Fredericus

Není to dokonalé, není to dokonalé, není to dokonalé – ale je to úžasné. Moje rezervovanost vůči "historickým filmům" byla přemožena.

Je pozoruhodné, jak je tento film dodnes působivý (také srovnám-li to s jinými snímky výrazně formovanými svou dobou, například If...), i když se nemůžu zbavit dojmu, že Sellersův Dr Strangelove je poněkud přepjatý. A ovšem anarchistický humor závěrečných záběrů je skvělý.

Může to být samozřejmě mystifikace, ale – kolik recenzních ptákovin (včetně některých komentářů zde) by nevzniklo, kdyby Carrière s Buñuelem vybrali raději název Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci? A zdalipak by se film dostal do kin ČSSR?

Obsah této surrealistické hříčky asi opravdu nemá smysl nějak vykládat a Buñuelovi věřím jeho smích nad takovými pokusy (zato si nejsem jist, jak to bylo s těmi kameny v jeho kapsách při premiéře). Rozhodně zavrženíhodné jsou snahy opatřit film nějakou současnou "surrealistickou" hudbou. Andaluský pes vyzní ve své bizarnosti právě tehdy, je-li doprovázen střídavě Wagnerovou předehrou k Tristanovi a Isoldě a argentinskými tangy, jak to činil Buñuel.

Lahůdka pro (alespoň částečné) znalce dějin západního křesťanství (kterým ovšem není proti srsti Buñuel). Živě si vzpomínám, jak mě v kinosále iritovaly (a nejen u tohoto filmu) reakce těch diváků, kteří evidentně nevěděli, která bije, ale pochechtávali se vždycky, když měli dojem, že je právě zesměšněno nějaké "dogma nebo co". (A odcházeli "s pocitem zadostiučinění".) Mléčnou dráhu lze totiž opravdu vnímat jako dílo radikálně proticírkevní (ale vskutku ne protináboženské) i "zaplacené Vatikánem", jak připomíná Crocuta.