SelfishMan

Otevřeně přiznávám, že tady jsem zcela vědomě o 1* nadhodnotil. Vedlo mě k tomu samozřejmě silné nadšení bezprostředně po projekci (ale upravovat už to asi nechci, minimálně dokud to neuvidím znovu). Došlo k tomu tak, že takhle vizuálně vypiplanou retro atmosféru v odlehčeném tónu jsem už nějaký čas neviděl, podpořeno výborným soundtrackem to byla pastva pro oči. Dalším důvodem je moje lehká slabost pro Richieho styl obecně. Problém byl ve slabším příběhu ( a když říkám slabším, tak tím myslím relativně banální špiónskou zápletku se ztraceným vědcem a bombou - nic moc sofistikovaného ) s tím, že k odhalení pointy dojde vcelku brzo. Na druhou stranu špičkování mezi Hammerem a Cavillem diváka (myšleno mě;)) tak baví a spolu s fešnou Aliciou dokážou nedostatky v příběhu docela dobře zakrýt.

Nikdy bych nevěřil, že vydržím bezmála hodinu a půl civět jen na borce v bávu co neustále jen telefonuje a ještě mě to bude jakš takš bavit. Tomík to s Knightem bezproblém utáhl. Není to sice zrovna Phone Booth, trošku to zavání vážně dlouhou komorní reklamou na automobilku z Mnichova, ale Locke drží člověka relativně napjatého a hlavně zvědavého, jak to s ním teda vlastně dopadne. Opravdu překvápko.

Pseudovědecká relativně komorní tak trochu religioagitka pro sci-fi romantiky. Aneb jak byl přesvědčit i zarytého vyznavače exaktních věd a důkazů o tom, že existuje spirituální svět kolem nás, k jehož vnímání jsou vyvinuti jen někteří z nás. Pár zajímavých (řekněme až hlubších) myšlenek tomu rozhodně nemůžu upřít, ale s odstupem času mi to utkvělo jako monotónní lehce se táhnoucí jednohubka, ke které se víckrát netoužím vracet.

Už je to asi nějaký čas, co jsem naposledy viděl něco tak trapného (bohužel hlavně nevtipného), jako je tahle dvojka. Kdo na tom má lví podíl je hlavně nehorázně přehrávající a v tomto případě naprosto nesnesitelnou Reese, za kterou mi bylo vážně stydno. Vergara tomu taky zrovna nepřidala. Hodně těžký krok vedle.

Ach ta osmdesátá léta... Nechci nijak Komando znevažovat, ale při úvodní titulkové sekvenci, kde jsme měli možnost v detailu nastudovat Arnoldovu muskulaturu, když si zašel do lesa jen tak porazit kládu a pak ji na rameni přinést domů a následně si kdesi v horách sám hraje s malou holkou jsem skoro brečel smíchy a přemýšlel jak se k tomu postavit. V konečném důsledku to ale nakonec byla prostě osmdesátková klasika se všemi klišé co k ní prostě patří. Arnolda ve velmi velmi úsporných plavečkách vystupujícího z moře se zatnutými svaly jsem ale doufám viděl naposledy. Jinak to ale byla vskutku vintage akční radost ( hlavně závěrečná mela).

Apokaliptická akční pohádka o znovustmelení jedné disfunkční polorozpadlé rodiny s troškou té romantiky, velkým svalovcem, který se vybodne na své záchranářské povinnosti a za peníze daňových poplatníků prachy se státním strojem letí zachránit přes kus Ameriky svou ženušku a dcerušku, přitom se vypořádává se svými chmurami a depresemi a nad tím vším zavlaje prapor s hvězdami a pruhy.

Netuším, jak to bylo se sledovaností, ale je horko těžko se snažím jinak pochopit, jak mohla ABC stopnout takovýhle solidní kousek hned po první řadě ( když vezmu v potaz to, jak jsou všemožné sitkomy, jejichž kvalita upadá s narůstajícím počtem řad do absolutního bahna, drženy na obrazovkách po dobu třeba 9-10 řad, o boomu puberťáckých komixovek nemluvě ). Přijde mi to trochu smutné. Asi celkem obtížně budu zase hledat odlehčenou krimi s tak sympatickými hlavními postavami. Neříkám, že je Forever bůh ví jak originální. Přirovnal bych to asi k dobré míchané whisky, která je sice výborná, ale je namíchaná z toho co už tu předtím bylo samostatně někde jinde. Silné "aroma" Sherlocka Holmese je do nosu (očí) bijící, v prvních dílech jsem uvažoval nad tím, jestli ho snad už moc nevykrádají, ale postupem času jak i různé vedlejší postavy s nadhledem popichují hlavního hrdinu přirovnáním k Sherlockovi, já si to prostě užíval. ( já mám knižního Doylova, a vlastně i toho televizního od BBC děsně rád, takže jsem si ty dedukce doplněné obligátním Sherlockovským vysvětlením užíval ). Dynamické duo Henry & Jo a odlehčený tón seriálu mi zase připomíná taky bohužel předčasně ukončený Life s Damianem Lewisem (a Sarah Shahi), který ten seriál svým charizmatem táhl podobně jako Ioan Gruffudd táhne Forever. Cítím tam i lehký tón Vyvoleného. Konzumovat se dá ideálně jako dobrý aperitivek:) i ve větším množství. (Škoda, že se tam dýl neohřála sympatická doktorka Molly aka Iona Payne;))

Nastal čas pro reboot osvědčené značky s novými tvářemi a ještěrkami pro novou generaci. Po technické stránce výborně odvedená práce, ale měl jsem pocit, že ve všech ostatních ohledech (když nebereme v potaz ten technický pokrok v digitálních efektech) nepřináší Jurský svět oproti původnímu Jurskému parku žádnou velkou novou přidanou hodnotu (místy jsem měl pocit, že snad jde o takový volnější remake, otázka je co vymýšlet?). S 3D bych pravděpodobně dával ještě body navíc, takto jsem se ("jen") slušně bavil, film si udržoval vysoké tempo jako smečka lovících raptorů, závěrečný fight byl pecka, ale čekal jsem od toho prostě víc.

Pánové Toledano a Nakache se nám pokusili ještě jednou něco málo vydolovat z toho co se jim nějakým naprosto zázračným způsobem podařilo v Nedotknutelných. Ale vypadá to, že taková věc se zkrátka povede jednou za život, protože pár imigrantů a troška té interracial romantiky ještě kvalitku neznamená. V tomto případě z toho vylezlo pouze značně nudné sociální drama o tom, jak tady těm superpracovitým nelegálním imigrantům ti byrokratiční hajzové Evropani hážou jen klacky pod nohy.

Nějak se nám to tu těmi špióny jen hemží. Do světa uhlazených gentlemanů, martini, technických vychytávek a podlých padouchů nám nově připlouvá velryba. Vzhledem k tomu castingu ústřední role jsem do toho šel se značným despektem a opovržením, ale upřímně a bez waterboardingu přiznávám, že jsem se bavil královsky. Naštěstí už máme širokoúhlé obrazovky, takže se nám tam vedle Melissy vejde do obrazu i něco dalšího (třeba supr Rose) a i přes fakt, že z látky, která padla na její šaty by se dala ošatit minimálně jedna celá Afghánská vesnice, sypala z rukávu poměrně slušné hlášky. Naprostým králem byl ale Statham! Je věčná škoda, že prostoru nedostal o poznání víc. Dějově to sice nebylo nic převratného, klasická bondovská zápletka se zbraní ve špatných rukou v bondovské šabloně, umně nakřížená s komedií s překvapivě povedenými akčními scénami ( Kingsman je ale stejně pro mě naprosto nepřekonatelný ). Řekl bych skoro až překvapení měsíce.