Tsuki

Blbost jen tak k pousmání... ~(2,0★)~

Film, který se dokonale hodí na sledování v kině. Příběhově to možná až tak neoslní, ale formou určitě ano. Všechny ty barvičky, stíny, efekty, kostýmy... a v neposlední řadě samozřejmě herci. Skvostná dvojka (Johnny Depp a Helena Bonham Carter) si spolu zahrála už v tolika Burtonovských filmech, že je asi není ani třeba zmiňovat. Ale kromě nich potěšily i Chloë Grace Moretz, Michelle Pfeiffer a také herečka Eva Green, kterou jsem sice předtím ani neznala, ale po zhlédnutí Temných stínů si nedovedu představit, že by se na tu roli někdo hodil lépe. Ve filmu navíc najdeme mnoho vtipných hlášek a podařených scén, i když na druhou stranu uznávám, že ze spojení upíra z 18. století se světem 20. století by šlo určitě vytěžit více... Bavila jsem se ale hodně dobře a žasla nad tím množstvím nápadů v délce necelých dvou hodin. Mohl by to být dokonalý film, pokud by dějová linie byla o něco propracovanější. ~(4,0★)~

Dovedu si představit, že jako vůbec první zfilmování populární mangy Hana Yori Dango to mohlo mít v roce 1995 docela úspěch, ale jinak je nutno říct, že je to hodně slabé, strašně úspěchané a nepřirozené. Nejspíš to bylo točeno jako nízkorozpočtový film, takže se není moc čemu divit, ale některé scény, působící divadelním až telenovelovým dojmem, jsou téměř do nebe volající. Na mysl mi například přichází scéna, kdy Makino vyběhne v noci na střechu školy a hledá Hanazawu. Ten v tu ránu vyleze zpoza rohu a neuvěřitelně toporným způsobem přejde k Makino. Celkově špatné herecké výkony a režie... Ale bylo zajímavé vidět mladou Uchidu Yuki a Taniharu Shōsukeho. Navíc "móda" roku 1995 mi přišla vtipná. Z pohledu současnosti působil styl F4 dost trapně. Co měla například znamenat ta Dómjódžiho odhalená hruď? To mělo vážně působit cool? Vypadal jako nějaký přihlouplý Sandokan. To mě přivádí k tomu, že bych si vážně někdy ráda přečetla mangu, i když je dost dlouhá. Jelikož začala být vydávaná v roce 1992, je samozřejmě hodně pravděpodobné, že ty módní kreace jsou tam podobné nebo dokonce stejné jako v tomto filmu. Osobně mi ale víc sedí atmosféra japonského dorama z roku 2005, i když to může být tím, že jsem ho viděla jako první. Mimochodem, oba japonští "Dómjódži" (tj. Matsumoto Jun a Tanihara Shōsuke) si nedávno společně zahráli v japonském seriálu Rakki Sebun (Lucky Seven), kdyby někoho zajímalo, jak v současnosti oba dva vypadají (no, MatsuJun se příliš nezměnil od roku 2005, zato Tanihara od roku 1995 docela ano :)) ~(1,8★)~

Celé to stojí na výkonu Meryl Streep, který je sice jako obvykle výtečný, ale pro kladné hodnocení celého filmu to samozřejmě nestačí. Neseděla mi ta forma - útržkovité prolínání přítomnosti, minulosti a halucinací. Celé to pak působilo jako nicneříkající slepenec. Dojem těžkého "boje" Margaret Thatcherové to sice dokáže divákovi předat, ale i za to bych spíše přičetla body Meryl Streep. Bez ní by tenhle film byl úplně o ničem. ~(3,2★)~

Kdyby byl Eita v celém seriálu, mohlo by hodnocení dopadnout o něco líp. Od začátku jsem měla pocit, že to herecky tak nějak táhne, ale pak ouha - jeho postava (Nitta) zmizela ze scény a znovu se objevila až v posledním díle, což je vážně škoda. V rámci příběhu to samozřejmě mělo svůj smysl, ale bohužel to způsobilo, že zhruba polovinu seriálu jsem se s ostatními postavami trošku nudila. Konečný díl byl zase o něco lepší, ale celkově to vidím na průměr. Souhlasím se Zízou - i když jsem se popravdě začala na tohle dorama dívat kvůli MatsuJunovi, nakonec jsem tam mnohem raději viděla Eitu. MatsuJun se herecky, jak je vidět, nijak zvlášť nepohnul z místa a pořád hraje tak nějak stejným způsobem, takže i jeho role splývají trochu dohromady a působí pak nezajímavě. ~(3,0★)~

V poslední době zjišťuju, že vlastně nevidím pořádný důvod, proč být zarytým odpůrcem podobných naivně holčičích filmů. Ano, Clique bylo místy vážně stupidní. Snad každý člověk, který už opustil svá náctiletá léta, si musí myslet, že Massie a její kamarádky jsou nehorázné krávy a Claire je hloupá slepice, která neví, co chce. Ale když se nad tím zamyslím, neměl snad každý okolo třináctého roku života podobné trapné období, kdy se mu hlavou honily najrůznější naivní myšlenky a choval se někdy jako naprostý pitomec? Pokud se na to podívám z téhle strany, tak nevidím důvod, proč podobné filmy zatracovat. I Clique mi ve výsledku přišlo jako milý průměrný film. A připomněl mi, jak ráda bych se aspoň na chvíli vrátila do toho bezstarostného období, kdy mi bylo dvanáct. :) ~(2,3★)~

Za mě silnější tři hvězdy. Většinu věcí, které bych ráda napsala, už zmínila Zíza, takže se nechci zbytečně opakovat. Ale ráda bych dodala, že seriálu sráží body spíše konečné vyústění, které se dá dost očekávat a není nijak zvlášť originální. Někdy v polovině jsem se ale bavila skoro i na čtyři hvězdy a vztah mezi Han Junou a Kóheiem se mi líbil. Navíc mě zpočátku rozesmíval "Ganmo" s tím svým trezorem s nápisem "do té doby se už nikdy nevrátím" a svým akčním chováním v rytmu písničky BATTLE WITHOUT HONOR OR HUMANITY. Pak ale level celého seriálu začal nějak upadat. I "Ganmo" se víceméně uklidnil, Han Juna a Kóhei přijali konečně své city a už to byla oproti začátku a prostředku trošku nuda. Přesto ale příjemný seriál s pěknou hudbou (SPITZ - Time Travel). ~(3,3★)~

Jako disneyho romantický film pro mladší kategorie je to samozřejmě naivní, přeslazené a i trochu přihlouplé, ale přesto jsem se docela bavila a hudba tam taky nebyla nejhorší. Jen jsem nechápala tu nesmyslnost v přístupu Jessicy (hlavní postavy) - nejdřív ostrý kontrast oproti své sestře, kdy s naprostým přesvědčením dává najevo, že nějaká slavná hvězda je jí ukradená a že toho kluka absolutně nemusí, a přitom se hned o pár minut dál s oním hlavním protagonistou tahá po celém LA a fotí se s ním. Pak mu opět vpálí do obličeje, že je spratek a kdo ví co, a hned nato se s ním už drží za ruku. Pak se s ním pohádá a pak bulí... no, kdyby mi bylo tak třináct, tak bych pro ni nejspíš měla pochopení, ale jinak je to nesmyslnost na entou. Hlavní mužská postava taky žádná výhra - klasický "americký" účes á la Justin Bieber a hezounský look. No, myslím, že se vlastně nic jiného čekat nedá. Musím ale uznat, že to bylo pořád koukatelnější než High School Musical. Rozhodně mě to bavilo víc. ~(2,3★)~

Z kina jsem odcházela naprosto spokojená. Dokonce se mi to líbilo více než japonské Battle Royale se stejným námětem. I když tedy přiznávám, že to bude i tou romantičtější dějovou linií - na to si zkrátka potrpím, protože filmy, které jsou čistě o nějakém zabíjení, se mi nelíbí. Ale taková kombinace se mi hodně zamlouvala. V určitém smyslu to bylo vlastně zvrácenější než výše zmíněné Battle Royale - tak trochu mi to připomnělo Orwellovo 1984 (knihu, filmovou adaptaci jsem neviděla), ohledně té manipulace lidu a smyšlené země, kde určitá skupina lidí vládne pevnou až krutou vládou. V podstatě mě to i dost navnadilo přečíst si původní knihu, od které bych očekávala, že bude snad dokonce lepší než film (jak to tak bývá). A plusové body má za mě Jennifer Lawrence, která mi je jako herečka velmi sympatická. ~(4,2★)~

Nemůžu říct, že by to nebylo zábavné, ale postava Setha mě chvílemi štvala svými nejapnými kecy (na druhou stranu, v některých momentech to bylo vtipné - třeba, když se rozčiloval nad debilností jména McLovin :)). Potěšili mě hlavně Michael Cera, Christopher Mintz-Plasse a malá role Emmy Stone (ta mě zkrátka potěší vždycky). Celkově průměrná zábava s několika lepšími scénami. ~(3,1★)~