JUK_JANA

Škoda promarněné šance, první půlka měla velmi slušný rozjezd, ale ty tři úkoly byly vymyšlené hodně divně.

Film, který se neuměl rozhodnout, čím bude. Je propagován jako komedie (asi protože komedie mívají větší návštěvnost), byl k němu složen i rozjařený singl Čekám na Signál (což je neoddiskutovatelná hitovka, která v květnu 2012 vystoupala až na vrchol žebříčku nejhranějších skladeb v českých rádiích), ale film samotný je v nejlepším případě hořká či mrazivá komedie a od určité chvíle jde podle mě o regulérní thriller. Film je určitě pastvou pro oči a uši fanoušky Vojtěcha Dyka a kapely Nightwork, od které se dočkají předělávek jejich hitů - Globální oteplování a Tepláky do dechovkové verze a Slunce v duši do country verze.

Pohádka, kterou si pro sebe ukradli Vojtěch Dyk jako zlý princ a Martin Dejdar jako hradní kuchař.

Při premiéře 24.12.2007 jsem to po dvaceti minutách zabalila, jako vánoční pohádka mi to přišlo dost šílené - hrdina má odolávat chuti na půvaby pohledných dívek. Možná je to dál lepší, netuším, za těch pět let jsem neměla náladu to zjistit...

Když se spojí vyzkoušený motiv dvou lidí, kteří se vzít nechtěli, protože se neznali, ale sblíží se pod falešnými identitami s krásnými melodiemi, tak je z toho klasika, na kterou se dá koukat i čtyřicet let po jejím vzniku.

Při jedné příležitosti jsem tento seriál prohlásila za nejujetější (seriálovou) dabingovou roli Jana Maxiána. Hlavní hrdina je neskutečná postavička a já souhlasím se všemi, kdo si myslí, že autoři museli být na houbičkách, když to psali. Tolik šíleností co vymysleli - panoptikum postaviček : stále optimistický Spongebob, neskutečně hloupý Patrik, držgrešle Krabs, ochotná vědkyně Sandy. A do toho třeba nápady, že u Křupavého kraba se nebudou dělat proslavené hamburgery, ale křupavé párky nebo že Spongebobovi dojdou hranaté kalhoty a při nošení kulatých zažije krizi identity ;-)

Krásný příklad, jak dělat tvorbu pro děti tak, aby z ní ponaučení okatě nečouhalo, ale přirozeně vyplynulo.

Nápad na českou Tootsii nebyl nejhorší, ale to provedení. Před uvedení se Nova chlubila scénáristou, ale jak se ukázalo byla to největší slabina. Spolu s nízkým rozpočtem, který z některých scén čouhal jak ta příslovečná sláma z bot. Jedním z mála pozitiv je titulní píseň v podání Martiny Balogové, autorkou textu byla Gábina Osvaldová a autorem hudby, do té doby jako skladatel neznámý, František Soukup, její syn.

Obzvláště tragický zástupce "žánru" Vánoční pohádka České televize. Pro mě nepochopitelná slátanina.

Pohádka, jejíž poetiku jsem nepochopila. Možná je to tím, že jsem už pár let dospělá. Kdybych se na to nedívala, protože je to jedna z mála rolí Jana Maxiána před kamerou, nedokoukala bych.