Klenotka

The Raven je potřeba sledovat vcelku, ne jeden díl za týden a hlavně je nutné se odprostit od předchozích sérií a filmů. Hlavní postavou je tu sice Amanda, tedy potížistka z původní série, ale značně pozměněna, s blond vlasy a tendencí přestat krást a začít se konečně poctivě živit. Seriál je ale spíš sledován z pohledu jejího smrtelného přítele, (bývalého) detektiva Nicka Wolfea, který svět nesmrtelných nejdříve sleduje zpozvdálí, aby do něj nakonec vletěl po hlavě. Navzdory problémům v zákulisí, mají Elizabeth Gracen a Paul Johansson výbornou chemii, která je viditelná hlavně v jiskřících dialozích při společných detektivních/policejních akcích. V podstatě se dá říct, že společného s Highlanderem má jen název, nesmrtelnou hlavní postavu a převzatá "pravidla" nesmrtelných. A taky rozseknutí seriálu napůl, kdy se druhá (a lepší) půlka odehrává v Paříži. Jinak jde vlastně o detektivku s nádechem mytologie, což ovšem není úplně na škodu. Při sledování všech epizod v kuse je vidět určitá linie, vývoj postav (hlavně Nicka), a zvrat v závěrečné epizodě dává mnohem větší smysl, když se pochytí detaily zmíněné během seriálu. Je škoda, že seriál nedostal další sérii, protože měl slušně nakopnuto a otevřený konec sliboval velký potenciál.

Nápad udělat z filmu pokračování ve formě seriálu rozhodně nebyl špatný, problém ale leží v hlavní postavě, nebo spíš jeho představiteli. Adrian Paul je dost nezajímavý, a jeho postava je v podstatě jen o tom, že "tohle viděl, zažil, tohohle potkal". Jeho velkou výhodou ale je, že s mečem umí zacházet a bojovým uměním se věnuje i normálně, takže alespoň tady působí věrohodně. Bohužel každá epizoda končí právě soubojem, což se po chvíli okouká a většinou se omezují jen na "zlého nesmrtelného týdne". Flashbacky do jeho minulosti byly stále nudnější a delší, a 6. série byla hodně špatná. První série byla hlavně o zachraňování MacLeodovi věčně ohrožené přítelkyně. V dalších sériích přibyly zajímavé vedlejší postavy, které si zasloužily víc pozornosti, než sám hlavní hrdina. Joe a samozřejmě tajemný nesmrtelný Methos byly mnohem zajímavější osobnosti. A i Richie Ryan si určitě zasloužil víc prostoru, než mu bylo dáno. Jeho absence ve většině dílů 2. série poté, co projde zajímavým vývojem, nedávala vůbec smysl. Tři hvězdičky čistě kvůli Richiemu, Methosovi, Joeovi a nastolené mytologii, kterou seriál víc zkoumá.

Nevím úplně, kde se tady stala chyba, ale potenciál na dojemný, ale pravdivý příběh přátelství dvou rozdílných mužů, zůstal úplně nevyčerpaný. Celé to bylo takové odtažité, točené spíš "pro oko". Nebýt Downeyho, jehož reportéra, balancujícího někde mezi "chci sólokapr" a "chci mu pomoct", jsem mu věřila, tak nevím, co by z filmu zbylo. Jamie Foxx se na roli moc nehodil, a místo geniálního, ale schizofrenií zmítaného hudebníka, zahrál spíš otravného bezdomovce, který odmítá jakoukoliv pomoc, kterou mu lidé okolo nabízejí. Obrazy spojené s hudbou nefungovaly, většina postav neměla hloubku, ani nějaký účel. Hodně příběhů bylo načrtnuto, ale nedořečeno nebo nevyřešeno, a celé to nakonec vyústilo ve dvě hodiny nudy. Přesto si to tři hvězdičky zaslouží - už kvůli Downeymu a Wrightovi, jejichž filmy snad nikdy neklesnou pod průměr. Tohle byl jen takový průměr, který vyloženě neurazí, ale asi se na něj rychle zapomene.

Seriál se postupně zlepšuje, hlavně díky přítomnosti postav jako Tesla nebo John Druitt. Kate, která je narozdíl od Ashley víc než jen holka se zbraní, tomu dodala šťávu a má mnohem lepší interakci a chemii s Henrym a Willem. Ryan Robbins a Robin Dunne jsou navíc velmi sympatičtí a herecky schopní (Robin Dunne se rozhodně zlepšuje, když má jeho postava už nějaký směr), takže na novější verzi "Carterové", kterou Amanda Tapping ne a ne setřást, se dá docela lehce zapomenout. Ačkoliv Amanda seriál produkuje a její postava měla být původně hlavní, tak je dobře, že trochu ustoupila do pozadí a dokážu si představit, že seriál by se teď už možná docela dobře obešel bez Helen Magnus, jejíž potenciál nikdy nebyl úplně využit.

Jako celek to na pět hvězdiček určitě není, hlavně proto, že ve 2. sérii seriál trochu ztrácí tempo. Na druhou stranu 3. série je výborná a sama o sobě je na 5*. Atmosféra, stupňující se napětí mezi postavami, komplikované vztahy, ale i absurdně vtipné momenty (mrtvá dívka děsící ducha, upíra a vlkodlaka) jsou asi to nejlepší, co může tahle kombinace dramatu, hororu a komedie nabídnout. 4. a 5. série se rozhodně nenechávají zahanbit, a i když 4. série má lepší "absurdně-hororové" příběhy, v 5. sérii už zase naplno pracují postavy, o které jsem se upřímně bála a závěr je klasický "co se sakra stalo" konec, který Being Human přesně sedí.

S tímhle animákem od Pixar mám trochu problém. Do detailů vymazlená animace je tu spíš jen pozadím pro příběh, který jsme viděli tolikrát, co filmová historie pamatuje. Remyho a Linguiniho příběhy se zajímavě proplétají a oba hledají totéž. Po filmařské stránce je to paráda. Animace už je dokonalá (Paříž tu vypadá hezčí, než jak jsem ji zažila ve skutečnosti), a Remyho nejde nemít rád. Ale bojuju s tím, pro koho je film vlastně určen. Pro malé děti (které rodiče na film určitě brali, protože je to přece "animovaná pohádka) to není, protože se po deseti minutách začnou nudit a dětských vtípků je tu minimum. Vlastně bych řekla, že je to nejdospělejší příběh, jaký v Pixaru vznikl. Vždyť ve Vzhůru do oblak byl aspoň ten mluvící pes a létající balónky, Toy Story 3 má zástup fanoušků, kteří "dorostli" a dospělí se u toho pobaví stejně jako děti, které aspoň baví barevné hračky a v Autech byla barevná auta a jedna dějová linka.. Ale Ratatouille je příběh o hledání životního cíle, přehodnocování svých názorů a postojů, hledání sama sebe....Není divu, že Brad Bird se vrhl na hrané filmy, protože tohle je regulérní film, ne "animák pro děti".

Samozřejmě, že to není historicky přesné. To nikdy žádný film být nemůže. Obzvlášť o postavě, o níž se toho dneska zase tolik neví. Otrok David je pochopitelně zcela smyšlený a Hypatie neměla takhle "klidný" konec, ale o to ani tak nejde. Z filmového hlediska jde o výborný zážitek, kdy Rachel Weisz jako Hypatia hrdě vyjde na ulici, ačkoliv ví, že to není bezpečné. Velké lokace či interiér knihovny mi na chvíli vyrazil dech. Není to ani tak o obviňování křesťanství, jako spíš o tom, co dokáže síla davu, která se nechá strhnout jedním člověkem, toužícím po moci nebo fanaticky v něco věřícího. Křesťan, pohan, žid, všechno jedno. Všichni si ve jménu něčeho vyššího chtějí žít svoje životy a ti druzí jim v tom překážejí. Hypatia tady není úplně hlavní hrdinkou, spíš jednou z účastnic, a hlavní postavou je svým způsobem otrok David. Za hodně zajímavý tah ze strany režiséra považuju záběry na Zemi z ticha a tmy vesmíru, tu a tam ukazující maličkost naší planety, kde se odehrávají války a boje o něco, co možná není a kdy už ani nikdo pořádně neví, za co bojuje. A mezi tím jedna žena, které je to vlastně jedno, protože si chce jen studovat své hvězdy a věnovat se myšlení. Jenže myslet není dovoleno a ještě dlouho nebude. A vesmír to zvenku jen tiše pozoruje... Plný počet nedám proto, že chybí nějaká delší dějová linka, kdy přecházíme jen od jednoho zaslepeného boje k jinému, a mírně přepísknuté stopáži. Jinak ale za silné čtyři.

Šla jsem na to s tím, že je to akční výplach a agitka zároveň. Sice dvacet minut po skončení už nevím, o čem to přesně bylo, ale na dvě hodiny jsem u toho vypnula mozek a několikrát si posteskla, že to vypadá jako kombinace District 9 a Dne nezávislosti. Srdcervoucí scény sice rušily, ale nebylo jich tolik, aby to bylo k nevydržení. A divila jsem se, že jsou tihle tvrdí mariňáci vyplesklí z toho, že sem tam někdo umře a že vojanda umí používat zbraň. To je tak všechno. Ani dobré, ani vyloženě špatné. Prostě popcorn, na který do hodiny po skončení zapomenu.

Co to bylo? Těšila jsem se na noc plnou humoru, jak slibovala videa ze zákulisí a místo toho přišla jen dlouhá nuda. Anne se sice snažila, a spoustu toho se svou spontánností zachránila, ale s materiálem, co jí dali, se toho moc dělat nedalo a James Franco vypadal, že se ho to vůbec netýká, v zákulisí něco popíjel (nebo hůř) a strávil víc času se svým mobilem než s diváky. A bohužel táhl sebou dolů i Anne. Ve chvíli, kdy na pódium elegantně vplul Jackman, nebo se vřítil smršť Billy Crystal, bylo jasné, že i loňské nalajnované moderování překoná to letošní. A zbytek? Předvídatelnost od začátku do konce a některé projevy byly děsně dlouhé a nespontánní (snad až na Mellisu Leo, která to snad jediná nečekala). Díky za Sandru Bullock, která tomu na konci vlila trochu života, vtipného RDJ s Jude Lawem, proslovu Billyho Crystala a Kirku Douglasovi. Nádherné dekorace, které se vážně povedly, tuhle šeď z (pod)průměru nevytáhnou.

Mít to o něco lepší scénář a větší rozpočet, a být to natočeno do kin, tak na to snad i do toho kina zajdu. Poměrně originální nápad s pomrknutím na dospělé (Superman! :-)), a velmi povedenou hudbou Ondřeje Brouska.