Eodeon

slovo, které dříve označovalo člověka ctnostného, přemýšlivého a obeznámeného s klasickým uměním, zejména pak literaturou a později i uměleckým filmem, postupem času v lidovém užití zaměnilo významy. postmoderní intelektuál si není s někdejší romantizovanou představou čtenáře Dostojevského a politického idealisty podobný paradoxně v ničem. může být obtížné ho ve směsicích lidských bytostí rozlišit, nemáte-li ovšem ten správný klíč.

nejspolehlivějším prostředkem, jak intelektuála identifikovat, je bedlivě sledovat jeho názory nikoliv na politiku, kulturu, nebo vědu, ale na sebe samého, a pátrat, zda jsou tyto postoje v rozporu se skutečností. setkáte-li se s člověkem vystupujícím jakožto nejpovolanější odborník nikoliv v jednom či dvěma oborech, ale hned ve všech myslitelných i nemyslitelných, s člověkem vybaveným podle jeho mínění nezměrným intelektem, snad i uměleckými talenty, rozhodně však těmi jedinými správnými politickými názory a filozofickými postoji, pak jste pravděpodobně narazili na intelektuála. v tom okamžiku se nesmíte ukvapit. stále přetrvává jistá nepříliš pravděpodobná, ale přeci existující možnost, že máte co dočinění jen s velice vzdělaným, třebaže arogantním člověkem. k vyloučení této možnosti je třeba zapříst s intelektuálem rozhovor a bedlivě sledovat, zda tento nevykazuje známky relativistického řečnění, zda nekrášlí banální floskule cizími slovíčky a zda jeho řeč téma vskutku vysvětluje, namísto aby ho zatemňovala, či zda vůbec dává smysl, nepočítaje v to naprosté absurdity. může být obtížné dovtípit se, zda intelektuál své znalosti a intelektuální schopnosti pouze zdárně simuluje, přestovšak lze s jistou mírou úspěšnosti dojít k závěru, jestli intelektuál vychází z pevného hodnotového systému, nebo jde jen o planá slova postrádající jakoukoliv oporu. všímat si musíte mimoto také úrovně argumentačních schopností, srozumitelnosti vyjádření, poměru mezi počtem slov a informační hodnotou řeči a v neposledku rovněž vnějšího vystupování. zpozorujete-li na gestech, tónu hlasu, volbě slov a grimasách známky typické vlastnostem jako jsou například narcismus, egoismus nebo xenofobie, můžete si již být zcela jisti, že se nacházíte ve společnosti intelektuála, popřípadě pseudo-intelektuála, jak tato individua nazývají pamětníci starých dobrých časů Dostojevského a čtenáři antických myslitelů.

podle méně vědecké, přesto však vlivné náboženské hypotézy snadno poznáte intelektuála, když ho zkonfrontujete s naukou, jejíž znalost si přisuzuje, či s opravdovým znalcem oboru. v tom okamžiku přibudou projevy vzteku, popření a všechny ostatní symptomy intelektualismu se rapidně zhorší. zastánci této hypotézy doporučují započít během konfrontace intelektuála s odbornou literaturou exorcistický rituál a vynasnažit se z nebohého jedince intelektualismus "vymést". dosud nebyl předložen dostatek pramenů podporujících účinnost naznačeného postupu.

intelektuál se vyskytuje ve dvou různých formách. méně zavážnou je intelektualismus v podobě charakterové vady. do této kategorie spadají všichni namyšlení diletanti odpudivé osobnosti a bezpáteřního jednání. daleko nebezpečnější podobou intelektualismu a jeho druhým stádiem je chronická duševní porucha, při níž megalománie a přesvědčení o svém nadřazeném intelektu hraničí s fanatismem a činí intelektuála nevyzpytatelným a přímo nebezpečným blízkému, ba i širokému okolí. důslednější rozlišování intelektuálů spadá do působnosti klinické psychiatrie a psychopatologie. pro laické rozlišení postačí dodat, že intelektualismus bývá pro své nejobyklejší symptomy často zaměňován za pubertální frackovitost u mladších ročníků a chvástavou přemoudřelost u seniorů. není známo, zda mezi těmito stavy existuje přímá návaznost či jiná souvislost.

v současné době nejsou známy žádné účinné způsoby léčby. nedoporučuje se snaha o domácí léčení, neboť může dojít ke zhoršení stavu vlivem výběru nevhodné léčebné metody. nicméně, aktuální výzkum odhaluje rozlehlé pole možností, které dávají osobám stiženým intelektualismem mírnou naději. podle jedněch populárních spekulací ustoupí intelektualismus nedlouho po vyléčení hlubších psychických vad, které tento stav podle všeho způsobují, zejména pak komplexu méněcennosti a traumatů, jež jsou následkem dětské šikany. ani ti nejoptimističtější psychologové si však netroufají slibovat úplné potlačení intelektualismu a podle prognóz mnoha vědců zmizí většina symptomů až v okamžiku smrti. výzkum ovšem pokračuje.

kino Spektrum - Letní kino:

- st 18. 07. 2012 - MS One: Maximum Security (21:30) (pravděpodobně nebudu moci)

Žižkovo náměstí:

- po 16. 07. 2012 - Fimfárum – Do třetice všeho všeho dobrého 3D (21:45) 
- út 17. 07. 2012 - V peřině (21:45)
- st 18. 07. 2012 - Nevinnost (21:45)

zmeškáno:

- Muž na laně (po / 25. 05., 20:00, Svět)

- Čtyři slunce (út, st, čt / 26., 27., 28. 06., 20:00, 20:00, 17:30)

- kompletní program Ponrepa

navštíveno:

- Muži v černém 3 (pá / 01. 06., 20:00, Svět)

zmeškáno:

- Lůno - čtvrtek 24. (20:00, Svět)

- Nevěstinec - úterý 29. a středa 30. (20:00 a 17:30, Svět)

- kompletní program Ponrepa

navštíveno:

- Bitevní loď - pátek 11. (17:00, Svět) 

- Kluk na kole - středa 16. (19:30, Spektrum)

kdybyste někdo znal název některého z těchto dvou filmů, napište. díky. :

I.

matně si vzpomínám na hrdinské fantasy (odhaduji to na typický alternativní středověk s mytologickými motivy, definitivně sword & sorcery). stářím bych ho opět jen od oka zařadil do osmdesátek, případně do konce sedmdesátých nebo začátku devadesátých let. víceméně jasně si vybavuji jediné dvě scény. v první zloduch budoval armádu pro svá dobyvačná tažení tím, že nechal zajatcům probodávat lebky a vysát mozek čímsi jako brčkem. nevím, jestli jim pak do hlav nenechával trychtýřem lít něco jiného namísto mozkové hmoty, do takových detailů si na film už nevzpomínám. po tom se z nich stávali dokonale povolní sluhové a zuřivé bestie, když na to přišlo. ve druhé scéně si vybavuji velmi úzký koridor, po jehož stranách byly mříže a za nimi zajatci po oné "lobotomii". hrdina musel šplhat po laně zavěšeném podél stropu chodby a dávat si pozor, aby na něj nedosáhly lidské bestie zpoza mříží. ty po něm neustále natahovaly ruce. připomínalo mi to celkově trochu Planetu Krull. nejsem si jistý ani tím, ale domnívám se, že ve filmu nebyla žádná explicitní erotika.

II.

druhý film byl béčkový nízkorozpočtový thriller o vrahovi/únosci dětí, který byl ve skutečném životě ukřivděným břichomluvcem. film se odvíjel velice pomalu a vyznačoval se mlhavou atmosférou zastaveného času. v z první části filmu mi utkvěla zejména velmi dlouhá scéna, v níž má mladá žena za úkol hlídat děti. Ony spí v domě nahoře, zatímco ona sama se několik dlouhých minut vybavuje s mužem za dveřmi, který pod různými záminkami žádá, aby mu otevřela a pustila ho dál. unylá dívka má podezření, že muž je neupřímný a má zločinné úmysly, a tak ho neustále odmítá pustit dovnitř. nakonec zjistí, že děti přesto zmizely. divák se dozvídá, že únosce byl ve skutečnosti celou dobu s ní uvnitř domu a pouze jeho břichomluvecké schopnosti mu pomáhaly budit dojem, že hlas přichází ve skutečnosti zvenčí. vždy si předem obhlédl místo zločinu, pomaloval své tělo barvami přesně namíchanými tak, aby odpovídaly pozadí prostoru, barvě a textuře zdí apod. policie se domnívala, že dívka na hlídání byla onou únoskyní sama, nebo byla přinejmenším komplicem zločinu, jekoliž do domu se nikdo dostat nemohl. pachatel byl ve skutečnosti v domě už dlouhou dobu předtím a přízemní okno, kterým se vplížil, uzavřel zevnitř. o dlouhá leta později se odehrávala druhá část filmu, v níž se policistka odmítala smířit s uzavřením případů únosů dětí bez dopadení pachatele a na vlastní pěst pátrala po zločinci od momentu, kdy se jí pravděpodobně dostala do rukou další vodítka. nakonec zjistila, kdo únoscem byl, ale on jí unikl a začal se pokoušet o její život. muž jí utekl přímo z divácky velmi neúspěšného břichomluveckého vystoupení, při kterém měl tvář a tělo pomalované načerno. proto byl schopný venku splynout s tmou a uniknout pronásledovatelům. v závěru filmu je dlouhá napínavá scéna odehrávající se tuším v bytě policistky. žena si uvědomí, že vrah je s ní přímo v bytě, ale jeho schopnost splynout s okolím a k tomu okolní tma mu znemožňují ho vidět. mohl to ovšem být i byt vraha, kam ho žena vystopovala a přišla zatknout. tím si už nejsem jistý. scéna trochu připomíná scénu z konce Mlčení jehňátek, kde Jodie Foster prochází sklepením vraha potmě a s namířenou pistolí pátrá, kde by mohl být. vrah v tomto filmu měl tělo namalované barvou tak, aby připomínalo neomítnutou cihlovou zeď, a když zavřel oči, nebyl v přítmí vidět. žena ho nakonec dostala tak, že začala naslepo střílet do okolí do zdi, až se jednou trefila. tím film, tuším, končil.

moc díky za pomoc, správné odpovědi jsou:

I. Pán Šelem / The Beastmaster

II. Zlý neznámý / When a Stranger Calls Back

"Filmy jsou zrcadlem stávající společnosti. Platí se z prostředků koncernů, které k docílení zisku musí za každou cenu vystihnout vkus publika. Publikum se jistě skládá i z dělníků a malých lidí, kteří projevují nespokojenost se stavem ve vyšších kruzích, a obchodní zájem vyžaduje, aby producent uspokojil společenskokritické potřeby svých konzumentů. Nikdy se však nedá svést k představením, která by byť sebeméně napadala základ společnosti; jinak by zničil svou vlastní existenci kapitalistického podnikatele. Ba filmy pro nižší vrstvy jsou ještě buržoaznější než pro lepší publikum, právě proto, že u nich platí: naznačovat nebezpečné perspektivy, aniž by se otevřely, a po špičkách do nich vpašovat úctyhodné smýšlení."

- S. Kracauer

Nadohled - foucaultovské téma "dohlížet a trestat" nahlížené z přeci jen trochu jiné a zajímavé perspektivy, která mi napomohla nahlížet na problém vězeňství a trestu a vlastně i na kontroverzní otázku kamerových systémů v jiném světle. a to znamená významné pozitivum. sama forma filmu takřka v každé své nuanci sloužila k ilustraci témat a konkrétních idejí a ideálů filmem zpředmětňovaných. efektem sice byla i jistá míra nesrozumitelnosti - jakési umělecky dané neprůhlednosti, ale s přihlédnutím k režijní zručnosti, která byla pro film třeba, jde o zanedbatelnou poznámku. jméno slovenské režisérky Andrei Slovákové si zaslouží bedlivěji sledovat.

Den konce světa (v originále End Day) trpěl jednak tím, že jsem se docela těšil, jednak tím, že televizní filmy vypadají ve většině případů na velkém plátně odpudivě. ale dobře chápu, proč projekci tohoto filmu, stejně jako řady dalších, které jsem zhlédl přechozí den, nasadili organizátoři festivalu do veliké sálu kina Metropol. při tom mnosžtví návštěvníků a rok od roku stoupající křivce udávající počet akreditovaných diváků nastává boj s kapacitami.

ani film samotný příliš nepotěšil. po vzoru Na hromnice o den více se opakoval čtyřikrát stejný den - den globální katastrofy, jen podle jiného scénáře. stáří filmu a snad i rozpočet byly znatelné na speciálních efektech, oproti tomu vědecké pozadí katastrofických scénářů nebylo zjevné nikde. to vnímám jako největší handicap filmu. doufal jsem ve vědecky argumentované odpovědi na otázky související s možnými způsoby konce světa v blízké budoucnosti, dostal jsem spíše variaci na hollywoodský biják ve výhodném balení čtyři v jednom.

nepřisoudil bych to ani tak filmům, jako spíše špatně definovatelné atmosféře, ale letošní ročník festivalu AFO považuji za nejlepší vedle ročníku 44, na který jsem dosud vzpomínal jako na největší zážitek. jen mě mrzí, jaké obrovské množství zajímavě znějících titulů jsem i letos navštívit nestíhal. inu, snad příště si najdu víc času na kino, než na restaurační zařízení.

následující minireport bude ještě stručnější, než obvykle, protože ho píšu s více než měsíčním odstupem. proto jen ve zkratce, abych zaznamenal, co všechno jsem to vlastně během toho necelého týdnu stačil na AFO 47 vidět nebo navštívit.

velice mě lákala diskuze na téma vztahu vědy a náboženství, ale po deseti mučivých minutách jsem z ní nakonec musel uprchnout. pro mě zcela neznámé "autority" prezentovaly monotónními hlasy své malé soukromé přednášky, mezi sebou takřka nijak nekomunikovaly. ani v těch začátcích se jejich řečnění nevztahovalo k myslím posluchačů, spíše se zdálo, jako kdyby pánové jen pod vousy mumlali své osobní mantry. katastrofální akustika v Kapli Božího těla vše dokonala. nikdy více, prosím.

asi nejvíc skepse vyvolával nejen u mě perverzně pojmenovaný dokument Jeho veličenstvo chlup (Sa Majeste, le Poil!). očekávání se jako letos dosud pokaždé ukázala jako nemístná. ačkoliv mé přátele zjevně znudil k smrti, mně se snímek jevil jako víceméně poutavý, srozumitelný při své jednoduché formě podání a strukturování informací a kupodivu docela poučný. dozvěděl jsem se několik nových poznatků týkajících se srsti a jejích všemožných funkcí. ještě užitečnější ovšem byla demýtizace řady rozšířených bludů souvisejících s tématem.

drobný údiv jsem zažil i při projekci následujícího filmu s všeříkajícím názvem Pasteur. jednalo se totiž o hraný životopisný snímek namísto dokumentu. ať už to byl od začátku záměr filmařů, nebo k takové formě dospěli pospupem času, rekonstrukce významných chvil ze života průkopníka lékařské vědy - Pasteurova práce na objevu vakcíny proti vzteklině - si pro sebe uzmula celou stopáž. typicky dokumentárními na filmu zůstaly pouze příležitostné komentáře vypravěče, jež se spíše než na vyprávění příběhu v kombinaci s obrazem snažil ilustrovat kontextuální pozadí děje, a kamerové "nájezdy do makrosvěta" a simulace neviditelných dějů v lidském těle. v tomto bodě bylo sledování filmu poněkud kuriózní, míním tím, sledovat časté použití efektu proslaveného díky současným kriminálním seriálům (Kriminálka Las Vegas) v historickém životopisném dramatu, nicméně bez ohledu na podobné předsudky, použité efekty k filmu padly velmi vhodně z téhož důvodu. pátrání po příčině onemocnění a její zastavení si zde totiž  vypomáhalo alegorií na kriminální vyšetřování zločinu.

Dělat rozruch + Táta a taťka (Raising Hell + Daddy and Papa), dvojice na první pohled nenápadných dokumentů přivedla do kina zarážející počet diváků, zvídavých lidí, kteří by po projekci nejraději diskutovali s režiséry filmů až do rána. a kvůli kiksům slečny překladatelky by se možná stejně dlouho dobře bavili. neměl bych se takovému zájmu příliš podivovat. ačkoliv filmy působily spíše jako rodinná homevidea a neprezentovaly názory nijak vyhraněně, natožpak radikálně, samo téma výchovy dětí u homosexuálních párů si vydobilo ohromující pozornost. a ono téma, dnes aktuální více než kdy dříve, slouží také jako dokonalá omluva za stáří filmů. 

dvoudílný film "Automatický mozek" možná ani vám nepřinese mnoho informací o lidském vědomí, které byste si sami nebyli schopni dávno uvědomit s pomocí vlastních zkušeností při pozorování behaviorálních projevů sebe a lidí ve vašem okolí. také například při reflexi a analýze okamžiků, kdy se ohlížíte za drobnými všednodenními volbami, které jste učinili, aniž byste na to předem pomysleli, nebo kdybyste se občas snažili věnovat svou pozornost tomu, čemu ve kterých chvílích vlastně opravdu věnujete pozornost. a ještě lépe - čemu jí mezi všemi navyklými i unikátními skutky věnujete pozoruhodně málo, nebo dokonce žádnou. ať už ale k základním tezím filmu dospějete sami svou vnitřní intelektuální úvahou dávno předtím, určitě je v soukromí své mysli nedovedete doplnit o řadu velmi dobře zvolených, trefných praktických příkladů a o přesvědčivé komentáře plejády uznávaných vědců. jsem přesvědčen, že tento aspekt snímku jej dokonale opravňuje i v kritických očích diváka, jako jsem já, kdo zprvu neměl pocit, že by se dozvídal něco nového. inu, letošní AFO má zjevně velmi silný sklon rozbíjet má předsudečná očekávání. za to má u mě festival velký dík.

rád bych byl zaujatý vůči filmu "Kdo napsal Bibli?", ale i při nejlepší snaze mi stejně nezbude, než být stejně smířlivý, jako byl překvapivě dokument samotný. píšu překvapivě, protože i tentokrát mě má očekávání zklamala. připravoval jsem se na žlučovitý, útočný a argumentačně chabý pokus popudit jedny diváky a obelhat druhé, ale dostalo se mi upřímné snahy pojednat téma autorství nejzásadnější i nejzávažnější knihy všech dob s co nejlepší vůlí. co na tom, že jeden inteligentní člověk s dobrým úmyslem si předsevzal vyřešit otázky, na jejichž zodpovězení by bylo bývalo třeba celé armády nejpovolanějších odborníků z převeliké škály různých oborů a disciplín - archeologů, teologů a biblistů, historiků, lingvistů specializujících se na latinu a řečtinu, odborníků na literaturu, interpretaci a umění, národopisců, religionistů a v neposlední řadě filosofů. co na tom, že k vyřešení toho úkolu má zjevně minimum času a k předvedení svých výsledků divákovi jen necelé dvě hodiny. co na tom, že znásilňuje výklad dějin moderními a postmoderními modely uvažování, když například význam pojmů jako plagiátorství nebo samo ústřední téma autorství nemělo v dobách, o kterých je v té které chvíli řeč, žádný, nebo úplně jiný význam s úplně jiným polem konotací? co na tom, že ho k výzkumu pudí namísto profesionálního zájmu osobní emoce, především pak pocit křivdy a hněv člověka, kterému byl v dětství podán velice zjednodušený, až nepravdivý příběh vzniku Bible. to jsou - a nemíním to ironicky - víceméně odpustitelné, i když hrubé nedostatky. a některé z nich dokonce omlouvají řadu jiných, například povrchnost bádání, tendenci ke zjednodušování sofistikovaných problémů na černobíle nahlížená dilemata, jistou zbrklost, až amatérskost technického provedení, zbytečné osobní vsuvky a občasné hluché pokusy o navození lyričtější atmosféry vhodné k rozjímání. patrná omezení dávají pochopit v neposlední řadě i určitou zbabělost, když se protagonista Robert Beckford rozhodl nijak dále nerozvádět nejednoznačný náznak na úplném začátku filmu, kde dává do souvilosti významné postavení náboženství v lidské společnosti s dalším jejím podstatným rysem - terorismem. ono to totiž kvůli řadě podnětných postřehů z úst zpovídaných osob a příležitostně i dodaných samotným průvodcem dokumentu za podívání víceméně stojí. a i když si můžeme myslet, že autorství Bible není společensky nijak relevantní otázka, nýbrž spíše zajímavost pro historiky a pomůcka pro čtenáře, je zábavné si jí klást a je podnětné vyslechnout si pokusy o její zodpovězení.

postřeh dne: vidno z anglické verze mé jediné katalogové anotace, překladatel(ka) sice vládne angličtinou, ale co je mu/jí to platné, když naseká hned tři sémanticko-syntaktické chyby v překladu na prostoru jednoho tisíce znaků a o citu ke konotačnímu zabarvení významů slov nemůže být věru vůbec řeč. chápu, přepracovanost, odpouštím (tedy pochopitelně jen s předpokladem, že jim za to nikdo neplatí).

doplňkový postřeh: Kinekt bowling není zábava.

na diskuzní panel o legalizaci konopí pro léčebné účely jsem mířil pln té vůbec nejhlubší skepse, řeklo by se - skepse naprosto typické pro nepoučeného laika. zpočátku, když se hosté programu jednohlasně shodli v názoru, že legalizace konopí by byla ku prospěchu, se ještě mohlo zdát, že se diskuze zcela obejde bez konfliktu. ale už tehdy se ukázalo, že za návštěvu stála. vznesené argumenty, spekulace o aktuální situaci ve zdravotnictví a široká kontextualizace otázek legalizace marihuany pro léčebné účely a jejích léčivých schopností poskytly přirozeně jen málo, navíc samozřejmých faktů, zato však vyvolaly spoustu otázek a pochybností. dost na to, aby posluchače donutily přehodnocovat svůj názor na zdravotnictví, který - věřím tomu - vychází podstatnou měrou z utkvělých, zkostnatělých představ, jež jsme všichni v nějaké etapě života vyslechli, nekriticky přijali za vlastní a uvykli jim. dnes je bráníme pomalu stejně urputně, jako nepřizpůsobivý establishment farmaceutického průmyslu a mnozí lékařští odborníci. jako pózující hypochondr přirozeně nejsem připravený přijmout "revolucionářské" vize o utopické společnosti bez nemocí, o nichž velmi entuziasticky (ale možná by se hodil i výraz: extrémisticky) vyprávěli Rick Simpson s Jindřichem Bayerem. snad bychom totiž dospěli až tak daleko, kdybychom dali přednost přírodní léčbě výtažkem z konopí před polykáním chemických "jedů" z lékáren, nebo alespoň k druhému zkusili i to první. a v neposlední řadě bychom si tím i ušetřili - peníze, bolest i důstojnost. tvrzení podpořená podle slov mluvčího osobní zkušeností a zkušenostmi s léčením několika tisíců pacientů s nejrůznějšími neduhy, nezřídka fatálními, nelze bez rozmyslu smést se stolu. a naději, kterou slova vykřesala, už teprve není možné ignorovat. alespoň ne předtím, než na dané téma vznikne řada vědeckých studií a než léčba konopím vůbec dostane seriózní šanci se předvést a obhájit. proto nezbude než doufat, že u zákonodárců uspěje připravovaný návrh zákona, který věc prosazuje. podle mínění odborníka Lumíra Hanuše nemá léčba konopím žádné dosud známé kontraindikace. co tak hrozného by se tedy mohlo stát? že léčba nezabere jako v nesčetných případech užívání prášků? že určité promile materiálu unikne na trh s drogami, jako se tak děje s alarmujícím množstvím v současnosti zaužívaných léčiv? nemáme se zjevně čeho bát. leda vlastních předsudků a nedůvěry, neopatrného postupu při přípravě a prosazování příslušného zákona a jako i nadále - většiny nemocí, které nás vzdor snahám lékařské vědy co týden sužují a trýzní. právě z tohoto kouta problému pochází i otázka, která mi po skončení diskuze rezonovala v hlavě nejdéle a je přítomná i teď: kolik lidí už muselo zemřít na nemoci snadno léčitelné za pomoci konopí, kvůli všeobecné nedůvěře a neznalosti většiny z nás?

oficiální zahájení festivalu dostalo tento rok přímočařejší a velkolepější formu. kultivované řečnění bylo omezeno na nejnezbytnější minimum a prostoru se rovnou dostalo filmové projekci. Létající monstra 3D s Davidem Attenboroughem se ukázala být přímo ideálním snímkem: řemeslně i technicky kvalitním, logicky vystavěným, přehledně podaným, vizuálně působivým a efektně trojrozměrným - toť veliká přednost v rámci dokumentářního filmu využívajícího takřka výhradně realistické CGI ilustrace/rekonstrukce. nikdy jsem neviděl, aby se v kině sešlo tolik diváků.

postřeh dne: hluboké zklamání nad novinkově-anekdotickým pojetím festivalového žurnálu, namísto tradičně esejistického ražení AFOhledů z časů minulých. ty totiž namísto strohých, byť poutavě a chtělo-by-se vtipně podaných faktů o festivalovém dění a sem tam irelevantního postřehu nabízely čtenářům podněty pro mysl i cítění v duchu jak zde popularizované vědy, tak té nejvznešenější žurnalistiky. ale to už je dávno.

doplňkový postřeh: hruškový mošt je lepší než rybízový, druhý den je to naopak.

reklamy letos lákají návštěvníky na dlouhý zástup hostů a jen o něco kratší řadu atraktivních rubrik. Utopie & Dystopie, věda kontra náboženství, obhajoba konopí jakožto léku a v neposlední řadě programový blok filmů o mimořádných osobnostech vzbuzují zájem, ale i obavy, že festival tradičně popularizující vědu se přeorientoval na popularizaci ledajakého pavědeckého šarlatánství, mystifikace a předsudečných světonázorů. dovedu si představit, jak snadno na takovou úroveň mohou klesnout dokumentaristé zabývající se v letošním roce velice populárními prorockými zvěstmi o údajně se blížícím konci světa. nebozí diváci možná měli dříve příležitost zhlédnout některou z mnoha pseudo-dokumentárních mindfuck variací na téma "2012 Apokalypsa", kterých jsou plné programy televizí a internetové streamovací weby, a bude zajímavé si počkat, zda snímky na podobné téma z programu AFO obstojí lépe. ani blok filmů a možná i diskuzní panel o enigmatickém střetu vědy s náboženstvím nevzbuzuje mnoho důvěry a to už z toho prostého důvodu, že věda s vírou jakožto dvě v současném paradigmatu víceméně oddělené disciplíny se zcela rozdílnými oblastmi zájmu a působení nemají takřka žádné průniky a ke "střetům" může logicky docházet jen na zcela laické rovině, popřípadě mezi odborníky, kteří nerozumí, popřípadě nemají ani nejmenší snahu porozumět protistraně. střety dvou hluboko zakořeněných předsudků o druhém názorovém pólu pravděpodobně vyvolají spíše iracionální hádky, nežli rozumné a smířlivé argumentování v zájmu vyřešení sdíleného tématu. výrony vášní, spíše než co jiného, má velký potenciál vyvolat také téma využití marihuany jako léku. na druhou stranu, pokud se o konopí přijedou do Olomouce vyjádřit opravdové kapacity přírodní vědy, pokud se filmy o vědě ve sporu s náboženstvím vynasnaží pojednat vzájemný vztah těchto dvou zcela odlišných, avšak ne neslučitelných přístupů k životu a světu nezaujatě a přísně logicky a pokud se stejnými intencemi přistupovali filmaři i k látce o utopických a distopických vizí blízké budoucnosti, mohli bychom být letos návštěvníky ročníku vůbec nejlepšího.

měl jsem okamžíček čas, takže jsem vypsal několik tipů na možné tagy v případě, že by se takové vylepšení do databáze zavedlo. lovil jsem z paměti věci, které bych ocenil já, takže si asi každý všimne inklinace k určitým žánrům, ale celé je to jen pro představu, jaké věci bych si já osobně představoval, že by měly být předmětem tagů. 

alkoholismus, anarchická komedie, anime (manga adaptace?), antika, apokalypsa, alternativní historie, automobilismus, balet, baroko, biblické příběhy, blízká budoucnost, blízká setkání, bojová umění, bondovka, buddy movie, cesta časem, cesta sluneční soustavou, cesta vesmírem, crazy/screwball komedie, coming out, čarodějnictví, démonická posledlost, diskriminace, distopie, Dogma 95, dospívání, drogy, Druhá světová válka, ekologie, epidemie, fanfilm/fanseriál, feminismus, femme fatale, Fluxus films, gangster, geek, genocida, Ghibli, giallo, gore, gotický horor, groteska, hixploatation, hluboký vesmír, holocaust, imigrace/emigrace, incest, Industrial Light and Magic, interupce, jaderné štěpení, kanibalismus, klonování, kriminalita, kriminalita mládeže, komedie pohlaví, komiksová adaptace, kyberpunk, kybernetika, kyborg, letectvo, lidská práva, literární adaptace, loupež, loutkový film, lykantropie, magický realismus, mafie, manželství, medicína, mezigenerační střet, mimozemská invaze, mimozemský život, mockumentary, monstra/monster movie, mytologie, náboženství, nacismus, nahota, námořnictvo, naturščik, nemoc, neo-noir, neorealismus, nukleání zbraně, okultismus, orchestrální soundtrack, pacifismus, paralelní světy, parodie, pixilace, podle skutečnosti, poetický realismus, politická revoluce, politický thriller, polstergeist, ponorka, poprava, populárně-vědecký film, prohibice, prostituce, První světová válka, přepadení banky, přepadení vlaku, psanec, queer, rasismus, renesance, RKO, road movie, robotika, rozvod, samuraj, satanismus, satirická komedie, sebevražda, sériový vrah, Sherlock Holmes, slasher, soap opera, soudnictví/soudní drama, soukromý detektiv, space opera, spiknutí, splatter, starověk, strašidelný dům, středověk, studená válka, superhrdinství, sword & sorcery, šerm, šikana, šílený vědec, škola, špionáž, tanec/taneční film, terorismus, tělesné postižení, umělá inteligence, upíři, urban fantasy, utopie, Válka ve Vietnamu, Vatikánský seznam, vesmírné lety, vězení, virtuální realita, útěk z vězení, vlkodlak, voyeur/voyeurismus, závislost, zlatá horečka, zombie, železnice, 3D

dodatky: 

1.)

v případě literárních adaptací romanopisců, kteří bývají adaptováni pro film nebo televizi relativně často, může být samostatným tagem jejich jméno, př.: Stephen King, Jules Verne, Agatha Christie, atd.

---

tento bod nakonec řeší přidávání spisovatelů mezi scénáristy, kteří budou zanedlouho zpřístupňěni v profilech filmů. každý s vlastní filmografií, scénáristickou, spisovatelskou, atd. 

2.)

také filmová produkční studia jsem zvolil víceméně ta známější z celého světa, která mi přišla na mysl. doplnit se dají podle potřeby další, př. Mosfilm, Pixar, Paramount, Universal Pictures, United Artists, MGM, Hammer, atd. totéž platí o subžánrech zastřešujících žánrů, př.: exploatation - sexploatation, blacksploatation atd.

3.)

vedle zmíněného výrazu "queer" by bylo možné zavést i konkrétnější tagy jako gay, lesbický film, bisexualita, trangender/transexualita a další součásti zkratky LGBTQIA. 

4.)

pak je tu orientační seznam několika dalších termínů. tyto a jim podobné by se naopak jako tagy vyskytovat rozhodně neměly, jelikož jsou příliš vágní a každý si pod nimi představí něco úplně jiného, př.: depresivní film, filosofie/filosofický film, umění/umělecký film, klubový film, atd.

5.)

a potom existuje velká spousta výrazů, které sice lze smysluplně používat, ale jen pokud by přidávání tagů měli na starosti povolaní uživatelé, kteří alespoň aspirují na odbornost a jsou kompetentní rozhodnout, př.: surrealismus/surrealistický film, avantgarda, video art, sociální realismus, česká/francouzská nová vlna, new queer cinema, film d'art, chcípácký film, spaghetti western, direct cinema, duchovní film, spirituální film, cinema vérité, free cinema, autorský film, americký nezávislý film, propaganda, ruská montážní škola, německý expresionismus, kammerspielfilm, francouzský impresionismus, dadaismus, kubismus, eastern, pouštní film/vyprázdněná narace, revizionistický western atd.

6.)

a pak bude v nějaké fázi třeba zodpovědět také otázku, co udělat s pojmy, které jsou na ČSFD zavedené jako žánry, ale nejedná se o žánry a patří spíše do tagů, př.: podobenství, poetický film, film-noir atd. co naopak dělat s žánry, které v českém kontextu neexistují, až na ČSFD fungují (mysteriózní), a žánry, které jsou zcela samozřejmé, přestože zde scházejí (detektivka/detektivní film).

7.)

další otázka je, zda přidávat k filmům jen tagy, které vystihují jejich podstatné znaky, nebo stačí jen ta nejnepatrnější souvislost. např. tag "drogy" k filmům zabývajícím se drogami jako hlavním tématem, nebo k jakýmkoliv filmům, které tento motiv obsahují.

8.)

uvědomte si například, jaké obrovské nesmysly se dějí při přidávání žánrového určení k filmům. a přitom nabídka žánrů čítá jen malou hrstku hesel. některá z nich možná běžný uživatel ČSFD dovede použít ve větě, ale nadefinovat by je nedovedl. jiné jsou doslovné překlady z IMDb, které v českém kontextu nemají vůbec žádný zažitý ekvivalent. a snaha za každou cenu přidat co nejvíce žánrů k co nejvíce filmům bez zohlednění faktu, že některé filmy jsou zkrátka žánrově nezařaditelné vede k ohromným absurditám. příklad: nechal jsem si z vlastního hodnocení odfiltrovat všechny žánry kromě hororu. mezi výsledky jsem našel filmy jako např.: Král je živ (2000), Twentynine Palms (2003), Nic takového (2001), Kuchař zloděj jeho žena a její milenec (1989), Jed (1991), Ztracený svět (1925), When Worlds Collide (1951), Alien Trespass (2009), Tales from the Gimli Hospital (1988), Mého snu čert (2001) a raději ani nechci vědět, co bych našel, kdybych hledal dál než jen za první stránku.

změny, návrhy, dodatky, vlastní nápady na tagy atd. piště bez rozpaků do pošty.

děkuji za odkaz: http://www.filmsite.org/subgenres2.html

vyzní to zatraceně ošklivě, ale nedá se svítit, pohár trpělivosti přetekl (jak se dalo čekat). dal jsem dohromady stručný seznam těch nejstupidnějších výrazů a slovních obratů, banálních klišé a tautologických nesmyslů, nedefinovatelných obskurností laického diskurzu, zbytečných neologismů, zvulgarizovaných pojmů odborného žargonu a vůbec všeho toho, po čem může logicky následovat leda facepalming. bývají to taková ta laciná uskupení slov, která opisují jedni špatní recenzenti od druhých špatných recenzentů a od nich nezřídka i uživatelé ČSFD. vzpomněl jsem si jen na pár těch nejobvyklejších, takže pokud budete mít někdo tipy na další, napište je do vzkazníku, já je rád připojím. je to ovšem do značné míry subjektivně dané, takže pokud se i přes všechny mé usilovné a právě tak marné snahy někomu podaří definovat některý ze zde uvedených termínů, měl bych ho naopak vyřadit.

"vítězství formy nad obsahem"

"pod režisérskou taktovkou"

"film pro pamětníky"

"vizuální orgasmus"

"herecký koncert"

"z dílny režiséra.."

"dějová stránka"

"vizuální orgie"

"vážná hudba"

"dějová linka"

"nelogičnost"

"logická díra"

"klišoidnost"

"artový film"

"vizuál"

aniž bych tím chtěl vystoupit proti pokusům osvojit si používání odborného žargonu nebo zkrátka jen nově nabyté slovní zásoby, příliš mě netěší ani zbytečné užití takových cizích slov, které je snadné nahradit českými ekvivalenty, př.:

iritovat

fabulovat

repetitivní

interesantní

redundantní 

spektakulární

etc. 

pár užitečných zásad na doplnění:

I. neméně trapným faux pas bývají v neposlední řadě pleonasmy, které jsou ovšem při popisu estetického zážitku nebo v úvaze nad tématy kultury častým jevem.

II. nemístným užíváním výrazů jako například "nepopsatelný", "bez diskuze" nebo "bez jakýchkoliv pochybností" výrazně srážíte váhu svých textů. ze zjevných důvodů.

III. filmy "zhlížejte", namísto abyste na ně "shlíželi" shůry, jinak to vyznívá stejně tak povýšenecky, jako analfabeticky :)

na konec výčet elementárních zásad, které by měl každý dodržovat:

- měj k filmům úctu

- nelpěj na dodržování žánrů

- uměj pravopis, zvládej stylistiku

- vždy argumentuj kontroverzní výroky

- zbytečně necituj banální repliky z filmu

- vystříhej se jednovětných výkřiků do tmy

- usiluj o pochopení namísto přezíravosti

- nenadužívej cizí slova, vyvaruj se anglismů atp.

- nebuď přehnaně kritický, ani přehnaně shovívavý

- nevytýkej klišé, pokud je sám v komentáři použiješ

- nepoužívej odborné výrazy, jejichž smysl ti není jasný

- vždy si buď přesně vědom hodnotících kritérií, která používáš

- komentuj tvůrčím způsobem, nevyjmenovávej pouze (domnělá) fakta

- nevydávej útoky proti lidem jiného názoru za argumenty ve prospěch tvého

- naopakuj, co již bylo napsáno ostatními, vždy přispívej něčím novým, nebo mlč

- usiluj o výpovědní hodnotu, namísto neustálého opakování "to se mi ne/líbí" či "to je/není dobré"

shodou náhod jsem narazil na svůj profil na CBDB.cz, České bibliografické databázi, založený léta Páně 2009, a bylo mi líto nechat ho zcela nevyplněný. a tak jsem provedl historicky první drobnou aktualizaci, a kdoví, jestli ne také poslední, jekoliž databáze je zoufale nekompletní a většinu z oněch stovek knih, které se mi tu všude válí, samovolně přeskupují a jedna kvůli druhé ztrácejí, nemám šanci dohledat odhadem ani dvě třetiny. snad časem.

kdyby to někoho ze zvědavosti, nebo třeba úmorné nudy zajímalo: http://www.cbdb.cz/uzivatel-67-eodeon

čt 12. 04. Příliš mladá noc (Svět, 20:00) 

st 18. 04. Shame (Spektrum, 19:30)

čt 19. 04. Konečná uprostřed cesty (Svět, 20:00)

po 30. 04. Musíme si promluvit o Kevinovi (Svět, 20:00)

nejatraktivněji vypadají čtvrtky, které bohužel vůbec nestíhám.

Ponrepo:

po 02. 04., 17:30 - Světlo

po 16. 04., 17:30 - Černoška z... + Také sochy umírají

po 16. 04., 20:00 - Lidský arsenál (Prividenije, kotoroje ne vozvraščajetsja)

po 23. 04., 17:30 - Bronzový náramek

po 30. 04., 17:30 - Sambizanga

pá 23. 03. - 19:00 - Nový svět (BB)

pá 23. 03. - 21:00 - Pod sluncem tma (BB)

so 24. 03. - 16:00 - Nedáme se umlčet (MP7)

so 24. 03. - 17:30 - Z popelnice do lednice (BB)

so 24. 03. - 20:00 - Láska v hrobě (BB)

ne 25. 03. - 16:00 - Trafačka - Chrám svobody (MP7)

ne 25. 03. - 18:00 - Přenašeč (BB)

ne 25. 03. - 20:00 - Závod ke dnu (BB)

po 26. 03. - 18:00 - Pojďte dál (MP7)

po 26. 03. - 18:00 - Epicentrum (MP7)

po 26. 03. - 20:00 - Kdo zabil Natašu? (BB)

po 26. 03. - 20:00 - Čečenský sen (BB)

a nakonec jsem samozřejmě, kvůli překrývání termínů s Febio Festem neviděl ani jeden...

spíš náhodou jsem dnes narazil na první mnou psaný komentář použitý k reklamním účelům na cizím filmovém webu (tamty stařičké webovky o Lynchovi se nepočítají). to bych nečekal, když mám komentářů jako šafránu. není důvod k vzteku, jejich chyba, že si ze všech mých komentářů zvolili zrovna tuhle patetickou stupidnost :)

út 27. 3.  Vénus noire (Spektrum 19:30)

st 28. 3. Jodaeiye Nader az Simin (Spektrum 19:30)

za uvážení také stojí:

čtvrtek 22. 3. Nosferatu, eine Symphonie des des Grauens (Svět 20:00)

po úspěchu víceméně stále se rozjíždějícího klubu/semináře filmů nejnáročnějšího diváka, který se koná každou sobotu, přibyl další pokusný seminář - klub bollywoodského filmu. připadl na každou druhou neděli, ale stejně jako u klubu náročného diváka je seznam nabízejících se titulů natolik rozsáhlý, že lze čekat několik mimořádných promítání mimo termíny, vyhlášovaných na poslední chvíli. promítány mohou být i další indické filmy. inspirací pro pravidelnější promítání bollywoodských kousků byly indické sci-fi filmy:

- Enthiran
- Ra.One

popudem k vyhledávání náročnějších kousků jsou díla tvůrců: Satjádžit Ráj, Deepa Mehta

stejně jako v případě klubu náročného diváka jde to tak trochu o "fk naslepo": promítaný titul bude záležet na dostupnosti s dostatkem předstihu před daným termínem a na domluvě týden před promítáním. níže uvádím předběžně narozvrhovaný program:

dosud odpromítáno:

01. Om Shanti Om (1. regulerní promítání)

02. Main Hoon Na (mimo program)

03. My Name Is Khan (mimo program)

04. Billu (2. regulerní promítání)

05. Action Replayy (mimo program)

06. Jhootha Hi Sahi (mimo program)

07. Chak De! India (mimo program)

08. Ghajini (mimo program)

09. Rab Ne Bana Di Jodi (3. promítání)

10. Don (mimo program)

zvažované tituly:

- Don 2

- Koyla

- Tashan

- Saathiya 

- Gumnaam

- Mohabbatein

- Tere Bin Laden

- I Hate Luv Storys

- Shakthi: The Power

- Bachna Ae Haseeno

- Badmaash Company

- Kabhi Khushi Kabhie Gham...

čistě pro zajímavost jsem se odhodlal sestavit únavnou statisku, ze které by bylo patrné, jak moc poklesla celková procentuální hodnocení vybraných filmů od chvíle jejich českého vydání na DVD. řada filmů vydaných KMa uvádí jako reklamu na svém obalu ČSFD hodnocení, která jsem porovnal s údaji k dnešnímu datu - tedy relativně velmi dlouho po vydání filmů. jistě, vydání filmu na DVD nosiči není a nemusí být jediným a významným faktorem pro změny procent na ČSFD, nicméně si myslím, že i tak statistika do jisté míry znázorňuje, jaký efekt má vystavení spíše úzkoprofilových titulů širší mase diváků.

- A co všechny ty ženy 73%/65% (- 8)

- Anděl zkázy 89%/84% (- 5)

- Anna a vlci 92%/82% (- 10)

- Božský 80%/78% (- 2)

- Březový háj 82%/82% (bez rozdílu)

- Člověk ze železa 74%/79% (+ 5)

- Fantom opery 80%/77% (- 3)

- Horečka stoupá v El Pao 78%/71% (- 7)

- Hosté Večeře Páně 91%/88% (- 3)

- Jako v zrcadle 86%/84% (- 2)

- Jeho dívka Pátek 82%/80% (- 2)

- Maminka slaví 100. narozeniny 92%/79% (- 13)

- Mamma Roma 82%/82% (bez rozdílu)

- Obřad 84%/82% (- 2)

- Ochranné zbarvení 85%/81% (- 4)

- Paříž, Texas 88%/86% (- 2)

- Pokání 85%/85% (bez rozdílu)

- Popel a démant 84%/81% (- 3)

- Rodinný portrét 79%/81% (+ 2)

- Starý dům uprostřed  Madridu 87%/84% (- 3)

- Včelař 86%/81% (- 5)

- Velká žranice 80%/77% (- 3)

- Terror Firmer 81%/69% (- 12)

- Tvář 84%/82% (- 2)

celkový počet filmů: 24

počet filmů, jejichž hodnocení stouplo: 2

počet filmů, jejichž hodnocení pokleslo: 19

počet filmů, které zůstaly beze změny: 3

součet procent, o kolik u všech filmů hodnocení stouplo: 7%

součet procent, o kolik u všech filmů hodnocení pokleslo: 91%