lake-lake

taky se hlásím k většině, jen malá připomínka, nejsou to červi, ale larvy :) ...."He (father) said if you find a creek, follow it because that will lead to a stream and a stream will lead to a bigger river and that's where you'll find help."

Seriál mého mládí :)) Blond Jánošíkovi v sukních jsme fandili asi všichni. Chudá studentka v podnájmu s velkými černými brýlemi, prohnaná podvodnice v rajcovním kostýmku. Kdo by hledal souvislost? Jedna z mála tehdejších možností, jak nahlédnout do severských reálií. Úvodní znělka byla nápaditá a tak trochu strašidelná. Konec dobrý, i když nám mrška trochu zchudla. Ale zřejmě ne nadlouho !

Móóóc povedené české sci-fi. Petr Karel Jan Kostka v životní formě.

Nádherné, kouzelné, fascinující. Největší překvapení: happyend!

do poslední minuty vykalkulovaný film, červeno-zelený lepkavý bonbón, který tvrdí, že manipulace s lidským "štěstím" je přípustná a žádoucí

jedním slovem: hrůza. nebýt skutečných záběrů z Moskvy, dám tomu odpad. Co s týká literární činnosti Fredericka Forsytha, opravdovým majstrštykem a u nás dílem spíš opomíjeným je jeho sbírka povídek No Comebacks (česky Žádné stopy) - pět hvězdiček. Kam se hrabou jeho špionážní romány. Povídky mají velmi vyrovnanou úroveň, ale vrcholem jsou imho "The Emperor" (Císař) a "Privilege" (Výsada)

jsem jaksi rozpolcena = nostalgie a příchylnost ke sci-fi se při hodnocení (***) střetává s nevěrohodným dějem (co tady to velké Ítý vlastně pohledávalo? bylo jeho jediným úkolem zaskotačit si s pozemšťankou? ) no ale je tady například dojemná scéna s mrtvou laní ... budiž nám všem alespoň útěchou, že nikdy nezjistíme, jak vypadá TO, co si přivlastnilo tělesnou schránku Jeffa Bridgese

Klasika, kterou obdivuji, a zároveň k ní mám výhrady. Nebudu zmiňovat do očí bijící nadvládu USA ve všem ( tedy i v počtu unesených :) ; spíš mě docela vadí ten drsný způsob jejich náboru, zejména toho nebohého děcka. Mixér zpracovávající padající příbory nebo šrouby vyskakující z otvorů mřížky v podlaze patří spíš do Poltergeista. Tyhle scény dělají z CE3K slušný horor. Naopak mě vždycky znova spolehlivě vezmou scény jako Dreyfuss s mapou u železničního přejezdu, lidé spiklenecky čekající na noční leteckou přehlídku, a jako proiklad ošklivé vojenské helikoptéry (jako by vypadly z oka těm v Kozorohu 1), fake se zamořeným vzduchem a únik hlavních hrdinů k Devil´s Tower (včetně složité cesty k poznání, co je to sakra za divnej kopec) Bohužel, konec mě vždy dožere. Nejvíc potěší to, co není vidět, a proto se znovu a znovu zlobím na pana režiséra, že si dovolil nám mimozemšťany ukázat (takže tu hru skoro zkazil). Navíc jsem asi natvrdlá, ale nikdy jsem nepochopila, proč melodie, kterou vysílali sami mimozešťani, musela být převedena do znakové řeči, a proč se ji v závěru ítýs museli složitě učit (takže vymlátili pár oken)

Dnes jdu do kina, tak uvidíme. Mám přečtené všechny tři díly. Ten první je pro mě rafinovanou stylizací na detektivky Agathy Christie, kde jen Poirota vystřídal detektiv Kalle Blomkvist (můj hrdina z dětství :) Na Larssonových knihách mě zaujala zdaleka nejvíc jiná věc - schopnost autora podat čtenáři bez servítků politický marasmus, často podporovaný nedokonalou , polovičatou a nezřídka neférovou prací novinářů, zvláště těch zabývajících se ekonomikou - jejich naprostá volnost v tom, koho postaví na piedestal, a koho naopak vymáchají v bahně ( Miloši, s tím hnojem jsi měl pravdu). Odkazy na skutečné události švédské politiky včetně vraždy Olofa Palmeho dělají z trilogie daleko víc, než se na první pohled může zdát. Každopádně k přečtení vřele doporučuji! Po kině: Film mě až na pár výjimek příjemně překvapil. Scénárista vyházel z děje zbytečnosti (např. milostný poměr hrdiny s Cecilií a s Harriet, potlačen a pouze naznačen neortodoxní vztah Michaela a šéfredaktorky Eriky) a děj docela slušně odsejpá. Pár věcí je jinak, dost věcí chybí , ale není to tak úplně ke škodě. Mile mě překvapil výběr herců - konečně mohl člověk vidět zase normální tváře, žádné halyvůdské krasotiny.

učebnice a rejstřík snových absurdit, trenažér hrůz; mnozí z něj dodnes vesele a bezostyšně opisují