imf

Totální trip utopený v modrých barvách. Can I fly? Ne, dneska pojedeme z kopce, chlapče. Nechyběly jenom peníze, chybělo všechno. David L. Cunningham stříhá s ochotou kombajnu s přídavným spalováním, příběh nabírá spirálu asi jako když spláchnete na záchodě a zbytečnost veškerého dění je až neuvěřitelná. Těžko říct jestli je otravnější "votrslík" Alexander Ludwig, přemoudřelý Ian McShane nebo... ne, vyhrává Christopher Eccleston, který vždycky přijede na koni, prohlásí, že už zítra teda všem nakope zadky a nakonec přijde o všechny koule. Doslova. Jaj... Uwe Boll bude mít brzy ve své polstrované cele společnost. (30%)

Nemám slov. Tak dokonale vyvážený film, geniální od první do poslední repliky, s divadelní atmosférou, leč bláznivým tempem a skvělými charaktery, jsem snad letos neviděl. Bringing Up Baby je silnou konkurencí, ale Cary Grant v Holiday boří všechny laťky... je to černobílé, je to staré, ale zamiloval jsem se do toho až po uši. Try and stop me, someone. (100% ... do posledního centu)

Na první omak povrchní, na druhý snad až příliš komplikované. Across the Universe narozdíl od jiných muzikálů nefunguje na smyslové bázi (snad s výjimkou vizuálně opulentní "I Want You" náborové části). Na to nebyly peníze, proto se Julie Taymor vydává cestou myšlenek a poselství, které však leží hlouběji, než by mainstreamový divák čekal. A tak čekáte a čekáte, pak kopete a kopete... zlatá žíla zasvítí jen některým, já osobně jsem našel jen její zbytky v podobě skvělých herců a klasické romantické katarze, která přišla pět minut po dvanácté s alibistickým podtextem "vše už bylo vymyšleno". Asociace a paralely by se daly přehazovat vidlemi, na tempo a user-friendly zábavnost se ale rezignovalo. Nenechte se opít trailerem, film je mnohem... sofistikovanější. :) (60%)

Joe Wright opět bere dech. Po fantastické adaptaci Pýchy a předsudku si vyšlápnul na horu plnou emocí a křivd. Pokání není pohodové čtení na nedělní odpoledne, ale Wright nejen mistrně manipuluje s divákem, ale zároveň mu dokáže v hlavě střídavě rozsvěcet a zhasínat žárovku optimismu. To všechno za asistence magického soundtracku, úžasné kamery a do jednoho bezchybných herců. Nebýt malého zakuckání ve střední části, bylo by to za deset a já bych musel stavět pomník. Takhle jen vynáším do nebes, protože až uvidíte vedle sebe dvě nejvýraznější scény filmu - vyznání lásky v knihovně a šestiminutový nepřerušovaný pochod po plážích u Dunkirku, pochopíte, že na tom Wrightovi něco je... umí natáčet technicky brilantní, skvěle odehrané a neuvěřitelně silné filmy, které ve vás probudí krajní odstíny smutku i radosti. Bez kompromisů a na maximum. Filmové čítanky už čekají, vy nemusíte. Meet Joe Wright. (90%)

Grant vs. Stewart? Souboj v ultimátní váhové kategorii o srdce Katharine Hepburn. Cukorova "převleková" komedie možná není tak šílená jako jiné Grantovy pecky, ale Cary tu zas musí čelit solidní konkurenci, protože Stewart je neodolatelný s kloboukem i bez něj a Katharine Hepburn je zkrátka bohyně, takže celkem rychle pochopíte, proč jí všichni padají k nohám. Tempo je zběsilé, dialogy by se měly tesat a celé to směřuje k očekávatelné, leč přesto dojemné pointě. Že je to příliš jednoduché? No právě... jak může podobně elementární zápletka rozhýbat bránici i srdeční chlopně je mi záhadou, ale nehodlám to zkoumat. Jak říkají Američané: If it ain't broken, don't fix it. :) (90%)

Dostals mě, Federico. Místy zdlouhavé, místy strojené a příliš mentorské, ale zároveň moudré, hluboké a mrazivě přesné. Film je jako blonďatá kráska... první půlhodinu se kolem ní nesměle točíte, ale když si jí pustíte k tělu, sevře vám srdce chladnou dlaní. A pak už je na všechno pozdě... jen čekáte až povolí stisk a vy budete moci přebrat tu armádu emocí a myšlenek. V každém z nás je kus Marcella a na každého někde čeká síť... tak hlavně skočte do té správné, abyste v ní nezemřeli, nýbrž spokojeně rozkvetli.

Překvapivě velmi dobrý béčkový homerun ve stylu Šíleného Maxe... Andersonův scénář zlobí až na konci, ale pointa je stylová a Mille to sluší i kope. Vrcholem filmu rozhodně nejsou dialogy nebo propracované postavy, nýbrž akční scény, ve kterých se mlátí zombie do hlavičky. V tomhle směru film neselhává a snaživě tam maskuje dějovou prázdnotu. Mám pokušení dát sedmdesátku, už za to, že stařík Mulcahy vstal z mrtvých a natočil svůj nejlepší film od prvního Highlandera. Nějak mi to udělalo radost. Čtyřku tu máme do dvou let jako na koni.

Kdybych věděl, že Jarrold je ten člověk, co má na starosti Kinky Boots, zřejmě bych se k Becoming Jane nepřiblížil ani na dosah dvoumetrového bidla. Jenže jsem byl zvědavý, jak to s milou autorkou bylo a nechtělo se mi chroustat nějakou bichli s podtitulkem "životopis". To jsem si dal. Anne Hathaway by určitě moc chtěla vyrůst z teenagerských střevíců, ale je dost dobře možné, že na to prostě nemá. Určitě ne proti chloubě britské mládeže, Jamesu McAvoyovi... až na jeden neskutečně přiblblý výraz si pro sebe ukradnul celý film a zdá se, že se jako jediný dobře bavil. A to jak před tak i za oponou. Nuda by se v tomhle filmu dala krájet, balit a posílat nenapravitelným smíškům, aby se konečně jednou v životě zamračili, případně začali kroutit hlavou nad tím, proč jim někdo servíruje tak neskutečně nudný a odfláknutý film, ze kterého někdo vysál všechnu barvu, chuť i životní sílu. Pusťte to na srazu maniodepresivních stvoření a do jednoho vám vyskáčou z okna. Safra... takové plýtvání celuloidem. Zavřete Jarrolda do polstrované cely a pouštějte mu dokolečka soundtrack. Ať si taky trochu užije.

Je to tak ujeté, až je to zábavné. Člověku skoro přijde líto, že se Vorel Jr. a Mádl pokoušejí hrát, když je to absolutně marné. V téhle grotesce je všechno smeteno všudypřítomnou absurditou, šustivými dialogy a bezděčnými gagy. Jestli to Vorel natočil ze srandy, tak je génius, jestli to myslel vážně, tak je blázen. Ta hranice je tak tenká, že jí nedokážu rozlišit. Naštěstí pro něj. :)

Nevýraznou zápletku a zmateného Jordana táhne kupředu mamutí silou Jodie Foster, která si prostě svůj film zkazit nenechá. Trochu vypočítavé voice-overy a jasný průběh jsou tak postaveny na váhu proti líbivé vizuální stránce, nepředstírané brutalitě a zlomené duši hlavní hrdinky. Jodie zkrátka ten strach, vztek a odhodlání věříte. Malé nenápadné blondýnky. Ode dneška si na ně budu dávat pozor. Smutně duchaprázdné, ale spokojeně efektní. S po čertech dobrými herci jako polevou. (70%)