Dan9K

Z krátkých filmů nominovaných na Oscara v roce 2021, i přes jejich vyrovnanost, se mi zdál tenhle nejlepší. Na jednu stranu všední, na druhou stranu vůbec ne. Je to samozřejmě angažované tak, abychom byli na straně hodných Palestinců a neměli rádi ošklivé Židy, ale je to uděláno velmi dobře, divák se do všeho vžije snadno a aspoň já prožíval každou sekundu onoho "obyčejného" dne kdesi na Západním břehu Jordánu. A pointa na konci byla výborná.

Tady je zase samozvaných zákonodárců. Když tak obdivujete trest smrti, tak hurá do Texasu. Ach jo. V USA je titěrný rozdíl mezi tím, kdy dostanete trest smrti a tím, kdy vás oslavují jako hrdinu. Nikdy nevíte, jak se k tomu ta jejich slavná porota a prokurátoři postaví. Ale že by jim ten systém nějak pomáhal? Vražd mají čtyřikrát více jak u nás, a to jenom proto, že jim to snižuje mírumilovný severozápad. Řada měst je srovnatelná s Hondurasem. Ten jejich slavný trestní a soudní systém vůbec nefunguje. I na této minisérii je vidět, jak zoufale neumí pracovat s propuštěnými vězni a není divu, že mají v USA takovou recidivu, jakoby to snad sami chtěli. Cílem trestu nemá být pouze uspokojení poškozených, to je ten nejnižší důvod trestu. Společnost se musí snažit o to, aby vražd bylo co nejméně a z nějakého důvodu se to Američanům vůbec nedaří, tak není důvod se u nich v čemkoliv inspirovat. Jinak mě tedy nepříjemně překvapilo, že všechny tři díly řešily ten samý případ, 2. a 3. díl byla vlastně už reality-show. Hlavní hrdina je fanaticky věřící homofob, takže sympoš. Zajímavé a zdlouhavé vybočení, ale stačilo.

Veskrze sympatický film s výborným Aloisem Švehlíkem. Mám problém se třemi věcmi. Za 1) celý film je protkán situacemi, které ve filmu prostě nemám moc rád. Může za to fakt, že mám problém s estetickou distancí a všechno hrozně prožívám. My něco víme, děda to neví, my něco víme, holka odvedle to neví, my něco víme, policajti to neví a všechny ty scény, kdy se ty postavy dozvědí pravdu, trvají dlouho, já to prostě nedokážu sledovat a nedělá mi to dobře. Plus ještě všechny ty scény, kdy se postavy v minulosti nějak chovaly a najednou se zachovají úplně jinak, třeba citlivě a já jenom trnu, kdy se to zase pokazí. Já vím, že to není asi úplně vada filmu, ale já to prostě nemám rád. Když nad tím ale tak přemýšlím, tak to asi i vada filmu je, přinejmenším z důvodu bodu 2. Za 2) přespříliš uspěchaná a nedůvěryhodná proměna hlavního hrdiny. Celý koncept je příliš mimo realitu v případě takového zlodědka. Přitom snímek je dostatečně prázdný a nudný na to, aby to tak uspěchané nebylo. Děda se začne měnit velmi brzy poté, co ho teprve poznáme. 3. bod už jsem naznačil. Mám rád filmy, které se odehrávají na víceméně omezeném prostoru, ale chce to po autorech, aby byl ten obsah opravdu výživný. Jenže ten film mohl klidně skončit po první půlhodině, mohl skončit po první hodině a bylo by to vlastně úplně ok a neměl bych pocit, že to bylo krátké. Celkově má snímek pár hezkých momentů, bavily mě prupovídky pána a oceňuji Mádlovu odvahu ponořit se do hlubin uvažování starého člověka. Silné 2*

Jakoby to vypadlo z mých milovaných Krajních mezí, akorát je to teda animované. Nečekal jsem od toho mnoho po obsahové stránce, ale jsem příjemně překvapen.

Oproti poslední Bondovce s Rogerem Moorem jde o obrovské zlepšení. Je to mnohem chytřejší podívaná (i když nevím, jestli se to v souvislosti s Bondem dá říct), mnohem profesionálnější zpracování, je tu mnohem méně nesmyslů, méně otravných klišé a má to spád a napětí a vlastně celou dobu jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, ale musím je ubrat za dvě věci, na které jsem asi nějak přecitlivělý. Jednak absurdní hra na violoncello a pak ohromující výbuch letadla, kterému došel benzín. Říkal jsem si předem "ty vole, jestli to letadlo fakt nechají vybouchnout, tak dám hvězdu dolů" a ono jo. Co tam jako bouchlo? Hliník? Sklo? Zbytky opia? Úvodní část v Československu je pro našince super zajímavá, i je slyšet nějaká ta čeština (resp. slovenština), navíc tam překvapivě nejsou nějaké super nesmysly, co by nás měly rušit. Část v Afgánistánu je zase vtipná v tom, že týpci, ze kterých se o několik let později dost možná stanou Talibánci, jsou tady za klaďáky se slabostí pro violoncello. Timothy Dalton je podle mě skvělý a je pro mě do té doby nejsympatičtější Bond. Jeho holka je pro mě možná i nejsympatičtější bondgirl. Už jsem to ani nečekal, ale těším se na dalšího Bonda. Na Dech života jsem byl v hodnocení trochu přísný, je pro mě do té doby na druhém místě v žebříčku, ale za to letadlo prostě nemůžu jinak :-)

4. série už je přecijen o maličko slabší než předchozí tři. Narozdíl od nich ale nabízí divákovi mnohem častější pocity zadostiučinění. Postavy poněkud mění charakter, jak ty jakože kladné, tak ty jakože záporné. Z hlavní postavy se stává malinko psychopat, což je ale vzhledem k PTSD pochopitelné. První polovina je ještě nabitá událostmi, zatímco druhá půlka série už je daleko klidnější, dokonce bych se možná nebál napsat i relativně nudná. Je samozřejmě super, že se příběh a prostředí vyvinuly jinam, zároveň tím ale seriál ztratil to, čím je zajímavý a výjimečný - vizuál, tísnivá atmosféra Gileádu a zejména ono enormní napětí z vrtkavé přízně či nepřízně gileádských vůdců a vychovatelů. Samotný závěr je pak dost problematický. Jednak je trochu hloupý, tak také znamenal konec mé nejoblíbenější postavy. Moc si bez ní nedovedu představit 5. sérii a klidně bych to už ukončil.

Podle mě je tady málo nadšených ohlasů. Luděk Staněk naplňuje můj život několik posledních let a vnímám ho jako svého platonického nejlepšího kamaráda. Díky němu jsem se mohl ujistit o tom, že přestat sledovat televizi byl dobrý nápad, a díky jeho Událostem už není potřeba sledovat události jiné. Je to český Ricky Gervais a John Oliver v jednom a občas si říkám, že je lepší než oni. Nevěřil jsem jeho plánu dělat Události každý den, on to ale dokázal a dokonce ještě přidává. Dá to rozum, hypotéka se sama nezaplatí, ale i tak respekt. Stejně tak doporučuji jeho podcast s Milošem Čermákem, a to i zpětně. Doufám, že mu ještě dlouho nevyschne slina. Což mi připomíná, že mi poslední dva díly utekly, tak jdu na ně!

Rodiče jsou možná blázni, ale nejsou koneckonců mnohem šťastnější než všichni ti po krk nasraní pozůstalí, kteří do konce svých životů nebudou svůj život žít, ale jen se utápět v nenávisti? Odpuštění má svůj smysl a tenhle díl to krásně ukazuje.

Je to dobře natočené, má to několik výborných scén, o tom žádná. Mám s tímhle filmem morální problém. A ne, nevadí mi, že se tam nadává, berou drogy a souloží se. Vadí mi, že je tenhle film reklama na totálního sráče. A že díky tomuhle filmu mohla kariéra tohohle sráče pokračovat dál, protože na něm vydělal víc jak milion dolarů a i když měl z té částky částečně splatit svůj stomilionový dluh, dal na to jen zlomek. Vadí mi, že z toho všeho vyklouz tak lehce a tenhle film to v podstatě oslavuje. Že se díky tomu stal celebritou. Že si snad máme myslet, že je to cool týpek. Co mi dál vadí, že prvních 90 minut se vůbec nic neděje. Začátek s McConaugheym je fajn, ale pak se rozjede v podstatě 90 minutový trailer, ve kterém se neustále opakuje to samé. Koukáme na nonstop párty lidského odpadu, který si o sobě myslí, že je něco víc a já nevím, jestli pan režisér chtěl, abych se u toho smál nebo abych je nenáviděl nebo aby mě to jen nudilo. Já nemám nic proti oslavě hédonismu nebo nejednoznačnému vyznění, umění je umění. Problém je, že je tenhle film podle skutečných událostí a má přesah do reálného života a úzce souvisí s dalším životem hlavního hrdiny a že ho tenhle film vystřelil na piedestal. A tyhle lidi známe i u nás, známe je ze Strakovy akademie, známe je z poslanecké sněmovny, známe je z kanceláře prezidenta republiky, známe je z okolí fotbalu i z okolí bývalých primátorů a vidíme, jak jim taky všechno prochází. A u tady téhle svině nás to má bavit, jenom protože to natočil Scorsese? Po 90 minutách začne konečně i nějaký ten konflikt a začne to být zajímavější, až to skončí rozpačitým závěrem. Tenhle snímek jsem si dlouho šetřil, ale vlastně mě spíš naštval, ačkoliv jsem se relativně dobře bavil, zejména ve druhé polovině.

Drogy jsou sice téma ohrané a je to sázka na jistotu, ale tenhle snímek má několik věcí, které z něj dělají kvalitní drama, která zaujme. Celé je to z pohledu mladé dívky, skvěle zahranou Lunou Mwezi, která je nucená v mladém věku být mnohonásobně rozumnější než její matka. Její jednání, především výběr rodiče, může být částečně i nepochopitelný a bylo mi celou dobu otce líto. Těžko říct, jestli hrálo z pohledu Miy prim to, že matka je prostě matka, nebo že je to zkrátka typ, co věci nevzdává. Prostředí Švýcarska je velmi neokoukané (asi jsem jinak nikdy nic čistě švýcarského neviděl) a parta okolo Miy i její matky byla plná zajímavých charakterů a celkově mě to okamžitě vtáhlo a nebylo v tom hluché místo.