Trifi

Co ještě o Big Bangu napsat a nenosit dříví do lesa... Snad možná tu malinkatou drobnůstku, bez které by to bylo naprosto dokonalé: Penny. Je jasné, že pro fungování většiny scén musí být tahle postava co nejvíc ´antigeekovská´, ale občas tvůrci zajdou do extrému a to mi pak prostě kazí dojem. Aby i po oznámení toho nejznámějšího faktu z filmového nebo vědeckého světa zůstala civět s otevřenou pusou a zmohla se jen na vyjevené "What???" a vzápětí si objednala desítky bot... to se pak člověk zákonitě musí ptát, čím Leonard přemýšlí když o ni tolik stojí... Protože je víc než zjevné, že tihle dva se k sobě nehodí ANI NÁHODOU a tak tomuto vztahu nefandím, prostě nemůžu... Ale jak jsem řekla v úvodu, je to jenom drobnost kterou vždycky zasype lavina té nejlepší zábavy. A Jima Parsonse nejde nemilovat... :)

Nebýt Big Bang Theory, jednoznačně nejlepší sitcom všech dob, takto se musí o prvenství dělit se Sheldonem a jeho partou :) Největší zbraní Moderní rodinky je dokonalý poměr perfektního humoru a srdceryvných scén. Na sitcom je možná (zejména v prvních epizodách) kadence humoru trochu nižší, ale o to vypointovanější a hutnější je.

Bylo až k nevíře, jak dlouho zela v seriálovém světě díra s cedulí "pohádkový blockbuster". A je nesmírně potěšující, že ji nezaplnila jen tak ledajaká břečka, ale ta nejáčkovější směs...Tvůrčí duo Horowitz/Kitsis se nenechalo zahanbit a po Lostu přišlo s dalším zjevením na televizní scéně. Jen pevně doufám, že se poučili z chyb a tentokrát se vyvarují "syndromu rozplzlosti" který u mě pohřbil Lost takovým způsobem, že jsem ho nedokoukala... Zatím ale všechno perfektně klape a auru dokonalosti dotváří výtečný casting, herci prostě mají co hrát a do svých postav vklouzli s grácií. Nad všemi však přesto jako Burj Chalifa vyčnívá Robert Carlyle, který si svou (dvou)roli očividně náramně užívá a jednoduše si (určitě ne podle plánu tvůrců) seriál ukradl pro sebe takovým způsobem, že bych se vůbec nedivila kdyby se kvůli tomu malinko přepisoval scénář a Rampelník tak dostal více prostoru než bylo původně plánováno. Ano, je sice pravda že tato postava sama o sobě umožňuje hereckou exhibici daleko více než třeba Princ Krasoň... ale faktem zůstává, že se prostě pro tu roli narodil a nikdo jiný by ji neztvárnil líp. Suma sumárum, pokud si "Bylo, nebylo" nadále udrží fantastický tah na branku a Rampelníkovi se dostane zaslouženého prostoru coby jedné z hlavních postav (nic proti zlé čarodějnici, ale v charismatu mu nesahá ani po podpatky...) tak budu dál spokojeně vrnět blahem... EDIT: Má recenze po devíti dílech 2. řady -http://onceuponatime.sff.cz/bylo-to-lepsi-nez-jsme-cekali-nebo-nebylo/

Hodnotit Falling Skies po první sezoně je asi stejně vypovídající jako hodnotit hokejové utkání po první třetině... Spousta je toho naznačeno, ale je jasné že tohle je seriálový oběd o více chodech. Ale dost už těch přirovnání, stojí FS za shlédnutí nebo je lepší pošetřit čas na jiné seriály? Jak už bylo naznačeno, největší slabinou FS bude pro většinu hlemýždí tempo, ve kterém se děj sune kupředu. Je sice možné, že někomu se právě pro tohle bude FS líbit (a budou kvitovat snahu o co největší prokreslení postav) ale většině prostě bude chybět větší spád. Občasné zbytečné rozpitvávání nedůležitých dějových linií (přesun z bodu A do bodu B, vztah otec otec-synové, vztah otec-vnadná ošetřovatelka, atd...) zvládají herci obstojně a nedá se říct, že by někdo vyloženě nezvládal nebo přehrával (snad až na některé dětské herce) a "headliner" Noah Wyle si svou roli spasitele lidstva, všeznalého génia a starostlivého otce očividně užívá. Nabízí se srovnání s námětově velmi podobným seriálem V a nutno říct, že co do atraktivity bych to viděla tak 10:6 na body pro V. Ale pořád je to jenom průběžný stav a jak naznačily poslední sekundy desátého dílu, může být po konečném hvizdu vítěz opačný... Vizuální efekty jsou u obou seriálů stejně nízkorozpočtové, ale svou roli plní dokonale (snad jen ti roboti by nemuseli tak okatě připomínat chodící lampy...). Zatímco V sází na globálnější pojetí mimozemské invaze, FS se (zatím) zuby nehty drží úzkého pohledu skrze jednu skupinu přeživších. A právě to je (zatím) pro mě jeho největší slabinou, snad to další sezony napraví. Po prvních deseti dílech tedy otevřených 65%

Tenhle film je pro mě dalším jasným důkazem, že vnímání filmů prostě nemá logiku a stejně jako hudba nebo třeba požitek z jídla je to ryze subjektivní a krásně niterní záležitost. Muzikál ze střední jsem protrpěla, na Camp Rock bych už sice neflákla nálepku s varováním ministra zdravotnictví ale taky žádná sláva, ale "ze stejného těsta upečený" BandSlam mě přesto velmi mile překvapil. Což dosvědčuje pravdivost otřepaného přísloví, že když dva dělají totéž není to totéž... Samozřejmě, ani BandSlam se nemohl vyhnout několika více či méně trapným klišé, ale divákovi při tom rozhodně necukají koutky úst tak jako při jiných žánrových "skvostech". BandSlam měl prostě velkou kliku na onen neuchopitelný "faktor X" díky kterému z něj sálá vlna pozitivní energie a leccos mu tak odpustíte... Casting je divácky velmi vděčný - vždyť Lisu Kudrow musíme hltat vždy a ve všem a Vanessa se s Alyson předhání v tom, kdo je sladší... A k tomu jako třešnička na dortu David Bowie, jehož účast je sice okleštěna na nezbytné minimum, ale díky zajímavé scénáristické berličce se proplétá celým filmem... Jediným opravdovým negativem (možná spíš prokletím) filmu tak jsou názvy. A to jak přímo ze scénáře, tak ty z druhé ruky od distributorů. Nemůžu si pomoct, ale název kapely "Nemůžu dál, jdu dál" je prostě OTŘESNÝ. Onen rádoby "hlubokomyslný podtext" mě o parník minul a ikdyž se tváří nesmírně cool a oduševněle, pro mě je to jen a jen kýč bez smyslu a názvu. No a další várku smůly s názvoslovím naložil český distributor, který se chtěl svést na úspěchu Muzikálu ze střední a nechtěně tím způsobil, že značné procento potenciálních diváků tomuhle filmu ani nedalo šanci... Geniální a nedosažitelná Škola ro(c)ku je přece jen jiný level (i trošku jiný žánr...) ale BandSlam je v rámci hudebních teen-filmů jasný nadprůměr a aranž závěrečného songu je vymazlená lahůdka. ----- Hodnocení: 75%

Zasloužená filmová hostina, nebo jen osmý povinný zářez na docházkovém lístku s názvem Harry Potter? Těžko jednoznačně odpovědět, všechno je totiž hořce dvojaké, dvojsečné, rozporuplné. Monumentální bojové scény sice svou pompézností nostalgicky připomenou Pána prstenů, ovšem je jim věnováno nepoměrně méně času. Naprosto stejné negativum sráží i památné "duely" ( především Molly vs. Bellatrix), u kterých sice do morku kostí cítíte onu mimořádnost a epičnost, ale nemáte možnost je naplno procítit protože jsou okleštěny na nezbytné minimum. Zkrátka, David Yates se ukázal jako výborný šéfkuchař, který nám ale nedopatřením (?) připravil místo hostiny "jen" ochutnávku. Pokaždé, když má diváka na lopatě a už už ho stačí jen dorazit, nepochopitelně na poslední chvíli couvne. Je to nesmírně kruté, protože po nepochopitelně vatové první části bolí tyhle fofry dvojnásob... Co drželo režiséra na řetězu a nedovolilo mu rozpoutat pravé smyslové a vizuální orgie se asi nikdy nedozvíme, naštěstí i s ním ale dokázal vytvořit pětihvězdičkový film a hlavně jednoznačně nejlepší díl ságy (promiň Vězni...) rozdílem parníku. Konečně se totiž něco děje, konečně se máchá hůlkama ve velkém a konečně vylézají na povrch pravé charaktery a motivace... A ikdyž je tempo vražedné a revírem Stevea Klovese bylo vyklovat do scénáře opět pár pěkných nebojím se říct hovadin (jako například rádoby "vtipná" hláška Minervy, která zabije jinak jednu z nejpůsobivějších scén - přivolávání soch na obranu školy), neodradí mě to od maximálního hodnocení, protože si ho tenhle film jako celek prostě zaslouží. Vždyť mi dokázal otevřít ústa úžasem a dokonce i vypustit z očí trošku té slané kapaliny... PS: 3D opravdu výrazně nedoporučuji, tedy pokud si nechcete v absolutní černotě každou chvíli zvesela tipovat jestli vidíte stromy nebo Smrtijedy... ----- Plus: Akce, emoce, soundtrack, herecké trio Smith, Rickman, Radcliffe --- Mínus: Nedotažené scény, zbrklé tempo, děravý scénář ----- Recept: 50% kniha, 25% nezapomenutelné scény, 20% casting a herecké výkony, 5% režijní "jízda na půl plynu" ----- Hodnocení: 90%

Jsou filmy, které vás vlastně ničím konkrétním nesrazí do kolen, a přesto ve vás zanechají nesmazatelnou stopu a vy se k nim po čase znova a znova vracíte, protože vám dají ten jeden jediný a nenahraditelný pocit tam někde uvnitř vás... A přesně takový, a tudíž velmi vzácný, je Snídaňový klub. Není to salva kulervoucích hlášek, slzopudných přeslazených výlevů ani polonahých roztleskávaček. Je to "jen" sonda do několika "obyčejných" životů zdánlivě "škatulkových" charakterů. Právě svým nenásilným, zato excelentně promyšleným a zpracovaným pojetím je Breakfast Club zaslouženě kultovní záležitost a ve své podstatě dojemnější než Zelená míle a Marley a já dohromady. Určitě neosloví každého a to je jen dobře, nemá zapotřebí zaběhnutá schémata, ale těm vyvoleným dopřeje opravdu krásný zážitek. Zážitek, který svou náladou a "feelingem" výborně vystihuje geniální ústřední hitovka Don't You Forget About Me.----- Recept: 50% scénář, 25% John Hughes, 20% obsazení, 5% soundtrack ----- Hodnocení: 100%

Naprosto odzbrojující koktejl reálného dramatu a nejáčkovějšího britského humoru, který je navíc namíchán s precizností nejlepšího barmana na Bahamách. K tomu navíc skvělý soundtrack, magický Brighton a hlavně až nadpozemsky bezchybný, geniální casting. Tomu se prostě nedá nepropadnout... A je nevýslovná škoda, že vznikly pouhé dvě série, tenhle příběh si zasloužil dovyprávět... Prostě a jednoduše nejlepší britský seriál, a to o mnoho koňských délek...

Opravdu velká škoda, že se tvůrci spokojili s popcornovou jednohubkou, protože z námětu a castingu se dalo vytěžit daleko víc. Sice to nedopadlo vůbec tak tragicky jako třeba u Posledního vládce větru, ale i tak nevyužitý potenciál zamrzí. Těžko říct jestli je to víc chyba samotného studia nebo spíš naprosto neinvenčního a unylého Jona Turteltauba. Film stojí na dvou pilířích a jedním z nich je kupodivu příběh, který i pod tím nánosem popcornu a rutinérské filmařiny probleskává poutavostí ála Harry Potter. Kdyby se místo "atmosféry "neškodná Disneyovka" bral film jen o něco víc vážněji, kdyby o něco delší stopáž by umožnila obsáhlejší prozkoumání mytologie a kdyby byl do hlavní role učně obsazen někdo víc uvěřitelný, nebojím se tvrdit že by dost možná vznikla pětihvězdičková fantasy. Druhým pilířem je pak Nicolas Cage, jehož kariéra připomíná sinusoidu na asijské burze. Po několika vyložených přehmatech jako WTC, Next a Ghost Rider (ke kterému se bohužel vrátí) je ale díky Kick Ass opět na vrcholu a roli čarodějného mentora si očividně náramně užívá. Celkově tedy solidní prázdninová podívaná která měla rozhodně na víc. ----- Plus: Námět, Nicolas Cage. --- Mínus: Jen letmo načrtlá mytologie, stopáž, sterilní režie. ----- Recept: 35% námět, 35% Nicolas Cage, 30% nevyužitý potenciál ----- Hodnocení: 65%

Probudíte se společně s několika cizími lidmi v hotelu v opuštěném městečku uprostřed pustiny. Nevíte proč tam jste, kdo vás unesl ani co po vás chtějí. Všude vás sledují kamery, útěk je k ničemu protože vás přivede jen zpátky do stejného městečka. Ano, námět se možná až moc okatě veze na popularitě a schématu LOST, ale na mě osobně působí mnohem sugestivněji a přesvědčivěji než jeho "slavnější bratříček". Tady totiž tvůrci nemají potřebu na diváka vytahovat jednu rádoby "cool nevysvětlitelnou událost" za druhou (která v LOST mnohdy působí jen na první efekt a pak nevysvětlená vyšumí do ztracena...), děj sune dopředu celkem vysvětlitelné události a víceméně logické jednání postav. Jediné, co z toho trochu vybočuje, je postava recepčního - nevěřím, že by mu jeho úlohu v celém hotelu tak snadno uvěřili, nesnažili se z něj dostat informace a chovali se jako by tam vlastně nebyl... To stejné platí i pro osazenstvo čínské restaurace. A také fakt, že nikoho nenapadlo rozbít v hotelu kamery aby nemohli být sledování/posloucháni (až na jednu, zničenou v "záchvatu") , je jasná scénáristická berlička... Kolem a kolem, po pár dílech těžko říct kam bude seriál dějově i kvalitativně směřovat, ale s čistým svědomím se dá říct, že má skvěle našlápnuto zastínit i LOST..