tomtomtoma

Hollywood v koncích je klaunovým ctižádostivým pokusem o sarkastickou alegorii. Ale nedokázal přesně odhadnout zcela správný a pocitem ublížení nezatížený odstup a do cirkusových hrátek vylévá až příliš mnoho ze své záště vůči komerční hollywoodské tovární výrobě filmů. Klaunova odzbrojující bezprostřednost se potácí v křečích a tklivá melancholie se stala stařeckým vrtochem, s ní klaun vyváří sarkastické výkřiky, žádá lásku i uznání. Klaunova šaráda funguje jen v oddělených jednotlivostech, ale celková myšlenka se s nedostatkem klaunova niterného odstupu stává jen podrážděným a proto zcela zbytečným klaunovým štěkotem za paravánem psychoanalýzy, umění, Érota a peněz. Tím klaunovým zbrojním arsenálem hromadného ničení je Val Waxman (Woody Allen), slavný filmový režisér na pokraji zájmu filmových výrobců. Stáří se ale nechce vzdát odchodu do starého železa, což dokazuje i svou intimitou. Klaun se rozmáchle pustil do psychoanalytických hříček a nedokáže z nich uniknout. Hlavní ženskou postavou klaunova filmobraní je Ellie (pozoruhodná Téa Leoni), Valova bývalá manželka a ctižádostivá producentka hollywoodského filmového studia. Pocit viny vrací opomíjeného starce znovu do hry a vysokého filmového světa. A pak je tu láska přítomná, minulá i budoucí. Významnou postavou filmu je Hal Jaeger (zajímavý Treat Williams), mocný a velmi úspěšný ředitel filmového studia a vybraný snoubenec Ellie. Názorovému střetu se přidává i intimní rovina zlomyslného klauna. Výraznější postavou je Al Hack (velmi příjemný a sám také filmový režisér Mark Rydell), Valův velmi ochotný agent. Vědomí poslední kariérní šance je nadáno důvtipem a vlastní obětavou pomocí. K výraznějším postavám patří Lori (příjemná Debra Messing), Valova milenka, mladá, naivní a atraktivní. Herectví je jejím posláním a Valova příležitost je šancí i pro ni. A k předním patří také čínský překladatel (příjemný Barney Cheng), zdvořilý pomocník kameramana natáčeného filmu a momentální psychosomatické indispozice samotného režiséra filmu. Z dalších rolí: odstrčeně dohlížející producent studia Ed (George Hamilton), chaotickým postupem rozrušený kantonský kameraman filmu (Yu Lu), příliš zvědavá novinářka Andrea Ford (Jodie Markell), architekt výpravy filmu Elio Sebastian (Isaac Mizrahi), kostymérka filmu Alexandra (Marian Seldes), k režisérovi naprosto otevřená hlavní herečka, mladá Sharon Bates (Tiffani Thiessen), Valův privátní psychiatr (Peter Gerety), či Valův rebelující syn Tony Waxman (Mark Webber). Film Hollywood v koncích není povedenou sarkastickou rošťárnou intelektuálního amerického klauna. Můžeme obdivovat drobnosti, ale jako celek je film nedůstojný jména Woody Allen.

Homo Faber: to je zlomyslný osud v soukolí antické tragédie moderní doby. Homo Faber, to je askeze technologické racionality versus spojený sbor mystiky, přírody, mytologie a umění. Věcnost techniky spojená s odosobněním se pod vlivem střetu s neodolatelným kouzlem poezie života a krutou neodvratností starořeckého mýtu dostává do stavu niterné rozervanosti a bilancování životní cesty si pod tíhou všech okolností začíná uvědomovat mrzkost životního postoje, jemuž schází ta skutečná bezprostřednost živočišnosti života. A za vším stojí bolest lásky. Volker Schlöndorff zfilmoval další významnější počin evropské literatury - stejnojmenný román z roku 1957 švýcarského spisovatele Maxe Frische. V rytmu vystihl odosobnění a odcizení hrdiny osudové hříčky, obrazy kameramanů Jorga Arvanitise a Pierra Lhommeho jsou utkány z okvětních plátků poezie a kontrastů probouzejícího se nitra člověka z obranného pásma přísné racionality. Zajatcem zlomyslného osudu pod taktovkou antické tragédie je Walter Faber (velmi zajímavý Sam Shepard), inženýr, zaměřený na stavbu přehrad a jejich energetické využití. Řetěz náhod ho konfrontuje s jeho vlastní minulostí a nepřekonanou bolestí nitra, život ho smyslně svádí, aby si s ním krutě pohrál, nabudil a rozžvýkal. Hlavní ženskou postavou je Elisabeth Piper neboli Sabeth, neboli Elsbeth (zářící Julie Delpy), mladá a z poezie života a umění nadšená dívka na cestě ze Spokojených států do domova v Athénách. Vždyť i jaro smáčí své nedočkavé oči ve sladkých odstínech její jemné pleti. Důležitou postavou příběhu je Hannah Piper (zajímavá Barbara Sukowa), německá archeoložka, žijící a pracující v Athénách, Elisabethina matka a dávná Walterova láska z dob curyšských studií. A hříčka osudu dostává tu nejzlomyslnější příchuť. Z dalších rolí: německý obchodník na obchodní cestě po Latinské Americe a při hledání bratra Herbert Hencke (Dieter Kirchlechner), Walterova milenka z jeho domovského New Yorku Ivy (Deborra-Lee Furness), příkladná letuška z Caracasu do New Yorku Charlene (Traci Lind), Hannin první manžel, Walterův kamarád z časů studií a Herbertův bratr v guatemalském dobrodružství Joachim Hencke (August Zirner), nebo Elisabethin milenec při cestě lodí Kurt (Thomas Heinze). Film Homo Faber je poezií života a velkolepou antickou tragédií nepřejícně zlomyslného osudu. Obraz je sytý, uhnětený z poezie a řeckých mýtů, dostává se do nitra, jeho nadějí i bezvýchodnosti. Věrohodně je vybudované prostředí padesátých let 20. století. Příjemný filmový prožitek.

Filmem Homolka a tobolka byl proces transformace stylové satiry v čistokrevné komediální dílo dokončen. Vzhledem k politickému vývoji se nelze ničemu divit. Tvůrci v čele s Jaroslavem Papouškem naštěstí nezaprodali celou svou duši normalizačnímu molochovi a divák dnes nemusí obracet oči v sloup, jen se bavit a podle potřeby a nálady se usmívat a smát. Filmové komedii prospělo zapojení dalších postav do vytvoření lehce karikaturního prostředí organizované zimní rekreace. Herecké výkony jsou opět tou nejvýraznější složkou a jen díky nim není celá kontinuita trilogie Homolků zpřetrhána. Za hlavní postavu příběhu považuji akademického malíře Bedřicha Bradáčka (dobrý Jiří Hrzán) se svým nesmělým pokusem o vykonávání funkce kulturního referenta. Zatnout zuby někdy nestačí, pokud je vám protivné vše, co s novou prací souvisí. Následuje osvědčený čtyřlístek děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), babi Homolková (dobrá Marie Motlová), snacha Heduš (skvělá Helena Růžičková) a syn Ludva (dobrý František Husák) s rozmíškou malicherností, do nichž zapojují snad celé osazenstvo zimního rekreačního střediska. Výraznou postavou je vedoucí zotavovny (vynikající Stanislav Dytrich), který sám samotný má nadbytek sil k zábavě početného osazenstva horské chaty ve Špindlerově Mlýně. Nejvytíženější dětskou postavou je vedoucího syn Pepík (zajímavý Petr Kakeš) se svou upřímnou dychtivostí po pozornosti. Z dalších rolí: neposedná dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), po soukromí bažící novomanželé Burdovi (dobrá Iva Janžurová a zajímavý Eugen Jegorov), stejně postižení manželé Novákovi (šarmantní Věra Křesadlová a sympatický Jiří Čutka), neodbytná důchodkyně Dernáčková (velmi zajímavá Ludmila Roubíková), či bezprostřední sportovní referentka Pavla Chadimová (Eva Emmerová). Co Homolka, to jiný styl a subžánr, a přesto jsou navzájem propojeni. K zábavnému odreagování je tobolka vhodným doplňkem.

Hon neústupně, či lépe řečeno radikálně rozkrývá entitu přežívajícího zbytku toho, čemu lze snad také říkat přátelství. Neboť toto "přátelství" je poznamenáno krvavou národní minulostí a prominentním postavením falangistů, osobním prospěchářstvím a lačností. A do toho se ještě navíc promítají intimní frustrace, akutní nebo dlouhodobé osobní neúspěchy, rivalita, záště, pocity zrady, ponížení nebo povýšenosti. Carlos Saura vytvořil bytostnou poezii úspěšného muže, jenž je však z větší či menší části niterně zdeformován. Poezie deformované vnitřní krajiny vystupuje ze svého skrytu do žhavého kastilského slunce, ta je zarámována do rozpálených obrazů a neúprosných kompozic kameramana Luise Cuadrada, a je podepřena znepokojujícím rytmem hudebního skladatele Luise de Pabla. Hlavním hrdinou z niterných explozí je José (zajímavý Ismael Merlo), majitel honitby, jenž v tužbě po "věčném mládí" přecenil své zdánlivě nevyčerpatelné síly. A kdosi by mu mohl přeci splatit určitý dluh. Dalším vrcholem příběhu je Paco (dobrý Alfredo Mayo), pragmaticky úspěšný muž, podle něhož je blaho života určeno pouze vítězům. Třetím do party "přátelství" je Luis (dobrý José María Prada), nespokojený to muž se svým vlastním postavením, přesto však mnohé snášející. Jistým "nevinným" prvkem uprostřed těch niterných explozí je Enrique (příjemný Emilio Gutiérrez Caba), mladík z prominentních poměrů, a přesto stále dosud s nezkaženým jádrem. Z dalších rolí: kulhavý a prostší Josého pasák ovcí Juan (Fernando Sánchez Polack), jeho mladá neteř Carmen (Violeta García), či Juanova nemocná matka (María Sánchez Aroca). Film Hon je znepokojivou poezií o základních strukturách lidských niter. Je to působivý prožitek.

Příjemná a zábavná komedie, trochu bláznivá a trochu lechtivá svým obsahem a průběhem. Inženýr Alberto Colombo (sám režisér, zábavný Maurizio Nichetti) je svým zaměstnavatelem odstraněn na odlehlé místo v Jižní Americe, kde nachází ráj snad všech mužů. Ze stresu soužití se svou ženou v evropském velkoměstě a nervózního pracovního poměru, se dostává do mužského ráje: do města plného žen. Splňují se mu všechny jeho skryté představy, když je doslova pohlednými ženami uháněn a znásilňován. Svoji naivitou a touhou pomoci však o svůj ráj přichází, a po opětovném návratu je tu ráj pouze pro jeho manželku. Z dalších rolí: Albertova manželka Margherita (Maria de Medeiros), která z určité partnerské krize nakonec vychází jako absolutní vítěz, šarmantní Francouz Cri Cri (příjemný Jean Rochefort), Albertův souputník ve městě žen, půvabné dívky a ženy z města žen Marilda (Paulina Gálvez), Cleusa (Marian Aguilera), Flor (Susana Lazaro), Marianna (Marta Gil), Cida (Johara Farley) a Gabriela (Giulia Weber), Albertovy domácí souložnice, Albertův nadřízený doktor Anselmi (Renato Scarpa), a jeho přísná sekretářka (Dorotea Brandin). Zábavné, vtipné, lechtivě dráždivé. Originální vypořádání se s určitou životní krizí, ze které se stává triumfální vítězství a poté krutá prohra, když se vysněné město žen promění v město mužů.

Příjemná pohádka a vzpomínka na sladké dětství. O vychytralém Honzovi (zpívá a pohybuje se Jiří Korn, mluví Michal Pavlata), který byl vyhnán na cestu. A tu si užívá vrchovatě, neztrácí humor a dobrou náladu, pomáhá sociálně slabým a vždy přechytračí zbohatlíky a mrzouty. Nakonec najde cestu ke svému štěstí, prostému děvčeti Marjánce (mladá a pohledná Naďa Konvalinková). Zajímavou postavou je Smrt (dobrá Valerie Kaplanová), připomínající spíše zapšklou a škodolibou šarlatánku a babku kořenářku, která ráda k smrti děsí své okolí. Dále královský bubeník (dobrý Josef Kemr), mlsný kocour a urážlivý ješita. A samozřejmě princezna (půvabná Jorga Kotrbová), těšící se z poprav a mající střihání nůžkami za nejmilejší činnost. Z dalších rolí: Honzova bezstarostná maminka (Marie Glázrová), zodpovědný velitel královských vojáků (Zdeněk Dítě), marnivý král (František Filipovský), lakomý sedlák (Petr Nárožný) a jeho žena (Slávka Budínová), přechytračený hostinský (Čestmír Řanda), a okradení loupežníci (Bořivoj Navrátil, Karel Effa a Lubomír Lipský). A tak čas příjemně plyne. S písničkou. S dobrem a zlem. S prosazenou spravedlností. A krásou země české.

Honzíkova cesta, dětská kniha Bohumila Říhy byla jednou z mých prvních přečtených knih. V bezstarostném věku dětství to bylo příjemné čtení, které dokázalo přinést první chvění tajemného neznáma a dobrodružného pokušení. Ten jistý stupeň samostatnosti hlavní postavy byl fascinující a inspirující. Budovatelskou angažovanost jsem tehdy neviděl. Film není komunistickou propagandou, nýbrž vysvětlující popis skutečnosti. Kniha i film popisují, vysvětlují a vychovávají. Laskavě, otevřeně a především vkusně a výstižně pro potřeby základního formování lidských charakterů v jejich počátcích. V dobré víře a po správné cestě. Mimochodem i ostatní Říhova spisovatelská tvorba pro děti mě oslovovala svou zapáleností pro věc při výchově a vštěpování morálně pevných základů lidskosti. Pohled malého dítěte na svět a život zdařile zachytil Říha ve své knize a po něm i Milan Vošmik ve své filmové prvotině. Hlavní postavou příběhu je Honzík (příjemný Miroslav Červenka) při svém seznamování se s životem v rozličných podobách. Opatrné oťukávání nachází odvahu a nové zážitky jsou tím nejdůležitějším prostředkem. Hlavní dívčí postavou je malá Terezka (zajímavá Marcela Jandová), která nikdy neváhá nahlas hovořit ve prospěch spravedlnosti a ochotně pokaždé podává pomocnou ruku. Honzíkovým oponentem je Ferda (příjemný Josef Kruml) v hašteřivé rivalitě, která občas zákeřně podrazí druhému nešetrně nohu. Z dalších rolí: dětská autorita vesnice Viktor (sympatický Václav Venhoda), čiperná a starostlivá Honzíkova babička (dobrá Zdeňka Baldová), shovívavý a dobrácký Honzíkův dědeček (zajímavý Vladimír Hlavatý), dobromyslný vesnický řídící učitel Stolař (dobrý Karel Höger), pracující láskyplná Honzíkova maminka (zajímavá Vlasta Chramostová), náhodný spolucestující z vlaku (velmi zajímavý Radovan Lukavský), přísný vlakový revizor (dobrý Otomar Korbelář), neochotně čtoucí zahradník (příjemný Stanislav Neumann), Honzíkova zapálená učitelka z mateřské školy (příjemná Štěpánka Haničincová), či ochotná vlaková průvodčí (Viola Zinková). Honzíkova cesta je film určený pro děti věku předškolního a počátku školního a je nutné se na něj dívat z tohoto hlediska. Obraz dětského světa je více než uspokojivý. Honzíkova cesta se již na svém počátku stala ideálním výchovným doplňkem, který baví a tvoří.

Příjemně zábavná a vtipná komedie s kapkou ztřeštěnosti a škodolibosti pro neodbytný svět médií a pletichařský svět politiky. Učitel matematiky Pierre Durois (dobrý Pierre Richard), díky své naivní roztržitosti a vtípku svých dospívajících žákyň, rozviřuje život svého malého městečka, které lační po senzacích. Obzvláště jeví-li se učitel jako milenec herecké hvězdy Jackie Logan (Jane Birkin). Začíná hon novinářů v čele Albertem Renaudinem (Julien Guiomar) a jeho synovcem Patrickem (Henri Guybet) po senzačních podrobnostech a detailech. Začíná popírání a zahalování domělé pravdy stranou starosty města Huberta Durois (Claude Piéplu), který byl otcem Pierra. Další zajímavé postavy: žárlivá Pierrova snoubenka Danielle (Danielle Minazzoli), tělocvikářka, puritánský ředitel gymnázia (Jean Martin) a skutečný milenec Jakie Harry Welsinger (Clément Harari). Roztržitá, bobtnající, usmiřující a bouřlivá ve svém závěrečném finále, se škodolibým nadhledem k přetvářce a lačnosti po každé zdánlivé senzaci.

Hordubalové Martina Friče jsou jistým filmovým kompromisem literární předloze Karla Čapka. Je podávána chutná porce neidealizované romantiky československého venkova, do popředí filmu vystoupila osamělost vnitřního světa a zoufalství v odcizení. Ke slavnostnímu defilé dramatického koncertu osamělého jedince jsou přizvány jásavé hrdinské šlépěje akčního thrilleru a potřebné zadostiučinění pocitu v dosažení světské spravedlnosti v soudní síni. Obraz skládá poklonu poetizující kompozicí a zabořen po kolena se prodírá marastem niterné bolesti i vystrašené obrany osobní důstojnosti. Hrdinou lidské osamělosti je Juraj Hordubal (vynikající Jaroslav Vojta), sedlák v návratu z dlouholetého pracovního pobytu v americkém blahobytu. Partnerské odcizení se marně pokouší o vstřícný krok a v nepřehledné změti pocitů se přijímá rozhodující podíl viny. Úzkost vnitřního světa nevyléčí natrvalo ani bezelstný dětský vděk. Hlavní ženskou postavou je Polana Hordubalová (zajímavá Suzanne Marwille), Jurajova manželka. Dlouholeté odloučení si již zvyklo na změněné životní pořádky, a proto zatvrzele odmítá přijmout nevyhnutelné ukončení intimních potřeb. Osamělost se bezradně utápí v neporozumění a faktu odmítnutí. Nebojácným akčním hrdinou je tu Michal Hordubal (sympatický Paľo Bielik), Jurajův mladší bratr. On je tím, kdo bez zaváhání napravuje drobné životní nehody a bez bázně se staví nebezpečí lomu a horské krajiny. Důležitou postavou je Štěpán Manya (zajímavý Mirko Eliáš), čeledín na Hordubalově statku. Náhlá ztráta toho výsadního mužského postavení se pochopitelně pokojně nesmiřuje s nevítanou životní změnou. Výraznou postavou je Hafie (zajímavá Eliška Kuchařová), malá dcerunka Juraje s Polanou. Nevynucená dětská bezelstnost je jediným pohlazením v trudnomyslnosti osamění. A k výraznějším postavám patří také Maryna (příjemná Vlasta Součková), Michalova mladá žena. Naplnění vnitřních lidských světů nemůže dostat vhodnější ukázku. Z dalších rolí: starý a dobromyslný bača Míšo (František Kovářík), Marynin mladší bratříček, již bez rodičů, Filípek (Filip Dávidík), lidsky zdrženlivý četnický praporčík Gelnaj (Gustav Hilmar), jeho komisně odměřený kolega, štábní strážmistr Karel Biegl (Vilém Pfeiffer), zapšklý a záludný soused Gejza Fedeleš (Vladimír Majer), bystřejší vykonavatel soudní pitvy, MUDr. Václav Klenka (Alois Dvorský), ctihodný předseda zasedajícího soudního senátu (Karel Veverka), nevinného obviněného žalující státní návladní (Přemysl Pražský), odhodlaný Michalův obhájce (František Filipovský), či hystericky ješitný schválený soudní znalec (Jaroslav Marvan). Hordubalové jsou hluboce prožitou úzkostí a strachem osamělosti lidského vnitřního světa. Zločin obdržel anekdoticky nevybíravé vyznění, akční sekvence a nastolení soudní spravedlnosti jsou určeny potřebě trhu. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových zážitků.

Zajímavý film o rasové segregaci z obou stran. Černoši jsou emancipovaní a případnou nevěru s bílou dívkou berou jako zradu vlastní rasy. Bílý neuznávají černé z principu, neboť nejsou bílým rovni. Nevěra a sex mezi černochem a běloškou, která má destruktivní dopad na oba své protagonisty. Jejich nucené společné soužití je však pro naprosté rozdíly odsouzeno k neúspěchu. Už sám rasový základ je tak významným rozdělujícím prvkem, přes který se společně nedokážou přenést. Úspěšný projektant Flipper Purify (Wesley Snipes) se díky zvědavosti a chtíči dopustí manželské nevěry. A i když je novou ženou přitahován, tak se přes rozdílnosti není schopen přenést. Navíc je tu skutečnost dítěte s manželkou a rodinné problémy. Sekretářka italského původu Angie Tucci (Annabella Sciorra) se díky jejímu novému vztahu dostává do velké rozepře se svojí rodinou, z jejichž dosahu předsudků, lenosti a neschopnosti se víceméně vždy snažila dostat. Z dalších rolí: drbna Cyrus (sám režisér Spike Lee), Flipperův kamarád, jehož neschopnost udržet tajemství dává věcem rychlý spád v jejich destruktivnosti, reverend Purify (Ossie Davis), Flipperův otec a muž pevných morálních zásad, který je nesnášenlivý při podstatě jejich neplnění, Flipperova matka Lucinda (Ruby Dee), milující ustaraná matka a manželka, Flipperův bratr Gator (dobrý Samuel L. Jackson), propadlý crackovému uspokojení beznaděje a koloběhu shánění peněz na svého koníčka, Flipperova manželka Drew (Lonette McKee), ponížená manželovou zradou rasy, Angieinin přítel Paulie Carbone (dobrý John Turturro), oáza ve světě nesnášenlivosti, Mike Tucci (Frank Vincent), despotický otec Angie, a Lou Carbone (Anthony Quinn), nesnášenlivý a poslušnost vyžadující otec Paulieho. Zajímavý film. I když naivně patetický ve své černošské emancipaci. Přesto ale podává zajímavý portrét rasové vzájemné segregace New Yorku konce 80. a počátku 90. let 20. století, jejichž prolamování přinášelo jejich protagonistům velké psychické i fyzické obtíže. Rasismus jako problém a hluboce zakořeněná přirozenost, jehož překračování je zradou na členech stejné rasy, ze které jedinec pochází. Rasové rozdíly jako předsudek, za který se ukrývají vlastní komplexy a nespokojenosti jedinců, jejichž spojováním se nasbírá primitivní síla bezmyšlenkovitého násilí a vydírání, dodávající trochu hřejivé náplasti na vlastní frustrace.