Remedy

Del Torův cit pro imaginaci je neuvěřitelný. Překrásná hudba, v jedné rovině nádherný pohádkový příběh a celkově zážitek, na jaký se jen tak nezapomíná. Bizardní fascinace závěrem už je jen takovou třešničkou...

Upřímně jsem byl "namlsán" trailerem i hereckým obsazením, takže očekávání byla nemalá. Je fakt, že Peacock má místy dost slušnou ( i když dost nepříjemnou) atmosféru - zejména při zobrazení psychiky hlavního hrdiny/"hrdinky". Herecky opravdu velmi sympatické, námět poměrně originální, scénář na slušné úrovni, režie dobrá, ale prostě jsem nedostal, co jsem očekával, navíc potenciál, který Peacock má (měl) zůstal mnohonásobně nevyužit.... Trochu více tajemna, které by filmu dodalo příchuť mysteriózního thrilleru, by dle mého fungovalo mnohem lépe... Takhle to je "jen" slušné komorní psychologické drama. 70%

"Pan" scénárista Tony Gilroy dokazuje, že mu ani režie není cizí a za podpory ultrasympatického Clooneyho servíruje strhující příběh z prohnilého právnického světa. Elswitova kamera je neskutečně vymazlená, atmosféra by se místy dala skutečně krájet, režijní vedení je přesné a věcné. Promyšlená a profesionální práce po všech stránkách.

Rádoby akční horor s jednou výrazněji natočenou scénou (výbuch benzinky:)) nepřinášející svému žánru nic nového. Ovšem Rutger Hauer jako Hitcher je dokonale odporný a přitom zároveň velmi charismatický, takže to vidím ve výsledku na nějakých 65-70%. Jedna z věcí, která mě ještě poměrně bavila, byla ta proměnlivost vzájemného vztahu mezi Jimem a Johnem.

Není to kdovíjak invenčně natočené, ale svůj účel to jistě plní. Ta rozporuplnost, prázdnota, nedůvěra ve znovuobjevení sebe sama, zastírání pravdy kvůli zmírnění bolesti... Emočně dost neúprosný film s výbornou Dakotou Fanning a Forestem Whitakerem.

V produkci Sama Mendese vzniklo vcelku povedené drama s přesvědčivým herectvím Benicia Del Tora, v rámci možností snesitelnou Halle Berry a s lehce naprůměrným Duchovnym. Moc se mi líbila "angažovanost" postavy Del Tora, kdy v první části byl spíše vedlejší postavou, aby poté strhl veškerou pozornost na sebe, za což mu po právu náleží ta čtvrtá *.

Atmosféra britského předměstí vystižena vskutku bravurně. Je pravda, že Gran Torino je komplexnější, "uhlazenější" a filmařsky vyspělejší, na druhou stranu takhle britská variace se lidově řečeno s ničím a nikým nesere. Syrová a drsná atmosféra, vynikající Michael Caine a pár okamžiků vnitřního uspokojení (zákony a činnost policie hold někdy nestačí) - to jsou takové tři hlavní důvody, kvůli kterým stojí Harry Brown za zhlédnutí. Co do autentičnosti a celkového vyznění působivější než Gran Torino – alespoň pro mě. 90%

Dost jsem byl zvědav na výsledné srovnání s Aronofského brilantním Requiem for a Dream. Trainspotting je místy vlastně i dost zábavný, na druhou stranu komediální složku vyvažuje pár opravdu dost drsných momentů. Je zřejmě neoddiskutovatelnou pravdou, že Boylovo dílo je co do „existenciální hloubky“ hodnotnější a má propracovanější scénář, ale zrovna tak nelze popřít, že po vizuální stránce vede jednoznačně Aronofsky. I když považuju Trainspotting za nejlepší Boylův film (kdepak Slumdog Millionaire…), nemůžu se ubránit pocitu, že Aronofského Requiem za sen mě zasáhlo mnohonásobně víc… UPDATE 2.6.2018 - Viděno po letech znovu, poprvé v pořádné kvalitě na BD a musím moc rád tu pátou hvězdu přidat. Trainspotting je kultovka jak hovado, na které se Danny Boyle režijně sakra vyřádil. Strašně se mi líbí, jak je to prostě vtipné až tak moc, že jsem se musel nahlas smát (scéna u snídaně s přetahovanou o prostěradlo) a zároveň to umí navodit velmi nepříjemné pocity (dítě v postýlce). A asi se mnou valná většina nebude souhlasit, ale já Trainspotting považuju spíš za komedii. Za satirickou, hořkou a hóóódně drsnou komedii :)

Je fakt, že takovýchto romantických filmů je jako šafránu - takže za tu nevšednost a dost osobité (a mně osobně moc sympatické) pojetí určitě velké plus. U "vážnějších" romantických filmů mívám většinou problém s postavami - emoce, peripetie a "útrapy" na mě většinou působí nevěrohodně (třeba Avaryho Pravidla vášně). U Wicker Parku tomu je přesně naopak. Skvělé ústřední trio vtisklo svým postavám tolik citu a emocí, že mi tu a tam i ta slza ukápla.)) Zajímavá režie a citlivě zvolená hudba nakonec směřují mé výsledné hodnocení k nějakým 90-95% a uvidím, co přinese druhá projekce.))

Tenhle film jsem viděl už někdy v létě 2008 - jenže bohužel v ne zrovna povedeném českém dabingu. Druhá projekce (už v původním znění samozřejmě) mi poskytla ještě hlubší a a intenzivnější zážitek, především zásluhou skvělého Johna Travolty (ze všech jeho rolí z poslední doby je takhle jednoznačně nejlepší), vhodně zvoleného prostředí a v neposlední řadě propracovaného scénáře a příjemného soundtracku. Jak zde již bylo zmíněno - jedná se o nezávislý film, který dost snadno zapadne a rychle se na něj v širším povědomí zapomene. Opravdu je to škoda, protože se jedná o překrásný příběh, který má nejen hlavu a patu, ale taky srdce. 90%