tomtomtoma

Tohle je poezie! Film, který je vizuální poetikou povýšen na vysoký stupeň umění. Láska, osudový vztah, zrada a rozčarování, vlna zločinu, romantické okouzlení, vražda z vášně i rozumu zároveň, návrat k prostému způsobu života, touha po zábavě, touha po penězích a s tím spojená kriminalita, bláznivé putování, pomsta a rituální sebevražda ve velkém stylu. A přesto je to báseň, poetikou propojené úchvatné obrazy, vhodně doplněné slovy a hudbou. Báseň, která šumí, vře, teče, utíká, zmítá se, střílí a vrhá své vznešené salvy slov po všem a po všech. Překotně se valí, aby se občas zastavila, pohrála si, rozjařeně zatančila, lehce vzala vítr a sluneční paprsek do svých dlaní, a po nadechnutí zase plynula rychle vpřed a do stran, ke svému konečnému výkřiku zmaru. Jistým paradoxem je určitá vojenskopolitická kritičnost války na straně jedné a až romantická fascinace zločinem a s ním spojeným násilím na straně druhé. Ferdinand Griffon alias Pierrot (skvělý Jean-Paul Belmondo), osamocený ve svém spořádaném manželském životě, znovu potkává svou životní lásku, aby jejímu kouzlu nadobro a se vším všudy podlehl. Náhoda a osud mu připravují bláznivou cestu plnou různých překážek a zastavení, aby dosáhl marnosti, zklamání, rozčarování z pravdy a rozséval v rozhodující chvíli smrt. A sebevražda jako mučednická oběť malého zbabělce a zoufalého, podvedeného milence. Velkolepá ve svém provedení. Marianne Renoir (pozoruhodná Anna Karina) je osudová žena v životě Ferdinanda. Dokáže mistrně manipulovat s Ferdinandem, aby ho posouvala podle své potřeby po polích své hry života zločinu. Podcení však faktor zhrzenosti žárlivého muže. Z dalších rolí: Ferdinandova manželka (Graziella Galvani), pocházející z vyšších kruhů, Ferdinandův znamý Franck (Georges Staquet), nelegální obchodník se zbraněmi, Fred (Dirk Sanders), údajný Mariannin bratr, ale ve skutečnosti její milenec, gangster-trpaslík (Jimmy Karoubi), a další gangsteři (Roger Dutoit a Hans Meyer), a samozřejmě americký režisér Samuel Fuller. Je to ojedinělé a unikátní dílo svou formou, obsahem i celkovou možností svého působení na diváka.

Bláznivá komedie, kde je čtveřice Bažantů Gérard (Gérard Rinaldi), Jean (Jean Sarrus), Phil (Gérard Filipelli) a Jean-Guy (Jean-Guy Fechner) nucena do velkých sportovních výkonů pro slepou lásku Gérarda k přelétavé Délice (půvabná Martine Kelly). Ta je ohromena svalnatými sportovci, pro které neváhá opakovaně utíkat z domova a čtveřice ji svými sportovními výkony a vítězstvími dobývá pro zaslepeného Gérarda zpět. Půvabné je odlehčování sportovních výkonů Francouzů, pro které je důležitější vítězství a úspěch než fair play. Z dalších zajímavých postav jsou to obchodník a otec Délice Jules (Paul Préboist), jeho syn Lucien (Gérard Croce) a národní trenér francouzského týmu (Jacques Seller), který připravoval čteřici k dalším a dalším vítězstvím za slávu Francie. Má to velký potenciál, který je občas srážen určitou přehnanou destrukcí vtipných gagů. Ale i tak je to příjemně vtipná zábava.

Tak jako ostatní díla Karla Zemana, je i tento film záviděníhodným počinem po stránce vizuální, kdy je opět příběh doveden k dokonalosti s mistrovsky zvolenou a propracovanou animační stránkou. Silný je ironizující tón, se kterým se pohlíží na válečné konflikty. Bravurně si film pohrává s detaily, s postoji, se slovy. I vážné stavy věcí lze vyjádřit s lehkostí a humorem. Nesmyslnost války, nedobrovolná rukování, převlékání kabátů, přežívání krvavého masakrování prostých vojáků, válečné kořistnictví, flexibilita měnícím se poměrům, chytrost a moudrost bláznů, zásnuby vpádem, žárlivost, hrdinství, zbabělost, trest, láska, odměna a vykoupení. Třicetiletá válka jako praní špinavého prádla urozené vrstvy s jejich přirozenou snahou stát za každé situace na straně vítězících. Socha je příhodným mementem každého strachu i každé hrůzy. Blázni by měli mít pružný krk, který dokáže bezbolestně pohltit veškerou vrozenou agresivitu nadřazeného postoje. Čistá láska je idealismus, pro který se vyplácí postavit se přesile. Jedině blázni vidí pravou podstatu věcí. A pijan má svůj vzdor. Hlavní postavou je mladý sedlák Petr (dobrý Petr Kostka), nuceně verbovaný do války a, díky přestrojení, s úlisnou vtíravostí naháněný do chomoutu, Je naháněný, vyháněný, honěný, zaháněný, předháněný i doháněný. Je trestán i odměňován. Je chytán i pouštěn. Je spoutáván i osvobozován. Miluje prosté polní kvítky a spanilou paničku oslíka Jakuba. Důležitou postavou je také verbíř, mušketýr a mistr v převlékání kabátů Matyáš z Babic (skvělý Miloslav Holub) s neuhasitelnou žízní po zaslouženém pohodlném životě v blahobytu. Hlavní ženskou postavou je venkovská dívka Lenka (půvabná Emília Vášáryová), která díky amorkovi s lukem a šípem prožila svoji etapu blázna a šaška. Z dalších rolí: urozená, rozmazlená a roztoužená komtesa Veronika (Valentina Thielová), ctižádostivý, mstivý i zbabělý hejtman Varga z Koňousova (dobrý Karel Effa), pragmatický dvorní malíř snoubenců (Vladimír Menšík), ohýbající se a kulhající vachmajstr (dobrý Čestmír Řanda st.), duchaplný důstojník císařské armády (Josef Haukvic st.), hraběnka a matka Veroniky (Eva Šenková), její manžel a hrabě (Eduard Kohout), starý a moudrý dvorní šašek (František Kovářík s hlasem Františka Smolíka), či neúnavně hlásicí strážný na hlásce (Alois Dvorský). Válka nemívá vítěze, šíří a rozsévá bezpráví, hrůzu, strach a zkázu a smrt. Tento film vítěze má. Tím jsou diváci, kterým je, díky všem tvůrcům v čele s Karlem Zemanem, umožněno sledovat tento osobitý satirický filmový kousek. Lásko má, zaveď mě daleko od hlučící vřavy násilí!

Blbec z Xeenemünde je rozverně jízlivou satirou. S elegantní vznešeností si dobírá trudnomyslnou minulost a nabízí stylovou podívanou a několik úchvatných hereckých výkonů. Pomalu a neodvratně potápějící se hrůzovláda má spásné záchranné řešení na dosah ruky. Ale v cynickém výsměchu života na něj nikdy nedosáhne a jen prohlubuje nastalý chaos a beznaděj. Za hlavní postavu odlehčeného příběhu považuji soukromého učitele (velmi zajímavý Vlastimil Hašek), nezávislý pozorovatel sledu událostí, loajální snaživec i nevhodný svědek skutečností. Snaha poslušného ustrašence se ve vteřině obrací proti němu ve zvráceném výsměchu úplného rozkladu. Smutným hrdinou příběhu je inženýr Hans Habicht (dobrý Rudolf Hrušínský), neúnavně pracující na řešení záchrany. Osud ho navnadí možností a hlasitě se vysměje jeho troufalosti. Ústředním bodem příběhu je Habichtův synek Bruno (pozoruhodný Václav Sloup), v nevyzpytatelné autistické podobě. Nabízí řešení i nelítostný trest a zlomyslnou pomstu. Důležitou postavou je major wehrmachtu Schwarz (velmi dobrý Jan Pivec), nelítostný vládce oblasti, který spoluurčuje stav skutečnosti. Křehká naděje se téměř vzápětí rozlomí a nasupeně udeří. Z dalších rolí: Habichtova vystrašená manželka Hilda (velmi zajímavá Slávka Budínová), učitelova dívčí známost (Jana Štěpánková), pečlivě brutální a iniciativní gestapák Karl Heinzler (zajímavý Rudolf Pellar), či Habichtových služebná Líza (příjemná Zdena Hadrbolcová). Rozverná satirická filmová povídka královsky pobaví svým nenechavě ironickým nadhledem. Má myšlenku, dynamický styl i zábavnou pointu cynicky zvráceného osudu.

Zajímavý dokument o vzniku a průběhu jedné ambiciózní pouliční hiphopové párty na ulici v Brooklynu. Vše v doprovodu, pro mne neznámého, amerického komika Davea Chappella, který se s vervou a mocným týmem pouští do velkoryse pojaté párty. Nechybí přípravy, nadšení, hudba, mučednické sjednocování černošského obyvatelstva s jejich věčnými hesly a horlivě přijímanou rolí utlačované rasy. A ta famózní budova Breaking Angel s jejich bizarním obyvatelstvem a vzletným snem. Vše v nadšeném idealistickém tónu o výjimečnosti, velkoleposti, neopakovatelnosti. Všichni, kteří se zapojují do tohoto zvláštního projektu jsou nadšení a optimističtí. Snaží se vychovávat, pomáhat, ale též věčně a pokrytecky naříkat a láteřit. Ale celkové přípravy a průběh pro svoji technickou nejednoduchost zaslouží velký respekt a obdiv.

Bludiště lásky je nejzajímavější z pohledu historie kinematografie. Jeden ze základních pilířů filmu, Alfred Hitchcock, začínal s melodramatem. Herectví němé éry musí být expresivní, výrazná mimika pomáhá smyslovému vnímání. Tématem je naivní důvěřivá cudnost při střetu s realitou a název Bludiště lásky je velmi výstižný pro zaměření polohy a směru. Cesty k pocitu osobního štěstí a naplněnosti vedou přes různé roviny i žebříčky hodnot. Vyjadřování je přímé, způsob halucinace deliria vzbudí potěšující pozornost. Hlavní postavou procházkou pocitového labyrintu pojmu slova láska je Patsy Brand (zajímavá Virginia Valli), skromná a cudná kabaretní tanečnice se spořádaným životem a laskavým srdcem. Romantický idealismus se pokouší apelovat na morálku svědomí a bezbranná důvěřivost si vybírá svou nutnou životní daň. Romantismus má trnitá křoviska. Důležitou postavou je Jill Cheyne (zajímavá Carmelita Geraghty), nová kabaretní tanečnice se ctižádostivou představou o životě v blahobytu. Osobní štěstí touží po přepychu a obdivu, rychle rozpoznává pravidla smyslné hry a neláme si hlavu s očekáváním. Hlavní mužskou postavou je Levet (pozoruhodný Miles Mander), volnomyšlenkářský hédonista, vyslaný svým zaměstnavatelem na zámořskou plantáž. Poživačnost ukáže šarm i slabost strachu. Výraznou postavou je Hugh Fielding (sympatický John Stuart), Jillin snoubenec a Levetův spolupracovník. Romantická duše hledá odpovědi. Z dalších rolí: dobrácký Patsyin pan domácí Sidey (Ferdinand Martini), jeho laskavá manželka (Florence Helminger), v mnoha ohledech úspěšný provozovatel kabaretu Oscar Hamilton (Georg H. Schnell), vytoužená meta princ Ivan (Karl Falkenberg), decentní manažer plantáže (Louis Brody), či temperamentní domorodá milenka (Nita Naldi). Bludiště lásky je melodramatem němé éry filmu, zajímavý a příjemný film, nikoli ovšem převratný a důležitý.

Anotací filmu je Giovanni Boccaccio, ovšem jeho způsoby, nikoli jeho povídky. Vittorio de Sica: LOTERIE Na čem jiném by se v Itálii dalo vydělat nejlépe? No už Fellini to ukazuje. Na sexu s vnadnou ženou, u Sicy je to zkrátka ohnivá Zoe (Sophia Loren). Celkem vtipná podívaná na chtíč a s tím spojeným smlouváním, záviděním, ale i radostí, že alespoň jeden z nich to prožil. I když nakonec jen představa toho, že jste skutečně byli z vás udělá hrdiny. Láska nakonec vítězí nad chamtivostí. Federico Fellini: POKUŠENÍ DR. ANTONÍNA (upraveno v srpnu 2019) je satirou bigotností zloby ozbrojeného puritánského moralizování a hystericky nepřirozeného potlačování základních tělesných potřeb člověka v groteskním tempu a karikaturní nadsázce. Hlavním prostředkem je rtuťovitý ochránce morální čistoty Dr. Antonio Mazzuolo (příjemný Peppino De Filippo) a atraktivní sexuálně stimulující symbol doby Anita (smyslně předoucí Anita Ekberg). Zaujmou ctihodný vysoký úředník (Antonio Acqua s hlasem Gigi Ortusa), či Antoniova příkladně ctnostná sestra Donatella (Donatella Della Nora). Luchino Visconti: PRÁCE Je určitou polemikou manželské nevěry (i když ve vyšší společnosti) a zda má smysl se jí v partnerských vztazích zabývat. Pupe (Romy Schneider) přijde na nevěru svého muže Ottavia (Tomas Milian). Ale nevím jestli řešením má být placení za sex vlastní ženě, protože to by mohlo být velkým spouštědlem nevěry. Mario Monicelli RENZO A LUCCIANA Nám vykresluje těžký život mladého páru v životě a honěním se za penězi a určitou životní úrovní. Určité vystřízlivění z romantických představ o společném životě Renza (Germano Gilioli) a Luciany /Marisa Solinas).

Spaghetti western, vážný, drsný, a přesto udělaný se zábavným nadhledem a pěkným napětím. Je tu jednoduchá zápletka, kde dva ostří hoši jdou po stopě bezcitného a chladnokrevného zloducha. Pistolník a hazardní hráč Cat Stevens (zajímavý Terence Hill), odolný vůči jakémukoliv nebezpečí, vyjma vody, se snaží najít a ukončit svou noční můru, která se znenadání vynořuje z minulosti. Nezlomný pracovník pojišťovny Hutch Bessy (zajímavý Bud Spencer), jde po stopě pachatele brutální vlakové loupeže a snaží se o znovunabytí uloupené tučné kořisti. Chladnokrevný vůdce loupežné bandy Bill San Antonio (dobrý Frank Wolff) rád hraje nebezpečné hry, je nesmlouvavý ve vyžadování poslušnosti a bezcitný při překonávání všech případných překážek. Nastává střet bývalých společníků, kdy má navrch střídavě každá strana. Z dalších rolí: prostitutka Rose (Gina Rovere), žena vnadných tvarů, zástupce v Billově bandě Bud (José Manuel Martín), vznětlivě nepřemýšlivý ve svých rozhodnutích, a další desperáti Tam-Tam (Tito García), či Targo (Juan Olaguivel). Vážnější western drsného rázu, který ale není stále vážný a drsný. Je to příjemné odreagování a napínavá zábava drsné doby drsných mužů.

Přepsáno v červenci 2018. Boj na nůž (originální titul The Skin Game je přiléhavějším názvem filmu) nezapře svou divadelní předlohu. Autor předlohy John Galsworthy byl třídním renegátem a neváhal své psaní formovat do podoby kritické satiry. Boj na nůž je o morálním pokrytectví elitní vrstvy. Boj na nůž je nemilosrdná srážka zvykové povýšenosti s novým a dravým proudem povýšenosti. Boj na nůž je střet o majetek a mocenské postavení. Boj na nůž je řád světa v lokálním měřítku. Boj na nůž potvrzuje nemožnost třídní a společenské rovnosti. Pokrytectví morální bigotnosti zde dostává nejzuřivější rozměr a kultivované vystupování. Mužskou tváří aristokratické elity je Jack Hillcrist (dobrý C.V. France), ctihodný baron v rozhořčení z mizejících starých dobrých časů společenského uspořádání. Ženskou tváří aristokracie je Ivy Hillcrist (velmi zajímavá Helen Haye), Jackova manželka a nejúskočnější podoba uražené ješitnosti. A opovážlivost proti zavedeným pořádkům musí být exemplárně potrestána a zhanobena. Nejzatvrzelejším protivníkem je továrník Hornblower (dobrý Edmund Gwenn), nově formující se dravá elita, která touží po plnohodnotném společenském přijetí a uznání důležitosti. Povýšenost naráží na povýšenost a boj o postavení slibuje gradaci. Předmětem nechtěného zájmu je Chloe Hornblower (zajímavá Phyllis Konstam), Hornblowerova snacha s nejasnou minulostí. A morální pokrytectví je tísnivou štvanicí proti lidské důstojnosti, cesta na oltář je volná. Důležitou postavou je Dawker (velmi zajímavý Edward Chapman), pravá ruka Ivy Hillcrist. Zlomyslný a úlisný poskok rád rozsévá bolestivé rány lidským duším. Z dalších rolí: mladá a stále dětinská baronova dcera Jill Hillcrist (sympatická Jill Esmond), Chloein nepříčetně hledající manžel Charles Hornblower (John Longden), jeho mladší a smířlivější bratr Rolf (Frank Lawton), staří vděční manželé Jackmanovi (Herbert Ross a Dora Gregory), dražitel strhujícího nepřátelského aukčního soupeření (Ronald Frankau), či hrůzu nahánějící cizinec (R.E. Jeffrey). Boj na nůž je kousavou společenskou satirou, kde nejkritičtější tón směřuje k mravnímu pokrytectví elitních kruhů. Neúprosně jízlivé.

Je to především německý film, a snad z tohoto důvodu vyznívá celá dvojdílná historická sága velice příznivě pro germánskou rasu, která je zde vyobrazena jako ta nejlepší a nejspravedlivější volba jako vládnoucí elity na Apeninském poloostrově. Z historického hlediska je zde mnoho nepřesností a události, fakta a lidé jsou přeměňovány k potřebám filmařů. Theodorich byl nejvýznamnějším ostrogótským panovníkem, který dokázal pozvednout svůj národ mezi tehdejší evropskou elitu. Po něm přišel už jen pád a zánik národa. A tak film je především ódou intrikánských praktik prohnaných a mocichtivých politických a vládnoucích elit. A je to také pocta lásce, byť naivně zobrazované. Postavou, která hýbe během událostí, je Říman a římský prefekt Cethegus (zajímavý Laurence Harvey). Je hnán především vlastními mocenskými ambicemi. Na straně Ostrogótů jsou zde svárlivé královské sestry Amalaswintha (Honor Blackman) a Mathaswintha (Harriet Andersson), soupeřící o nástupnickou moc. A jsou zde také ostrogótští šlechtici: mladý Totila (Robert Hoffmann), usmiřující Witichis (Florin Piersic), horlivý Teja (Emanoil Petrut), starý a moudrý Hildebrand (Friedrich von Ledebur) a nenápadný Aligern (Mircea Anghelescu). Na byzantské straně je zde vyčkávající císař Justinian (Orson Welles), manipulativní a poživačná císařovna Theodora (šarmantní Sylva Koscina), velký stratég a prohnaný trpaslík Narses (Michael Dunn) a obětovaný vojevůdce Belisarius (Lang Jeffries). Z dalších rolí: Cethegusova mladá a zamilovaná dcerka Julia (půvabná Ingrid Boulting), ostrogótský velitel posádky v Římě Thorismund (Dieter Eppler), či Witichisova oddaná žena Rauthgundis (Ewa Strömberg). Pokud nebudeme lpět na historických faktech a přehlédneme tendenční germánský pohled na věc, tak nám zůstává zdařilý historický příběh o mocenském boji nad Itálií. O intrikách a o velké mezirasové lásce.