Tayen

Nemůžu si pomoct, ale tohle byl jeden z nejslabších asijských hororů, které jsem viděla, což ale může znamenat, že je pořád nejméně 2x lepší než 70% hororů, které jsem viděla vůbec. Možná za to může příliš vědy (co po mně chcete jsem blondýna :-) ) a tak trochu nelogičnosti a zmatků kolem zápletky.

Pro mě koukat na Stud to bylo stejné jako s lekcemi angličtiny: v průběhu jsem trpěla a ocenění se dostavilo až s odstupem času. U angličtiny jsem si to ale uvědomila až po x letech, kdežto výživu Studu jsem objevila hned po závěrečných titulcích. U filmů se můžete hihňat, zavírat oči nebo kroutit hlavou, ale Stud tam jen, obnažený a syrový a hodně vypovídající o dnešní osamělosti mezi věžáky, v přecpaných dopravních prostředcích nebo sterilních bytech, do kterých se chodíte jen vyspat nebo zasurfovat na netu. Je velká pravděpodobnost, že se u filmu budete nudit, když nevíte, na co jdete. Je velká pravděpodobnost, že se u filmu budete nudit, i když víte, na co jdete. A je velká pravděpodobnost, že vás film ovlivní. Hypnotické záběry jsou až příliš dlouhé, aby jste si nepřáli další scénu, ale jsou dostatečně dlouhé, aby vám vsugerovali emoce, jaké si vám vsugerovat přeje. A potom budete přemýšlet a pokládat si otázky. A možná taky ne. Mám ale jednu radu: dívejte se na film nejlépe sami nebo s dostatečně erudovanými lidmi, kteří opravdu tuší, co je bude čekat a jsou schopni připustit, že ne každý film musí mít děj. Jinak je odsoudíte k utrpení, nudě nebo předčasnému odchodu z kina.

Dobrá, nejsou to čisté čtyři hvězdičky, spíše tři a půl, ale určitě ne tři. Saoirse si tři hvězdičky nezaslouží, a to ani moje oblíbená Cate Blanchett (zdá se ještě někomu, že ty psychopatky jí sedí?). Hanna je spíše takový road trip za tatínkem, který svou dceru připravil na všechno, jen ne na skutečný svět a pravdu o jejím původu. Režisér se snažil vytvořit pohádku v novodobých kulisách. A hodně tlačí na pilu. Symbolika z pohádek na nás jen nebafá, ona je všudypřítomná - ano jako tam ten nahoře -, jako kdyby si Wright nebyl jistý inteligencí diváků a říkal si "tohle oni nepochopí, raději tam přidáme tu vlčí hlavu, podivného mužíka, který bude připomínat kouzelného skřítka, a ano, samozřejmě zlou ježibabu, horší než všechny ty královny s otráveným jablkem nebo sněhovými sáněmi táhnoucích vás až na sever." Kdyby Wright trochu ubral a nechal více pracovat mou fantazii, která toho dovede opravdu dost. Kdyby jen nastínil atmosféru, abychom si do proměnných si dosadili sami. Diváci nepotřebují všechno nastrkat pod nos, potřebují i nějakou tu nejistotu, volnost ,s jakou si pohádky poupraví, když už je film takto pojat. Ale Hanna je stále mírně nadprůměrný film (rozhodně originální mezi ostatními snímky akčního žánru). Trochu Nikita, trochu Pátý element, trochu Sněhurka, ale hodně Saoirse a Cate, Eric Bana hraje jen druhé housle, i když velmi charismatické.

Poslední dobou jsem obklopena inspirací, jak si užít život a přitom se do ničeho netlačit. Nechat všechno plynout a necítit se neschopně, když si nedokážete života užívat plnými doušky za každou cenu a každým okamžikem. Vzkaz v tomto filmu je nenásilný a přirozený jako sluneční svit. Tabu neexistují, omezení neexistují, žij jak chceš, když tě to dělá šťastným. Umírat s úsměvem na rtech a nedělat z umírání konec všeho. Tento film doporučuji všem, kteří si ve dvaceti, třiceti, čtyřiceti... prostě v jakémkoliv věku myslí, že je nic nečeká a že radost se skrývá jen ve velkých věcech. Nejdůležitější jsou detaily, až z nich může vzniknout celek.

Díl, který nevybočuje z řady, a to je pro mnohé zřejmě největší problém. Čekali velké boom a dostali potterovský standard. Mě se nový Harry líbil, a to dost. Možná to je protože jsem nečetla knihy a nejsem skalní fanoušek, prostě jsem viděla všechny díly, a tak bylo logické, že jsem si zašla i na poslední. Nenudila jsem se ani minutu. Je pravda, že ta sterilita hrdinů mě bije do očí, ale co čekat od série, která vznikla pro děti. Nic naplat, že takhle by se nechoval žádný dnešní mladý člověk - kašlu na to, o to tady nešlo. Šlo tu o atmosféru, o zakončení o poslední boj, o uzavření kruhu a vysvětlení všeho, nad čím visely otazníky. Podle mě byly všechny tyto kvóty splněny. Nečekala jsem víc, nečekala jsem méně. Potter je prostě vlaštovkou, která před deseti lety vyplnila prázdné místo fantasy žánru. Což o to, že dneska by si zřejmě tak dobře nevedl, mezi všemi těmi fantasy pokusy. Nebo by si vedl stejně dobře, protože to byl právě on (a Pán prstenů), kdo s fantasy roztrhl pytel. Pro mě důstojné, ale lehce zapomenutelné zakončení. Prostě chutná jednohubka.

Proč chodit na Harryho Pottera, když na všechny strany vykřikujete, jak nenávidíte komerční slátaniny? Pro oddych bez přemýšlení, zabalený do nablýskaného balíčku stále se zlepšujících digitálních efektů. Je vidět, jak se s každým novým dílem snaží na Harrym přiživit známější herci. Teď to byla H.B. Carter, uvidíme, koho se dočkáme příští rok. Je fajn si zajít na šikanovaného kluka, co pořád vzpomíná na rodiče (jeho snahy o dojímavost tak průhledné, že místo slz se spíš dočká zívání), navíc když teď se z něj stává stranící se spratek (ovšem v tom má prsty 'ten, o kterém se nemluví', Harry je přece opak svého bratránka, žádný hajzl) bych po pár ranách do hlavy mohla říct, že se z Harryho pohádky stalo Harryho psycho drama - takže zase nic. Pro ty, kdo si chtějí doplnit sérii, nebo ty, kterým se nechtějí číst titulky a chtějí zabít čas u něčeho u čeho nemusí používat mozek - doporučuji. Žádná bechderoucí scéna se tu sice nekoná, ale radši zabít čas Harrym (díkybohu za 10-ti minutovou přestávku) než sestřičkou Stephanií. Ti, kteří si chtějí uchovat vzpomínky, na to, zač utratili kilíčko - běžte radši do jiného sálu.

Čtyři hvězdičky za to, že Harry Potter je pořád nadstandard v dnešním světě fantasy, ale tenhle díl by se dal označit za drahou telenovelu okořeněnou o kouzelnickou hůlku a temné kulisy, nebo taky za klid před bouří.

Naprosto nevyužitý potenciál. E. A. Poe, 19.století, maskovaný vrah - z toho by se dal vyčarovat tucet osobitých filmů s jedinečnou atmosférou. Mohl to být film, kde se budovala burtonovská atmosféra, film, který se snaží celu poeovskou hrůzu odlehčit nebo film, který sází na tragiku Poeova osudu a čerpá atmosféru jeho povídek, mohla to být psychologická sonda do jeho mysli, kdy by zkouškou jeho šílenství byly vraždy. Bohužel ten tucet různých filmů byl smíchán v jeden a tak vznikla tuctovka, nezajímavá jak do postav, atmosféry, děje, napětí, rozuzlení i vizuálu. Je to guláš všech možných stylů s přídavkem kýče a všednosti. E. A Poe je nejprotivnější postava celého filmu (v tom horším smyslu), a tvůrci vůbec nehrají s faktem, že jde právě o TOHO Poa, který napsal Havrana a všechny ty hrůzné povídky o smrti. Tato výhoda je trestuhodně zahozena a místo toho běhá ve filmu detektivův hysterický pomocník. Vizuálně je film pojat tak, že je vlastně jedno, že se odehrává v 19. století, protože atmosféra je stejná, jako kdyby se odehrával někdy minulý týden, jen s tím rozdílem, že herci jsou navlečeni do kostýmů. Film je civilní a uniformní a není v něm nic, co by vypovídalo o režisérově obrazotvornosti. Některé gore momenty mi dávají naději, že aspoň v tomto směru se budu bavit, bohužel další krvavé scény berou zpátečku. Nejzajímavější postavou je postava detektiva Fieldse, jinak to jsou všechno jednorozměrné figurky, jejichž osud vám je ukradený, a to včetně vraha, jehož závěrečné počínání nejde pochopit. SPOILER: Proč sakra vrah otráví spisovatele, na jehož povídkách je závislý a vraždy zřejmě koná jen proto, aby ho donutil psát? Mohlo z toho být úžasné dílo, je z toho jen další zapomenutelný film.

Jeden z těch hororů, které nastavují žánru laťku

Asi jsem se v poslední době zamilovala do historických fresek, zvláště těch televizních (hollywoodské "trháky" viz Trója, nebo Alexander Veliký mě spíše odrazují) a konečně vím, kdo že to byl ten JIndřich VIII. a jak je to s těmi manželkami. Největší pozornosti se dostávalo jeho druhému manželsvtí a docela mě mrazí, když pozoruji, jak se bezmezná láska přehoupla k nechutné nenávisti a následné popravě. Místy tyran, místy laskavý manžel...hlavně ať je syn...