Fredericus

Román jsem nečetl, film viděl dvakrát - už poprvé na mě zapůsobil svou atmosférou a stylizací, byť u předlouhého Mollyina monologu jsem se neubránil usínání; prozatím ho řadím mezi své oblíbené. Ovšem: později jsem měl možnost shlédnout jinou Strickovu joyceovskou adaptaci, tentokrát knihy, kterou jsem předtím četl (Portrét umělce v jinošských letech) a velmi si ji oblíbil - a byl jsem zklamán, ne-li zděšen: převod Joyce na plátno je v plné šíři jistě nemožný, možné ovšem je specificky rozvinout některé prvky z předlohy - namísto toho jsem byl svědkem vykostěného ilustrování "dějové" "linie", které jsem do konce přetrpěl jenom z jakési (zvrácené) zvědavosti. Je to i případ Odyssea? Zatím nemůžu posoudit.

Jelikož jsem (předem) četl tu Joyceovu knihu, musím konstatovat, že film nejen absolutně nevystihuje mnohovrstevnatost předlohy (je to jistě velmi obtížné, ale myslím, že určitým způsobem možné), ale ani "dějovou stránku" Portrétu nezpracovává nijak uspokojivě; výběr scén je pochybný. Je těžké točit film podle literární předlohy, aby nebyl pouhou ilustrací k textu, tento Strickův pokus jí je, a ne dobrou.

No, škoda že tam nehrála Vásáry Magdolna. Skvělé byly pouze části z Osvětimi.

Na to, kdy a s jakým záměrem to bylo natočeno, to myslím není až tak strašné, tedy po většinu filmu (ke konci přituhuje). Herecké výkony jsou dost nevyrovnané (R. Brzobohatý nehraje v mezích blbého scénáře vůbec špatně, totéž se ale nedá říct například o jeho filmovém synu Zdeňku Maryškovi), repliky ve snaze o dialekt jako obvykle nedůsledné; a ty rádobyfolklorní vsuvky mohly klidně chybět.

Na hře je skvělé především to, že ukazuje českému divákovi řekněme "evropský" pohled na kostnický koncil, kterým hýbaly opravdu jiné věci, než Husův proces. Studio "TV Constantia" je dosti vtipné, zato ty Kohoutovy vstupy z místa, na nichž mu myslím dost záleželo, pokulhávaly. Podle autorových vlastních slov (na LFŠ 2008) celá záležitost s fiktivní televizí tvoří torzo původního jevištního záměru jakési permanentní reportáže.

Ocenění zasluhuje především režisérova snaha sdělit něco "pouze filmovými prostředky", tj. (téměř) bez slovních dialogů.

Jde o zfilmovanou hru a je to velmi cítit. Ovšem ta podívaná! A nepříjemné pocity u žaludku mě provázely nejen v jejím průběhu.

Bildungsroman marxistického Krista latinskoamerické chudiny podle Sallese, a ještě k tomu zaostává za vlastní ambicí. Nicméně jisté kvality má.

K syžetu: nic nevyvrací národněsocialistické rasistické teorie výmluvněji než Žid v Hitlerjugend, nejen ve scéně z hodiny biologie.

Všudypřítomný "komentář" a bezohledné tempo mohou být pochopeny jako vyhrocená metoda režiséra, který bezevšeho diktuje, co si právě aktéři myslí atd. - a tím permanentně "rušeného" diváka tlačí ke kritickému odstupu, vytváří zvláštní atmosféru, podtrhuje "výsostnou filmovost" - a takto jedná zcela legitimně a snad výborně. Ale opačně to může být bráno jako ubohá literární adaptace, degradující aktéry na loutky a snažící se říct co nejvíc z předlohy najednou - ale zcela nefilmově, ba protifilmově. Ačkoli jsem v zásadě připraven té strategii z prvního důvodu zatleskat, overvoice mě celou dobu (a stále více) tak otravoval, že se přikláním spíše k druhé interpretaci (jistě také pod vlivem odsudků Alaina Robbe-Grilleta v Cinepuru 30/2003); viz též komentáře EdyS, FrodoFa.