tomtomtoma

Mrtvé oči Londýna jsou typicky stylovou zábavou německé série Wallaceovek. Karikující rozkreslení všech vystupujících, hrubá síla temné strany děsí již svým zjevem, mozek temné strany nezbytně s kultivovanější vizáží, napětí se střídá s odlehčenější polohou, střih rytmicky rozkmitává boky, hrdina překonává překážky a nástrahy díky svým schopnostem i dílem šťastných náhod. V jednu chvíli se zdá, že zcela všichni si navzájem vyhrožují a vydírají se. Nakonec, každý se pokouší zbohatnout tím způsobem, s nímž je nejvíce provázán osobně či pracovně. Soukolí chobotnice neúprosně všechno v celek propojuje, jednotlivá chapadla se vzájemně úkolují i odstraňují, vítězí ten, kdo má co nejširší rozhled a vhled zároveň. Hrdinou hrátek k pobavení je Larry Holt (Joachim Fuchsberger), důvtipný inspektor Scotland Yardu, jenž větří rozsáhlejší kriminální potíže. Detaily případu nejsou podstatné, o to méně oběti, důležitější je honba za zlem, jež je rozdrobeno do více částí. Hrdinkou v napětí je Nora Ward (Karin Baal), mladá ošetřovatelka slepých a znalkyně Braillova písma. Je pomocnicí, ale i návnadou a konečným cílem. Mezi výraznější postavy zde patří ctihodný nevidomý reverend v čele útulku pro slepce Paul Dearborn (Dieter Borsche), majitel pojišťovny v nesnázích z krutých nehod a náhod Stephan Judd (Wolfgang Lukschy) a Holtova pravá ruka s tou osobitou střeleckou přípravou, seržant Sunny Harvey (Eddi Arent). Z dalších rolí: Juddův svéráznější tajemník Edgar Strauss (Klaus Kinski), zkušený vyděrač Flimmer-Fred (Harry Wüstenhagen), děsivý slepec Jack Farell, neboli Blind Jack (Ady Berber), nezabezpečená kráska Fanny Weldon (Anneli Sauli), či Nořina unesená teta Ella Ward (Ida Ehre). Mrtvé oči Londýna jsou filmovým druhem zábavy, nic více být ani nechtějí. Stylová atmosféra, kulisy, projevy. Karikující nezvedeně své svody a napětí. Své určení vrchovatě plní.

Tulák Archimedes je jemným i ironickým pohledem na život. Ne každý dokáže a především chce žít v každodenním stereotypním koloběhu "boje a práce", ve smyslu druhého Patočkova existenčního pohybu, jenž nás v daných strukturách ukotvuje a prodlužuje. Při průlomu vlastního omezení, jehož součástí je také přijmutí vlastní konečnosti, lze dojít k plnějšímu životu, byť samozřejmě hrozí pád zpátky, neboť je to jednodušší. Přijmutí všech důsledků své "rebelantské" volby však značí velkého ducha. Navíc, žije s nonšalancí, s touhou a vášní, otevřeně, nesobecky, přesto stále osobitě. Má to lehkou, svěží ironickou náladu, škádlivě nezdvořilou k vyššímu i střednímu stavu, k jejich opovržení spodiny. Hrdinou bytí je Joseph Hugues Guillaume Boutier-Blainville neboli Archimèdes (příjemný Jean Gabin), aneb život "nepřizpůsobivého" může být prožíván vznešeněji než životy a živůtky osob vážených, spořádaných. Z dalších rolí: Archimedův kamarád a opatrnější tulák Arsène (Darry Cowl), nový majitel hospody, panicky žárlivý, Pichon (Bernard Blier), jeho v mnohém bezstarostná ženuška Lucette (Dora Doll), z louže do blátíčka utíkající původní majitel hospody Grégoire (Paul Frankeur), jeho žena (Gaby Basset), hrbatý "obchodník" se psíčky Félix (Julien Carette), večírek smetánky na Hromnice pořádající Marjorie (Jacqueline Maillan), nebo pojišťovák Séraphin (Léonce Corne). Tulák Archimedes, to je ironie a radost ze života od začátku do konce. Aneb francouzská fenomenologie v praktickém použití. Příjemné představení.

Tři dny života jsou rýpnutím do "spořádané" morálky, nevystavované na veřejnosti. Gilles Grangier zadaptoval stejnojmennou knižní předlohu Petera Vanetta z roku 1955. Ani v putovním divadelním souboru není herecká ctižádost ve smyslu prosazení, jež neodmyslitelně souvisí s obdivem publika i zaslouženým uznáním, nijak neznámá. Je však otázkou, co vše je ctižádostivec nakonec ochoten ve jménu dosažení úspěchu podstoupit. Další otázkou je, zda ctižádostivec unese i případné následky z rozpohybovaných událostí. Kontroverzním hrdinou příběhu je Simon Belin (Daniel Gélin), mladý herec putující divadelní společnosti s hořkým pocitem zneuznání, toho nezaslouženého nedostatku příležitosti k sebeprosazení. Náhoda mu do cesty přinesla lákavé pokušení, stačí jen něco potvrdit a stane se miláčkem davu a prvním hercem souboru. Skutečnou hrdinkou jest Jeanne Fortin (Jeanne Moreau), garderobiérka a herečka bez dilematu ctižádosti. Dává lásku a oddanost, a dokonce i přes své vystřízlivění z iluze neváhá zachraňovat panickou úzkost událostmi doběhnutého ctižádostivce. Muž zde dostává zaslouženě za uši z mnoha stran, není vždy silný, často zbabělý, ba také úskočný. Výraznější postavou je Lino Ferrari (Lino Ventura), muž nekompromisně jdoucí za nápravou křivdy, za spravedlností, ať to stojí cokoli. Z dalších rolí: tu nenadálou popularitu Simona využívající ředitel divadelního souboru Charlie Bianchi (Aimé Clariond), odstavený dosavadní hlavní herec Alexandre Bérimont (Roland Armontel), Simonův ochránce v Le Havru a policejní inspektor Lucien Segalier (Georges Flamant), výhodně provdaná mladá herečka souboru Bélina (Évelyne Rey) nebo inspicient souboru Dédé (Albert Augier). Tři dny života, to je projev doby se ctižádostí a touhou po úspěšném životě, která se však zvrhne již na svém počátku. Grangier zkušeně natočil kriminální příběh s jistým provokativně ambivalentním pohybem etickým a intimním.