Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (1 338)

plagát

30 minút po polnoci (2012) 

Nakonec ty čtyři dám, ale je to hodně těsně. Začátek je zajímavý a atraktivní, jenomže pak se to zlomí a všechno se ukrutně vleče. Dvě a půl hodiny jsou vskutku dost a zejména první hodina se táhne hrozně moc. Chápu, že Bigelow chtěla být asi realitě co nejblíž, ale tohle je už lehce za hranicí snesitelnosti. Zero Dark Thirty stojí a padá na fantastické Jessice Chastain, která je celou dobu neuvěřitelně sexy a charismatická a ona to celé táhne. Když je slabší a nudnější pasáž, stačí se dívat na Chastain a utíká to tak nějak rychleji. Ostatní vedle ní jsou velmi slušní, přesto zanikají. Hodnocení zvedám o hvězdu hlavně kvůli závěrečné půlhodině, která je nabitá adrenalinem a je ukázkou precizní akční režie. Bigelow je opravdu v současnosti jediná žena, která je schopná konkurovat mužům v ryze chlapském žánru a dělá to moc dobře. Úvahy o tom, zda film vznikl brzy, nebo právě včas, si nechám, protože by asi nic moc nevyřešily. Zero Dark Thirty je velmi dobrý film, který doplácí hlavně na délku a možná až přílišnou snahu o autentičnost. 70%

plagát

Janíčko a Marienka: Lovci čarodejníc (2013) 

Překvapivě zábavné béčko, které si na nic nehraje a tím je sympatické. Wirkola dobře ví, co točí a podle toho to taky vypadá. Scénář nedává moc smysl, logických děr i náhod je v něm přespříliš, ale ono to vůbec nevadí, protože Wirkola servíruje parádní a zběsilou akci podbarvenou říznou muzikou, která baví po celou dobu a navíc parádně využívá 3D, které tedy vůbec není objevné a používá se tím nejlacinějším způsobem, nicméně to funguje. To pak milerád odpouštím i některé příliš tmavé a chaotické akční scény. Renner válí a roli si evidentně užívá, Arteton je nehorázně sexy a s bouchačkou jí to moc sluší. Na ústřední dvojku zkrátka radost pohledět. Stormare i Janssen jsou fajn, i když nemají moc prostoru. Takhle si představuju ideální béčkovou zábavu 21. století, při které si člověk oddechne a nemá pocit promarněného času. Wirkola prokázal, že stačí jen talent a trošku odvahy. Za mě rozhodně palec nahoru. 70%

plagát

Terapia láskou (2012) 

Russellovi tvůrčí pauza jen prospěla, protože se vrátil ve velkém stylu a vyšvihl se v naprostou extratřídu. Před tím, jak dokázal natočit vlastně tuctové romantické drama, se skláním a smekám pomyslný klobouk. Silver Linings Playbook (opět další film, který zabil český překlad) má grády a skoro po celou dobu jede ve velkém a svižném tempu. Russell si tu pohrává a když je třeba, zapojí ruční kameru nebo zvolí zajímavý záběr, čímž scénu povýší na jinou úroveň. Obsazení je naprosto famózní a nikdo nehraje špatně. Bradley Cooper jde úplně proti typům, v jakých jsme ho viděli a je to jedině dobře. Jennifer Lawrence je nádherná a hraje fantasticky (škoda tedy jen zbytečného makeupu, ale to je detail), mezi nimi to celou dobu jiskří a tak to má být. De Niro ve vedlejší roli otce taktéž fantastický a je vidět, že si to dokonale užívá. Je tu taky strašně moc emocí, které jsou nesmírně působivé. Za všechny můžu jmenovat třeba moment, kdy se De Niro jde Cooperovi omluvit za špatnou péči - neskutečná síla a zároveň velké herectví. Jediné, co vytýkám, je snad přehnaná délka a pár hlušších míst. To, že je tu tuna klišé a vše skončí vlastně happyendem, mi nevadí, ba naopak. Ani poselství tohohle filmu, které může na papíře vypadat lacině, nejde přehlédnout a možná leckomu pomůže v důležitém životním rozhodnutí. 85%

plagát

Nádherné bytosti (2013) 

Šílená nuda, kterou nespasí takřka nic. LaGravenese sice nabízí solidní vizuál a efektovou stránku, ale to mu absolutně není nic platné. Moc se mu nedaří vytvořit ta správná tajemná atmosféra a nedokáže ani zajímavě a uspokojivě vysvětlit celou mytologii a fungování Zaklínačů. Po celé dvě hodiny opravdu ničím nezaujme a není se čeho chytit. Všechno působí zmateně a divně. Obsazení se moc nepovedlo - Alice Englert je roztomilá, ale chemie mezi ní a Ehrenreichem nefunguje, protože on je zoufale nevýrazný a křečovitý. Irons a Thompson jsou výteční, co ale dělají v tomhle filmu, nechápu. Jednohubka pro teenagery, která opravdu není ničím víc, ač se o to hodně snaží. Bohužel zklamání. 30%

plagát

Snehulienka: Iný príbeh (2012) 

I když by mělo jít o pohádku, naštěstí to tak není a pokud ano, inspirace tvůrců pramení zejména z Grimmovské verze (dějí se tu hodně nepohádkové věci včetně vražd a sadomaso sexu), což se mi moc líbilo. Celý příběh je přenesen do moderní doby, což mu dodává punc nadčasovosti a celkové uchopení mě oslovilo moc a jsem rád, že jsem tenhle film viděl. I když je němý, má opravdu výbornou atmosféru (místy až hororovou) a vskutku pohltí. Nedílnou součástí je i hudba, která skvěle kombinuje tradiční španělské motivy s těmi dramatickými a je výrazná, což je u němého filmu důležité. Výteční jsou i herci, kteří až na malé výjimky zvládají ono expresivní přehrávání a nepůsobí u toho směšně. Zejména Maribel Verdú jako zlá macecha je fantastická a roli si užívá. Škoda, že film je trošku delší, protože o deset až patnáct minut méně by neškodilo a alespoň by tempo bylo rychlejší. Moc mi také neseděl onen potřebný motiv jablka, který se mi tu zdál až moc násilně přilepený. Ale to už jsou jen detaily, protože Sněhurka: Jiný příběh je vynikající pocta němé kinematografii, která možná vznikla na popud chváleného The Artist, ale osobně se mi zdá o kousek lepší a formálně ucelenější. 85%

plagát

Paríž-Manhattan (2012) 

Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40%

plagát

Paralelné svety (2012) 

Moc mě mrzí, že se budu opakovat, ale nejde to jinak. Stejně jako většina zdejších komentářů i já říkám, že jde o promarněný potenciál. Co je Solanasovi platné, že vizuál je fantastický a dokáže ho několika epickými záběry prodat, když vypráví triviální a milionkrát viděný příběh, který prostě nic nového nepřinese. Navíc si podkopává nohy tím, že na začátku vytyčí tři zásadní pravidla (která tedy mimochodem jsou tak rychle vyřčena, že je divák ani skoro nestačí přečíst, natož se v nich zorientovat), aby si s nimi v průběhu filmu hrál tak, jak se mu to hodí. Přiznám se, že to, jak funguje gravitace, jsem absolutně nepochopil, protože mi přišlo, že je to pokaždé jinak. Konec to bohužel všechno dost pohřbí a je nechtěně směšný, protože opravdu působí dělaný hodně narychlo, aniž by někoho zajímalo, co se dělo předtím. Naštěstí tu jsou kvalitní herci, kteří dělají, co mohou. Sturgess je sympaťák a oplývá slušným charismatem, Dunst si uhraje svoje, i když je tu na můj vkus moc nalíčená a chemie mezi nimi nefunguje úplně dokonale, pořád umí. Timothy Spall je asi nejlepší a nejzábavnější. Dvakrát škoda nedomyšleného příběhu, protože je vidět, že Solanas si věří a vizuál dokáže naservírovat famózní. Celkově vzato jde o průměr, nic víc, nic míň. 60%

plagát

Konečná (2013) 

Arnold je zpátky a je to setsakra dobře. Mohl se vrátit v lepším filmu? Těžko říct, protože Konečná je dělaná přesně pro něj. Hodně připomíná kousky, které točil dřív, ale pochopitelně je vše uzpůsobeno dnešní době a jeho věku, což mimo jiné znamená, že Arnie tu není tolik, jak by si někteří možná přáli. Jednoznačná výhra filmu je to, že se absolutně nebere vážně a shazuje sám sebe. Arnold si některé repliky vysloveně užívá a neustále pomrkává na své fanoušky. Ji-un Kim mu hodně pomáhá solidním vizuálem a slušnými akčními scénami, které nabízejí sem tam i originální nápady a kamerové záběry (pro mě osobně je honička v kukuřičném poli zvládnutá na výbornou) a divák se při nich rozhodně nenudí. Problém je všechno okolo - příběh se rozjíždí hodně pomalu a prostříhání o takových deset minut by neuškodilo, tempo malinko drhne a postava Johnnyho Knoxvilla je sice vtipná, většinou ale hodně násilně a to nepůsobí dobře. Škoda taky slabého a nevýrazného záporáka, kterého s přehledem zastíní jeho pravá ruka v podání famózního Stormara. Tenhle film je ale hlavně o Arnoldovi, který nám všem dá to, co od něj chceme vidět. Bodíky navíc přidává i to, že v dnešní době, kdy se spoléhá na realističnost, je příjemné sledovat relativně krvavé a nereálné akční scény. 70%

plagát

Hitchcock (2012) 

Nejsem nějaký velký znalec Hitchcockova díla, ale uznávám ho jako jednoho z největších režisérů vůbec. Takhle sterilní film si ale nezasloužil. Víc než co jiného je na něm znát, že jde o režisérský debut. Gervasi tu klouže hodně po povrchu a do hlubších rozměrů postav se bojí jít. To se potom může vynikající Hopkins snažit, jak chce, ale nic víc z toho nevytěží. Hitch tu působí jako malinko směšná karikatura, která si vlastně natáčením léčila vlastní démony a traumata. Slibovaného natáčení Psycha se snímek dotýká jen hodně letmo a vlastně se tu až snad na jednu věc nedozvíme žádnou zajímavost, která by stála za to. Hlavními trumfy tak zůstávají Hopkins s Mirren, kteří jsou výteční a v rámci možností dělají maximum. Příjemně potěší i Jessica Biel a Scarlett Johansson, které ovšem nemají moc prostoru. Scénář se zkrátka nepovedl a zaměřuje se na hodně věcí, aniž by nějakou dokázal zajímavě podat (manželská krize, boj se studiovým systémem, zjevování předobrazu Normana Batese). Ve výsledku tak jde vlastně jen o letmý náhled do historie Hollywoodu, ze kterého se ale bohužel nic moc zásadního nedozvíte a spíš se budete usmívat nad sarkastickými promluvami samotného Hitche. Masky jsou ale fantastické a Oscar není nereálný. Pro mě za tři a 60%.

plagát

Lincoln (2012) 

Pro politická dramata s historickým základem mám slabost, to se přiznám bez mučení. Je ale pravda, že Lincoln je hodně akademický, chladný a odtažitý a pro mimoamerického diváka velmi těžce stravitelný. Dvě a půl hodiny politických debat, handrkování a proslovů je opravdu těžký oříšek a zejména první hodina se táhne hodně a diváka slušně otupí. Spielberg je výtečný režisér, o tom nelze mít pochyb, atmosféru tvoří fantastickou, výprava a kamera nemají cenu komentovat, protože jsou bezchybné. Je ale pravda, že Lincolna dost adoruje, a i když se snaží trošku zachytit, že nebyl bezchybný člověk a doma mu to malinko skřípalo a se starším synem moc nevycházel, pořád je tam cítit taková úcta. Daniel Day-Lewis je fantastický a zřejmě už v jedné ruce třímá Oscara, protože evidentně hodně studoval a absolvoval populární a pořád ještě fungující "Stanislavského proměnu". Neméně skvělí jsou ale i Sally Field (jejich hádka před krbem je nefalšovaným koncertem obou) a Tommy Lee Jones, který ztvárňuje i hodně zajímavou postavu. U mě film osciluje přesně mezi třemi a čtyřmi, ale za závěrečnou půlhodinku, kdy sledujeme hlasování o zákonu, dám nakonec čtyři, protože natočená je famózně a má v sobě napětí, i když víme, jak to skončí. Trošku mě sice mrzelo, že slavný atentát se odbude jen slovně, na druhou stranu to ale tolik nevadí. Rozhodně lepší (a ne tak naivní a kýčovité) než Válečný kůň. 70%