lake-lake

Dunivá hudba Richarda Wagnera (zejména Smuteční pochod) mi navždy zůstane spojená s Excaliburem. Nádherná Helen Mirren jako Morgana, okouzlující Merlin a věčně chybující panovníci (from zero to hero and back) ... Filmová báseň s mírně protrahovaným koncem a scény, které zapomněl cenzor (naštěstí) vystříhat. Klasika.

zaprvé, není to komedie. zadruhé, primárně nejde o svět módy, ale o to, jak funguje firma, kde se kvůli místu třeba i zabíjí. zatřetí, móda tomu dodává punc vyjímečnosti ( stejně lidi pošilhávají po světě pop průmyslu - být u filmu či pracovat v televizi je taky hodně free, cool a in). skvělá Meryl Streep (ale ne vždy úplně záporná), skvělý Stanley Tucci, naprosto úžasně záporná, křivá a nepoučitelná Emily Blunt; Anne Hathaway mě až tak neuchvacuje, a pro roli šedé myšky byla zprvu nedostatečně šedá. Naprosto mi ovšem neseděla postava Andreina přítele - ten byl tak kladný, že to bylo k nesnesení. tím pádem se přikláním k názoru, že happyend byl velmi nežádoucí. pár lidí tu psalo, že nepochopili scénu s převlékáním při cestě do práce - nemělo jít náhodou i několik různých dní, sestříhaných dohromady? :) zajímavé komentáře kaze, Nuach, kleopatra

pokud to mělo být erotické, pak jde o dvouhodinovou erotickou nudu; možná i proto, že hrdinové jsou dva naprostí loseři (ruština má pro tenhle typ lidí úžasné pojmenování [lišnyj čelavěk]. pokud bylo cílem vyvolat pocit zhnusení, pak se to autorovi docela povedlo - tím vůbec nemám na mysli tak omílané sexuální praktiky, spíš (a)sociální vyznění celého filmu. pro marlona branda by mi seděla jiná role - byl by úžasným Jokerem. erotické dusno si představuju trochu jinak - třeba Polanski ho imo docela umně vystihl v Hořkém měsíci. ty dva filmy mj. krom Paříže spojuje i to, že se v nich (a v podobně laděných filmech) vyskytuje osoba umělce - spisovatele, filmaře ... umělci zřejmě svůj sexuální život prožívají trošku jinak než zbytek světa :o) ovšem zatímco Oscar v Hořkém měsíci je docela stravitelný a životný, snoubenec Tom v Posledním tangu je prototypem šíleného a nepravděpodobného snímače života, levicový frajírek s kamerou zabudovanou ve své paži ...

Tolik klišé ve dvou hodinách filmu se jen tak nevidí. Snad jen pařížský taxík měl šťávu a atmosféru a nevyzníval úplně jako stylizace (až na tu konečnou srážku dvou aut). Být na tom v kině, asi neodejdu, ale doma jsem musela absolvovat několik zdravotních pauz.

jako by se režisér nemohl rozhodnout, co vlastně chce natočit ... pro mě slátanina

Další z řady bezradných "burtonovek", které nevědí, čím jsou. film nedává to, co poskytuje kniha: směsici neskutečna a absurdna, kterou vyrovnává fakt, že Alenka se vlastně nebojí, ačkoliv my prostě všem těm potvorám, co se kolem ní hemží, už od pohledu nevěříme. Všechno je zbytečně barevné, a Alenka přitom vždycky upoutávala svou bílo - černou barevností Johna Tenniela a tak to mám zažito i já. 3D je tady tak nějak navíc, zbytečně, film to nezachrání. Matematika Carrolla, který se zamiloval do své svěřenky, a věnoval jí vyprávění o ní samé, by film asi nepotěšil, protože nesplňuje základní magickou premisu, se kterou knížku psal: Svět je takový, jaký není.

i žena může být dobrým údržbářem :)

nechápu, proč se chlapi Sexu ve městě tak bojí ... prostřednictvím čtyř kamarádek mají unikátní možnost nahlédnout do ženských duší. nejsou to sice jeřábnice či pracovnice drůbežárny, ale i tak představují docela dobrý sociologický vzorek. a mají muže rády, což je přece fajn :))

těmto emocím se nedá věřit

první film, na který jsem šla úplně sama do kina. Militärhund přece musí být milý, i když štěká německy. ***POZOR*** Závěrečná scéna, kdy si velký pes přijde do vesnice pro svého uzdravujícího se zachránce, si vyžádá minimálně jedno balení kapesníčků.