SelfishMan

Průměrně zábavná ptákovina, kterou, řekl bych výrazně drží nad vodou hlavně vedlejší postavy. Ač si tam Spacey, Foxx nebo Waltz moc stopáže pro sebe neukousli, přesto scény s jejich přítomností měli jiné grády a vtip, než když tam trapčilo ústřední trio, respektive spíše duo dementů "na zabití" Day - Sudeikis. Ti dva byli v některých momentech trapní, až to vtipné nebylo ( spíše až k nevydržení ). Vůči Batemanovi toho nemám moc co vytknout, protože hraje vlastně svůj standard jako vždy. Je zkrátka poznat, kdo hraje kterou ligu v Hollywoodu. Další zářez do sbírky kousků s absolutně nevyužitým potenciálem, který skončil někde na půli cesty poslepováním jednotlivých gagů a scén. Ale kdo ví, třeba to s odstupem času uvidím jinak. Zatím 65%.

Nepřestává mě udivovat, jaký má Cruise (na to jaký je to v reálu asi pošuk) čuch na dobré filmy. Protože i přesto, že není bůh ví jaký herecký génius a že ani já osobně z ně zrovna neucvrkávám, tak většinou nějakým záhadným způsobem mě dokáže přinutit zapomenout na nějaké ty antipatie a uznat, čo bolo bolo a že ty filmy mě prostě baví. V tomto případě na tom má teda rozhodně nemalou zásluhu božská full metal bitch Emily. Edge of Tomorrow je pro mě jedno z největších příjemných sci-fi překvapení posledních let (jasný vzhledem k tomu hodnocění by vlastně ani nemuselo být, ale bylo). Původně jsem chtěl začít s výčtem negativ a toho co mě ukrutně žralo, ale když jsem se nad tím začal zamýšlet, tak veskrze toho nemám moc k vytknutí (mimo toho absolutního závěru, který prostě musel přinést nějaký happyend i přesto, že to absolutně nedává smysl ani se nehodí). Každopádně ani ten konec filmu nezmírnil moje celkové nadšení z toho jak dobře tohlencto sci-fi bylo napsáno a natočeno. Sem tam proloženo humorem, narváno dobrou akcí a zajímavým ale poměrně přímočarým dějem mi nebylo dopřáno toho abych se byť jen chvíli nudil a zavzpomínal tak na mladá léta PC/video-herních vybíjených. Jsem si vědom toho, že asi trochu nadhodnocuji, ale je to dáno tím, že jsem to viděl v tandemu se slabým Elysiem a tohle prostě působilo najednou jako z jiného světa (mimo to teda neberu v potaz ony poslední cca 2-3 minuty, protože kvůli nim bych musel minimálně hvězdu sundat a to bych nerad, takže se budu tvářit, že už tam nebyl). Opravdu vážně se těším, až si dám repete.

Tahle moje sonda do filmového světa dnešní pubertální mládeže se nesetkala na mojí straně s valným pochopením. Mám takový neodvratný pocit, že musela být asi neúroda na polích ve Zlatém trojůhelníku nebo v Jižní Americe, že nejsou schopni spisovatelé a scénáristi přijít s něčím trošku originálním a vypadá to, že ve stejném scénáři/knžce jenom změní jména a názvy, protože tohle už je několikátý příspěvek, který se liší více méně jenom v obsazení a nějakých detailech uspořádání dystopického světa (holt aspoň těm jednotlivým kastám budeme říkat jinak ať nevypadá úplně blbě). Zkrátka a dobře tohle nebylo něco co by člověk už předtím (myslím tím hlavně v poslední době) nemohl jinde vidět nebo co ještě neuvidí (v nadcházejících měsících, než to puboše omrzí a najdou si jiný středobod svého zájmu). Vždycky je to revolta mladého výjmečného, na první pohled ale slabého, člena té nejposlednější kasty systému proti nespravedlivému uspořádání, diktátorovi nebo jinému útlaku, okořeněná tu ve větší, tu v menší míře nějakou tou romantikou. Už tisíckrát tady zmiňované Hunger Games, Dárce a další... Ani mě nenapadá co bych mohl pochválit, kromě sebe, že jsem vydržel více jak 2 hodiny těch patetických řečí a dialogů. Bez pokračování se určitě minu.

Od doby co tihle dva homodetektivové trapčili na střední už utekla nějaká ta doba a přišel čas podojit relativně úspěšnou značku ještě jednou a zatrapčit si kde jinde než logicky na výšce. Nevím, proč bych se měl vztekat nad tím, že je to podobné jak (dvacet)jednička, když to je snad už dopředu jasné (potenciál existenciálního dramatu tam nějak nevidím)? Tak na to holt nečumím, když mi to nevonělo už předtím... Já byl ovšem spokojen i napodruhé, moje bránice byla po dlouhé době solidně namožena a rozhodně bych (dvacet)dvojku neoznačil za podprůměrnou komedii (vzhledem k těm ostatním výronům, které se chrlí z améru do světa). Většina humoru stavěla na trapnosti ať už situací, nebo přímo sehraného homediálního dua Vorvaň Hill-Šaning Ťuťum (nikoli na nějakém sofistikovaném konverzačním humoru), ale dokázala to vždycky dobře ustát. Závěrečné titulky už byly jenom taková třešnička.

Milá a celkem neškodná komedie, která se sice tradičně nedokázala absolutně oprostit humoru založeném na tělesných tekutinách, ale jinak byla veskrze koukatelná. Segel toho asi nic moc jiného zahrát neumí (nezazlívám mu to, ono se to sem tam hlavně do podobných filmů hodí) a Ruddovi to vyloženě sedlo. Tenhle soudek humoru (stavící na trapných situacích) mě osobně sice moc nevoněl, ale beru, že někoho to bavit bude, takže takové hodně slabé 3*.

Mám pocit, že jsme dospěli do bodu, kdy určitá seriálová tvorba kvalitou výrazně předčí tu filmovou, kterou nám servíruje Hollywood. Herecká a režisérská první liga se pustila seriálového businessu s nepředstíranou vervou ( za všechny třeba House of Cards, můj letošní absolutní favorit True Detective, nebo ze stabilně silné stáje BBC třeba Luther, Sherlock nebo Wallander ). Knick se kvalitou uvedeným minimálně rovná, co do autentičnosti je většinu z nich i převyšuje. Zejména v první třetině první řady dostává divák naturalistické vylíčení nejen různých operací ale i společnosti přelomu 19. a 20. století měrou vrchovatou (ačkoli jsem s večeří u toho neměl výrazný problém úplně bych to nedoporučoval). Nicméně s postupem času jsem měl pocit, že těch operací a kusů tkáně a vnitřností jaksi ubylo a do popředí šly spíše jednotlivé persóny. Kdesi jsem zahlédl nějaké přirovnání k Dr.Housovi. Mimo podobnost v tom, že oba geniální doktoři jedou na nějakém tom svém "dopingu" mnoho společného podle mě nenajdeme a i přesto, že House pro mě ještě před časem představoval vrchol seriálové filmařiny z lékařského prostředí, Knick je zkrátka a jednoduše o třídu někde jinde. Nejen, že se bere o poznání seriózněji a vážněji, ale ona i sama témata, kterých se dotýká jsou daleko závažnější a nedrží se výhradně lékařiny (která představuje spíše takový spojující středobod), spíš je drsnou nepřikrášlenou sondou do společnosti a života roku 1900 se vším všudy. Knick není tak jako v případě House one man show hlavního hrdiny (House prostě stál na skvělém Lauriem), ale mozaikou několika výborných postav, které dostávají tu více, tu méně prostoru (samozřejmě ale v čele s Cliveovým Thackem, ale i ostatní hrají jako o život). Děj jednotlivých epizod není, tak jako u House napasován na stále takřka stejnou šablonu ( nastane zdravotní problém, jde se za Housem, první 1-2 pokusy o diagnózu skončí nezdarem, ale House nakonec vše brilantně vyřeší těsně před závěrem, s tím, že na pozadí se občas o kousek někam posunou osobní životy jednotlivých postav), naopak u Knicku se děj odvíjí průběžně a nevypočítatelně a sledujeme jak každá z postav bojuje se svými problémy a démony. Dynamičnost jednotlivých dílů sice trošku kolísá, ale v celku je to naprostá seriálová extratřída a plný počet je jasný!!

Nemá cenu se tvářit, že Johnny je nějaké hodnotné umělecké dílo a vrchol distingované vyvážené zábavy. Stejně tak jako z Felcky vyleštěním Rolce neuděláte, tak ani z Atkinsona (alias Beana od kterého se evidentně ještě neodpoutal) neuděláte Bonda, tím že ho navlečete do slušně padnoucího obleku. Myslím, že se o to Johnny stejně ani nesnaží. S klidným srdcem přiznávám, že to byla blbost a ne zrovna malá, ale v té záplavě smrtelně vážně se beroucích akčních a krimi filmů mi to takhle při pátku vážně bodlo (a upřímně ono v dnešní době těch komedií, které nejsou postavené na fekálním humoru stejně až zas toliko není). Atkinson už asi úplně zapomněl na to jak válel v Blackadderovi (i bez toho gumového xichtu) a už si zbytek kariéry pravděpodobně plánuje postavit na pitvoření a malomyslných postavách. Pár dobrých gagů a vtípků, odkazů na Bonda je vyváženo neuvěřitelně trapnými a nevtipnými momenty, kdy jsem se chytal za hlavu a radši odvracel oči (při představě, že toto veřejně předváděl můj otec bych se asi zahrabal pod zem a nikdy nevylezl). Johnny English z toho ale jakš takš nakonec vybalancoval a trochu mi odlehčil další popracovní večer . Standartně bych to viděl tak na 2 a půl ale vzhledem k tomu, že začínám mít pro Rosamund slabost ( a Zmizelá to jen potvrdila), tak se přikloním ke slabším 3*.

Příběhy nerozlučné dvojky příslušníků Los Angeleské Veřejné Bezpečnosti (aneb Pojďte pane budeme se rvát) , kteří nejsou žádní rasisti a bez rozdílu řežou černochy i mexikány. Ayer zvolil pro mě dosti netradiční a v takovém typu filmu neobvyklý způsob jednak POV kamery a jednak i vyprávění, které sestává z jednotlivých více či méně oddělených pohledů do určité fáze života dvou policejních parťáků. V některých fázích to na mě v důsledku tohoto zvoleného konceptu vyprávění působilo jaksi roztříštěně a zdánlivě nepropojeně a ztrácelo to pak moji pozornost a upoutanost k ději, ale bylo potřeba si na odlišný styl zvyknout a přizpůsobit se mu a nakonec to ale přece jen nakonec vygradovalo do dosti silného závěru. Celkově si myslím, že si film zahrál slušně i na emoční stránku a příslušníky zde Ayer vykreslil nadmíru sympaticky, férově a hrdinně a bez váhání bych jim také udělil minimálně rudou hvězdu. Herecky samozřejmě výborné (hlavně ústřední dvojka). Silnější 3*.

To, že si už po týdnu jenom velmi matně vzpomínám o čem že tenhle film vlastně byl a jak že to vlastně skončíl už dost napovídá něco o jeho postradatelnosti. Takže, z toho co si ještě vybavuju stojí za zmínku pravděpodobně jenom ta akce, kterou ale solidne degraduje ta sebranka demetů, která tu tvoří jakési protidrogové komando, ikdyž by jeden vedle druhého patřili do péče sestry Ratchedová nebo doktora Chocholouška (a nebylo to jen tím jak byly postavy napsané). Bohužel v tomto případě to příliš nevylepšuje ani jejich taťka Arnold, který má sice pořád zápěstí tlusté asi jako moje stehno, ale asi poprvé mi přišel vyloženě směšný ( on nikdy nebyl žádný herec, ale tu jeho drsnost člověk nějak bral hlavně když moc nemluvil a i po jeho návratu mise Guvernátor se některé filmy daly hodně v pohodě zkouknout - viz. třeba Escape Plan nebo Konečná). Pokusy o tvrďácké hlášky se míjejí účinkem a povětšinu času spíš táhnou k trapnosti. To že paní policajtka vypadala regulérně jak chlap (obvzlášť když se trochu ušpinila) a její parťák působil úplně zbytečně, je věcí úplně vedlejší. Dějovou linii už nemá cenu ani komentovat, protože ta postrádá jakoukoli invenci a chce si asi trochu hrát na detektivku, trochu na akční film a drsný thriller, ale nic z toho vlastně pořádně. Od Ayera a Arnolda bych čekal víc.

Tohle je vlastně moje první setkání s Radcliffem od te doby co vykoukl z Bradavic a vydal se na zkušenou do světa mudlů a nezbývá než přiznat, že to z jeho strany nebyla vůbec taková tragédie, jaké jsem se obával a růžky mu padly skoro stejně dobře jako lennonky na nose a jizva na čele a poměrně významně mu vylepšovaly vizáž. Když tam tak mává těmi vidlemi, tak se člověk neubrání vzpomínce na nějaké to zaklínadlo. Ale podívaná je to do určité míry docela zábavná a celý film defacto stojí hlavně na tom ústředním nápadu s rohy a tím co přináší (jinak by se jednalo jen o další obyčejnou nasládlou teenage melodramatickou hovadinu s nějakou rádoby detektivní zápletkou) a dobré tři čtvrtiny jsem to sledoval dokonce s určitým zaujetím (s pár výkyvy kdy jsem myslel, že opět dostanu hyperglykemický záchvat). Ovšem zhovadilý závěr přinesl z mého pohledu zbytečné, trapné a nejdebilnější možné melodramaticko-patetické zakončení ( nějakými drobnými romantickými výrony to bylo v určité míře proložené sice od začátku, ovšem alespoň kompenzované solidním černým humorem stavícím hlavně na tom, že ústřední postava tahá z lidí to nejhorší co v ních je). Řekl bych až trochu směšné triky na závěr tomu nasadily jen finální tečku. Škoda té poslední třetiny, potenciál jsem viděl daleko vyšší. 60%