Trifi

Rýsuje se nám tu tak trochu seriálový Ctihodný občan ´naruby´. Po ukončení 24 potřebuje FOX podobnou žánrovou hitovku jako kuchařka sůl a zdá se, že ji konečně našla. Děj není bez skřípanců (například až urážlivě snadný útěk maniaka z vězení) a flashbacky občas nechtěně narušují kontinuitu, ale to jsou všechno jen maličkosti, které nemůžou výrazněji pošramotit veskrze kladný první dojem. Po dalších dílech se teprve ukáže pravé jádro a kvalita seriálu... Ale kdo by si pomyslel, že právě Kevin Bacon převezme ´Bauerovskou štafetu´? Po pilotu 85%

JAKO MÍČ, KTERÝ HUSTÍTE TAK MOC, AŽ EXPLODUJE... Jsou dva druhy odpadových filmů. První poznáte hned a většinou se u něj dá při souhře snahy a nálady i pobavit (příklad: Megažralok vs. obří chobotnice...). A pak typ druhý, to pravé zlo: filmy, které se i přes své pravé já (popelnice plná plesnivého hnusu) snaží transformovat do podoby diamantové sochy a živit tuto proměnu na obdivu kolemjdoucích... A tento typ zdárně reprezentuje Up in the Air. Moralizování o tom, jak to jediné v životě co má smysl je strávit ho s někým... A pořád a pořád, furt dokola... Připadala jsem si jako plážový míč, do kterého se fučí tyhle podpásovky tak dlouho, až praskne. Up in the Air je svým způsobem neskutečně krutý film. Těmi nejšablonovitějšími klišé (např. "Boháč má všechno, co může chtít, ale není bohatý", nebo "Starý mládenec najde ženu, se kterou by dokázal redefinovat svůj život, avšak ukáže se, že je pro ni jenom rozptýlení, vibrátor a porušení manželského slibu" nebo třeba "Ženich má ve svatební den nervy, tak mu starý mládenec moudrama století otevře oči", atd...) se snaží u diváka docílit jakéhosi pseudopocitu, že všechno co se trochu vymezuje dané šabloně "přátelé-práce-svatba-děti-smrt" je vlastně nic a k pláči. Můžete na to Reitmanovi skočit, fláknout pět hvězd a nadšeně plavat s davem, ale někdo jako já to udělat nemůže. Nejsem apriori proti moralizujícím filmům, vůbec ne, ale právě u nich je klíčové JAK - a tahle forma se opravdu krutě nepovedla. Tento film byl ke mě strašně zlý, a to na té nejniternější bázi, a já se nemám jak bránit, snad jen tím že ho vyhodím do odpadu a pokusím se zapomenout...

Nemastné, neslané, trochu pocukrované na povrchu aby to na první dojem vyvolalo kladné body... S "konkurenčním" švédským Amalem prohrává jasně ve všech kategoriích. Jako žánrová jednohubka to sice poslouží a každý takový projekt se musí ocenit, bohužel však snaha ne vždy zrcadlí výsledek... 60%

To máte těžké... jsou lepší dva hutné díly, nebo tři notně zředěné? Kvalita versus kvantita, kult versus mamon... Každý má svůj vlastní názor a ten můj zní: Peter Jackson neměl podlehnout vábení a neměl jít do tří filmů. Což o to, na první pohled je to pozlátko vážně lákavé - prožít ve Středozemi o necelé tři hodiny víc, to přece musí nadchnut každého fanouška. Jenže já tohle neberu, na tohle já neskočím. Milý Peter může mít klidně natočených stovky hodin materiálu a vysvětlovat tím tohle roztrojení, jenže k tomuhle A je ještě nutné dodat B: samotný příběh tím nenaboptná a pořád to bude poměrně tenká knížečka, která bude mít k síle prstenovské trilogie asi tak daleko, jako má Rumburak k Merlinovi. A to i přes nadopování příběhu o "lotrovský prolog" a další nápady scénáristů... Zkrátka a dobře, i když Nový Zéland má pořád stejnou moc okouzlit, Matin Freeman je jako Bilbo fantastický, CGI triky dobře baví a pár scén je opravdu geniálních (ve většině z nich vystupuje Bilbo, Glum nebo oba najednou...) tak to pořád nezamaskuje fakt, že tři filmy s takovou stopáží nedokáže námět důstojně vyplnit. Vážně si netroufám odhadovat, co kromě přeletů nad podmanivou krajinou lze ještě našroubovat do prodloužené verze aby se řídkostí nerozpadla, ale nechám se překvapit. Když se x-krát rozsáhlejší Relikvie smrti rozpůlily, snesla se na Warnery kritika z dojení fanoušků. A byla podle mě neopodstatněná, protože to mělo smysl - že bylo rozdělení totálně nevyvážené je už věc jiná... Ovšem Hobit na třetiny, to už není mlékařina ale přímo vampírismus... Právě to u mě zazdilo možnost maximálního hodnocení, ale i když Hobit celkově nedosahuje FOTRovi ani po trpasličí kolena, jít pod 70% by nebylo spravedlivé. Pořád je to v rámci současné produkce silný nadprůměr, o to víc mrzí že to mohlo být mnohem lepší...

Filmy made by Disney jsou jedna velká bonboniéra - všechny kousky jsou plné cukru a vy jenom musíte mít trpělivost a prokousat se k těm, které vám opravdu chutnají dřív, než vám ty předešlé zkazí zuby... A přesně takovým chutným bonbónkem je Lemonade Mouth. Nemá cenu si nic nalhávat - pořád je to pohádka z pohádkového světa, kde všichni vypadají pohádkově bezchybně, všichni umí pohádkově hrát a zpívat a všichni (až na pár těch trošku zlých, samozřejmě...) jsou pohádkově dobráčtí a zásadoví. Ale určitý progres se upřít nedá a zejména hudební stránka filmu je bez debat výborná a ústřední Determinate je prostě chytlavější než... něco co hodně dobře chytá :D Vývoj Disneyho hudebních filmů je jako lanovka na vrchol hory. Po zastávkách HSM, Camp Rock, Hannah Montana a Lemonade Mouth se pomalinku šoupe k vysněnému vrcholu - skvělému hudebnímu filmu. Tahle není špatná, ale k vrcholu je stále ještě poměrně daleko...

Perfect-ní to tedy rozhodně není, ale přesto stačí Universalu tento jediný film, aby vyvážil všechno dosavadní Disneyho snažení na tomto poli. Největší zbraní je acapella pojetí všech písní, z kterých se tím pádem stává svébytný umělecký počin a co víc - v některých případech opravdu lepší než originál. Pro mě osobně ale film nasbíral nejvíc bodů za připomínku mé srdcovky Breakfast Club, která se táhne celým filmem jako zlatá nit. A i ten kousíček Don´t You Forget About Me v podání těch holčin mě prostě dostal, geniální aranž. Prostě nadprůměrný hudební film a to se také cení. Zasloužených 80%.

Jako bych si objednala pizzu a přinesli mi rozbleptané hranolky... Takže nejenom že to bylo jiné, ale taky hrozné. Alespoň já osobně jsem podle traileru čekala úplně odlišný příběh, moje plánovaná dějová náplň byla (SMĚŠNĚ LACINĚ) vyřešena už po třinácti minutách, což by samozřejmě nehrálo roli pokud by NĚCO následovalo. Jenže zbylá hodina a půl je jenom jedno velké nechutné nic. Podobná příběhová šablona už byla použita stokrát předtím a zhruba šestadevadesátkrát líp... Osobně nechápu Emmu Watson proč do takového scénáře šla, má rozhodně na lepší filmy a jen její nesporný talent u mě vytáhl tento výtvor nad bažinu odpadu... Uznávám, že jsem možná v tomto případě malinko subjektivní a minimálně zatuchlý filmový průměr to je, jenže nevyužitý potenciál mě bolí a těch 87% mě přímo pálí do očí a tak nemám jinou možnost...

Mezi slepými jednooký králem... Seeker rozhodně není bezvadný, přesto je to však pro fanouška fantasy (a čestného obyvatele Středozemě jako já... :) ) něco jako dvoulitrovka Pepsi po týdenním bloudění pouští... Zkrátka a dobře, v záplavě všech těch telenovel a ´už pomalu nevíme jak někoho zabít ale vy to furt hltáte´ kriminálek je to vlastně jediný fantasy vor, kterého se dá chytnout... Předlohu jsem nečetla, tudíž jsem nebyla zatížená zbytečnými předsudky, a i přes slabší momenty (zbytečné dějové linie) je to především naprosto fungující svět s propracovanou mytologií. Celkově povedenému castingu kraluje Bridget Regan, která je jako zpovědnice Kahlan prostě neskutečná. Další velké plus je Craig Parker, který hlavně díky geniálně ´klidnému a rozvážnému´ pojetí vystřihl jednoho z nejlepších a nejcharismatičtějších záporáků co znám. No a samozřejmě Nový Zéland, to musí být nejen pro Prstenofily doslova doping pro oči. Opravdu obrovská škoda, že tvůrci občas sklouzli ke "Xenovské" epizodní teen-zábavě, možná právě to stálo za diváckým odklonem a rozhodnutí ABC ukončit seriál. Tento svět si zasloužil víc než 44 dílů a hlavně: fanoušci si zasloužili tento svět. I přes své mouchy to bylo skvěle fungující fantasy-universum a žádná alternativa není na obzoru...

Takový předkrm od Johna Hughese před Breakfast Club... Místy neskutečně vtipné, po celou krátkou stopáž pak minimálně zábavné a příjemné. Silně nadprůměrná romantická komedie, která i po těch téměř třiceti letech bez námah smázne většinu dnešní produkce... A body navíc za úžasně přirozenou Molly Ringwald. S klidnou duší 85 %.

Fandit tomuhle seriálu je něco jako být vegetariánem u stolu se spoustou masa, salámů a dvěma bezmasými pokrmy... Je to prostě svým způsobem z nouze ctnost. V době, kdy obrazovky zaplavily sterilní kriminálky a tupé telenovely je zákonitě každý fantasy seriál cennost. Merlin je navíc žánrově primárně historické shakespearovské ´drama´ na motivy Artušovských legend a fantasy je až na druhé koleji. Tento fakt se bohužel krutě projeví zejména při samotném vyvrcholení příběhu, ale to bych nechtěně spoilerovala... Přes to všechno se opět ukázala síla BBC, která prostě snad ani neumí vyprodukovat špatný seriál, a v kombinaci s perfektním castingem a geniální hudbou je na celém Merlinovi paradoxně největším kouzlem fakt, že dokáže tak urputně chytnout a nepustit. Ano, stejně starý Artuš a Merlin je očividná ulítba pro teen-fans. Ano, některé příběhy by se hodily spíš do Animáčku než do jakékoliv verze legend Albionu... A ano, postavit celý seriál na tom, že Merlin musí svou magii tajit nebylo šťastné, hlavně z pohledu toho kam to vedlo (ale to bych už zase spoilerovala...). Ale přes to všechno je Merlin dokonale návykový a už po pár dávkách mu odpustíte téměř vše, jen abyste měli další.... Jediné, co mu nikdy neodpustím já, je přímo vyfackování scénáristů hodné finále. Ale cesta k němu zato stála... Má recenze 5x01/02: http://merlin.sff.cz/recenze-k-arthurs-bane