Arccos

Původně jsem chtěl ocenit třemi hvězdičkami, ale den poté přicházím na to, že bych se na Stíny a mlhu zase rád podíval a to o průměru nesvědčí.

Milovníkům klasické legendy se to nemusí líbit, ale pokud mají artušovské legendy nějaký reálný základ, pak mohl být právě takový. Toto není film o legendě (na to máme třeba Excalibur), ale o jejím možném předobrazu! A to by se mi velice libílo... nebýt toho, že jinak děj příliš historicky hodnověrný není (nebudu více rozebírat). Po stránce filmové bohužel převládají zbytečný patos a přehnané pozérství, které svědčí o pokusu o epický velkofilm, který se ovšem nekoná. (btw by mě zajímalo, kde na deštivých britských ostrovech měla proběhnout ta bitva na zamrzlém horském jezeře...)

Slabý odvar komixu jako od Disneye. K tomu příšerná hudba. Jiná jména postav (zajímalo by mě, jestli za ignoranta byl překladatel nebo už filmaři).

Stručně: Nuda, klišé, pěkná Lopez.

Dávám sice pouze tři hvězdičky, ale určitě jsou to lepší tři hvězdičky. Je to asi proto, že mě film nechytl za srdce a nezanechal ve mně tak hluboký zážitek, jak by zřejmě měl. Možná vidět ho v kině... Jinak ovšem krásná hudba i dobré herectví. A je zde jedna scéna, která je bez diskuzí pětihvězdičková a i jenom kvůli ní bych se na film podíval: Ano, jde o ten klavírní duel.

Nejhorší je, že ve filmu není nic přehnané, lidé takoví skutečně jsou...

Pro mě teda zklamání. Samozřejmě v porovnání s prvním dílem. Obleva se posunula směrem k hašteřivější a infantilnější straně a dospělému diváku už se prostě tolik líbit nebude. Dětem asi ano. Většího prostoru dostala populární šavlozubá veverka - a ono je to kupodivu na škodu! (scén s veverkou, ne filmu) Ze slabin filmu snad musím zmínit ještě hudební podkres, který byl opravdu nevyvedený a jeho nesloud se scénami mě tahal za uši i nervy. A především - nudil jsem se.

Je to velice dorbý film o filmu, ale pořád jenom film o filmu. (škoda samotného Dona Quijota, to bych opravdu chtěl vidět!)

Musím váhat mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na jednu stranu neakční scény, ve kterých mi stylizace docela vadila a naproti tomu bitevní scény, které jsou úchvatné. Vizuálně i choreograficky. Přesto komiksově extrapolované. Není třeba zastírat, že film je právě jenom o tom a právě jenom kvůli tomu. Nic víc nečekejte a budete spokojeni.

Základem je nesnažit se podchytit nějaký děj. Snad ani nehledat pointu. Sledujme tu vizualizované vzpomínky. Takové máme na své dětství i my. Směs obrazů a výjevů, o kterých si nejsme jistí, kdy se staly nebo v jakém pořadí. Občas se najde vzpomínka na událost, která se nestala, nebo na výjev, o kterým si nejste jisti, jestli to nebyl jenom sen. Ano, takové jsou naše vzpomínky, přiznejme si to. A Tarkovskij to krásnými obrazy přiznává.