InJo

Sama doma a mrtvý. Horor to není prakticky vůbec, spíš drsný survival thriller lehce v duchu coenovské Zbytečné krutosti nebo Fincherova Úkrytu. Určitě to není tak dobré jako zmíněné filmy, druhá polovina je ale navzdory jisté naivitě a některým nelogičnostem hodně zábavná a napínavá (utahanou první půlhodinou se nenechte odradit). 70 %

Další výjimečný Fincherův film, na němž je nejlepší, že každou z jeho žánrových i tematických rovin se jednomu z nejlepších žijících režisérů povedlo vytěžit takřka na maximum. Detektivní krimi, psychothriller, cynická kronika partnerského vztahu, mediální satira... Je tam toho opravdu hodně. A všechno to funguje, aniž by se byť jen v jediném ohledu přehnaně tlačilo na pilu nebo se ve snaze o vyznění klíčových myšlenek přecházelo do doslovnosti. Už jen obsazení, resp. využití Bena Afflecka, je samo o sobě známkou Fincherova tvůrčího génia. Taková srdcovka jako Sedm a Klub rváčů pro mě Zmizelá sice asi nikdy nebude, když ale bude Fincher do konce kariéry točit snímky podobného typu (hlavně z hlediska uměleckých ambicí), budu více než spokojený. 85 %

Volné pokračování Maršála, které je hodně jiné (a kupodivu možná i lepší) než slavný originál (překonaný i remakem od Coenů), za nějž Wayne dostal svého jediného hereckého Oscara. I na poměry 70. let, která byla bohatá na revizionistické (anti)westerny (deziluzivní drsňárny od Sama Peckinpaha, Malý velký muž, McCabe a paní Millerová aj.), je Šerif Cogburn nezvykle feministický (mj. skvělá ironická hláška o volebním právu žen). Jádrem snímku není zápletka o honbě za nebezpečnými psanci, ale kultivovaná romanticko-komediální linie sbližování šovinistického bručouna (Wayne) se stárnoucí, ale zatraceně umanutou a sebevědomou dcerou reverenda, odhodlanou potrestat zavraždění svého otce (tradičně výborná Katharine Hepburn). Nejpřekvapivější a nejcennější na filmu je, že obě jeho hlavní roviny, dobrodružná a vztahová, si nejen nepřekážejí, ale naopak se bezvadně doplňují. Snímek tak má svižné tempo, děj rychlý spád a mnoho akčních momentů, a přitom také výrazné výkony dua legendárních charismatických herců, mezi nimiž to náramně jiskří. Podobnost s (mnohem slavnější) Africkou královnou jistě není náhodná. Navíc je to jedinečná příležitost vidět K. Hepburn obsluhovat rotační kulomet! ;-) 75 %

David Leitch, byť mu fandím, zkrátka není Tarantino, aby dokázal ladně skloubit krvavou krimi komedii (omylů), detektivní thriller situovaný do uzavřeného prostředí, osudovou revenge story a bláznivý akčňák do pevného a jednolitého filmového tvaru. Zápletka má solidní potenciál, obsazení je výborné (Aaron Taylor-Johnson opět válí), jednotlivé momenty jsou vesměs povedené, ale celek je rozklížený a nesoudržný. Dvouhodinová stopáž je na první pohled rozumná, ale kvůli příliš hýřivému pojetí, v němž se náhodně a prvoplánově střídá švihlý humor s tragikou, Bullet Train chvílemi nepříjemně přibržďuje, než aby s blížícím se závěrem neustále nabíral na obrátkách. Bohužel se tak opět potvrdilo, že víc než Leitchovy ambiciózní žánrové a formalistické hrátky je mi bližší důmyslnost a vybroušenost zdánlivě tradičněji laděných děl Chada Stahelskiho (John Wick 2+3). 60 %

Výrazná historická osobnost a silné téma (zrušení otroctví) v podání jednoho z králů světové kinematografie. Výsledkem je ovšem užvaněná patetická nuda s nechutnou stopáží a minimem památných scén. Špičkovému hereckému obsazení navíc nedominuje oscarový Day-Lewis, ale Tommy Lee Jones s parukou. 60 %

Režijně nečekaně sebejisté ztvárnění námětu, který byl v minulosti zpracován už nejmíň tisíckrát. Neznámá Chloe Okuno dokázala s minimem prostředků (finančních i filmařských) vytěžit z neobjevného scénáře náramně pochmurnou podívanou o ženě (výborná Maika Monroe) sužované strachem z toho, že ji někdo sleduje. Krásně tajemné, tísnivé, audiovizuálně vytříbené a s precizně budovanými scénami, které přikovají do sedačky i bez užití jakýchkoliv obvyklých žánrových propriet (lekačky, násilí, nadpřirozeno). Nebýt finále natolik tradiční, nepřekvapivé a celkově banální, šlo by o mysteriózní psychothriller blížící se úrovni nejlepších obdobných děl Romana Polanského (Rosemary má děťátko, Nájemník). 70 %

Obsahově i formálně radikální, punková, významově plná a výsostně osobitá sociální satira, která opravdu není pro úzkoprsé konzervy. Nepodbízivý, přesto velmi zábavný festivalový art s velkejma koulema. 80 %

The Gray Man? Spíš The Gray Movie. Hvězdně obsazené akční béčko za 200 mega, které na tom ale opravdu nejsou (dostatečně) vidět. Nelze tomu upřít svižné tempo a Evansova solidního psychouše, jinak ale žádné terno. V podstatě je to jen další neoriginální přímočará naháněčka, která by moc chtěla být startem nové série v duchu Jasona Bournea, Jamese Bonda, M:I nebo Johna Wicka, na to ale filmu chybí vlastní ksicht a více v detailech vymazlené akce (nejlepší je finální fight). A bohužel taky zajímavější hrdina, který by nepůsobil jen jako nenápaditý odvar mnoha svých předchůdců. Gosling navíc skoro celý film odehraje s jedním (znuděným) výrazem ve tváři. Není to sice tak nanicovaté jako Red Notice, na “televizní” blockbuster roku je to ale furt málo. Pokračování/m se nebráním, ale obejdu se bez něj/nich. 55 %

Guns N' Roses, barvičky a tuny sebeparodického humoru. Díky závratné rychlosti a nápaditosti jsem si užil snad každou scénu, Waititiho snaha zkombinovat superhrdinské fantasy dobrodružství, kde se řeší poměrné vážně věci (včetně umírání na rakovinu!), s bláznivou komedií, jejímž hlavním hrdinou je směšný pitomec, ale opět funguje pouze v rovině prvoplánové zábavy. Všechny typy scén (od ryze komediálních až po ty emotivní) sice autorský svéráz zvládá ukočírovat se ctí, dramaturgická schizofrennost ale filmu dost podkopává nohy. Baleův potenciálně silný záporák sem pak pasuje asi jako Hrušínského Kopfrkingl do trilogie Slunce, seno. Příště by se měl sympaťák Taika důkladněji rozhodnout, jaký film, respektive žánr, chce vlastně točit. 65 %

Bezdůvodně (pře)dlouhý a rozvleklý mix válečného, špionážního a romantického dramatu. Na Anga Lee překvapivě nevýrazný film, který do silného nadprůměru nevytáhne ani výtečný ústřední pár a jejich odvážné sexuální scény. Verhoevenova Černá kniha, která je z podobného ranku, je mnohem zábavnější i emocionálně působivější. Tady se toho za 160 minut stopáže mnoho zajímavého nestane. 60 %