honajz

Kachna jako léčitel! Dokonalý. Taky mám osobní zkušenost, že moudrými hlavami a studovanými lékaři zatracované pověry pomohly někdy daleko víc při léčení, než jejich moudré a studované rady, diagnózy, recepty a léky. A rumové šodó bych si dal taky. :-) Plus skvělé hlášky Duška, Nárožný zde dostal větší prostor a hned ho využil.

Opilý Novák je úkaz a Macháček v roli doktora, který se udiveně ptá doktora, jak v hospodě v létě babku mohl srazit lyžař. Dvě dobré scény ale nezachrání celkovou nudu, kdy vlastně jen čekáme na těch posledních pár minut, do té doby je to taková selanka.

Tenhle díl stojí a padá s Ljubou Skořepovou a tady je tady dokonalá, nemůžu si pomoct. I doktorům a právníkům dovede dobře odseknout. .

Chápu hlavní myšlenku dílu, co by byly hospody bez kouření a že by štamgasti přestali chodit a hospody by zely prázdnotou, ale praxe se ukázala jiná, ačkoliv se nechodí kouřit do chodbičky u WC, ale před barák. Takže čas tomuto dílu moc nepomohl a působí dnes poněkud zkostnatěle. - Na druhou stranu je zde myšlenka akce a reakce, že když vám někdo strašně moc nutí, i nekuřák se nakonec na protest a naschvál a na truc stane kuřákem. (Jako se stalo v USA v době prohibice, kdy začali chlastat i abstinenti.) A není to jen o kouření, dodnes nám někdo vnucuje horem dolem spodem jediné a správné pravdy o čemkoliv. Norimberské trychtýře jsem neznal, dobré oživení a poučení.

Člověk nemá poučovat, aby sám nenaletěl. Zatloukal kárá Goliáše, aby sám posléze musel doznat svou chybu - ačkoliv se vše snaží zaonačit charitativními úmysly. Což mi připomnělo nadčasové téma, jak se mnozí snaží svou velkohubost a pokrytectví vždycky zakrýt jakoby milosrdným skutkem - ať jde o politiky nebo umělce.

Co jste chtěli vědět o nevyřčeném pozadí všech voleb, ale báli jste se na to zeptat. Slibů hromada, konkrétních řešení nula, lidi máme rádi, dokud nám to nehodí, a pak je odkopneme. Platí to pro všechny strany, které kdy v téhle zemi působily a působit budou, protože slibem nezarmoutíš a někteří lidé budou volit ze setrvačnosti, i když ta strana stihla a dobu své existence udělat obrat 180 °.

Skvělé hlášky, ale motivace pana domácího mi nějak neseděly. Stále víc a lp se profiluje postava Zatloukala v podání Kanyzy, zato doktor Prášek alias Menzel mi přijde takový nemastný neslaný, málo razantní, málo "doktorský" a "zastupitelský", nevím, jak to pojmenovat.

Samotný příběh o tikajícím kufru zas tak za moc nestojí, ta akce URNA taky není moc dotažená do konce mi přišlo, ale díl je napěchován hláškami (a moudry) a docela by mne zdrželo je tady všechny vypisovat.

Tak nějak si myslím, že Witold Leszyński ani tak nechtěl a nenatočil film o Janku Praderovi, ale o andělech. Těch asociací je ve filmu povícero včetně závěrečného požehnání babce, ale je to jen moje interpretace. Na to, že má film končit sebevraždou, což jediné mi zde hodně, ale fakt hodně vadí, je ale příběh úplně někde jinde a i ten konec lze pak pochopit poněkud jinak. On je ten film totiž poetický, mystický, vtipný, oslavuje přírodu (a svým způsobem připomíná Děrsu Uzalu), často nabádá "Boj se Boha", hraje si s budoucností a dokonce celým vesmírem (btw, moc mne potěšil rozhovor o Stanislawu Lemovi) a možností dívat se zpoza elipsy na tác plný nabídek a naši malou višničku plnou emocí, dává manželské rady, nabídne scénu ze zábavy jak od Kaurismäkiho a kromě úchvatné přírody nabízí i spousty věcí k zamyšlení. Třeba že to, co je pro lidi z města všední potřebou, jíž nevěnují pozornost, třeba nožík nebo baterka, může být pro jiného poklad. V téhle souvislosti je asi nejlepší rozhovor na začátku se strojvůdcem o cestě. Shodou okolností čtu od Meyrinka Bílého dominikána, a zajímavě se kniha i film v tomto směru propojují. Cesta je dobrá s někým, kdo vám ukáže směr a máte si s kým povídat, případně okuste cestu bosýma nohama a pak najděte dalšího člověka, protože o tom to je (viz závěrečná písnička - "má cenu jezdit po městech?, má cenu jezdit na koni?. má cenu...? ... Má to cenu, tu největší cenu to má."). Ale nejvíc mne dostala scéna, kdy Honza, tedy Janek, ráno vstane, jde do práce, a na prahu domu si řekne: "Večer jsem šel spát a ráno jsem vstal." Pak se nad tím zamyslí a prohlásí: "Ale vždyť to je zázrak! Takové každodenní vzkříšení!"

Taková moderní verze Lifeforce, kterýžto film sice byl béčko až na půdu, ale kdyby sem Glazer pár béčkových atributů propašoval, vůbec bych se nezlobil. Film je totiž bohužel silný v naprosto nepodstatných oblastech (má skvělou kameru, lokace, až dokumentární a fascinující záběry všedního života v Irsku, a dokonce tady hraje český herec Kryštof Hádek), ale v těch podstatných tragicky selhává. Je zbytečně přespříliš a až únavně dlouhý, repetitivnost obrazů ubíjející, myšlenka v tom moři pomalých obrazů utopená podobně jako ti chlapi v černé břečce, a skutečně by se mi líbilo, kdyby to raději mělo akčnější háv (motorkáři by samozřejmě trochu víc dominovali, ale proč ne?) a razantnější tempo. Jako jo, v některých drobných momentech (třeba když on ji bere na hrad a ona se bojí dovnitř, jako by čekala taky podraz, jaký ona chystá furt chlapům) je to silné, závěr dobře udělaný, ale celkově je to podobné jako když ve špinavém moři hledáte perlu. Jinak Scarlett fakt žádná kočka není a koukat na její nijak sexy postavu a velkou prdel a tlustá stehna mne nijak nebralo.