lake-lake

Romantický příběh přesně podle mého gusta. ( čili žádné "A jak to dopadlo?" "Blbě. Vzali se.") Čili se nevzali, a tím krásnější a bolestnější to je. Nádherná Smitty a šarmantní Joe Bradley, doplněni okouzlujícím vousáčem Irvem (scéna v kavárně, kdy Irv pochopí, že Joeova společnice není jen tako obyčejná holka, a snaží se to vyslovit, načež je kopnut , shozen ze židle a polit, patří k nejúsměvnějším momentům filmu) se pomalu propracují až k závěru, kdy pravidelně bulím, to když Anna dostane obálku s fotkama a navrchu je momentka s kytarou - a pak to vyznání: Řím, v každém případě Řím ... ! Protože ona od té chvíle věří v přátelství mezi národy, stejně tak jako věří v přátelství mezi lidmi.

pět * , i když je to první film, ze kterého se mi udělalo fyzicky špatně

Matrix je skoro jako Kristus - dějiny světa se dělí na dobu před Kristem a po něm, dějiny filmu na dobu před Matrixem a po něm. Je to tak dobrý film, že si skoro zaslouží, aby mu někdo konečně natočil pokračování.

mamma mia! Tak prý trhák sezóny. Přesto jsem od toho nic nečekala a přesto jsem byla zklamaná. Atmosféra ostrova se mě nijak nedotkla, a to zřejmě ze dvou (hlavních) důvodů: za prvé, celý film jsme přesvědčováni o tom, že se chystá velká svatba, ale ono se vlastně vůbec nic neděje (a až na jednu zubatou rybu asi nebude co jíst..). A za druhé, Donna s dcerou sice na ostrově žijí mnoho let, ale spíš to vypadá, že se s místním bodrým lidem totálně míjejí. Jsou tam prostě zasazené jako dvě cizí figurky, a zvlášť Donna zamrzla ve svém vývoji někde po studiích. Pak už člověk začne analyzovat texty písní a objeví nesrovnalosti, kdy se kdo mohl s kým seznámit a kdy se asi tak Donna mohla procházet po nábřeží Seiny s Colinem Firthem, když ho potkala až v Řecku. Dávám si tři *** za to, že jsem to vydržela až do konce.