Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (231)

plagát

Skús ma rozosmiať (2011) 

Neřekl bych přímo, že to bylo typicky Sandlerovské nebo naopak, že to nebylo. Prostě v některých okamžicích byl ten humor jeho typický (těch slabších) jinak ale působil dá se říci konečně dospěleji (občas inteligentní vtipy) a romantická stránka nebyla vůbec špatná, i když všichni věděli od začátku jak to celé skončí. (Řekl bych tak trošku návrat k 50x a stále poprvé) Perfektní to nebylo ale překvapivě milé a zajímavě obsazené. A Jennifer Aniston? Jak jsem ji v Přátelích zrovna nebaštil...tak tady teda páni! ( A i kdyby mi ukazovala rodný list tak bych jí nevěřil ten věk. Nejen to, mela i dobře napsanou a zahranou roli.) 75%

plagát

10 položiek a menej (2006) 

Nečekaně příjemná jednohubečka na nic moc si nehrající ale skvěle bavící zásluhou charismatického Morgana Freemana a sympatické Španělky Paz Vegy. Skvěle jsem si při filmu odpočinul po návratu z práce a zapomněl na svoje starosti a bavil se nad starostmi jiných a přirozeností Freemana. 10 položek a méně co mě potěšily na filmu: 1. Morgan Freeman 2. Paz Vega (pro mě neokoukaná tvář) 3. příjemný scénář (dialogy) 4. sympatická délka (nemám rád přetažené stopáže) 5. Jim Parsons (Sheldona vždy rád vidím) 6. milý humor 7. snaha o nějaké to poselství (sice ohrané ale je tam) 8. hudba 9. to pozitivno 10. neobyčejná obyčejnost :-) 75%

plagát

Slepačí úlet (2000) 

Svérázné dílko, netušil bych co je možné vytřískat ze života obyčejných slepic. Ta "kurníkovo/koncentráková" atmosféra, touha po svobodě, vynalézavost a nezlomnost...člověku by se nad nimi srdce ustrnulo a hned by šel i ty svoje pomalu vypustit kdyby nějaké měl. Proti originálnímu namluvení v čele s Melem nemůžu říct půl slova, ale Wallace s Gromitem a jejich kletba králíkodlaka mě bavila a rozesmála minimálně o level více. 80%

plagát

Donnie Darko (2001) 

Donnie Donnie tys mi teda dal /hodně jsem pak musel přemýšlet, dokonce i zvláštní sen jsem měl/! Dlouho jsem neměl tu správnou náladu na tady ten Kellyho film, protože jsem tušil v jakém duchu se to asi ponese... Tu náladu jsem vlastně neměl ani když jsem si to teda pustil konečně, ale ta fascinující, zvláštní bizarní atmosféra a příběh okamžitě tu pravou náladu vypracují samy. A zase jsem si připomněl, že se v té Gyllenhaalovic famílii skrývá vážně hodně talentu. Pořád ještě nevím jestli je přijatelnějších 4 nebo 5...85%

plagát

Megamozog (2010) 

Co dělat když klaďase superhrdinování omrzí a vezme si permanentní dovču a nový superhrdina si v kradení a rozvracení v ničem nezavdá s úředníky z našich ministerstev a úřadů? Potom nezbývá, než aby za ně zaskočil ten "bad guy" a užil si to taky chvíli na výsluní ( samozřejmě i včetně pozornosti sličných slečen). Naprosto úžasná audio stránka zaprvé díky božskému soundtracku (proč jen nemůže být více takových filmů s nářezy ve stylu AC/DC a dalších v kombinaci s Zimmerem?) a zadruhé hlasům propůjčeným Bradíkem Pittem, Tinou Fay nebo Willem Ferrellem. Animaci jsem už asi viděl i lepší, vtipy vtipnější, jenže good guy/bad guy "v hlavní roli" je takový sympaťák, povedených odkazů bylo taky dost a ještě jednou ten soundtrack mě prostě potěšil. 80% // Po druhém shlédnutí jsem si vypracoval asi závislost nebo co? protože mám nutkání si Megamysl pouštět pořád a stále! To mě nutí jít s hodnocením na plný počet, protože pokud ve vás film vyvolává něco podobného, musíte to náležitě ocenit! 90%!! "Olo!"

plagát

Noc patrí nám (2007) 

Rusáci jsou vážně asi drsňáci a lepší si s nimi nezahrávat (to víme i u nás v ČR), ale v tomto případně ikdyž se hodně snažili tak to nějak nepůsobilo. Eva Mendes mě nechávala docela chladným (ikdyž chápu tu určitou část mužského obecenstva, ona prostě není můj typ, mám holt ale jiné oblíbenkyně fungující pro mě jako okrasa filmů), Markovi Wahlbergovi role příliš nesedla (v trošičku podobně ražené, ale minimálně o třídu lepší Skryté identitě se mi zdál lepší, měl sice méně prostoru, zato však více kur*ení), celé to prostě a jednoduše stálo jen na Joaquinu Phoenixovi, který ač mi byl vždycky nesympatický tady byl to jediné co si zasluhuje body. Nemůžu se zbavit toho pocitu, že je to film jen jeden z dlouhé řady a ničím příliš nevystupující z této řady (maximálně oceňuji tu skvělou honičku v autech, závěr v "poli" a slušnou atmosféru a dramatičnost filmu). 60%

plagát

Leeds United: Futbalová legenda (2009) 

Hooper mě dokázal svým pohledem na jednu éru fotbalu a fotbalového klubu v svém Damned United příjemně pohladit po dušičce, fotbal mám rád a Anglii mám rád ještě víc, no a co potom způsobí to spojení anglický fotbal... Trošku jsem si Briana Clougha proklepl předem, Hooper vše zvládl naprosto brilantně a ty 2 minutky na konci mi přece nemůžou pokazit zbylých perfektních zhruba 90 minut. Líbilo se mi poskládání časové linie při líčení příběhu, naprosto ideální délka, umně zapracované zápasy, žádný kýč a dobrá dramatičnost. Samotný fotbal byl minimálně až na druhé koleji a působil jen jako navození prostředí a atmosféry pro galapředstavení Michaela Sheena (ten severoanglický přízvuk je docela drsný) a pro náhled do duše jednoho značně egocentrického a sakra sebevědomého člověka. Rozhodně to není film jen pro fotbalové fanoušky, ale i (fotbalově)nezaujatý divák si přijde na své (co se týče dramatického žánru) ovšem fotbalový fanoušci a labužníci dostanou něco navíc a musí být zaručeně spokojení. Za 4 dny vyrážím shodou okolností směr Leeds na 2 měsíce, takže se musím bezpodmínečně zajít podívat na slavné Elland Road (ikdyž teď jen druholigové). Čajíček v porcelánu v šatně před zápasem mě vážně dostal. 90%

plagát

Tenká červená čiara (1998) 

Tak trošku National Geographic a základy filosofie. A já tu filosofii vždycky k smrti nenáviděl. Dneska tomu nebylo jinak, kvalita se "Linii" nedá upřít, ale při této stopáži, neustálé filosofii a absenci výraznější dějové linie se prostě nudě a opakovaným zívnutím nedá ubránit. 65%

plagát

Sedem životov (2008) 

Ač si dokážu představit, jak to asi při sledování vypadalo u toho správného cílového diváka, na mě to prostě tak nezapůsobilo. Ani spousta posmrkaných kapesníku (nebo rukávu), ani kapka slzy nebo zvlhlé očko, nic. (Až takový cynik nejsem) Nějaké to "poselství" chápu, ale to podání působilo lacině. Čekal jsem pecku (top 160.nejoblíbenější film?) a nic, celkem obyčejný příběh plný emocí (míjejících se účinkem) ale i spousty klišé. Na začátku mě štvalo, že celkem dlouho skoro nic nevím...kdo to je, proč to všechno...po tři čtvrtě hoďce (a pár "vzpomínkách") to už člověk vše tak nějak dá dohromady a zase ho štve jak se to neskutečně dlouho táhne k tomu očekávanému zcela nevyhnutelnému a očividnému konci. 60%

plagát

Dogma (1999) 

Rozhodně nedoporučuju Dogma pouštět třeba vaší babičce, která každou neděli s železnou pravidelností oddaně zahřívá stejné místo v kostelní lavici, nebo třeba zbožnému spořádanému strýčkovi či tetičce (a dalším trošku nezdravě náboženský založeným lidem ). Takový pohled na náboženství by mohl způsobit újmu nejen psychickou, nýbrž i fyzickou (a možná dokonce i obrácení k ateismu). Plejáda hvězd jaká se jen tak nevidí, které pro mě nejvíce vévodí Alan Rickman (který ač byl jen "božím hlasem" tak byl prostě boží), Affleck s Damonem ala nebeský šmejdi, diskriminovaný černý bro/13.apoštol Chris Rock (no to mě pos*r) a klasika Jay se silent Bobem. Ač se to možná nezdá, obsahoval film dokonce spoustu dobrých a chytrých myšlenek (Smith vše vysvětlí i absolutním neznabohům a následně vše nemilosrdně zesměšní), pekelně vtipného humoru a nebýt několika hluchých míst a vyloženě trapných scén, šel bych na max (zhruba do půlky jsem byl skálopevně přesvědčený o 5*). Jako téměř vše, tak i Dogma si najde zapřísáhlé zastánce i odpůrce, já se přikláním k těm prvním...nechť jsou i další Smithovi filmy alespoň stejně zábavné...85% (k)Ámen