Qitek

Na Scorseseho nečekaně velké zklamání. Scénu střídá jiná scéna jen tak, bez ladu a sladu, stejně jako postavy. Caprio netáhne. Damon je Damon. Nicholson mě až iritoval jak strašně moc přehrával. Zato Wahlberg, jak ho nemám rád, excelentní. Originál Volavka mě nadchla o dost víc. Byť jsem se snažil nesrovnávat. Just sayin

Kde je? Neviděl ho někdo? Prej u toho byl? Stál za kamerou a všechno to dirigoval. Já se na něj už dost těšil. Miluju jeho filmy! Tak kde je? Už uběhly dvě hodiny a já ho ani na okamžik necítil... No nic, snad příště. A prý u toho fakt byl. Leonardo DiCaprio byl famózní. Ale jen ten Martin Scorsese... Vážně to točil On? Já Vám nevím....

Tak dlouho jsem čekal a Martin Scorsese taky... Tak dlouho čekal prej. Výpravu měl na jedničku. Herce měl na jedničku. Mezi herci i poloboha D.D. Lewise... Upřímně nevím kde se to posralo, ale nemohl sem se zbavit dojmu, že prostě celý film tak nějak jen unaveně kočíroval a těšil se, až to bude mít za sebou. Ostatně jako já.

Nejodtažitější hlavní role (jeden z nejlepších hereckých koncertů všech dob), nejodtažitější režie (naprosto precizní P.T. Anderson, ostatně jako vždy), nepříjemná, nemainstreamová hudba (Johnnyho Greenwooda)... Pomalá a stejně jako režisér precizní kamera Roberta Elswita, který se svými dlouhými záběry vyhnal pár lidí z kina. Nepustí si vás k tělu. Nedozvíte se o něm z hola nic. Proč je takový.? Proč je Daniel Plainview takový...? Proč mi to nedá spát? Proč mě takový člověk fascinuje? Proč mám chuť se na tento film dívat stále dokola? Protože je jednoduše kus kinematografie. Kapitalismus vs. náboženství v plné palbě.

Nejkrásnější romanticky roztěkaný film ever.

Jeden z nejlepších filmových kousků devadesátých let. Paul Thomas Anderson se definitivně (po Hard Eight a Boogie Nights) zapsal jako jeden z nejnadanějších, nezásadnějších a rozhodně nejoriginálnějších režisérů své doby. A dodnes stále utvrzuje. 100% jak vyšitých.

Jediné co mě na tomhle "malém" hororovém majstrštyku zamrzelo, byly nesnesitelně odporné, až rušivé digitální triky. Vím, že film neměl zrovna velký rozpočet, ale co prostě nechápu je to, že při posledních (cca) 20minutách byly triky najednou na velmi dobré úrovni. ??? Frank Darabont je klasa a už teď jsem zvědav a zároveň pln obav z jeho režie k seriálu The walking dead.

Tohle byl můj filmový orgasmus v 99tém

Strašná píčovina. Ale dobře se na to kouká, pokud nejste epileptik.

Herecký, režijní, stejně tak i střihačský koncert. Sean Penn překvapivě neobvykle nijak nezaujal (I přes to, že hraje jako vždy skvěle). Naomi Watts a vůbec všichni, i v těch nejmenších rolích tu ze sebe ždímají uvěřitelné emoce, dialogy, gesta i beze slov. Ale to, co tu předvádí Benicio Del Toro... Je absolutní radost ho sledovat v každém záběru. Když přijede pozdě na své narozeniny a posléze oznámí své ženu onu tragédii. Jak to řekne. Jak se tváří. Jak se třese. Ještě teď se mi ježí chlupy na rukou. Koncert. Nemožný. Střih rozdělí diváky na dva tábory. Alejandro González Inarritu a jeho druhý film z trilogie o smrti u mě s přehledem převálcoval po sléze o krapet nevyrovnanější Babel i předchozí Amores Perros.