Kruczynski

Film, kterej si hraje na art, ale ve skutečnosti je jen sledem příšerných klišé a stupidních hlášek "o osudu". Agáta je na tom ve finále ten nejmenší problém.

Až na přepálený konec je tenhle film jednou z mála romantických komedií, které se svým scénářem skutečně přibližují realitě. Aneb věčný návrat téhož...

Karl Pilkington jako nejzábavnější cestopisnej komentátor aneb - AŤ ŽIJE EUROCENTRISMUS! Co díl, to perla, akorát ve druhé sérii se Karl občas to přízemních hlášek už trochu nutí, neboť ví, že přesně to se od něj očekává. "I mean eating a fetus? Not even waiting for the thing to be born and to live a bit and then eat it..."

Po shlédnutí tohoto „díla“ mi nad hlavou zůstal jeden velký otazník: Co nám chtěli proboha jeho tvůrci sdělit?! Naprosto příšerný scénář, jehož příběh by se dal shrnout asi takto: Mladá hrdinka od dětství miluje bratrance bez nohy, nakonec ji však užene maniodepresivní Harry, aby ho následně pro bratrance opět opustila poté, co se i on do ní během vteřiny zamiluje na svatbě, celý příběh bystře komentuje sestra hlavní hrdinky, když si hází míčkem o zeď...atd... Pochválit lze v tomto případě snad jen kvalitní kameru a exteriéry, které klamou natolik, že na to, že je film totální sr..ka, přijdete až zhruba po třetině. Chlupy se mi rovněž ježily z unylé, nesympatické představitelky hlavní hrdinky.

Bastardi. První film v mym životě, ze kterýho se mi udělalo fyzicky špatně.

Pro mě naprosto geniální záležitost, kterou ovšem vskutku ocení jen ti z nás, kdo mají s „travičkou zelenou“ (ach, škoda toho opět příšernýho překladu) svoji zkušenost... Pobavil (a stále často baví) zejména James Franco... „What do you mean battery is dead?“ „The monkey's out of the bottle now!“

Na Ayoadeovu filmovou prvotinu jsem se těšila hlavně proto, že pro „indie“ filmy podobnýho ražení mám už nějakej ten pátek slabost. Přesto mi Oliver Tate až moc často přišel jako sled klišé z nezávislých snímků o asociálních loserech. Občas jsem se zasmála, občas jsem se dojala a občas se i zamyslela, ale jako by to tady všechno už někdy bylo...

Velká síla. Syrově a bez okolků naservírovaná výpověď o sebedestrukci jedný holky, která stejně občas věří, že se z toho jednou dostane, i když už jí po tom všem nežere už ani jeden divák v kinosále. Jelikož pocit naprostý beznaděje skolil skoro i mě, nedokážu si představit jak se s tímhle vyrovnávala paní režisérka. Svou práci nicméně zvládla na jedničku a já doufám, že její dokument bude mít pro mladý lidi preventivní účinek. Předpoklady pro to má stoprocentní.

Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3 hvězdičkami, ale za výborné herecké výkony většiny zúčastněných jsem to šoupla vejš. Jinak ale další z českých zbytečných komedií, která mnou prolétla a další den jsem si už na ni ani nevzpomněla. Počáteční šíleně trapné vtípky z manželských terapií mě naprosto vyděsily, pak už šla naštěstí kvalita trochu nahoru. Film nebyl vyloženě špatný, pár momentů se opravdu povedlo a Balzerová s Vlasákovou hrály suprově, ale jako celek film představuje sled klišé, hlášek a rádoby fórků, který asi aspoň trochu náročnější divák těžko ocení. Poslání filmu, "užij si život jak jen to jde", mou cynickou duši také minulo a jestli mi nad něčím zůstal rozum stát, pak to bylo obsazení Jirky Macháčka, jehož postava do filmu vůbec nezapadla a byla vlastně naprosto zbytečná - asi aby bylo na co natáhnout diváky?

Srdcová záležitost a nejlepší film Davida Ondříčka. Na Samotářích mě baví hlavně jejich "vyváženost" - film nabízí nespočet vtipných momentů, hlášek a gagů stejně tak jako posmutnělý pohled na naši mladou generaci, ztracenou sama v sobě a unavenou z citové vyprahlosti a útrap při hledání spřízněných duší.