kingik

Od Kissáků snesu jak co. Třeba tenhle kousek není z hudebního hlediska vůbec k zahození do hudebních lovišť. Jedná se o součást k soundtracku k divnému filmu s Keanu Reevesem, který u nás ani televize nezařazují do svého vysílání, jaká je to kravina. Přitom to nejlepší z něj je jednoznačně tenhle chytlavý song. Klip mě nezaujal nikdy naplno. Prostřih na ukázku z filmu, následně na zpívající hlavní dva členy kapely Gena Simmonse a Paula Stanleyho. Existuje i verze, která mapuje bohatou historii kapely. Stanley, kruciš, to je zpěvák s rozsahem! Kam se na něj hrabe uječený Steven Tyler, se kterým bývá srovnáván. Gene Simmons, ten nesmí v kapele chybět. Jeho jazyk, pačesy, neobvyklá barva hlasu. Takže technika zpívání, provedení aranží, image kapely, to je samozřejmě nej. A teď ten klip. Už něco pamatuje, ale nepřišel mně vyloženě fádní. Na dnešní zdatně technicky vychytané klipy se nechytá. Jasně, na počátku devadesátých let to muselo celé vypadat dobře. Dneska už jsou nároky někde jinde. Kissáci zde odložili líčidla a kostýmy, zkulturnili se. Výsledkem je pop-rocková záležitost, která se v čase složitých, vychytaných sound produkcí, jeví přece jen poněkud obstarožně. Pokud od Kiss čekáte jen kytarové nářezy, tahle píseň je důkazem toho, že to umějí i jinak. 60%

Já ji chci píchat, ty ji chceš píchat, všichni ji chtějí píchat! Mít Jessicu doma, pucuji jí štěrbinu od rána do večera. Ještě kdyby mně k tomu hezky zazpívala, o to by bylo veseleji. To by bylo poprvé a naposledy, co bychom se smáli. Jinak by to byly velice seriózní chvilky, v nichž by zpěv představoval pětiminutové přestávky v sexuálním maratonu. Klip vypadá perfektně. Má nápaditou složku, o nic pozadu nezůstává text, který neobsahuje jen běžné anglické fráze, melodičnost písně je neodolatelně podmanivá, jako pohled do očí Jessicy. U nás je její hudební popularita okrajovou záležitostí, není u nás známá. U této umělkyně je to jasné. Buď ji myšlenkově ojedete, nebo si neškodně poslechnete její album. Doporučuji si ji promítnout vizuálně. Je to holka v (uměleckém) rozpuku. Letím do Vancouveru ji vyšukat. Doufám, že tam bude k zastižení. Nerad bych ji v posteli nachytal s nějakým primitivním hokejistou. Doufejme, že Jessica má vkus. 100%

Host do (studiové) chalupy, Jiří Sovák na scéně. Příběh je to skoro až neuvěřitelný. Postarší muž si na noc vezme k sobě nocležníka, mladíka z hospody, se kterým se znal sotva pět minut. Ale problém byl s jeho Jedubabou, která už tak důvěřivá nebyla a před návštěvníkem schovala vkladní knížky. Byly na heslo, takže by každému potencionálnímu zloději, byly na vytření socialistické prdele. Mladík se té noci stane prostředníkem mezi postaršími manželi, s nimiž ho čeká bezesná noc bez masturbace nad obrázkem vysmáté Helenky Vondráčkové z časopisu Melodie. Čeká ho mnohem náročnější a méně příjemnější úkol. Své hostitele bude totiž usmiřovat. Nevím, která piča měla tu potřebu poslat v tom osmdesátém roce do redakce Bakalářů canc, v němž jsem neuvěřil skoro ničemu. Dietl to možná jen nešťastně uchopil, ale zřejmě mu v Mlynské Dolině a na Jindřišské 16, slíbili banány bez fronty. Do toho prostě musel jít. Ta povídka je příšerně koncipovaná. Ovšem stále je na místě vynikající herecké obsazení. Sovákovi jsem ochotný uvěřit vše, dokonce i to, že nesoudruhoval a spiklenecky se smál pod vousy. A tak se stalo, že musím ocenit tohoto velikána českého herectví, který uměl vytvářet neopakovatelnou interakci s mladými herci, v tomto případě to byl Antonín Navrátil. Stella Zázvorková si odehrála nesympatickou babu, kterou prostě nelze mít rád. Jen mě jaksi zarazilo, že oba měli za děti třicátníky. Při vší úctě nevypadali na produktivní věk. Odehráno tedy vzorně a uvěřitelně. Dovolím si konstatovat, že režisér Jaroslav Dudek se uměl zkušeně pohybovat v prostředí sestávajícím výlučně ze studiových rekvizit, respektive studiových interiérů. Proto jeho režijní podání je dobré a vůbec nerušilo, že se nenatáčelo v reálných kulisách. Vyšla z toho debilně nastavená povídka, která si svoji kvalitu umí obhájit zejména v hereckém obsazení a příjemném režijním vedení. 50%

Na rodinou dovolenou s Griswoldovic rodinkou se můžete vydat bez obav. Nemůže se nic stát. V nejhorším případě se jejich eskapádám nezasmějete. Anebo se jim budete smát jako pominutí. To už záleží na tom, jak máte své nároky na komedii nastaveny. Pokud vám stačí pásmo scének, poslepovaných nepříliš zdatnou režií, máte jedinečnou příležitost dostat se na komediální vlnu s poněkud nestandardní rodinkou, která se vydala poněkud nestandardním vozem albánské výroby na cestu napříč Amerikou až do zábavního parku, v němž zůstaly rodinné hodnoty a vzpomínky na dětství. Vystupování a chování Griswoldů určitě nepatří k příkladným. Jsou vůči druhým závistiví, zlomyslní, nepřejícní, agresivní, ale scénky těžící z jejich nectností a špatných charakterových vlastností, pobaví zdaleka nejvíc. Nejméně film bavil, když se čekalo, že s příchodem nějaké známé herecké akvizice to bude silně třeskuté. Ohňostroj humoru byl překvapivě nejméně zářivější, respektive zápalný knot nechytl vůbec a chcípl. A to nasere. Co třeba dlouhá sekvence se strýčkem rodiny Chrisem Hemsworthem, v níž by se humoru nedořezalo ani s motorovou pilou. Nejinak tomu bylo s "vodákem" Charlieho Daye, o nic lépe na tom nebyl ani hraniční policista Michaela Peňe. Prostě nic a nikdo nezafungoval s tím, co se nabízelo. A potenciál v těchto vystoupeních byl, scénář se o originalitu postaral, na humor ovšem kašlal. Režie byla rušivá. Vyloženě poslepované scénky nemohou bavit v celovečerní stopáži optimálním způsobem. A výjimkou nebyly ani okaté zadní projekce, když se zrovna rodina ocitla ve vzduchu a na vodě. Dvojice scenáristů si usmyslela, že svůj scénář zrealizuje. A jelikož dohromady nenatočili nic, dopadlo to pofidérně. Psaní jim jde evidentně lépe. Což potvrzuje celá řada neotřelých scenáristických nápadů, kterými se film jen hemží. Určitě ne všechny byly proklatě vtipné, ale k vidění byly nepříliš ohrané záležitosti: mladší bratr soustavně šikanuje staršího, vtipný návrat ke studijním dívčím hrám, auto, které má nevyzpytatelné funkce, včetně tlačítka s hákovým křížem, koupání ve splaškách aj. Nejlépe se filmu z komediálního hlediska dařilo, když byli na scéně jen Griswoldovi. Jakmile k nim někdo přibyl, už to vázlo. Russ Griswold, filmový to potomek Chevyho Chase a Beverly D´Angelo (i ti se ve filmu objeví), se svojí praštěnou rodinou zavítal také do našich kin, na rozdíl od Griswoldů z osmdesátek a devadesátek, kterým se to nikdy nepodařilo. Na cestu si přibalili humor všech možných kategorií, fekální humor ale příliš nepoužívají. Na zahnání podzimní, zimní, jarní a letní depky, by mohl být účinný. A pokud ne, tuhle dovolenou reklamujte u cestovky Daley&Goldstein. 60%

Beth bývala za života pohledná dívka, která chodila s ňoumovitým Zachem. Nyní je po smrti, rodiče i její přítel truchlí, ale jednoho dne se Beth vrátí s podezřele divných chováním. Nebude zdaleka jedinou, která vstane z mrtvých. A ke všemu si ani neuvědomuje, že je po smrti. Od počátku hodně lacině a málo zábavně instruovaná záležitost, která se do hororu ani plně nerozvine. Režijní rukopis Jeffa Baena byl dost slaboučký, vznikla jen jedna zapamatovatelná scéna. Je to přesně ta, v níž zombie Beth je připoutaná řetězy ke kamnům, které silou vytrhne a nese je na zádech. A ano, Beth je zlostná, silná, nadržená, posléze i nenažraná, ale nic, co by si mě režijně i příběhově podmanilo, nic, čemu by se dalo zasmát. O napětí snad film ani neusiloval, neměl ho v plánu. Film se postupně zhoršoval. Začátek, kdy se mrtvá holka k úžasu mladíka Zacha zjeví za okny domu svých rodičů a následné peripetie s jejich vztahem, to ještě ušlo (viz Pohřbít bejvalku - 2015), ale jak se náhle začali kupit oživlí mrtví, bylo to jen a jen horší. Výrobní náklady filmu musely být značně nízké, na filmu je to znát. Gore vesměs žádné, laciná výprava, neadekvátní hudební doprovod to celé jen dodělal. V podkresu zní úplně nesmyslně shluk jazzu a sraček. Uniklo mně, co způsobovalo zmrtvýchvstání, nebo to v tom filmu ani nebylo vysvětleno? Příliš nepomohla ani účast elitních druholigových hvězd. Všichni se sice snaží, i za cenu akceptovatelného přehrávání, které je nejvíc patrné u hlavní herečky Aubrey Plaza. Skoro jsem jí to ztvárnění zombie nevěřil, měla štěstí, že se na ni dalo dívat, i přes počínající hnilobu. Ale přece jen Dane DeHaan a John C.Reilly mají sakra na víc, než se zahazovat v těchto blíže neidentifikovatelných kravinách za pár babek, co mají do hororu daleko a o komedii se neznatelně otřou. Až se jednoho dne vaše přítelkyně přestane převlékat, bude si domů nosit hlínu, většinu času bude trávit na půdě a nebude libě vonět, nejspíše máte doma zombíka. Otravný film úplně o hovně. 20%

Animované dobrodružství, v němž je legendární skupina Kiss největší atrakcí. Zazní zde jejich několik největších pecek a jednotliví členové jsou zde obdařeni superschopnostmi. Scoobyho parta je odsunuta téměř do pozadí, skoro je zde až navíc. Tentokrát se o její služby nikdo neprosil. Do rockového parku kamarádi zavítali na speciální halloweenský koncert skupiny, ale ten je ohrožen. Řádí zde totiž démon zvaný Rudá stvůra, který má zálusk na vzácný a mocný diamant, s nímž je možné povolat zkázu. Kámen mají v držení Kissáci, kteří ho nedají bez urputného boje. Po akční stránce se film prakticky nezastaví a velmi sympaticky se tímto způsobem tvůrcům vymkl kontrole. Některé dravé akční pasáže jsou prokládány nesmrtelnými hity z dílny oslavované kapely. A ke slyšení je to nejznámější, co na hudebním poli pomalovaní hudebníci spáchali. Svoje kreslené postavičky si dokonce i namluvili. Spojení s kreslenou partou kolem psa Scoobyho se světem skutečně existujících hudebníků už tolik zajímavě nepůsobilo. Ty dva rozdílné světy se ne a ne optimálně spojit. Muselo se tedy také i hudebníkům přiřadit několik ne moc přirozených prvků, které v podstatě byly nadpřirozené. Jejich schopnosti plivat obří oheň, používání rentgenového oka a další kissácké vychytávky, už tolik nenadchnou. Své nápady ale film uměl poměrně dobře využít ve svůj prospěch. Kissácký park skýtá množství atrakcí, které malé i velké diváky zaujmou. A pořád se něco dělo. Akce se na diváka valila ve velkých přívalech. Animace nebyla samozřejmě na špičkové úrovni. Jedná se o animované dílko určené pro televizní promítání. Tomu je vše podřízeno. Technická kvalita zaostávala za bombastickými kino-animáky posledních let. Režijní dvojka Spike Brandt & Tony Cervone specializující se delší dobu na tyhle lacinější animovaná dílka zná dokonale, co na děti a jejich rodiče zabere. Animovaný svět si nyní zarezervovala rocková partička, která spojila síly s veselou partou záhadologů. A to by v tom byl čert aby té záhadě nepřišli v takovém počtu na kloub. A skutečně přijdou na to, jak se to s tou strašidelnou záhadou vlastně mělo. Závěr je docela dobře vypointovaný. Tím líp. 60%

Další růžová noc. Při pohledu na tohoto zpěváka vyvstane otázka, jestli nepřiletěl z teplých krajin. Absolvovat s ním klip totiž představuje rizikový faktor. Převládá pocit, že napadne pánskou řiť dřív než jeden řekne Adam, respektive Anál. Klip jen s pásem cudnosti. Napodobování Elvise, svatební kaple, pánský striptýz, permanentně slunné počasí, na to mě neužije. Tímto je klip přesycen. Písnička o hovně v úplně únavném teploušském podání. Metrosexuál, homosexuál, kdo se v těch nagelovaných a navoněných pičusech má vyznat. Než by raději klátili ženské, tak ze sebe dělají mrzáky. Tenhle song by obstál jedině v nějakém gay baru. Neumím si představit, že by se nějaký duševně zdravý jedinec do něj zálibně zaposlouchal. Po všech stránkách se mně to nelíbilo. Nedávám hvězdičku ani za sličnou blondýnu. Takových blondýn bylo, je a bude. Každopádně ženský prvek narušil přihřátý klip. Ale nepomohlo to. 0%

Pupíšci moji, celé se to má takhle. Pinďour Thomas s vizáží pouličního prostituta se i se svojí růžovou partou dostal z deště pod okap. Jejdanánky! Musí pro nebezpečnou organizaci C.H.A.O.S. ušít pestrobarevné ochranné oblečky (jsou trendy a in), aby se už nikdy nikdo nenakazil moc zlou nemocí zvanou Buzerantie, která po sobě nechává moc ošklivé lidičky, které mocinky křičí a dožadují se soulože ve fázi rozkladu. Všichni musí podniknout rychlý útěk do hor, kde je bezpečno, neboť zde sídlí početná armáda Pravá ruka, co tak úžasně umí pohonit pyje imunních růžových lidiček. A zásadně nehoní levou rukou. To máte smůlu, nebude to honění s pocitem jak od cizího. Wes Koule má koule a moc príma to zrežíroval. Ti, co mají rádi homixy, budou úplně vedle. Homix je speciální žánr, v němž počet chlapců převažuje nad děvčaty. A počet chlapeckých análů převažuje nad poševními vchody. Vše je, na rozdíl od předešlého dílu, invenčnější, barevnější, výpravnější, už nehrozí, že je děj svázán jednotvárností prostředí, dvě třetiny mají spád i dynamiku. Nebude se líbit závěrečná třetina, která přepne do laciného a silně seriálového módu, který naruší budovanou strukturu také tím, že celé to pořádně a růžově nevygraduje. Pupíšci, nevěšte hlavu, že závěrečná fáze připomíná prostředím skalisté exteriéry jugoslávských indiánek. Prostě asi tvůrcům došly penízky. Už se zde trochu víc tlachá, bombastické vyvrcholení není dopřáno, a tak ten tlumený výstřik do ruky ubral filmu bodíky. Ale jo, spokojenost by mohla být. Film trvá dvě hodiny, nešlo udržet vše na patřičné úrovni po celou dobu. Kdo nechce být homo, má zde Kayu Scodelario. Kdyby se trochu opláchla a přišmrncla, byla by sexy. A není tedy divu, že ve stavu, v jakém se nachází, se na ni žádný z chlapců nevrhne. Možná by z toho zápachu a celkové nedbalosti o zevní rodidla vrhl. Takže i po tomhle druhém dílu zůstanete s jistotou homo. A už si pozvolna připravujte pyje na další díl, který se rýsuje. U nás moc zástupců homixů nenajdete. Třeba "My z konce světa" nebo "Kamarádi". A vida, Pinďour Thomas připomíná Tondu Navrátila zamlada. Tak vidíte, jak je ten svět filmových homoboys malý. 60%

"Hele, mámo, dneska dávají "Zrazená", to vypadá na dobrý trajler" (Lojzíkovi Pivoňkovi nikdy moc nešlo vyslovování cizích slov). "Na to hodíme oko", nadšeně zatleská sádelnatými prackami Běta Pivoňková. Postarší manželé od dob soutěže Šest ran do klobouku v podstatě nevypínají televizi. Prožili si éru hrajících si koťat, seriál Profesionálové viděli v premiéře a thrillery zkrátka milují. Tenhle by je svojí kvalitou nemusel zradit. Je nenáročný na pochopení, typicky "ouldskulově" zabarvený a zpočátku budí dojem, že bezvýznamný scenárista frčel na šňupání pracího prášku. A má dokonalé televizní parametry. Děj diváka přenese na mys, kam přijíždí milenecká dvojice. Julie je těhotná. Jen se neví, jestli s manželem, se kterým se rozvádí, nebo s milencem, se kterým vymrdává. A aby jí to vymrdávání její zhrzený manžel ztrpčil, najme si na zamilovaný párek komplice, který milence unese, a má jej svázaného při přílivu nechat utonout. Celé se to ale nebude vyvíjet podle plánu. Začátek byl stupidní, a to dost. Následně stupiditu zastaralého scénáře přebíjel spád událostí, které film posunuly do dynamičtější i napínavější roviny, bylo to i méně předvídatelné. Apeluji na režiséry, to musela být atraktivní Amanda Schull dlouhé roky přehlížena a hrát jen v druhořadých produkcích?! To nechápu, neboť herecky je zdatná. I tenhle thriller neznámého režiséra Johna Stimpsona patří mezi ty druhořadé. Režijně i scenáristicky ale plní požadavky na film, který má své místo ve večerním vysílacím čase. A někdo, jako třeba Pivoňkovi, jej dokáže ocenit. 60%

Venkovský život z pohledu nafintěné městské bloggerky. Tou je čtrnáctiletá Viktorie, která je po náhlé smrti své mámy, svěřena do péče svého otce, veterináře Jakuba, se kterým se až dosud neznala. Ten s výchovou dcery nemá prakticky žádné zkušenosti, rozumí jen zvířatům ve své ordinaci, Viktorii ale ne. Mezi nimi vznikají časté generační střety. O nic lépe nevyznívá konfrontace zhýčkané fifleny s venkovským způsobem života. Viktorie si uvědomuje, že je zde zahrabaná. A samozřejmě o všem pilně informuje fanoušky na svém blogu. Přesto se stane zázrak. Slečna rozmazlená se postupně změní a pokusí se zapadnout do prostředí, kterým silně pohrdá. Kde by film byl, kdyby v něm nehrála kráska Anna Kadeřávková. Byl by úplně v prdeli. Všechno v tom filmu vyznívá nepřirozeně, vtipy na hovno, dokonce i internet má podobu, která tvůrce dostává někam, kde být asi nechtěli. To nikdy neviděli, jak vypadá plocha pro chatování a skype?! Známá bloggerka Dominika Myslivcová, co hraje kamarádku hlavní hrdinky, je zde nepřirozeně předabována René Slováčkovou. Vteřina záběru, ve kterém není Anna, a film šel silně do kopru. Film se odhodlal nahlédnout i do dramatičtější polohy. Otec je například nucen svést boj s nepříliš přátelsky nakloněnou sociálkou, která mu chce dceru odejmout za to, že její výchova neprobíhá zdárně. A Anna je nucena vrhat zamilované pohledy na slizkého Adama Mišíka. No, chudák holka. To si nezasloužila. Tak talentovaná herečka by si zasloužila mnohem kvalitnější snímek, který bude disponovat režií, která nenaseká jen křečovitě vtipné a dojemné scénky, respektive funkční a nefunkční mix, ale dokáže natočit celistvý film. Tohle může někomu lézt pěkně na nervy svým amatérským zpracováním, které obsahuje jen špatné herectví. Anna vás naštěstí vždy a včas ošuká pohledem. A námět i několik situací bylo neotřelých. 50%