tomtomtoma

Vyvolávač deště je triumfem vůle politicky korektního humanismu. Vyvolávač deště je jen uniformním produktem americké filmové výroby, je vypočítavý a sterilně uvědomělý. Vyvolávač deště je uhlazenou chloubou amerického předsevzetí lidství o formě a potřebách společenské spravedlnosti. Výlevy o "zralé solidnosti" a "nelaciné efektnosti" jsou ochranou hradbou a sebechválou pokrytecké sebedůvěry politické korektnosti. Francis Ford Coppola je důstojně střeženým symbolem úspěchu americké cesty životem, ve Vyvolávači deště se dokázal vyhnout chlapácké stylizaci a vychytrale buduje záslužný pomník lidského hrdinství. Negativní aspekty moderní společnosti jsou každodenní přítomností, ale novodobý bohatýr se dokáže oprostit od všech vlivů zla, překonává i svou podstatu niterné bolesti a stává se příkladným a obdivovaným bojovníkem dobra a spravedlnosti. Politicky korektní humanismus se rozzářil do celého světa. Ne všechno je špatné, upřednostňování dobra před zlem je chvályhodné, humorné zlehčení je vkusné a často i zábavné, ale budování pomníku se neobejde bez melancholicky tklivých gest nestřídmé heroizace. Hollywood provolává slávu hrdinovi, k velkému ozdobnému nápisu ve zlaté barvě na památníku se s hlubokou úctou kladou květiny, tleská se a zaníceně horuje pro slávu politické korektnosti a utkvělé představy o humanismu. Pokrytectví a zkušený kalkul čpí celým filmem a ač je dílo z lidského hlediska sympatické, není co chválit, není nad čím plesat. Forma a způsob hry pro mě představují lacinou a falešnou podbízivost. Oslavovaným hrdinou politicky korektního humanismu je Rudy Baylor (sympatický Matt Damon), talentovaný právník na úplném počátku své životní pouti. Nepříjemná zkušenost dětství se dokázala přenést přes bolestný pocit ublížení a v zápalu mladického ideálu se vrhá do boje utlačovaných proti nespravedlnosti moci a peněz. Hrdina je vskutku ušlechtilý, zastává se slabých a nevinných. A slaví samá vítězství, ach! Hlavní ženskou postavou je Kelly Riker (sympatická Claire Danes), mladá dívka, sužovaná domácím násilím. Ovšem je tu hrdina, který svou střídmou a nevtíravou šlechetností koná zázraky. Důležitou postavou je Deck Shifflet (příjemný Danny DeVito), Rudyho životem a právnickou praxí protřelý společník. Je nenápadnou silou spravedlnosti a zastáncem utlačované chudiny. Hlavní tváří zlovůle moci je Leo F. Drummond (příjemný Jon Voight), velmi úspěšný hlavní právní zástupce proklínané zdravotní pojišťovny. Cynická krutost skutečného života se dostává do střetu s idealismem mládí a sváří se v soudní síni. Nejúčinnější zbraní politicky korektního humanismu je Donny Ray Black (Johnny Whitworth), leukémií vážně postižený mladík chudších poměrů. Správná strana dobra musí být velmi snadno a rychle rozpoznatelná. K výraznějším postavám zde patří Dot Black (sympatická Mary Kay Place), nešťastná matka Donny Raye. Bolest, vztek, a výsledku soudního procesu se prý říká spravedlnost. K výraznějším patří také Colleen 'Miss Birdie' Birdsong (velmi příjemná Teresa Wright), laskavá stará dáma s rozvernější náladou bytí. Ale lepšího domácího by si hrdina nemohl představit. A vidět je zde také Tyrone Kipler (sympatický Danny Glover), ctihodný soudce případu s náklonností pro idealismus mládí a společenskou spravedlnost. Z dalších rolí: velmi úspěšný, kontroverzní a nekonvenční právník a první Rudyho zaměstnavatel J. Lyman "Bruiser" Stone (Mickey Rourke), první a idealismu nepříliš nakloněný soudce případu Harvey Hale (Dean Stockwell), důležitá svědkyně i bývalá zaměstnankyně zdravotní pojišťovny Jackie Lemanczyk (Virginia Madsen), hlava zdravotní pojišťovny Wilfred Keeley (Roy Scheider), válečnou službou vlasti poznamenaný Donny Rayův otec Buddy Black (Red West), či Kellyin hrubiánský manžel - násilník Cliff Riker (Andrew Shue). Vyvolávač deště je filmem od zkušeného režiséra a na vedení příběhu je to znát. Politicky korektní humanismus vládne pevnou rukou, kultivovaně šíří svou sympaticky usměvavou tvář a bojuje za svou slávu i za spravedlnost. Sympatické, vypočítavé, vypulírované, sladké, efektní, falešné, podbízivé, nepodstatné z filmového i lidského stanoviska.

Čarodějové na Dalu, filmová reportáž o stavu kašmírského lidového umění, nabízí stylové obrazové kompozice. Dřevořezbářství hýčká jemnost detailů, kresby na papírovinu udržují tahy štětců v tradičním malířském provedení. Pohlednice je poklonou místní zručnosti a tradicím. Oslavou dovednosti, zpracovanou s Liškovým hudebním doprovodem do formátu podmanivé kantáty, je také reportáž U lesáků pod Himálajem.

Karla Zemana mám mnohem raději jako filmového tvůrce, který dokázal svým jedinečným způsobem propojit animovanou tvorbu s klasickým hraným filmem. Jeho čistě animovaná tvorba je rozhodně kvalitní, ale už mi nedokáže dát tak hluboké uspokojení z té hravé a vizuálně dokonalé podívané. Každopádně každá pohádka má ve svém základě temný, svíravý, či až hororový prvek, který vychází ze starobylých bájí, legend a pověstí. Čarodějův učeň je toho více než příkladnou ukázkou. Krušné životní podmínky mohou i nechtěně pomáhat vzestupu zla v životě lidských společností. Ale pokud jsou v jednotlivci stále zachovány základy lidskosti, je vždy šance na vítězství dobra nad zlem. Nadpřirozené schopnosti mohou sloužit i pro dobré věci, ale pokud je lidská duše zatížená závistí a touhou po bohatství, slouží tyto schopnosti k páchání křivd a nezákonného vlastního obohacování. Naštěstí v lidech zůstává víra ve spravedlnost a čistou lásku, která dokáže přemoci veškeré zlo. Animační stránka filmu je na vysoké úrovni, příjemný je i hlas vypravěče ústřední postavy mládence Krabata v podání Luďka Munzara a hlas temné stránky zla v podání Jaroslava Moučky. Je to příjemně převyprávěný příběh o temných i dobrých stránkách lidské duše.

Jak lákavé je pro osobnosti z uměleckého světa přímo navazovat na svůj obdivovaný úspěch! Jak zrádná je tato cesta, která zákonitě klady vyšší nároky a nevděčná očekávání! Čas dluhů není vyloženým průserem, ale celková soudržnost filmového pokračování je rozdrolena do odlišných úseků a úchvatná místa jsou střídána rozpačitými pocity. Snaha o rozšíření záběru je kontraproduktivní, satirický tón jen naznačuje a drolí vybudované schéma. Duch sdělení si i přes absurdní neposednost naštěstí až do svého vyvrcholení udrží svou naléhavost. A téma morálky je bombardováno ze všech stran s rozdílnou intenzitou, hloubkou a pochopením. Hlavní postavou příběhu je úspěšný Milan (velmi dobrý Karel Roden), vržený jízlivým osudem do očistce svědomí, morálky a lidskosti. Podřízenost získává s iluzí svobody zapomenuté sebevědomí. Tento neznámý pocit omamuje svého nositele, odhalí nepřeberné možnosti a s výsměchem ho nechává napospas zvrácenosti osudu a trestu marnosti a beznaděje. Hlavní ženskou postavou je psycholožka Táňa (snaživá Lucie Bílá). Věří v zázrak, doufá v harmonii, nechává se vést a útrpně přihlíží nevyhnutelnému. Nejméně morální postavou je Milanova manželka Dana (dobrá Ivana Chýlková). Za žádných okolností se nemíní vzdát svého pracně vybudovaného životního stylu s manipulacemi a potěšením sadistického tyrana. Hranice nejsou na žádné straně omezením. Výraznou postavou je lehkomyslná Vendulka (vynikající Tatiana Vilhelmová), dcera svérázného boháče s přelétavými osobními zájmy. Důležitou postavou je zdravotní sestra Bohunka (dobrá Eva Holubová), obětavá a ochotná Danina blízká kamarádka. Z dalších rolí: starostlivý otec Vendulky a osobitý bohatý obchodník Hlavička (velmi zajímavý Jiří Lábus), ochranitelský Tánin bývalý manžel Pavel (dobrý Vladimír Dlouhý), nápomocná dávná Milanova kamarádka Lenka (příjemná Jitka Asterová), zneužívaný hlavní psychiatr Mráček (zajímavý Jaromír Dulava), zachráněný Milanův nadřízený a šéfredaktor (Jiří Knot), Milanova soucitná a chápavá dcera Markéta (zajímavá Sabina Feldmanová), či atraktivní ženy a dívky okolo nové aury Milana Evička (Renata Beccerová) a Karolína (Zuzana Lhotská). Drama v občasné formě grotesky ztrácí na působnosti. Hlavní ženská postava se sice snaží, ale není schopna udržet tempo svých kolegů. Naštěstí zůstalo dost podmanivých úseků, které nechávají možnost poutavé a netradiční podívané o morálce a lidských vztazích.

Čas je neúprosný je dokumentem o stáří s filmařskými prvky abstrakce a symbolismu. Čas nezadržitelně plyne vpřed a čím dál tím rychleji mění způsoby a podoby života. Od dob rakouských (paměť sahá až do 19. století) přes dvě ničivé války, první republiku a komunistické budovatelství až k normalizaci přinesl život člověku větší pohodlí, které však není žádnou zárukou kvalitnějšího a šťastnějšího života. Tehdejší zkušenosti stáří se neliší od dnešních "znovuobjevených" receptů. Čas kvapí vpřed, ve snaze po jeho zachycení v hrsti se mu snažíme vyrovnat a spěcháme s ním, abychom nezůstali mimo dění. Kvantita však není to samé co kvalita, mnohost není to samé co hloubka. Mění se sice způsoby a podoby života, nemění se však lidská moudrost. Máme na vybranou: žít autentickým, nebo neautentickým způsobem života.

Ne zrovna nejsilnější psychologicky dramatický příběh o blížící se smrti. Mladý homosexuální fotograf Romain (Melvil Poupaud, jako malý Ugo Soussan Trabelsi), ponořený do víru velkého života, se musí vypořádat s velmi blízkou smrtí. Zlost a zahořklost se mění v postupné smiřování se svým nejbližším okolím. A navíc vykoná dobrý skutek a jeden manželský pár, kde manžel je neplodný, obdaruje svým potomkem. Ano, takové žádosti jsou naprosto běžné, navíc u lidí, které vůbec neznáme, nebo tím jen maskovali svoji touhu po švédské trojce, neboť manžel nebyl čistokrevný homosexuál, nýbrž nevybouřený a tím pádem frustrovaný bisexuál. No, snad jim to pomohlo v jejich soudržnějším partnerském životě. Z dalších rolí: Romainova babička Laura (bohužel již hodně zestárlá Jeanne Moreau), kterou snad vždy obdivoval, žadatelka oplodnění Jany (Valeria Bruni-Tedeschi), Romainovi starostliví rodiče (Daniel Duval a Marie Rivière), Romainův přítel Sasha (Christian Sengewald), který je v zájmu budoucnosti vyhnán, a nespokojená Romainova sestra Sophie (Louise-Anne Hippeau). Příchod smrti, bolest, zloba a smíření. Trochu více povrchní a nevěrohodné, než bych si přál. Samozřejmě to má své silnější stránky, ale to v tomto případě nestačí, když se jedná jen o líbivé záblesky načančaného pozlátka.

Viděno na festivalu Finále 2014 jako pocta ke kulatinám Miroslava Ondříčka. Je to trochu melancholický film. O naději. O beznaději. O touze po životě. O překonávání nepřekonatelných překážkách. O chvilkách štěstí. O znovuzrození. O opětovném upadání do strnulosti. Leonard Lowe (skvělý Robert De Niro) dostává novu šanci na život. Snaží se dohnat všechno, o co přišel. Snaží se prožívat to, o co byl obrán. Chce žít a bojuje za svůj život. Doufá a věří do posledního okamžiku. Lékař Malcolm Sayer (dobrý Robin Williams) je laskavý člověk, snažící se pomáhat všem potřebným. Nespokojen se stavem věcí vrhá veškerou svou energii do nových prostředků a postupů. Výsledek je poloviční, ale i ten dává pocit štěstí všem zúčastněným. Z dalších rolí je potřeba zmínit Eleanor Costello (Julie Kavner), přinášející romantickou zápletku, a Leonardovu starostlivou matku (Ruth Nelson). Naučme se žít, jde nám to víceméně nedobře.

Časem sluhů vzbudila Irena Pavlásková slibné naděje. Její psychologické drama je působivé v obrazech, tématu, ději i hereckých výkonech. Neklidná kamera F. A. Brabce rozprostírá náladu nejistoty do vnitřních orgánů postav, aby je vytrhávala z navyklého poklidu a rozvracela bezpečnost a důvěru. V nastalém chaosu vládne pomstychtivá vztahovačnost. Téma o morálce je stále strhující svým důrazem, atraktivní a bezprostřední formou zpracování i rozdanými kartami. Hlavní postavou příběhu je Dana (vynikající Ivana Chýlková), chladnokrevná hysterka. Vynucování pozornosti je začátkem cesty za osobní představou štěstí. Počáteční nesmělé oťukávání možností se po prvních úspěšných krůčcích ctižádostivých tahů proměňuje v nebezpečnou suverenitu, která vládne a trestá. Z pouhého rozmaru a prohlubujícího se pocitu neohroženosti. Komfort, vysoký životní standard a nicnedělání je cílem, manipulativní hrátky jsou zpestřením a potěšením, tresty rozkoší a subjektivním pocitem spravedlnosti. Hlavní mužskou postavou je Milan (velmi dobrý Karel Roden), slušný a nadějný mladý muž. Laskavost se vymaká kontrole, je rafinovaně znásilněna a zotročena až na samé dno lidské důstojnosti a mravnosti. Stává se prostředkem a hračkou bez osobní vůle. Výraznou postavou je šlechetná Lenka (zajímavá Jitka Asterová), využitá Milanova přítelkyně a první oběť nekompromisní hry o trůny. Nejzneužitější postavou je historik Luboš (velmi zajímavý Libor Žídek), důvěřivý Danin milenec. Ovládaný všehoschopnou intrikánkou v destrukci celého svého dosavadního života. Z dalších rolí: zákeřně trestaný přelétavý Danin přítel Marek (příjemný Miroslav Etzler), naslouchající a obětavá Danina kamarádka Bohunka (dobrá Eva Holubová), upovídaná a věrná Danina kamarádka Hanka (zajímavá Vilma Cibulková), žoviální Milanův nadřízený a zástupce ředitele Stach (dobrý Petr Haničinec), jeho povýšená manželka (velmi zajímavá Helga Čočková), zásadový a neústupný Milanův kolega Pražák (pozoruhodný Jiří Brožek), Danina malá dcerka Markéta (Daniela Reischlová s hlasem Adély Draxlerové), starostlivá Lubošova domácí (příjemná Jiřina Steimarová), či svérázný muž v restauraci (velmi zajímavý Bolek Polívka). Naléhavost v obrazech a zvuku prohlubuje dramatické divadlo o zhoubné možnosti nebezpečného rizika vynalézavé pomstychtivosti zhrzené ženy a chladné manipulátorky s její osobní představou o životním štěstí a spravedlivé rovnováze světa.

Po technické stránce je toto historické životopisné drama vynikajícím filmovým výtvorem. Příběhy z aristokratických kruhů se všemi požitky a poklesky jsou divácky vděčné a osvědčené. Kulisy jsou věrohodně příhodné, herecké výkony jsou dobré. A příběh se snaží přinášet myšlenku ve formě sdělení o důležitosti smysluplně zvolené životní cesty. Sice povrchní a přelétavé, nicméně líbivé a technicky působivé. Hlavní postavou příběhu je mladý lékař Robert Merivel (zajímavý Robert Downey Jr.) na počátku své kariéry. Osud mu dává vše, osud mu vše bere, osud ho obdarovává vším, zejména zjevným smyslem života. Nevím, jak se pozná talent. Snad tím, že to každý říká. Snad tím, že naleznete odvahu při absurdním setkání s tlukoucím srdcem. Život mu dopřává luxusu a pohodlí. Život mu dává lekci v efektivitě využití vlastních schopností, aby následně poslušně vykročil po správné cestě. Otázka o talentu zůstává, nicméně životním štěstím je obdarován na několik životů. Důležitou postavou je anglický král Karel II. (sympatický Sam Neill). Na jedné straně je to zhýralý prostopášník, na straně druhé je to prozíravý muž, který dává a bere podle pragmatického vzoru rozumného uvažování a společenského přínosu. Další výraznou osobou s vlivem na hlavní postavu je Robertův přítel a mladý lékař John Pearce (příjemný David Thewlis), skromný kvaker s vytrvalou pílí při uzdravování nemocných a osvojování si nových postupů. A samozřejmě nemohou chybět osudové ženy. Půvabná králova milenka a Robertova manželka Celia Clemence (půvabná Polly Walker) se svou nezdolnou vírou o králově lásce ke své osobě a nedosažitelností pro svého manžela. A životem tvrdě zkoušená Katharine (zajímavá Meg Ryan) s trvalým psychickým traumatem a největším životním darem pro Roberta. Z dalších rolí: věrný a oddaný Robertův správce venkovského sídla Will Gates (Ian McKellen), škodolibý dvorní malíř portrétů Elias Finn (Hugh Grant), moudrý a novým postupům otevřený kvaker Ambrose (Ian McDiarmid), či Robertův pracovitý otec a rukavičkář (Benjamin Whitrow). Prostředí 18. století je vyobrazeno pečlivě a důkladně. Cesta člověka v průběhu dějin je ale povrchní, navíc myšlenka je bezpředmětná, pokud hrdina téměř vše dostane bez svého osobního úsilí. Hlavní postava čeká na zázrak určení své cesty, a zázrak samozřejmě přichází. Je to zjednodušený pohled, ale místo hlubiny psychické odolnosti jedince ukazuje pekelné výjevy moru, kterými se běží. A to je málo! Na druhou stranu není sledování tohoto historického filmu ztrátou času.

Dozajista pozoruhodné dílo, a to způsobem jakým je vytvořené, kde se časové linie volně prolínají a reálnost se prolíná se snovým stavem. Vzpomínky umírajícího Marcela Prousta (Marcello Mazzarella s hlasem Patrice Chéreau, jako dítě Georges Du Fresne, jako dospívající Pierre Mignard, a jako starý André Engel), které nám ukazují střípky a obrazy ze života francouzské vyšší společnosti. Odměřenost, vrozená urozenost, povýšenost, předvádění, patos, frivolnost, okázalost, hrdost, podřízenost, přetvářka, veřejné tajnosti, skrývání, odmítání, třídní soudržnost, vyhledávání pikantností, bohémství, umění, zhýralost, rozmařilost, užívání si, předurčenost, dekadence, a především avantgardní surrealismus. V dalších rolích zaujmou mimo jiné šarmantní Odette de Crecy (Catherine Deneuve), smyslná a nevšední Gilberte (zajímavá Emmanuelle Béart), svéhlavý Charlie Morel (Vincent Perez), rozmarný baron de Charlus (dobrý John Malkovich s hlasem Daniela Beretty), nestálý Gilbertin manžel Robert de Saint-Loup (Pascal Greggory), paní Simone Verdurin (Marie-France Pisier), jedna z Proustových lásek Albertine (Chiara Mastroianni), paní de Farcy (Arielle Dombasle), herečka Rachel (Elsa Zylberstein), ošetřovatelka Céleste (Mathilde Seigner), či mladík Maurice (Laurent Schwaar), a mnoho dalších a dalších. Nevšední a přesto velkolepé a mohutné až monstrózní. Tím dostává toto nevšední surrealistické zpracování ještě na větším a hlubším významu.