RUSSELL

Novináři mají na MFF Karlovy Vary mnohé výhody a jednou z nich je i přístup do Videotéky. Ta se nachází v 1. patře hotelu Thermal napravo od Kongresového sálu. Videotéka je otevřena od 9:00 do 22:00 – s výjimkou posledního dne, kdy zavírá již ve 14:00. Dovnitř vás pustí na základě press akreditace, musíte si však své místo dopředu rezervovat – učinit tak lze na aktuální či následující den a maximální doba, kterou je možné na jeden zátah ve Videotéce strávit, jsou 3 hodiny. Uvnitř se nachází celkem 16 televizních obrazovek, ke kterým jsou připojeny myš a sluchátka a vy se tak můžete usadit do křesla a vybrat si film ke zhlédnutí. Pozor ale – ani zdaleka tam nenaleznete všechny filmy, které KVIFF letos uvádí. Okleštěna je především sekce Horizonty, kde chybí většina filmů. Snímky z Hlavní soutěžní sekce do databáze přibývají postupně, jakmile odpremiérují.

Dnes jsem se rozhodl, že Videotéku ozkouším, a proto jsem si zarezervoval čas mezi 14:30–17:00. Zítra plánuji navštívit KVIFF Talk režisérů Richarda Linklatera, Davida Zellnera a Andrewa Bujalskiho na téma Austin Film Society – první polovina dnešního dne se tedy odvíjela v tomto stylu. Ráno jsem si zašel na novinářskou projekci filmu Kid-Thing od Davida Zellnera a na to jsem navázal projekcí filmu Slacker od 11:30 ve Velkém sále. Na Slackerovi byl přítomen i sám režisér a zakladatel AFS – Richard Linklater. Ten měl před promítáním zhruba 15 minutový úvod, při kterém nám svůj film uvedl do kontextu své tvůrčí kariéry a povyprávěl i něco málo o pozadí natáčení. Linklater působil velmi příjemně, možná i trošku nervózně, ale rozhodně na něm šlo vidět, že má upřímnou radost z toho, že tento jeho starý debutový low budget snímek zajímá lidi i skoro 30 let od svého vydání.

Chtěl jsem si část dne věnovanou AFS zkompletovat, a právě proto jsem využil služeb Videotéky, kde jsem si pustil film Computer Chess od třetího tvůrce, jenž zítra dorazí na KVIFF Talk – Andrewa Bujalskiho. Po skončení jsem měl ještě nějaký zbylý čas, který jsem věnoval dvou krátkometrážním snímkům – Pioneer a The Mask of Sarnath – rovněž ze sekce Made in Texas: Pocta Austin Film Society.

Co se týče samotné Videotéky, tak jsem rád, že něco takového KVIFF nabízí. Rozhodně tam neplánuji chodit každý den – to pro mě nemá smysl, jelikož tu jsem kvůli tomu, abych mohl sledovat filmy v kinosálech na velkém plátně –, ale určitě se to dá na leccos využít. Je to prakticky jako koukat na film doma u počítače či středně velké TV, akorát s tím rozdílem, že máte k dispozici výběr snímků z nabídky KVIFF, které si z velké části doma zatím rozhodně pustit nemůžete. Pro hodně novinářů je to ideální pomůcka k ochutnání filmů, u kterých si nejsou jistí, zda na ně jít. V přehrávači si můžete volně posouvat film jak je libo bez omezení.

Videotéku plánuji v průběhu festivalu navštívit ještě minimálně jednou, až budu mít nějakou větší mezeru mezi projekcemi. Rád bych v ní ještě zhlédnul několik vybraných dokumentárních filmů. Těm se na festivalech většinou vyhýbám – jde o druh filmu, u kterého necítím potřebu vidět ho na velkém plátně –, a tak je toto pro mě ta nejideálnější příležitost, k čemu Videotéku využít.

Ještě pro zajímavost – při prohrabávání se výběrem filmů v databázi jsem si všiml prázdné kolonky pro film Climax od Gaspara Noého. Napadlo mě, že film možná přece jen měl původně ve Varech být, ale pak ho na poslední chvíli stáhli a nějakým nedopatřením po něm zůstala tahle prázdná stopa. Když jsem ale poté procházel Thermalem, tak mi došlo, že to možná může být právě naopak, jelikož jsem v thermalských kuloárech mezi vylepenými plakáty uzřel právě i plakát k filmu Climax, který tam ráno ještě nebyl. Že by byl nakonec dodatečně přidán do programu ještě v průběhu festivalu? Zatím těžko říct. Hledal jsem o tom nějaké info, ale na webu ani na oficiálním facebooku jsem žádnou zmínku nenašel. Takže uvidíme, co z toho bude. Film v říjnu uvede do našich kin distribuční společnost Aerofilms, a tak je možné, že si jen dělají reklamu na svůj připravovaný titul. Já ale doufám, že tomu tak není a že se Climaxu ve Varech přece jen dočkáme. Byl bych za to rád!

Druhý den festivalu a já už jedu „sleepless zombie mode“ – to šlo rychle. Naspal jsem pouze necelé tři hodiny a to ne z důvodu, že bych šel do ulic pařit s mnohými návštěvníky Karlových Varů. Prostě jsem řešil nějaké organizační záležitosti, trochu jsem pracoval, psal jsem komentáře a čas tak nějak plynul, až jsem zjistil, že jsou skoro čtyři ráno a já to hrubě nevychytal.

Ráno jsem vstával kolem sedmé, abych si poprvé vyzkoušel rezervaci vstupenek. Vše vyšlo podle plánu a já si chtěl ještě chvilku zdřímnou, ale oči už jsem nezamhouřil. A tak jsem to vzdal, hodil jsem do sebe kávu a valil jsem na novinářskou projekci filmu Země hojnosti od 8:30 do Kinosálu A v hotelu Thermal. Nevím, čemu to dát za vinu, ale i když jsem věděl, kam mám jít, omylem jsem místo Kinosálu A zamířil do Kongresového sálu. Film začal a mě bylo hned divné, že se v něm mluví francouzsky a ne italsky. Chvíli jsem to nechal být – mohlo třeba jít o francouzskou postavu, která se ocitne v Itálii (o ději filmu jsem toho moc nevěděl) –, ale ne, prostě jsem šel něvědomky na jiný film a už nebyla jiná možnost, než to nechat být a zůstat. K mému překvapení se nakonec ukázalo, že tato obrovská chyba z nepozornosti byla ve výsledku výhrou a já si tak mohl vychutnat úžasný film Mizející světlušky, který si mě dočista podmanil. Nebýt této chyby, tak by mi tento skvělý film unikl, jelikož jsem neměl vůbec v plánu na něj jít. I takové věci se ději Varech :)

Po své premiérové karlovarské press projekci jsem měl hned naplánovanou další. Pln dojmů z předchozího snímku jsem zamířil zpět na místo činu, tentokrát už plánovaně na další film ze soutěžní sekce – Příběh lásky –, který byl pro mě naprostým opakem Mizejících světlušek, které se mi naplno otevřely, zatímco Příběh lásky mi nenabídl prakticky nic, díky čemuž bych se do něj mohl ponořit. Film mě nechal chladným a myšlenkami jsem byl spíš stále v Kanadě než ve Slovinsku. 

Díky brutálně silné kávě jsem obě tyto projekce zvládl bez jediného zaklimbání. Polevit jsem ale nehodlal. Dvou hodinovou přestávku před další projekcí jsem vyplnil posezením s kamarádkou a pak jsem hned valil na projekci filmu Můj přítel „A“. Jsem rád, že jsem si po tomto filmu nenaplánoval na celé odpoledne žádnou další projekci. Můj přítel „A“ bude totiž atakovat pozici nejdepresivnějšího filmu celého festivalu. Po této těžkotonážní porci sklíčenosti jsem si potřeboval trošku odfrknout.

Uběhly necelé dva dny a já už jsem plný dojmů, ze kterých budu čerpat ještě dlouhou dobu. Zažil jsem už několik mimořádných filmových zážitků a rychle jsem si KVIFF zamiloval. Večer mě ještě čeká projekce filmu BlacKkKlasman, který jsem předem korunoval jako svůj nejočekávanější film celého festivalu. Tak uvidíme, jaký bude konečný výsledek.

Jinak se mi včera kolem půlnoci při návratu z projekce Lawrence z Arábie podařilo zvěčnit tento krásný výjev nočních Varů. Ten den jsem svůj první KVIFF započal projekcí vlkodlačího snímku Dobré mravy – kruh se tedy uzavřel.

Tak jsem ve Varech. Na západ Čech jsem dorazil už včera – využil jsem nabídku ČSFD kolegy a kamaráda Goldbeatera z Chebu a společně jsem si udělali takový náš malý KVIFF warm up v chebském kině Svět v podobě návštěvy projekce filmu Sicario 2: Soldado. Jinak jsem ale většinu dne strávil kocháním se Goldbeaterovo soukromou sbírkou filmových DVD's, jenž čítá stovky kusů s filmy všeho druhu. Jelikož já bohužel zatím doma skoro žádné originální nosiče nemám, mohl jsem mu jen tiše závidět. 

Na místo činu do Varů jsme dorazili po osmé hodině ranní, hned jsme si zaběhli na hotel uschovat svá zavazadla a poté jsme valili vybavit si akreditace. Vše proběhlo v poklidu a rychle, akorát focení na press akreditaci dopadlo jako vždy žalostnou fotkou – na to už jsem ale zvyklý. V tu chvíli kolem Thermalu moc lidí nebylo – tento moment jsem si tedy patřičně užíval. Teď už mě čekají pouze davy lidí všude kam se podívám. U akreditací jsem hned zahlédl Jiřího Bartošku, což byla tutovka a počítám, že tu na něj narazím ještě nesčetněkrát.

První festivalovou projekci jsem si naplánoval hned na 10:00 a mé premiérové Vary tak odstartovaly ve velkém stylu – a to netradičně pojatým hororovým dramatem s vlkodlačí tématikou z Brazílie – Více o filmu Dobré mravy v komentáři. Projekce se konala v kinosále Národního domu, který bych měl dle aktuálního plánu navštěvovat vcelku hojně a tak jsem rád, že se jedná o opravdu krásný sál s relativně snesitelnými polstrovanými sedačkami.

Po odchodu z první projekce šel nárůst lidí v centru Varů znát. Pomalu se to plní a večer v době slavnostního zahájení tu bude už hlava na hlavě. KVIFF pomaličku startuje – já zatím jen nasávám atmosféru a sbírám první filmové a společenské zážitky a už se těším na vše, co mi následující dny ve znamení kinematografických orgií přinesou.

Po několika letech se na MFF Karlovy Vary vrací projekt „Agenti ČSFD“ a já budu jeho součástí. Můj úkol bude prostý – navštěvovat filmové projekce, vychutnávat si filmovou atmosféru v Karlových Varech a psát o tom komentáře a příspěvky do deníčku. 10 dnů nebudu řešit nic jiného než film. K dispozici budu mít novinářskou akreditace, která mi znatelně usnadní přístup na mnohé karlovarské projekce a navíc budu mít přístup na novinářská promítání, což mile rád využiji. Filmového festivalu v Karlových Varech jsem se nikdy předtím neúčastnil – dlouho jsem návštěvu plánoval, ale nikdy jsem ji nezrealizoval –, takže teď budu mít konečně možnost KVIFF okusit a utvořit si vlastní názor.

Na filmové festivaly jsem začal jezdit teprve loni. Má velká premiéra se konala na loňské Letní filmové škole v Uherském Hradišti, což mou vášeň pro filmové festivaly nastartovalo. Zažil jsem tam skvělých 10 dní plných filmů a krásného a pohodového prostředí – barvitě na to vzpomínám ještě dnes a už se nemohu dočkat letošního ročníku. LFŠ ale přijde na řadu až za měsíc – teď je má pozornost upřena na Karlovy Vary. Tentokrát to pro mě bude zcela odlišná zkušenost, než tomu bylo vloni na Filmovce. Tu jsem si sice vychutnal s pohodlnou „host“ akreditací, ale neměl jsem tam žádné povinnosti, kdežto ve Varech mě čeká opravdový zápřah – novinářská akreditace není zadarmo.

Vím, že nejsem žádný profesionální filmový publicista a ani si na něho hrát nebudu. Své komentáře a příspěvky budu psát z pozice zapáleného filmového fanouška, nikoliv experta a studovaného filmového kritika. Tím chci říct, že tu nenajdete žádné zevrubné filmové rozbory – to nechám raději na povolanějších. Já se prostě budu snažit svými slovy popsat, jaké pocity ve mně daný film vyvolal, čím mě obohatil, co jsem si z něho odnesl, jak moc mě bavil anebo naopak proč jsem při jeho sledování trpěl jako zvíře, nebo čím mě k smrti nudil. Pokud se tu najde alespoň jeden člověk, komu nějaký můj poznatek z Varů něco přinese a třeba na jeho základě zajde na film, který ho zaujme, tak budu rád a má mise ČSFD Agenta bude splněna.

Díky za pozornost... vidíme se ve Varech!