salalala

Strašlivě nezajímavý a nevýrazný snímek. Peter Berg se tentokráte snaží o něco trochu jiného, než je u něj zvykem, výsledek je ale horší. Poctivá béčková atmosféra tu funguje, všechno má svižné tempo, problém je ale v příběhu, který by rád byl něčím víc než obyčejným thrillerem, takže v závěru předvede twist, který dojem trochu zkazí. Moc nepotěší ani několik logických lapsů a nesmrtelnost hlavního hrdiny, která je chvílemi do očí bijící. Berg dělá, co může a dějové nedostatky se snaží zakrýt akcí, která má spád, místy jí nechybí adrenalin a občas je snímána přes bezpečnostní kamery, což příjemně osvěží. Je ale prazvláštně sestříhaná, takže chvílemi se na ni dost obtížně dívá. Mnohem větší škoda je, že když už je ve filmu Iko Uwais, není moc využit, akčních scén tu má zoufale málo a jeho potenciál nedosahuje ani skutečné poloviny. Mark Wahlberg je dobrý, jeho charakter tentokrát ale není tak sympatický, takže si k němu divák hledá cestu trochu obtížně, ale nakonec se to asi většině z nich podaří. O ostatních asi nemá cenu se moc bavit, protože ani solidní Lauren Cohan, ani Ronda Rousey tu nejsou tak dlouho, aby něco zásadního předvedly, John Malkovich je pak vysloveně na ozdobu. Mile 22 není vysloveně špatný film, jeho osudu v kinech se ale nelze divit, protože není nijak výrazný a v podstatě nemá divákovi moc co nabídnout. 60 %

Naprosto zbytečný reboot, který ale nakonec nedopadl tak špatně, jak se obecně předpokládalo. Srovnávat tenhle film s del Torovými nemá smysl, protože Marshall zvolil zcela jiný přístup, neboť asi tušil, že jít do souboje s původní verzí je předem prohraný boj. Možná i proto absolutně neřešil příběh, který nedává vůbec smysl a je jen sledem různých epizod a přehlídkou ne úplně dokonalých digitálních efektů a různých monster, na kterých se tvůrci opravdu vyřádili. Když se Marshall snaží cokoli vyprávět a působit na divácké emoce, není o co stát a je to až trapné, jakmile ale dojde na akci, začíná ta pravá zábava. Jelikož se mu podařilo získat eRkový rating, nemusel se držet při zemi a je sympatické, že ho absolutně využil. Akce je tedy nádherně krvavá, nekompromisní a brutální a absolutně se nestydí za svou béčkovitost, kterou vystavuje na odiv a vysloveně si ji užívá. Naštěstí jí je tu dost a dost, po celou dobu je natočená výborně, svižně a i vzhledem k měnícímu se prostředí a protivníkům neustále baví. K absolutním vrcholům pak patří souboj s Babou Jagou, který mohl být klidně delší, protože je tak bizarní, až je roztomilý. David Harbour je v hlavní roli obstojný, a i když většina hlášek moc nefunguje a střílí vedle, je sympatický a Hellboye pojímá víc jako volnomyšlenkáře a ne tak tragickou postavu. Za zmínku pak stojí i sympatická a velmi dobrá Sasha Lane, své si uhrají i Milla Jovovich a Ian McShane, který ale evidentně jede na půl plynu. Hellboy ve verzi 2019 je zábavným béčkem, v němž není originálního vůbec nic a o nic moc se nesnaží. Jestli to k úspěchu stačí, musí posoudit každý sám. 50 %

Tarantino bez Tarantina a poměrně sympatický pokus o rádoby chytrý thriller, který bohužel skončil na půli cesty. Drew Goddard nemá problém s atmosférou a od začátku ji tvoří potemnělou a tajemnou a rozehrává docela zajímavý příběh o několika lidech v jednom hotelu. Zpočátku jede v relativně svižném tempu, odkrývá jen několik odpovědí a vysloveně diváka láká na další sledování. Postupem času ale tempo upadne a začínají se kupit otázky, na které nejsou odpovědi a ani samotná pointa příběhu není úplně uspokojivá a je na můj vkus až příliš nedořečená a překombinovaná, aniž by nabízela nějaké rozřešení. Goddard měl štěstí v tom, že se mu podařilo snímek naplnit solidním písničkovým i originálním soundtrackem a mohl se opřít i o docela slušnou akci, které je ale zoufale málo. Je ovšem znát, že má cit pro filmovost a některé momenty a scény jsou natočené parádně, podobně jako u akce jich je ale málo. Klíčové je ovšem obsazení, v němž hrají prim vynikající Jeff Bridges a Cynthia Erivo, které postupem času doplní Dakota Johnson, která konečně ukazuje, že umí hrát a je snesitelná a v závěru též Chris Hemsworth, který je ale na svou roli jakéhosi sektářského guru málo charismatický a démonický, tím pádem unylý. Bad Times at the El Royale je sympatický počin, který se pokouší o něco trochu jiného, než je v současném mainstreamu zvykem, potřeboval by ale lepšího scenáristu a trochu menší ambice. 60 %

Poctivé chlapské testosteronové drama, jakých se dnes už moc nevidí. James Mangold natočil v době digitálních a epických blockbusterů velkolepé, zároveň ale komorní sportovní drama, v němž je vše, co v něm má být a skvěle funguje. Od začátku šlápne na plyn a prakticky nezvolní až do konce, diváka uchvátí krásnou dobovou atmosférou, atraktivním tématem, krásnými auty a výtečně napsaným příběhem. Ten tedy nepřichází s ničím originálním a je svým způsobem šablonovitý, do karet mu ovšem hraje to, že jeho konec je nečekaný a zanechává trochu hořkou pachuť, čímž ho odděluje od podobných žánrovek. Závodní scény, zejména ta závěrečná, která má snad čtyřicet minut, jsou naprosto fantasticky zrealizované a nasnímané a nepostrádají potřebný adrenalin, i ty klidnější jsou ale výborné a fungují díky skvělému tempu, leckdy vtipným dialogům, především ale kvůli fantastickým postavám. Znovu pohublý Christian Bale s britským přízvukem je fenomenální a snímek si krade pro sebe, ačkoli Matt Damon s ním většinu času drží krok, za zmínku určitě stojí ale i Caitriona Balfe, která rozhodně nestojí v pozadí a v každé scéně překvapivě vládne a chemie mezi ní a Balem je až neuvěřitelná. Jestli lze snímku něco vytknout, jsou to přece jen trochu přehnaná stopáž, která drhne hlavně uprostřed a také samotný závěr, jemuž škodí, že má de facto tři konce, z nichž ani jeden není pořádně úderný, námitky lze mít i k určité šablonovitosti a předvídatelnosti záporných rolí. To ale moc na tom, že Ford v Ferrari patří k nejlepším filmům roku 2019, nemění. 85 %

Formálně naprosto dokonalý a fascinující film. Pawlikowski ho natočil v archaickém formátu 4:3 a všechny podstatné události umisťuje buď doprostřed, nebo dolů, takže si je divák musí mnohdy domýšlet. Ruku v ruce s tím jde opravdu nádherná černobílá kamera, která je poctou kinematografii šedesátých let, zároveň se ale nebrání moderním prvkům, jakým rozhodně je ruční kamera. Celý snímek má velice specifickou melancholickou atmosféru, která ve spolupráci s pomalým tempem proniká do divákova nitra a nechává ho prožít první velké strasti klášterní novicky. Autor si vypomohl i famózními hereckými výkony, které obstarávají Agata Kulesza a Agata Trzebuchowska, mezi kterými funguje zvláštní pnutí a emoce. Obsahově se pracuje hodně s náznaky, což není úplně dobře, protože pozornost se tím rozptyluje a někdy není vše úplně dořečeno a zanechává v divákovi zvláštní pachuť. Snímku by určitě prospělo pár minut navíc, protože některé věci se v něm dějí dost překotně a rychle a způsobují, že motivace hlavní hrdinky je místy dost nejasná. Ve výsledku je ovšem Ida hodně silný film, který se nebojí otevřeně poukázat na nehezkou minulost polského národa, zároveň ale dává naději. 70 %

Naprosto standardní životopisný film, který za pár dní splyne s mnoha dalšími. Je asi jedno, zda jste viděli Narcos, nebo ne, protože de Aranoa vychází z knihy novinářky Virginie Vallejo a jeho film je paradoxně o něco snesitelnější a jasnější. Některé epizody úplně vynechává, jiné dost redukuje a ani těch postav tu nakonec není tolik, což je jedině dobře. Jinak by ale film potřeboval být výraznější, protože tu zoufale chybí nějaká silnější a zapamatovatelnější scéna (jedinou krátkou výjimkou je snad jen ta se psem) nebo moment, který by se vryl do paměti. Atmosféra je potřebně hutná, lokace atraktivní a kolumbijská společnost je asi zachycena důvěryhodně, přesto je znát, že událostí, které se děly, je dost a dost a dvouhodinová stopáž je tím pádem málo a místy snímek působí překotně a chaoticky. Javier Bardem je ovšem excelentní, Penélope Cruz velmi dobrá, a jelikož jsou i životními partnery, chemie mezi nimi funguje parádně. Škoda, že Sarsgaard nemá více prostoru, protože takhle nemá moc co hrát a je jen jednou postavou z mnoha. Dojem autenticity pak sráží to, že snímek je natočen v angličtině, i když s USA nemá produkčně nic společného. Loving Pablo není ve výsledku špatný film, jen mu zkrátka chybí něco, co by ho odlišilo a něco, co by ho učinilo výraznějším. Škoda. 60 %

Překvapivě výborný film, který naše kina zcela minul, což je škoda. Joseph Kosinski v něm skládá poctu statečným hasičům, kteří bojují se živlem, nad nímž se nedá vyhrát, ale dá se alespoň zkrotit. Od začátku diváka strhne poctivou chlapskou a kamarádskou chemií, v níž je znát, že jeden by pro druhého umřel, a poměrně svižným tempem. Nebojí se ani nádherných obrazů nekonečně krajiny a zároveň i děsivých plamenů, s nimiž opravdu není žádná legrace. Postupně buduje vztahy mezi postavami, a i když ty jsou většinou načrtnuty dost černobílé, tolik to nevadí, protože jsou sympatické. Spolehl se i na výtečné obsazení, v němž nejvíce vynikají Josh Brolin a Miles Teller, velmi dobrá je ovšem i Jennifer Connelly, ostatní už pak nemají tolik prostoru, i oni si ale to své uhrají. Nejvíc asi snímek překvapí tím, že není moc akční a spíše se snaží ukázat běžný a rutinní život amerických hasičů a mnohým divákům odhalí i to, že hasičství není jen o hašení vodou, ale o různých protiohních, prosekávání únikových cest nebo kácení stromů. Vrcholem je pak samotný závěr, který je emočně neskutečně působivý, a i když divák tuší, jak to asi skončí, finále přece jen překvapí. K absolutoriu chybí přece jen méně patetismu a určité kýčovitosti a o něco kratší stopáž. Jinak je ale Only the Brave poměrně strhující záležitost, která si nezaslouží zůstat opominuta. 80 %

Třetí John Wick je pořád nadprůměrná akční podívaná, oproti dvěma předchůdcům už ale působí zbytečně ambiciózně a trochu na ně ztrácí. Chad Stahelski je mistr řemesla, protože akční scény umí jako málokdo a některé z nich mají hodně blízko legendárním krvavým baletům Johna Woo, jen škoda, že ty dvě nejlepší si "vystřílí" hned na začátku a pak už je nepřekoná. Moc dobře ví, že diváka udrží kromě brilantní akce, která střídá prostředí i použité zbraně, také množstvím lokací, které se tu pravidelně střídají, snímek tudíž není monotónní. Fanoušky pak rozhodně potěší i zapojení zvířat, která snímku dodávají i lehce humorný a originální nádech. Keanu Reeves je naprosto boží, vedle něj pak vyniká zejména Mark Dacascos, ostatní už mají prostoru výrazně méně, využijí ho ale na maximum. Vadou na kráse budiž už naprostá absence realističnosti, na níž si předchozí díly docela zakládaly, protože hlavní hrdina přežije úplně všechno a většina děje je až moc přehnaná. Zamrzí i pár nelogičností a paradoxně také i množství akce, které je ke konci až extrémní a potřebovalo by výrazně zpomalit. Třetí John Wick tak nejvíc připomíná výbornou videohru, u jejíhož hraní se všichni pobaví, chybí mu ale nějaká ta "duše". 80 % PS: Škoda, že tvůrci si nechali prostor pro čtvrtý díl, protože zakončení trilogie mohlo být nečekané a efektivní.

Hodně příjemná záležitost, která je v našich končinách dost neobvyklá. Přece jen romantických komedií se u nás moc netočilo a netočí a tohle je jedna z mála. Navíc je poměrně inteligentní, ironická, chytře napsaná a nechybí jí nenucený humor. Podskalský si pomohl velmi hezkou kamerou, tehdy obvyklou sytou barevností, nádherným snímáním "mefistofelky" a krátkou stopáží, v níž vskutku není místo na zbytečnosti. Taktéž tempo je natolik svižné, že to celé rychle uteče, aniž by něco vysloveně chybělo. Dobré je obsazení, v němž je nejzajímavější osobitý a specificky hrající Miroslav Horníček, který spíš glosuje dění a existuje, než že by vysloveně hrál, ale do role lehce přepracovaného se náramně hodí. Výborně mu sekunduje začínající Hlaváčová, jejíž stylizace do čertice je nápaditá, ve vedlejších rolích se pak "vyřádili" Jiří Sovák, Vlastimil Brodský a Rudolf Hrušínský. Potěší i to, že o nějaké politické angažovanosti nemůže být ani řeč a nebýt tu zmínka o JZD a scéna pobíhání v kravíně, nebylo by poznat, že jde o film z padesátých let. Občas si tedy tvůrci neodpustí nějaký ten nesmysl a motivace postav mnohdy není úplně vysvětlena, to ale tolik nevadí, protože Kam čert nemůže je svěží a inteligentní žánrovka, která moc nezestárla. 70 %

Těžká a nezajímavá nuda, která nedává smysl. Vejdělek rezignoval na jakoukoli nadstavbu a to, že neřešil evidentní a do očí bijící nesmysly a nelogičnosti (měnící se počet věží zámku, zlatý záchod, který nikdo nechce, přesto se neprodá), svědčí o tom, pro jakého diváka je film natočen. Děj tu prakticky neexistuje a vše je jen sledem scének, které jsou někdy poměrně vtipné, většinou však nenápadité, banální a s očekávatelnou pointou. Veškeré zápletky jsou předvídatelné, ničím nepřekvapí a ani režijně nejsou nikterak nápaditě řešené. Stopáž je přetažená, ačkoli jde o ten typ filmu, u něhož je jedno, zda trvá hodinu, nebo tři, a kdykoli k němu divák přijde, bude vědět, o co jde. Jediné, co stojí za zmínku, jsou herci, kteří dělají, co se dá a právě kvůli nim je film snesitelný. Mezi nimi vládnou upozaděná, ale zcela přesná Eliška Balzerová a Martin Pechlát, překvapením je přirozený výkon Yvony Stolařové. Hynek Čermák v hlavní roli je poměrně fajn, Tatiana Dyková zase úděsně přehrává. Bodík k dobru přidávají i vskutku epická a nádherná kamera a moc pěkná výprava. Poslední aristokratka není pro trochu náročnější publikum vyloženě divácké utrpení, jen je strašně nudná a utahaná. 40 %