kingik

Jednu záhadu mně přece jen britští filmaři pomohli objasnit. Už vím, co podle nich znamená zkratka UFO v hororovém subžánru. UFO = Upachtěný Filmový Odpad. Nepříliš známý režisér Daniel Simpson zřejmě překročil všechny únosné meze, které doposud byly ve "found footage" (ne)vytýčeny. Svým příspěvkem se vrátil na začátek, kdy ještě docu "houpity hou" kamera byla snesitelná (rozuměj neokoukaná) a v lesích i mimo ně, běhali lidé, co měli hlad, cosi je pronásledovalo, byli vysílení, špinaví, blbí a celé to bylo zahadné v podstatě jen v tom, že na to mohl někdo vůbec jít do kina a zaplatit za tu nehoráznost. Po všech těch "záhadných" Blit Bič Produktech, měl tedy Simpson ještě tu náturu přijít v roce 2014 s něčím, co tu kravinu z "prokletého" lesa evokuje, a navíc nabral dojmu, že to celé natočil strašidelně a novátorsky. Ano, subžánr "found footage" a objev mimozemského původu jdou spolu dohromady, ale ne, když se toho ujme málo schopný a uvědomělý režisér, který po lese nejdříve hodinu, ve dne i v noci, vláčí diváka, aby pak před něj předhodil takovou ohranou záležitost, jakou je UFO v lese. Simpson vládne i neobyčejným darem vybrat do svého fláku i tři nejnesympatičtější protagonisty, jaké neherecké konzílium může vyprodukovat. Mohlo by se to jmenovat třeba "Tři šimpanzi a video" nebo "E.T. před dubem, za dubem". Už začátek filmu, který diváka zcela seriozně obeznámí s tím, co ho v příštích 80. minutách čeká, je přinejmenším výkvět debility. Není normální, aby rádoby hodnověrná fakta byla zakončena větou typu " tohle je nahrávka obnovená z ukradeného notebooku". No a pak na to čumte, když protočíte během úvodních dvou minut, oči v sloup. Na své si několikrát přijdou fanoušci večerních fotbalových zápasů. Noční sekvence filmu jsou ozvláštněny halogeny v mnohém připomínající ty, které jsou k vidění na velkých fotbalových stadionech. Nemusím snad podotýkat, že to vyvolalo u mě ukrutně směšný škleb, když to režisérovi připadalo jakkoliv děsivé. Ostatní ve filmu se sice nepohybuje v tendencích až tak nechtěně vtipného, ale jako spíše nudného. Ve filmu se totiž stále opakuje to samé. V noci se tři pitomci pohybují po lese, při tom hulákají, jak na lesy, a urputně se i s režisérem snaží navodit skličující pocit. Bylo to něco hrozného! Ve dne byl film o něco málo snesitelnější a i normálnější. Když začal být tak normální, že to skoro působilo až nenormálně, tak přispěchal režisér opět s něčím, co mě přivedlo v úžas. Sekvence s Hangarem 10, jež má film i ve svém názvu, je vskutku nezapomenutelná, co do smyslu nejstupidnější scény, jaká byla v roce 2014 k vidění v hororech. A takových scén je ve filmu víc než dost. Některé ani nedávají dostatečný smysl. Do toho až nepřirozeně vyvolaný povyk a příšerně hloupé postavy, kterým dokonce nevadí zbytečně vysvětlovat, jak funguje detektor kovů, se kterým se do lesa zbytečně vláčeli. Jejich chování takřka vůbec neodpovídalo chování postav v reálu. Povím vám, že tenhle film je fakt hrozný. Má jen pár pasáží, ve kterých je určitý náznak něčeho zajímavého. A když bych měl něco pochválit, bude to určitě triková stránka filmu, která je na filmu nejzajímavější. Uvěřit tomu, že se v tom "ufony" obklíčeném Rendelshemském lese něco stalo, může uvěřit snad jen režisér Simpson osobně, který se v tom lese ožral, ráno se probudil, nepamatoval si, co předtím dělal a hlavně, co natočil. Následně si pustil pohozené dvd , které v tom lese našel. Byl na něm jeho film "Hangar 10". Překvapen, že objevil důkaz o mimozemské existenci, se hned druhý den jal to natočit znovu. Tak asi tak přibližně je tento režisér blbý. Já myslím, že tahle historka postačí jako důkaz, abyste s tímhle filmem neztráceli čas. Mé hodnocení: 20%

Křehká plavovláska Saoirse Ronan nakopává zadky statným chlapům v nezvykle bizarní podívané natočené v evropském stylu a sběratelé soundtracků si mnou ruce, protože The Chemical Brothers složili hudbu, která tu bizarnost jenom podtrhuje a hlavně hudba podobného ražení nebývá ve filmech tak často k slyšení. Patnáctiletá Hanna strávila svůj život v lese za polárním kruhem se svým otcem a současně bývalým agentem CIA (alespon se za jejího otce vydával) zcela odtržena od civilizace. Bylo to pro její dobro, protože by ji mohl stihnout stejný osud jako její matku, kterou státní tajné služby kdysi odklidily z cesty. Hanna sice nikdy nechodila do školy, ale rozhodně není zaostalá. Ba naopak, je sečtělá a ve svém mladém věku toho ví z knih hodně, plynně hovoří několika jazyky a hlavně je dokonale vycvičena k zabíjení a krky láme jedna radost. Svět tam venku si ale pro ni nepřipravil nic veselého, mladá dívka se sama rozhodla vyslat agentuře signál stiskem tlačítka prozrazující její polohu a agentka z minulosti s tváří Cate Blanchett chce dokončit vražedné puzzle, které kdysi začala skládat. A do jejího kompletního obrazce už jí chybí jen jeden dílek a tím je odvážná Hanna. Navíc Hanna zjistí, jak je to s ní doopravdy, a bude to pro ní šokující. Když v úvodní scéně mladá dívka skolí losa přesnou ranou šípem a o scénu dál ji Eric Bana dvakrát neočekávaně přepadne, aby byla stále bdělá a ve střehu, tak jsem ještě netušil, že děj v duchu parodie na špionské filmy bude i nadále pokračovat a neskutečným způsobem se přelije z podzemní centrály CIA do Maroka a z něj až do Německa a konkrétně skončí v Berlíně, ale to je ještě slabota oproti totálně bizarnímu ději prokládaném akcí podkreslenou "chemickými bratry". Cate Blanchett si střihla mrchu, jakou dovede zahrát jen ona, Eric Bana i na menším prostoru zaujal a neokoukaná Saoirse Ronan se něco za film naběhala a nakopala. Joe Wright po svých klidnějších filmech rozhodně překvapil, ačkoliv špičkový akční režisér z něj hned tak nebude. Scény soubojů ve stylu bojového umění jsou přece jen nepříliš dobře sestřihány, ale jde hlavně o film jako celek. A ten se mně líbil takovým tím zvláštním způsobem, i když chápu velmi rozporuplná hodnocení mnoha zdejších uživatelů. Nebyl totiž ani tak akční, ani tak dokonale záživný jako především nevšední, žánrově rozpolcený a zkrátka bizarní. Přesto nebylo daleko k totální slátanině, anebo to vlastně slátanina byla. To si musí každý posoudit sám. 80%

Zvláštní. že tenhle seriál se tady netěší velké oblibě, ale s čistým svědomím musím říct, že jsem viděl větší katastrofy, než je tohle. Předně musím pochválit písničky, které jsou hodně dobré a po technické stránce se dá těžko něco vytknout. Co v sitcomu působí velmi rušivě je Mileyin skutečný otec Billy Ray Cyrus, který je dost nesympatický a velmi svou přítomností narušoval jinak poměrně zábavné momenty, a pak i to, že jsem na seriál tohoto ražení už trochu starý. Nevidím nic špatného na tom, když se náctileté holky i kluci v Hannah Montana vzhlížejí. Pořád je to stokrát lepší, než třeba kdyby brali drogy.

Ridley Scott nebyl dobrou volbou režírovat tento film. Jeho zvolená forma mně nesedí a hodně potláčí údernost filmu, kterou nahrazuje šokujícími scénami. Hannibal pak v jeho režii je pouhá karikatura, která ve mně nebudila dostatečný respekt, a Hopkins se hodně herecky opakoval. Ostatní herci hodně bezvýrazní. Výsledek není nijak zvláště přesvědčivý jako celek, ale některé scény mají něco do sebe a naznačují nevyužitý potenciál Hannibala. 60%

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40%

Stereotypní a slabomyslné. Ani nevím pro jakou cílovou skupinu je to určené. Pro děti to není a jako dospělý to neocením, protože v kreslené podobě mě usekané tlapky a vyhřezlé vnitřnosti zvířátek nijak neoslovují. Stačí vidět pár epizod a je to pořád dokola. Zvířátko potká nějaké neštěstí po kterém chcípne dost krutou smrtí. Zajímalo by mě jak by asi vypadala "hraná" podoba seriálu.

I ten nejžlutější ťaman padělá světovou módní značku tak, že můžete GUESSovat, jestli na věšáku v tržnici náhodou nevisí originál. Alec Gillis šlapal na svém šicím stroji asi fakt nějak blbě, protože jeho hadr se nedočkal ani prvního praní a hned se rozpadl. Mayday! Mayday! Rybářská loď v ohrožení. Mejdan, mejdan, divák mající v oblibě filmy typu "Vetřelec" nebo Věc" se bude dobře bavit. Nebude. A to jsou scenérie filmu přímo ideální pro boj se zmutovaným organismem číhajícím na svou příležitost po tři desítky let v lunárním modulu z dob sovětské éry, který nalezla posádka rybářské lodi zamrzlý v ledu. Denního světla se divák nedočká, interiéry lodi také nevypadají špatně, vše je ponořeno do mrazivé aljašské noci. Přesto je film na klimbání. Posádce se moc do umírání nechce, režisér se kostrbatě snažil o jakési vybudování vztahů mezi jednotlivými členy, přičemž to jen film zdržuje. Jako jediný to pochopil charismatický Lance Henriksen, který v roli kapitána lodi neřeší režisérovu snahu po ambiciozním herectví. První úmrtí krajně nesympatického vědce nevypadá nejhůř. Bohužel, od toho okamžiku se ve filmu nic nedělo, ba co hůř, nedělo se nic zajímavého. Jen to, co vás napadne v souvislosti s každým scifi hororem s útočící havětí, ať už pochází z jakékoliv kategorie. Akorát je nutné si to představit tak, že to celé mělo naprosto nudný a nevzrušivý průběh. Režisér se totiž postupně přestal snažit v počátečních náznacích invence a jen blbě nakopíroval situace, které už byly jinde k vidění v mnohem napínavější, strhující a celkově námrdkové podobě, byť nejsem zastáncem klasik Vetřelec a Věc. V podstatě by nevadila neoriginálnost Gillisova díla, kdyby to bylo dynamickým, strhujícím a napínavým způsobem natočené. Mělo to herecké obsazení, které diváka zajímá. A úmrtí byla alespoň natolik kvalitativně výrazná, abych nemusel film vracet a zjišťovat, jestli už postavě zaklepal na rameno smrťák, nebo z natáčení utekla. Bída, pane debutante. Rozjezd byl celkem nadějný. Trikově to bylo hezky gumové a z diváckého hlediska to vázlo na všech frontách, ještě ke všemu to bylo slaboduché. Já to potápím. 40%

Mickey Rourke a Don Johnson chtějí pomoci svému příteli a rozhodnou se vyloupit transportní vůz banky. Místo peněz ale objeví zásilku drog a to znamená velké problémy. A bez problémmu není ani tahle akční komedie, která nabízí dost povedených momentů stejně jako těch nepovedených, protože scénář si nijak výrazně netyká s režií australana Simona Wincera, který se lépe orientuje v akčních sekvencích. Jednoznačným trumfem je tulák Harley Davidson v podání Mickeyho Rourka a šibal Robert Anderon přezdívaný Marlboro Man, schopně zahraný Donem Johnsonem. Tihle dva jsou tak výraznými tahouny, že filmu odpustíte slabý scénář a nevyrovnanou režii.

Žánrově rozmanitá hříčka, která má umanutého režiséra, co si osvojil smysl pro pozérství i určitou tvůrčí inovaci, ovšem s myšlenkou na "Úplné bezvětří" nového století se jeho jachta hned tak nepotopila. Nízké náklady, amatérské prosakování do filmové fazony, levné herecké trio a anorganický vypravěč, který vnáší do děje nadbytečné filosofické prvky, pro mnohé však i užitečné postřehy. Rob Grant je diváky (možná neprávem) přehlížený tvůrce z Kanady, který dost možná obvolává před svými plánovanými projekty Pamelu Anderson a Jima Carreyho, nedá dopustit na cokoliv s přívlastkem "javorový" a Johnu Candymu chodí pravidelně dávat na hrob květinovou výzdobu. Jeho vyšinutý milostný trojúhelník, který na "nepojízdné" jachtě uprostřed moře vyústí do nepředložeností vlivem nevěry, žárlivosti a také v rámci přežití, je přímo úrodným útvarem pro konfliktní a extrémní situace. Tři hrdinové se tedy neustále hádají, živoří, mužská osádka se přetahuje o pozici alfa samce, psychologický obal tomu sluší a najde se i prostor pro nějakou tu nechutnost. Trvá to zhruba 80 minut, tempo stagnuje a zručnost režiséra by chtěla vypilovat. Munro Chambers už je znám z filmu Knuckleball, tentokrát představuje slabocha s psychopatickými rysy, Christopher Gray mně přišel o stupínek přesvědčivější coby samolibý frajer, Emily Tyra měla působit patrně jako femme fatale kanadských končin, no byla hlavně vydatně nesympatická. Silně pochybuji, že někdo z diváků bude za ty tři trpět, charakterově vydatně odpudiví. "Harpuna" protlačená do názvu je docela záhada, na scéně je její výskyt dost úsporný. Režisér do filmu vetkal pokus o psychologii, černý humor i survival thriller, tedy od každého notný ždibec, ovšem pobyt na lodi měl delší průtahy, vizuálně obyčejné, neatraktivně nasnímáno a monotonně rozvláčné, napětí skoro absentovalo. Rob Grant dosáhl svého, jeho film snad poprvé vidělo více než 100 diváků, takže příště bude gáže i na toho Jima Carreyho. Snad se zasmějeme, tentokrát doopravdy. 6/10

"Mdloby na vás!" Tohle zvolání v nejnovějším Harry Potterovi zazní hned několikrát a jako by nevědomky charakterizovalo celý film, a tak diváky uvádělo do tohoto stavu. Ano, hodně se toho změnilo od mého posledního setkání s obrýleným idolem z Bradavic, jehož na svět přivedla jeho máma J.K.Rowling. Harrymu už táhne na 17, zmužněl a už to dávno není ten malý roztomilý kluk a stejně jsou na tom dva jeho nerozluční kamarádi, Ron a Hermiona a Harry ani tentokrát bez nich nedá ani ránu, i když občas převládal pocit, že mu občas lezli na nervy. Harrymu jde opět vytrvale po krku jeho úhlavní nepřítel Voldemort, a když Harry zjistí, že existuje způsob, jak jej zničit, vydají se všichni tři na dobrodružnou cestu za viteály představující Voldemortovi kousky duše. Film se tak dělí přesně na dvě poloviny. V té první sledujeme hned zkraje bláznivý úprk před Valdemortem a tím spojené Harryho několikanásobné naklonování za pomoci kouzelného lektvaru a o kus dál přijde na řadu další lektvar, který změní Harryho a spol. k nepoznání v jiné osoby, aby se zmocnili zázračného medailonku houpajícím se na krku postarší Ministryni školství. V druhé polovině si přijdou na své především "krajinkáři", protože se s Harrym a spol. budeme toulat po lesích, luzích a kopcích, abychom se konečně dozvěděli, co jsou to ty Relikvie smrti, a komu kdysi patřily. Film většinou hýří originálními nápady, ale jsou tam i pasáže, ve kterých dostanou prostor vztahy ústřední trojice, nevyhneme se ani žárlivým hádkám končící intimní scénou vzájemného sbližování mezi Harrym a Hermionou. Ovšem film zase nepádí kupředu nijak zběsilým tempem, ale nedá se ani říct, že by se některé pasáže vyloženě vlekly, ale jen se zpomalí, aby divák nabral v té více než dvouhodinové jízdě dech. Výhrady bych měl k tomu, že film se bere až moc smrtelně vážně a až příliš temná atmosféra je místy zhola zbytečná a ne vždy se slučuje s děním na plátně, protože nic drastického nebo cokoliv jiného v tomto ohledu se ve filmu neodehraje, a když už ve filmu zazní vtipná jména, jako Pošuk nebo Láskorád, tak bych na ponurém vizuálu přece jen ubral. Rovněž jsem přesvědčený, že jestli to takhle půjde dál, tak si v některém z příštích dílů Harry s Hermionou spolu vrznou, a to bude brutál díl.Tímto filmem jsem se "harrypotterovskému" světu zase o něco přiblížil a celkově to mělo ty správné grády. Ovšem smysl této ságy jsem opět nepochopil. 60%