MarekT

Marcelo Mastroianni a jeho monology jsou prostě zárukou kvality, nejeden divák si určitě jeho postavu oblíbil... Ovšem hlavní hvězda filmu doplácí tentokrát na slabší spoluhráče (aneb jak je důležité míti Sophii), film je tak většinu času průměrný a někdy i rozbředlý. Téma filmu je sice sympatický námět na komedii, ovšem s výjimkou zmíněného Maestra jsem se ani moc nebavil. Jinak konečně jsem slyšel jedno z nejvychvalovanějších dabingových spojení Voska - Mastroianni a musím uznat, že pověsti nelžou a že ti dva si opravdu sedli.

Avanti! Původně jsem tomuto snímku díky na komedii neuvěřitelné délce nedával příliš šancí, ovšem Wilder mě zase dostal - opět skvěle adaptovaný scénář a tentokrát asi nejvíce vraždené tempo v jeho tvorbě. Jack Lemmon je výborný jako obvykle, navíc měl štěstí na partnerku, jak po stránce výkonu, tak i krásy... Dabing MGM k mému překvapení nepůsobí rušivě.

Určitě výborný film, který bych ale jednomyslně neřadil k romantickým komediím. Romantika je tady jenom tak mimochodem, tato komedie se od ideálů spíše distancuje a pohlíží na životní situace realisticky - někdy je film spíše hořký, někdy zase sladký - přesně jako probíhá náš běžný den. Sice si myslím, že konec byl naroubovaný na příběh spíše divně (k tomu černějšímu závěru přece jen dojít mohlo), ale i tak bych film po stránce scénáře hodnotil spíše kladně, není nikterak předvídatelný, navíc mě potěšilo vypuštění některých schémat, tak typických pro romantické komedie, dokonce i těch nejzákladnějších (milostné akty apod.). Stejně tak se příběh asi nejvíce blíží mojí představě o skutečných vztazích, což například dokládá dvojice šéf - podřízený, dlouhotrvající odpor se tedy dá pochopit... Mistr dialogu Billy Wilder si po tomto filmu definitivně zasluhuje blahořečení, jelikož jeho umění vyzrát na diváka nenachází srovnání ani mezi mými nejoblíbenějšími režiséry.

Myslím, že Zelenka udělal dobře, když se pokusil v žánru pseudodokumentu o reparát v podobě Roku ďábla. Tato hodinovka je sice zábavná (nejlepší byl bezpochyby Zdeněk Troška, který mě překvapil tím, s jakou vervou hodil pomyslný dort naproti zrcadlu), nicméně útvar okolo Jarka Nohavici je jednoznačně uvěřitelnější, při prvním shlédnutí před třemi lety jsem s takovými myšlenkami skutečně koketoval, tento film je natolik nadsazený, že závěrečnému titulku o skutečnosti se dá jen trpce pousmát. Ale jinak parádní debut páně režiséra.

Při sledování jsem si pomyslel, že je jistě dobře, že Forman tuhle výpověď natočil právě v období šedesátých let - jeho díla nejsou zbytečně vulgární jako určitá část soudobé produkce, a přitom půsboí i po necelém půlstoletí stále pravdivě - především dialogy o děvčatech vůbec nestárnou. Opět vynikající neherci, byť mě výkon Vostrčila přišel krapet slabší než obvykle. Mimochodem, od této chvíle si při každém pozdravu jako "ahoj" se známými vzpomenu na tento film.

Socialistické Československo hledá svoji superstar. Mnohem zábavnější než všechny díly zmíněné novácké reality-show.

Formanovu prvotinu bych okomentoval podobně jako Passerovo Intimní osvětlení. Oceňuji skutečně brilantní nakládání s neherci, kteří působí přirozeně a kdybych nevěděl o jejich amatérismu, myslel bych si, že jsou také absolventy nějaké konzervatoře, nicméně příběh mi přijde jako vytažená epizodka ze života bez pointy či nějaké hloubky.

Jsou dny, které nás nijak výrazně neobohatí a prožíváme je jen z povinnosti. Většinou na takové dny rychle zapomeneme. Tento film je stejný případ. Vnímám jej jakoby náhodně vytaženou epizodku ze života, která ovšem zaujme tak nějak napůl - je to asi podobné, jako kdybych natočil film o tom, jak jsem byl nakupovat, naobědval jsem se a pak se šel projít ven. Věřím tomu, že by vás to také nezaujalo. Oceňuji tehdy tak typickou práci s neherci a snahu o zachování reality i ve filmu, ovšem bez nějakého osobního přesahu, který třeba nacházíme ve Formanových Láskách jedné plavovlásky, nemůžu jít výše než na průměrné hodnocení.

Opět výborný Vlasta Burian, tentokrát coby nejsympatičtější úředník, jakého jsem měl možnost kdy poznat.

Kdyby ten Jára nebyl ztvárněn tak známou tváří, jakou jistě pan Svěrák je, jistě bych i věřil tomu, že celé to vyprávění je pravdivé. Sice mě ještě čeká Nejistá sezóna, ale i tak bych tuhle komedii předběžně viděl jako nejlepší režijní počin Ladislava Smoljaka, je to především díky zmíněnému citu pro reálnost a velkolepému prolínání skutečnosti s fikcí. A průřez peřinou opravdu nemá chybu. Sympatický komentář: Stegr.