MirkaP

Velmi milá a pozitvní záležitost. Ve zkratce (která sebou nese určité zjednodušení a šablonovitost) je vyjádřeno vše podstatné. Kdo u toho aspoň nezaslzel, nemá srdce.

O co půjde, kdo je hodný a kdo zlý, jak to dopadne .. vše je jasné téměř při úvodních titulcích. Celé se to dost vleče. Závěrečný "soud" plný protiřečících si výroků, prostě bylo nutné inscenovat ještě jeden rytířský souboj. Hezké kostýmy, zejména dámské - ovšem pánové v punčocháčích s nezakrytými spodními partiemi vypadají legračně, zejména když se JM sápe ven z vody. Celkový dojem - dobrý film k žehlení, když kus nevidíte, o nic nepřijdete.

Na první shlédnutí se mi to moc líbilo, zajímavý děj, pěkná hudba, dobří herci. Dokonce i knížky jsem si koupila! Jsem ráda, že to momentálně opakují, i když v blbý čas, takže to vidím jen čas od času. Přestože některé postavy jsou dost šablonovité (kladní jsou až k nesnesitelnosti a hysteričtí až k smíchu), ráda se znovu dívám, octnu-li se u TV. 7/10

Líbilo se mi to, nečetla jsem u toho noviny ani nehrála karty. To je pro ten film rozhodně úspěch, protože jinak obdobná témata nevyhledávám. Zaujalo mě, když jsem si spočítala, že v roce 2035 budu asi tak stejně stará jako babička hlavní postavy. Doufám, že světu kolem sebe budu ještě trochu rozumět.

Kolik mi bylo, když jsem tento film jednou jedinkrát viděla, patnáct let? Je to prostě už dávno, přesto si ho pamatuju strašně moc, ta hrůza, která z výkonu AG čiší, se nedá zapomenout. Pouze název jsem zapomněla, film jako takový se mi vybavil při diskuzích nad případem Anička (2010). V Reflexu po smrti AG vyšel článek, kde se mimo jiné říká (dovolím si citovat): "..... postava matky z filmu Prožít si své peklo (1977): „Chtěla jsem ukázat, jak může vypadat tragédie současnosti. Velmi rychle mi ale došlo, že jsem přecenila svoje síly. Ten film mě ničil psychicky i tělesně.“ Hraje tu matku, jíž je unesena a zabita dcerka, ukáže se, že vrahem je ...... . Výsledek byl nesmírně drásavý, drsný a skličující: „Ten darebák (režisér) mě využil, aby zdeptal diváka. Celý život jsem si vyčítala, že jsem s jeho rozhodnutím souhlasila.“

Děs nudný běs. Bohužel jsem ho shlédla (tedy pokusila se shlédnout) hned po Černém Tulipánovi, což je prostě neukoukatelný rozdíl.

Ten film si pamatuju z dětství, milovala jsem ho a jak jsem zjistila, některé repliky si pamatuju slovo od slova. Po tolika letech a stále je to skvělý oddechový film. Krásné lokace (netušíte někdo, kde je to náměstí?), mlaďoučký Delon hnedle dvakrát, prima hudba, svižný děj - co víc si přát. Včera jsem měla svátek, takže tímto děkuji ČT2 za milý dárek.

Bože to ale byla uječená blbost.

Normálně jsem klimbala, pak začal tento film a už jsem neusnula. Mě dostal. Z těch starých válečných filmů se mi líbí asi nejvíc.

Velmi neobvyklý válečný film. Docela slušně vyvážena vina Němců s občasnou lidskostí jednotlivých německých vojálů. Ano, také to byli jen lidé, také jim byla ukrutná zima. Pro mne dva zásadní momenty filmu - kontrast klidného teplého pobývání v Itálii s tím, co divák ví, že je čeká dál, a potom scéna, kde Otto hájí čísi nevěrnou ženu a vysvětluje, že pokud se vrátí, stejně bude všechno jinak - protože po těchto zážitcích se domů vrátí úplně jinej chlap. Líbil se mi Heřmánek i dospělá Leontýnka, ale nechápu, proč se čeští herci nenadabovali sami. Že by jim to nebylo nabídnuto? Pochybuji, že by to odmítli. Zejména u Heřmánka to vadí moc.