Mr.Ripley

Od originality k průměrné pohádce, až k naprosto sterilní nudné podívané. Snad následující dobrodružství pobaví více.

Vaříme z vody.

Stačí, abych někde zaslechl několik první tónů jednoho z nejlepších Hornerovo soundtracků a mám husí kůži po celém těle a slzy v očích. Dětská láska, která přetrvá navěky.

Příliš sebejistě přímočaré.

Pilot: Tuctová kriminálka, která vyjma superhrdinů nenabízí nic nového pod sluncem. Přehrávající Susan Heyward a Sharlto Copley, který je v každém svém filmu příjemný, jako osina v zadku. Od Davida Slada bych očekával mnohem vypiplanější vizuál, než jen otřesnou klipovitost. Námětem nadějné, zpracováním a scénářem otřesné. 10% za nápad.

Rob Marshall jako jeden z mála režisérů umí na plátně vykouzlit neuvěřitelné scenérie, ale výsledek je bohužel sterilní (,což se vyjma muzikálového debutu týká celkové filmografie). Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale zároveň se tvrdí "do třetice všeho dobrého". Inu, v tomto případě to bylo přesně naopak. Zatímco Chicago vstoupilo do filmového historie a zapsalo se po bok žánrových velikánů, jako je Cabaret, Nine působil jako efektivní složenina videoklipů (tehdy Marshall bruslil na tenkém ledě, ale stále bavil). Na jeho třetím hudebním počinu je špatně úplně všechno. Nejsem políben divadelní předlohou, ač jsem přesvědčen, že na divadelních prknech Into the Woods může fungovat. První polovina příběhu se dát ještě jakž takž brát, i když je většina dějových linií bolestivě zkratkovitá, místy poněkud parodicky úchylná (přiteplený taneček mezi vodopády dvou bratrských princátek, kteří během tance musí odhalit svou hruď? WTF?!), ale stále ještě únosná ("cameo" Johnnyho Deppa jenom dokazuje, jak jeho kariéra skomírá). Kámenem úrazu je především druhá část filmu. Veškeré motivace postav berou za své, logika se ztrácí v hlubinách temného lesa a jakési filmové vyprávění se rozpadá mnohem rychleji, než starodávná Sfinga v Gíze. Nemluvě o tom, jaké poselství film dává dětem, kterým je primárně určen. Sobectví, pokrytectví a nevěra. (Odporný manželský pár, který se pro vidinu budoucího potomka nebojí okrást malou holku, malého chlapce, oškudlat nebohou uvězněnou princeznu a za nic se nikomu neomluvit? Čarodějnice, jež se pro svou krásu rozhodne rozvrátit celý svět a přijít o milovanou dceru, aby se rázem všeho nelogicky vzdala a odešla ze scény tím nejtrapnějším způsobem? Karkulka, která se z vidiny rodinného výprasku raději rozhodne zůstat s podivným cizincem, "služkou", která si pro sebe uzurpuje cizí dítě a chlapci, jenž je ve své podstatě vrah? O latentně homosexuálním princi, jehož vercajk ho nutí podvádět nejmenovanou prinenceznu s čerstvou matkou, která rázem zapomíná na milujícího muže a svého chlapečka?) Ne, ne a NE! V případě Sweeneyho Todda se hudba dala poslouchat, ovšem v tomto případě trhá uši a po pár minutách nastupuje neutuchající migréna. Vážně nechápu, jak se Marshallovi povede do každého svého filmu ukecat polovinu Hollywoodu. Jediná hvězda za překvapivou účast Frances de la Tour a charisma Meryl, jejíž herectví bylo snad poprvé za celou kariéru hodně na hraně (ač si stále myslím, že byl na vinně především scénář).

Pilot: Překombinované (žánrově), dějově (příliš oddělených linek, které se možná někdy střetnou), unylé tempo, přestřelená stopáž a chudák Jason Isaacs (po Awake pravděpodobně další zrušení). Béčkový námět obalený atraktivním vizuálem a zasazením do Izraele bohužel nedělá celý seriál. Styl Tim Kringa mi zkrátka nikdy neseděl a s největší pravděpodobností ani nebude (po ultranudných, potenciálem promrhaných Heroes a podprůměrně průměrném Touch). 20%

Hypnotický soundtrack, atmosféra nočního velkoměsta a v něm číhající kočka na svou kořist, herecký chameleon Jake. Ovšem, to je tak asi vše.

Vzhledem k datu výroby se dají pochopit neznalosti ohledně některých tvorů, nicméně ve výsledku je to spíše milé, než majestátní. Ve své době to ovšem muselo být naprosto ohromující a nepřekonatelné.

Od Mortal Kombat, přes legendární Horizont událostí, Rallye smrti, "postmoderním mušketýrům" a cestě do filmových pekel Resident Evil. Pompeje dojíždějí na stejná negativa, jako poslední tři Andersonovo filmy - nefunkční nedokončený scénář, špatný střih a levné CGI a herce, jejichž kariéra pomalu nikoho nezajímá. Ovšem, abych nebyl škarohlíd. V kině jsem se dlouhou dobu nezasmál od srdce, tak jako u Pompejí. _____ Nicméně jedna věc mi nedá spát, to Millu Andersen kompletně vystříhal nebo jsem ji přehlédl?