byla to právě tato země kdo dal světu termín "Potěmkinova vesnice")...

Vzniknout tento film u nás nebo v některé ze zemí východního bloku, řeklo by se, že z něj přímo sálá to pravé budovatelské nadšení. A byla by to pravda. Jelikož je to ale britský snímek, asi bude třeba změnit rétoriku a říct, že je zde oslavován život na malém městě, sounáležitost mezi občany a svým způsobem i maloměstský konzervatismus. Titfieldčané se nechtějí vzdát své drahé lokálky a tak, když dráhy prohlásí, že je trať nerentabilní, rozhodnou se pod vedením místního faráře, který si plní svůj klukovský sen, provozovat trať sami. Nadšení železničního spolku je tak nakažlivé, že jsem jen seděl a usmíval se a držel jim palce. A představa baru přímo v ranní lokálce se mi nehorázně líbí.

Drogy a ilegální přistěhovalci možná v budoucnu nebudou tím nejhorším, co bude do Spojených států proudit přes jižní hranici… Na jednu stranu jsem ohromený tím, co tvůrci s omezeným rozpočtem dokázali po technické stránce a líbí se mi i originální námět, na druhou stranu mám za to, že se mohla věnovat větší pozornost obsazení ústřední dvojice, protože tahle nesympatická dvojka amatérů dokázala zkazit dobrou polovinu svých scén – a to je na pováženou, vezmeme-li v úvahu, že většinou stačilo jen tvářit se unaveně a vyděšeně.

K současným českým filmům a především ke komediím nelze přistupovat jinak, než se značnou nedůvěrou. Má to své opodstatnění v desítkách trpkých zklamání a nenaplněných očekáváních. Ženy v pokušení jsou ale tou kapkou v moři propadáků, díky které stojí za to nelámat nad českým filmem hůl a doufat v lepší budoucnost. Přitom se nejedná o vyslovenou „řachanou“ při které v křečích padáte z gauče případně kinosedaček, ale o vtipné (a klidně můžu říct, že i inteligentní) ženské plkání ve stylu Zoufalých manželek.