Kali4

Velkolepý souboj charakterů dvou strážců zákona, poctivý a zásadový Daniel Auteil (občas sice zcela nerespektuje práva občanů, jinak však nic hrozného) kontra zkažený a mocichtivý Gérard Depardieu (ten si však s nějakými hranicemi rozhodně hlavu neláme). Akčními momenty se neplýtvá, viděl bych to spíše na kriminální drama z policejního prostředí, v němž by se spravedlnosti nedořezal. Občas možná příliš patetické, jinak velmi logický film o nenávisti a odplatě.

Proč dokazovat ostatním své kvality? Proč jim nevyvracet mylné názory? Ha! Toť otázka. Film ukazuje obyvatele středozápadu USA jako nabubřelé, domýšlivé a omezené starousedlíky, kteří v životě nepřekročili hranice svých pozemků, zatímco světem protřelý Gregory Peck se objevuje v roli civilizovaného a vzdělaného "greenhorna", který se absolutně nehodí do prérií tehdejší Ameriky. Dějově bohatý snímek, v němž cennější než zlato je obyčejná voda, podbarvený perfektní hudbou a posílený hvězdným obsazením. Spolu s díly Tenkrát na západě a Butch Cassidy a Sundance Kid perla mezi westerny.

Zprvu jsou pro něho pouze levnou pracovní silou, ale jak postupně duševně dospívá, uvědomuje si, že nejsou o nic méně než ostatní, odsunuje vlastní sebestřednost do ústraní a nahrazuje ji nejprve tolerancí a poté obdivem a náklonností. Film o uvědomění si klasických lidských hodnot, o hrůzách války a holocaustu, o lásce a bezpráví; film, který vás niterně obohatí. Naproti vyvíjejícímu se Liamu Neesonovi staví Spielberg režimem zkaženého a mocichtivého Ralpha Fiennese, který, ovlivněn antisemitistickými myšlenkami, nezná soucit a slitování. A mezi nimi Ben Kingsley jako nevinná oběť nacismu. Černobílý, komorně zpracovaný snímek s vynikajícím hudebním doprovodem Johna Williamse, historickými fakty a neobyčejně silným příběhem o transformaci lidské duše. Oscar Schindler vás přesvědčí, že člověk se může změnit k lepšímu.

I když musím přiznat, že i na mě jsou tři a půl hodiny trochu moc a rozvádění některých sekvencí mě přivádělo k šílenství, tento snímek má naprosto uchvacující atmosféru podpořenou skvělými hereckými výkony. Několik scén určitě vejde (nebo již vlastně vešlo) do filmové historie (zapalování majáků a následné Aragornovo "Gondor volá o pomoc!" a po krátké odmlce královo "A Rohan odpoví!"). Navíc jsem měl to štěstí, že jsem byl na všech třech dílech v kině. Dál to už nebudu rozvádět, vždyť to všichni znáte.

Bohužel, další z nových pohádek s vyloženě divným příběhem a trapnými kostýmy.

Josef Kemr podává prvotřídní herecký výkon, jako lakomec protřelý životem může vzbuzovat v divácích řadu emocí, ale zajisté Vás uchvátí. Peníze, klenoty, zlato, stříbro, všechny mají kouzelnou moc a obyčejný člověk jim zkrátka neodolá.

Navážení se do cizích svateb v podání Wilsona a Vaughna je velmi chytlavé, také proto, že oba jsou sympaťáci (Vince Vaughn má zcela určitě na víc než na komedie). Film se špičkově rozjíždí, ve 2/3 trochu ztrácí dech, a když už jsem si myslel, že jsme upadli do stereotypu, na scéně se na okamžik objevil Will Ferrell - ten chlap je tělem i duší komik. Jinak milým překvapením pro mne byla herecká účast Christophera Walkena a Jane Seymour.

Skutečně povedená adaptace s vynikajícím Viktorem Preissem v hlavní dvojroli a příjemně přehrávajícími herci. Má to dobré nápady, má to spád, ale bohužel nemohu srovnávat s divadelní hrou.

Příjemný film o životě v jednom staromódním katolickém městečku, kde vládne pevnou konzervativní rukou lehce pokrytecký "starosta-inkvizitor". Válka mezi starostou a cukrářkou je odlehčená a plná náznaků, každá postava je osobitá (ač trochu prvoplánová). Pohledná Juliette Binoche obrací svým rozevlátým přístupem (a také svými pamlsky) ušlápnutou atmosféru města naruby, přičemž k pohodovému zážitku přispívají velkou měrou i další zkušení a slavní herci, kterých posbíral Lasse Hallström požehnaně. Ovšem Alfred Molina válející se v čokoládě je bezkonkurenčně nejlepší.

Po několikátém zhlédnutí musím říct, že Epizody I a II se nesmírně liší. Zatímco jednička je hodně staromilská a připomíná starší fantasy pohádky, které Američané točili někdy v 80. letech a které se vyznačovaly jasným a vše zaštiťujícím příběhem, evidentním a naivním soubojem dobra a zla a spoustou papundeklu, dvojce naopak chybí výraznější příběh (vypadá spíše jako několik dílů seriálu poslepovaných dohromady) a obsahuje takřka vše, co moderní generace miluje. Přesto, v jednom ohledu je ohromně starosvětsky sympatická – skutečnou Sílu tu mají starší a zkušenější (v závěru ti nejstarší a nejzkušenější). Anakin jenom kupí chybu na chybu (herecky navíc Christensen dost zaostává a je jedním z nejslabších článků filmu), Padmé je v jeho vleku a Obi-Wan, jak ho mám rád, je absolutně lhostejný k větším plánům a snadno se chytí na „menší rybu“. A tak v závěru vidíme mistra Windu, který jedním švihem sundá nejlepšího mandalorianského lovce odměn, a mistra Yodu, jak suverénně udílí rozkazy generálům, aby je nakonec oba zastínil génius a charisma dvou starých lišáků. Je fajn, když člověk vidí dva dědky nad hrobem, kterak s grácií a chutí tahají za nos celou galaxii. Temnou stranu síly nemusím, ovšem Epizodě II neochvějně vládnou Christopher Lee a Ian McDiarmid, kteří k tomu, aby byli über-mastery, nepotřebují dvojité meče ani potetované ksichty. Skoro všechny postavy jsou ovšem něčím zajímavé (díky „seriálovému“ vyznění se jedná skutečně o hoooodně postav). Málokdo si to možná uvědomí, ale Epizoda II tak, jak je natočená, je pro svět Star Wars opravdu nesmírně důležitá a dává smysl většímu počtu věcí, než si leckdo napoprvé uvědomí. Možná vlivem velkého množství postav nepůsobí konzistentně, postrádá jedinečnou a komplexní atmosféru původních GENIÁLNÍCH filmů a příliš leze do trenek dnešní mladé generaci, ale je nesmírně důležitá a výborně natočená. Victory, you say? Master Obi-Wan, not victory. The shroud of the Dark Side has fallen. Begun, the Clone War has!