Remedy

Jedna z nejlepších českých pohádek, u které jsem se v dětství i docela dost bál. Výborná Bohdalová společně s Hanzlíkem herecky excelují v příběhu, jehož některé myšlenky zůstanou aktuální snad navždy. Jako exemplární příklad mě napadá scéna s královským šaškem a dvořany, kde se v okamžiku lámání chleba zachová panstvo tristně svinským způsobem. Není v tom asi třeba hledat nějaké hlubší paralely s dnešní "rozdělenou" společností. Lidi jsou prostě svině.

Kvalitativní restart DCEU se tentokrát povedl a to v poměrně pompézním stylu. Po katastrofální Justice League bylo navýsost moudrým rozhodnutím angažovat Jamese Wana, který po všech těch „snyderovských“ omalovánkách vtiskl celému universu zcela novou tvář a vsadil na invenční, hravý a zároveň pořád maximálně profesionální přístup. Bez odkazů na zbytek universa tak vznikl v podstatě zcela samostatný film, který díkybohu není zatížen obvyklými neduhy ostatních DCEU filmů jako jsou ploché, někdy až debilní postavy a samoúčelný digitální maglajz. Jamesi Wanovi se povedlo vybudovat nádherný pohádkový svět, ze kterého je cítit (konečně u něčeho z DCEU!) ten správný zápal pro celou věc a obdivuhodný cit pro všelijaké detaily. Celé je to navíc opravdu konsistentní, což se o zbytku DCEU produkce ani s oběma zavřenýma očima říct nedá. Aquaman je tak SKORO ve všech ohledech ukázkovou komiksovou popcornovkou s půvabnou pohádkovou atmosférou, zástupem sympatických herců a nejlepším vizuálem od doby Avatara. V zásadních chvílích je emocionálně bohužel trochu slabší a nevyužívá naplno potenciál veškerých postav, což je vlastně jediná větší výtka. Tleskám a těším se na pokračování.

Další příběh z pera Johna Grishama na téma soudní drama, který se protentokrát ostentativně zaměřuje na členy poroty a možnosti jejich ovlivňování. Není to úplně typické drama ze soudního prostředí, protože do popředí se zde dostává odvrácená strana celého případu a samotný soudní proces je tu prezentován pouze jako formální záruka spravedlnosti pro veřejnost a média. Rozhodování a nejdůležitější část procesu se zde odehrává v ultrašedé zóně, což přispívá k mnohem většímu otisku soudního thrilleru a v některých momentech až dechberoucímu (v rámci žánru soudní drama určitě) zážitku z akčních scén. Jako celek je Porota bohužel zvláštně nevyrovnaná, což mi brání v jejím zařazení mezi top snímky ze soudního prostředí. Kdo ale vyhledáváte podobně laděné žánrovky, tak byste si to rozhodně neměli nechat ujít. V rámci žánru je to pořád silný nadprůměr.

Skutečný masterpiece Clinta Eastwooda a můj žhavý kandidát na vůbec nejlepší dílo v celé Eastwoodově filmografii. Na Tajemné řece je výborné, že ústřední kriminální zápletku ovlivňují vedle temného zážitku z dětství také naprosto odlišné charaktery tří hlavních protagonistů. Všechny tři postavy je také nadmíru zajímavé sledovat v dospělém věku, kdy jsou vinou nenadálé události všichni nuceni se znovu potkávat (navzdory faktu, že je každý již úplně jinde). Funguje to velmi dobře jako kriminálka, ale ten až intimně-psychologický rozměr dodává se svou stoupající intenzitou celému příběhu mnohem větší naléhavost. Zejména Sean Penn dokáže jedinečným (a jemu vlastním) způsobem přenést pocity a motivace své postavy na diváka, což v kombinaci s taktéž vynikajícím výkonem Tima Robbinse posouvá Tajemnou řeku daleko za hranice běžného kriminálního příběhu. Výborný závěr, který v podstatě jen korunuje brilantně rozehranou rošádu se všemi charaktery, už je taková třešnička na dortu. Žánrová delikatesa.

Sympatická žánrovka, která sice neoplývá pompézností Vlka z Wall Street či propracovaností Narcos (což samozřejmě vzhledem k odlišnému formátu logicky nemůže), na druhou stranu se Barry Seal o nic podobného ani nesnaží. Pořád je ale ohromně zábavný, a i když se "Nebeský gauner“ žádnou klasikou v žánru nestane, budu se k němu vracet vždycky rád. Do puntíku totiž splňuje koncept "feel good movie“ a Cruise je i ve svých skoro 60 letech chodící reklamou na charisma.

OBSAHUJE SPOILERY. Mám vlastně jedinou výtku. Moc mě nebrala ta rovina "zlá korporace chce ukradnout a ovládnout nejrozšířenější a nejoblíbenější hru ve virtuální realitě“, protože to na mě působilo přesně naopak. Ready Player One je především nádherný digitální epos o hluboce upřímné poctě popkultuře. Jedna zlá korporace v něm skoro až archetypálně ztělesňuje lidský druh, který nikdy nedokáže porozumět libovolnému fikčnímu světu, a proto se ho snaží ovládnout pomocí zvůle a násilí. Závěrečná katarze sice může působit tak, že to mimořádně fundovaní znalci popkultury nandali jednomu obrovskému korporátnímu subjektu, nicméně z mého pohledu je katarze tohohle filmu reprezentována něčím jiným. Vnímám ji jako mnohem osobnější zážitek, který je korunován nejvyšším možným vítězstvím (tj. úspěšným ukončením hry) a setkáním s posledním žijícím prastrýcem OASIS. Úspěšné odstavení korporátního protivníka je v ději samozřejmě důležité, ale z hlediska emocí a právě té katarze zcela zanedbatelné. Steven Spielberg totiž natočil (s veškerou technickou parádou, která je mu vlastní) nesmírně osobní film, ze kterého skoro v každém záběru sálá upřímná láska k popkultuře. Upřímně si nedovedu představit, kdo by to s takovou grácií, citem a úžasnými emocemi dokázal natočil lépe. Nečekal jsem, že mě tenhle pozdní Spielberg dokáže až takhle dostat. Viděno v kině, poté doma ve 2D, chystám se na 3D a následně UHD. Bravo, Stevene!

Je fascinující sledovat ten souboj emocí, faktů, životních zkušeností a analytického myšlení. Nepamatuju film, který by dokázal za 90 minut tak bravurně vykreslit charaktery všech (dvanácti!!!) postav. Resp. nemám důvodnou pochybnost myslet si opak. 12 rozhněvaných mužů je skutečný klenot na poli kinematografie, navíc s hrdou českou stopou Jiřího Voskovce.

První půlka je na čistých 5*, protože je to čirá esence skvělých hlášek, výborně napsaných postav a absolutního vrcholu v subžánru ritchieovské krimikomedie. Ve druhé půli se už ale ta tvůrčí dravost pozvolna vytrácí, aby „vyvrcholila“ ve finále, které je přinejmenším nemastné-neslané. Dokud Ritchie představuje, uvádí do děje a rozehrává zápletky, tak je vynikající a takřka bezkonkurenční. Po určité době mu ale jakoby dochází dech a pokračuje v duchu rutinní kriminálky z podsvětí. Občas sice ještě zaperlí nějakou pekelnou hláškou, ale postupně ztrácí (a divák s ním) zájem o postavy. Je to škoda, protože z toho mohla být klasika jako Snatch nebo Lock, Stock and Two Smoking Barrels. Slabší 4*.

Jeden z nejlepších animáků, jaké jsem viděl. Brilantní námět zrealizovaný tou vůbec nejlepší možnou formou. I přes některé opravdu vtipné momenty (údržba a "luxování" vzpomínek) je celý příběh maximálně konzistentní a seriózní, což má za následek intenzivní emocionální prožitek od začátku do konce. Nesmím taky opomenout, že tvůrci využili možnosti zvoleného tématu opravdu maximálně a moc si nedovedu představit, jak by to šlo vymyslet a natočit lépe. Jeden z těch filmů, u kterých si řeknu: "tohle do mrtě využilo veškerý potenciál a je to špička ve svém žánru".

Ve druhé půlce mě už ta Andersonova hravost a bizarnost začala trochu nudit a celé to na mě působilo až otravným dojmem repetitivnosti. Taky jsem měl občas pocit, že je přítomnost té obrovské plejády prvotřídních herců samoúčelná, protože příchod některých nových postav skutečně neposune děj ani o píď vpřed. Celkově je to ale samozřejmě pořád zábavné, zejména sexuchtivý hoteliér s gerontofilními sklony je v podání Ralpha Fiennese v některých pasážích naprosto boží ("spím se všemi svými přáteli"). Nemůžu se ale zbavit pocitu, že jde pořád jen o "pouhou“ grotesku s výstředními postavami a zajímavě křiklavou estetikou. Něco tomu prostě tentokrát chybělo. 3* jsou ale pořád málo, takže za mě takové slabší 4*.