Kinison

Už z názvu je jasné, že se jedná o parodii na The Beatles, která však byl v té době posvěcena i samotným George "The Beatles" Harrisonem. Kloubok dolů za věrohodnost, s kterou to točili, kostýmy, scény, záběry, některé momenty bych nedal ruku do ohně za to, že nesleduju originální záběr. Zábavné je to pro fanouška Monty Python a jejich "divokého" humoru. Kkaždopádně po hudební stránce pecka, už jsem si stáhnul album The Rutles a sjiždím ho; nejedná se jen o pouhé coververze, ale předělávky ve smysl "vezmeme základní linku, ale změníme text a vlastně i hudbu", kdo má ohrané Beatles, tak doporučuji pro osvěžení!

George Clooney natočil survival/sci-fi, který se napůl odehrává na opuštěné polární stanici a napůl na vesmírné raketě. Začátek vypadal slibně a pomalé tempo dodávalo na atmosféře zmaru a opuštěnosti, ale pak se to zlomí a je to blbé, táhlé, nezajímavé a nudné. Nedoporučuji, ztráta času, pustili jsme si to omylem.

Nejprosluněnější "horor", který jsem kdy viděl. Při druhém, delším, zhlédnutí mě bavil o něco víc, protože jsem si užíval detaily, a líbil se i manželce, která horory spíš nerada, ale v tomto případě o horor v podstatě nejde. Tento film rozhodně doporučuji. Je to zážitek.

Australský (řekl bych nezávislý) film o slušné holce z dobré rodiny, které se začnou dít jevy (pardon za mlžení, ale tím, že jsem sám nevěděl, na co vlastně jdu, mi postupné objevování toho, co se vlastně děje a co je ve filmu důležité, přišlo vlastně zábavné). Nezávilost dána tím, že film je rozdělen do "kapitol" (ne úplně jako u Triera), které mají svůj vlastní styl, myšlenku, postup, whatever a dávají režisérce měnit nálady a předemuvedené velmi flexibilně. Škoda, že toho trestuhodně nevyužívá jako zkušenější režiséři, i když několik scén je opravdu moc pěkných. Ppříběh zajímavý, spíše komorní drama o pár hercích, ale emoce a jistá překvapení tam jsou. Ikdyž si dovedu představit lepší využití formátu, tak tento film ve mně zanechal víc a hlubších emocí než spousta předvídatelných povchrních holywoodských blookbusterů, takže palec nahoru

Dokument o Quentinu Tarantinovi a jeho tvorbě, který chronologicky rozebírá jeho prvních osm filmů, které udělalal pro Miramax (Tenkrát v Hollywoodu je tam jen zmíněno, že vzniká). Mám QT a jeho filmy rád a tu jsem si doplnil informace, které jsem neznal, předpokládám ale, že pro znalce QT tam nic nového nebude. Velmi se mi ale líbilo zpracování, protože nemělo neduhy, které se mi nelíbily u dokumentů, které jsem tu nedávno zmiňoval: u jednotlivých aktérů se téměř vždy objevila jmenovka, která byla navíc hezky doplněna o ikony všech osmi filmů a bylo zobrazeno, ve kterých filmech herci hráli/producenti produkovali. Některé "historky z natáčení" byly místo pouhého vyprávění doplněny animovanými filmy/(skvělé!). Ke konci možná zbytečná dramatizace kolem Harveyho Weinsteina. Každopádně za mě dobrý a kdo máte rádi QT, tak si zajděte, hezky se na to dívá

Komorní drama, které se točí jen kolem rodičů a syna a toho jak se s touto situací vyrovnávají. Jiný příběh než v Manželské historii, ale dotýkající se podobného tématu. Komornější se zbytečně častými záběry krás anglického venkova, ale přesto zaujalo, protože jejich vztah mi připomněl některé vztahy, které jsou mi blízké, a donutil o nich přemýšlet jinak a stále ve mě rezonuje.

Dokument o tom, jak se natáčela Apocalypse Now a co za trable ji doprovázelo.Těm, kterým se film líbil, doporučuji, velmi vhodné doplnění, není to dlouhé. Zajímavé zejména díky nezávislému pohledu velmi blízké osoby, manželky Eleanor Coppola, která si během natáčení psala deník a pořizovala vlastní záběry. Říkám si, že i tento zážitek musel mít silný vliv na formování jeho dcery, režisérky Sofia Coppola (Virgin Suicides, Lost in Translation).

Korejský zombie movie, který mi přišel moc CGI a přehnaně "srdceryvný" na konci, nebavilo, Víc jsem se pobavil o prequealu TeneTu, který v IMAX dávali jako předfilm.

Bylo to barevné, blikavé, bylo to 3D, bylo to plné melodií, taková kopa videoklipů za sebou, holky to bavilo. Trochu mi vadila jistá bagatelizace hudebních stylů (rock je ten špatný, klasika nedostala ani prostor), ale Mr. Smooth Jazz mě dokonce pobavil :) Ani mi nevadilo, že jsem tomu moc nerozuměl, bylo to s holandským dabingem, čímž jsem přišel o hlasy hvězd v originálním znění, Když to neuvidíte, o nic nepřijdete. Pokud teda nemáte trolly výrazně v oblibě.

Hudbu Amy Winehouse mám rád a dle mě měla jeden z nejlepších hlasů té doby. Jako dokument mi to však přišlo řemeslně nevýrazné, každopádně oceňuji spoustu privátního materiálu a vynechání stylu "rozhovory s osobnostmi na téma vzpomínáme na xyz". RIP Amy ...