WinstonS

Byl někdy Bruce a vůbec všichni Mejdni v lepší formě?

Nedělejte tady ze sebe přehnané intelektuály a přiznejte, že v pubertě jste se tomu smáli skoro všichni. A puberťákům je tenhle film ostatně určený.

Pořád jsem čekal, kdy mě děj vtáhne a nepustí - až byl najednou konec. Nic, co bychom neviděli či nevěděli už dříve (kdo by to byl řekl, že politika je ideově vyprázdněná, založená na očerňování oponentů a vytváření iluzorní reality?), ale přesto lehce nadprůměrná podívaná s velmi dobře vypointovanými dialogy. Jako bývalý student politologie mám o americkém volebním systému ponětí, což je pro zejména úvod filmu důležitý faktor, který možná část diváků odradí. Pokud se zajímáte o politiku, na DEN ZRADY se určitě podívejte. 70 procent.

Geniální a výstřední Mozart kontra zapšklý a veskrze průměrný Salieri, který Mozartovu hudbu jako znalec obdivuje, avšak zároveň ji jako konkurent nenávidí a žárlí na ni. Tenhle tříhodinový souboj vás připoutá k obrazovce tak, že se ani nehnete a zapomenete na čas. Ani nevadí, že nejde o žádnou biografii. Vrcholem je závěrečná scéna, kdy umírající Mozart, jehož doslova svírá neskutečné vnitřní napětí, diktuje noty svého Requiem a Salieri je zapisuje se závistí, ale i obdivem. Po Přeletu druhý životní majstrštyk Miloše Formana.

Excelentní Louis de Funes v životní formě. Pokud bych si měl z jeho snímků vybrat jeden,který mám nejradši, byl by to tento. Už díky v jeho podání neodolatelné karikatuře lidské chamtivosti a hamižnosti.

Lehce naprůměrný spaghetti western s výbornou hudbou. Nejzajímavějím momentem filmu je scéna oběšení spojeného s hrou na kytaru.

Guilty pleasure jako kráva aneb jak Mel Gibson proniká do ženského světa a přitom se z arogantního cynika stává empatický partner. Ale je to zkrátka vtipné a hlavně peripetie vztahu otec, dcera jsou báječně podané. Jen škoda, že ke konci už je vidět, že scénárista vařil z vody a samotný závěr je... pitom.ý

Oscarová Kathy Batesová si celý film zabrala pro sebe a ačkoliv i James Caan dokáže díky mimice svých obličejových svalů z minima vytřískat maximum (uznejte, že kripl v posteli či na vozíku se nehraje zrovna lehce), na ženu, která svému praseti říká Misery, zpaměti cituje pasáže knih o své oblíbenkyni a doslova k smrti ráda ráda si vystřihavá novinové články o svojí osobě, prostě nemá. Od Kinga jsem toho moc nečetl, což mě i mrzí, ale soudě dle ohlasů jde o hodně povedenou adaptaci. Mimochodem, příroda v Demveru a okolí je opravdu nádherná.

Jednoduše řečeno slabé. Fahrenheit byl na úplně jiném levelu díky dynamickému stříhu a Moorovu svéráznému smyslu pro upravování faktů tak, aby seděly do jedné, jím zvolené přímky. Tady člověk po čase upadne do jakési letargie, když se posté opakují výstupy na pódiu, kde se řeční, burcuje, agituje či zpívá proti Bushovi. A nevytrhnou ho z toho ani R.E.M. či fanatičtí hromadně se modlící křesťané na setkání Demokratů. Moorea moc rád nemám, ale má na víc.

Film o tom, že když je třeba a vedení státu zavelí, Ústava a podobné civilizační vymoženosti jdou stranou. Redford natočil veskrze solidní soudní drama, které hodně těží ze svého zasvěceného historického vhledu a ksichtu Jamese McAvoye, který svoji postavu zvládl hodně dobře. Výborný je scénář a takřka všechny scény u soudu.