Olík

Nechme stranou nešťastně zvolený název s tím, že na dovolenou se radši vydáme do Karibiku a pojďme se bavit o pořadu jako takovém. Tady více, než cokoliv jiného platí sousloví "pokus-omyl". Snaha zkombinovat těžko kombinovatelné a to pořad mající ambice vzdělávat s soutěžní reality show, působí rozpačitě až směšně. Autentičnost-nula, vypovídací hodnota-dejme tomu, atraktivita-součet předešlých dvou hodnot. "Bu bu bu" gestapáků pomlčka špatně placených regionálních herců následované hrdinskými reakcemi rodiny z jednadvacátého století, jejíž největší životní zkouškou doposavad bylo vyprodání gothaje v jejich oblíbeném marketu.......co dodat? Netvrdím, že podobný formát nemá své právo na žití, ale tvůrci, byť vše možná mysleli dobře, svou misi hrubě nezvládli.

Paradoxně jsem začínal druhým pokračování (22 Jump Street), ale v pointě nešlo o žádný velký prohřešek. Oba příběhy jsou si podobní jako politik politikovy, pouze s tím rozdílem, že kde "22" vede na poli lacinosti (lacinosti v tom dobrém slova smyslu), trumfuje "21" živelností a elánem. Co zatím vím, tak se v roce 2016 můžeme těšit na třetí příběh (23 Jump Street), ale nebudu se divit, když se číselná řada rozroste o několik dalších numer......příznivci nevážně se beroucích buddy úletů (mezi které se řadím i já) hádám nebudou proti.

Fanánek, Sup, Hadr, Nikotýn, Sahula, Ing. Magor........mystické pojmy, jejíchž jména jsem četl z obalu originální kazety Na kovárně to je nářez zakoupené někdy na prvním stupni v prodejně s hudebními nosiči na náměstí ve Svitavech.....pamatuji si jak se mně neznalá prodavačka ptala jestli se jedná o nějakou pohádku. Pivo, Kovárna, Průša, z mazutu houkající sovy....tohle byly fernetem a potem čpějící legendy a hrdinové mého dětství,v dobách kdy si školou povinný chlapec mohl v prodejně pořídit tak maximálně album Orlíku nebo od starších kamarádů přehrát na dvojčeti z Polska Půlnočního rebela od Plexis. Já už jsem jinde, stejně tak jako už jsou jinde Fanánek a jeho hospodští spoluhráči......ale to je život a ten je takovej a jinej nebude a tahkle si je chci pamatovat.

Pro milovníky Divadla Járy Cimrmana povinnost, pro milovníky hořké satiry povinnost, pro milovníky nostalgie povinnost, pro milovníky pohledů za oponu povinnost, pro milovníky laskavého humoru povinnost.........pro milovníky československé kinematografie povinnost. Fiktivněpravdivá herckoneherecky hraněžitá tragikomická dokumentofilmová reklama na jedno skrytěukázané pražské divadlo......ano, takhle to u nás opravdu vypadalo.

Nebudu se tady rozepisovat o kameře, zvuku, hereckých výkonech (Hanks opět ukázal who´s the king), atmosféře nebo jednotlivých scénách (vylodění v Normandii...jedny z nejlepších minut v historii filmu)....napsáno toho již bylo mraky. A tak jenom tři nejlepší válečné filmy vůbec: Četa, Olověná vesta a Zachraňte vojína Ryana.

Zhmotnění snů všech snílků a věčných kluků. Zemanova invence by se měla vyvažovat zlatem. Laskavě poetické neobyčejné klučičí dobrodružství v kombinaci s vizionářskou stylizací založenou na původních ilustracích Vernových románů....pastva pro oko i mysl. Verne....samozřejmě, tím se nikdo netají, ale na Ukradené vzducholodi najdete i něco z Lipského komedií, němé grotesky, Astrid Lindgrenové nebo Terryho Jonese (i když chronologicky správně by se mělo říci, že na Jonesovy naleznete něco ze Zemana).....díky pane Zemane, každou další reprízou se znovu stávám klukem.

Co s láskou?....spíš, co s takovým filmem, jehož cílová skupina je tak striktně limitovaná. Růžovoknihovnové dvourovinné klišostory doplněné o sociální gangsta momenty a věty jenž by se daly tesat do kamene.....no romantika hadr, to si zase v manželství neuspokojené ženštiny popláčou. A konec, ten snad ani nebudu komentovat.....tady teda někdo pěkně ulítnul na jahodovým koktejlu.

Sázka na kilometry filmového materiálu ověřenou kooperaci svaté trojice české komedie......no jo, ale i tací virtuózové jakými jsou Jiřina Bohdalová a pánové Menšík se Sovákem musí sem tam zabrousit na dirigentovu taktovku. Tady žel bohu nebylo příliš co hrát, tím spíše, že mi především pánská část ansáblu přišla krapánek bez známek života.....zkrátka Kdo chce kam :D

Moje dětství.....sledoval jsem je, vystřihoval si jejich obrázky, poslouchal dlouhohrající desky (ano, to jsou takové ty černé placky s dírkou uprostřed), od sestry k vánocům dostal plyšového Taťku šmoulu.....a tohle mám za to? Dneska tento belgický produkt krátí volné chvíle mému potomstvu a já musím konstatovat, že některá osvědčená schémata by neměla měnit svou formu.

Neledoval jsem, nesleduji a sledovat nehodlám, ale uznávám, že podobné soutěžně zábavné formáty mají všední odpoledne svoje opodstatnění .....i důchodci jsou přece lidi (vtip) :D