VasaX

Ale jo, budu štědrý a přikloním se k té páté, dvojka se povedla, plná humoru, akce, referencí jak na "Shrek universum" tak na popkulturu/ostatní pohádky tak i na filmy/kino samotné. Tematicky se to hezky střídalo, od gagů po děsivé momenty s "chmurným žencem". Hodinka pětatřicet jak (dobré) víno. Příběh to má intenzivní jak kuchyňské prkénko za pět litrů, vizuálně se to drží moderní CGI s tím, že když se de do větší akce, tak se přepne na takový ilustrovaný styl s anime dikcí, což je prvně nezvyk, ale pak je to vlastně svěží a fajn. Jak setkání čokolády se solí. Překvapivě to má i sebereflexi, hloubku a v podstatě žádné neduhy moderní kinematografie, co se nám přelívají i do animovaného filmu. Slyšel jsem nadšené ohlasy a teď vím, že to nebyl jen počáteční hype. Očividně se občas musí přes dekádu počkat, než se přijde správná konjunkce, která spojí to nejlepší ze starého i nového.

Benoit Blanc řeší další zapeklitost. Je to nabitý, napínavý, vlastně se ani od diváka nečeká, aby to řešil s Blancem, o to tady nejde i když to k tomu svádí, jádro totiž leží někde jinde. A je to fajn, díky tomu se u toho dá vypnout a bavit se. Možná je to trochu moc opulentní a zasloužilo by si to přísnější stopáž, pořád je to fajn záležitost, sic na jedno podívání.

Pěkné, vánoční, roztomilé, místy vtipné, i když jsem čekal trochu víc pomrkávání na diváka a odkazů, když je to ten speciál, který má obvykle trochu uvolněnější mantinely. Ale i tak to bylo fajn.

Kdo zná tvorbu Adama Sandlera, tu komediální, a její vývoj, tady nebude překvapen. PArta kamarádů a známých se sešla, aby udělala parodicko-komediální western. Bavili se náramně, domů se jim nechtělo, takže toho vyplodili dvě hodiny. Divák se bude bavit o poznání méně, zejména pokud má vyšší očekávání. Ale za mě, pro líný den na gauči, je to pořád OK. Jen je to dutý jak sud od whisky.

Učedníci pořád nemají ruku mistra, a tak přesto že kočky vypadají hezky, je to kouzelný svět, krásná pohádka, tak je to prostě řemeslnická práce, sic poctivá, ale nemá finesu. Naštěstí se učedníci brzy unavili, takže uteče jen něco malinko přes hodinu a je konec. Někoho může potěšit, že spolu s dotekem mistra chybí i jeho oblíbená "agitka" jakožto "přesahová témata", takže se opavdu jedná o čistou rodinnou zábavu.

Naspeedovaná hudebně komediální show, kde Bo dává průchod svému komplexnímu, komplikovanému a ztřeštěnému ale zábavnému myšlení. JE to zábava, jeho gagy a vtipy mě baví a když nějaký nesedne, nevadí, v zapětí Bo servíruje kulometnou kadencí další

Snaživé herecké výkony prchají vniveč v ilustraci nesmyslnosti války a umírání na tom, že hlavní postavy umírají v úplně zbytečných situacích. Zejména ke konci. Jak zde napsal Marigold "návratné motivy pro nedůvtipné hňupy" v dvouhodinové smyčce. Tento Netflix opus nepřináší nic "nového", ani nedělá nic lépe jak o tři roky starší 1917. Bohužel už to teď nelze uhrát na "zákopy bez příkras" (a to zde Netflix byl ještě shovívavý) ani opřít tuhle dvouhodinku o dvě-tři dobré části. Tuctový generátor kýčových poselství a mouder, který se snaží být něco víc a ve výsledku něco míň. Nesympatické ploché postavy, nebo minimálně se ani o sympatie nesnažící, vyráží pod taktovkou Švýcarského režiséra do bahna kýčových klišé umřít na scenáristickou tupost. Pane Netflixi, vrať mi dvě hodiny mého života zpět.

Ceklem slušně udělaná zombie survival akce "ze sídliště". Herectví obstojné, debilit málo, deus ex machina přítomna několikrát, stejně jako pár otřepaných klišé. Ale vše je to zpracované hezky, funguje to dohromady, napínavé to je. Horror všeho druhu je unavený žánr, tak jsem rád za cokoli, co funguje a drží mou pozornost (v dobrém slova smyslu). A #Alive to splňuje a přidává i trošku navrch.

Jordan Peele přináší do hororu když ne invencí celkovou, tak alespoň kvalitu a řemeslně vyvedené vyprávění. Nope je super, bavilo mě to, dává to smysl, je tam napětí, hezky to graduje. Bohužel to má dvě chybičky. které to poněkud sráží. Tou první je celková stopáž. Těch 130 minut je docela dost. Táhlé záběry do krajiny jsou ještě fajn, ale spousta dalších je zbytečná a ty táhlé záběry na přehrávající Keke Palmer jsou už přes čáru. Jinak tenhle horor je i pro trošku slabší povahy, díky tempu a absenci absurdního využívání lekaček funguje s napětím, ale bez výrazného pleskání diváka rybou přes ksicht. A druhý problém mám se samotnou Keke Palmer, jejíž ztvárnění role stylem ochotnického přehrávaní se prostě 130 minut nedá vydržet. Přivřu oko a dávám 4*, protože filmový zážitek to rozhodně byl.

V duchu krásných a konejšivých českých historických dokumentů se tu setkává v dialogu-zpovědi Přemysl Otakar II. a poutník Odorik, český františkánský mnich co procestoval Asii a jako první (a na mnoho století poslední) Evropan navštívil Tibet. Moc pěkné, fakticky zajímavé, líbí se mi jak se dialogy nesnaží fabulovat v rámci dramaturgie. Malé mínus za mě jsou, a to je moje osobní preference, klasické vyplňovací scény (příroda, zvířata, etc) k dialogům "vypravěčů". Mnohem více preferuji ty faktické, záběry na dobové předměty, lokace, zmiňované krajiny a podobně. Ale to je neduh co se táhne široko daleko, snaha udržet divakovu pozornost (ač já bych preferoval aby se mi celou vypalovaly do paměti vypalovaly" reálné" než lyrické obrazy). Dokumenty jako tento mi vždycky dávají pocit, že toho vím málo a touhu vědět víc, abych si udělal názor. Prorože zejména u téhle hluboké historie je mnoho věcí, kde nám nic jiného než názor nezbývá, pravdy už se pravděpodobně nedopátráme. A i na to hezky tenhle snímek Jana Svatoše poukazuje.