Janchor

Vůbec si nějak nerozuměli.

Poklad na dosah.

O nás s námi.

Dokud nechává Malick mluvit jen kameru a hudbu, je vesmír v rovnováze.

Drží si to náboj, kterej jde za rámec filmařský nostalgie, ale pak se MacGuffin ukáže v celý svý neinvenční nahotě a udělá to, co umí nejlíp – vyhodí proud.

Nejlaskavější coming out.

Že je autor chytřejší než já mi bohužel nezabránilo padnout v pozdních fázích do letargie větší, než v jaký se v tu chvíli nacházela libovolná z jinak fascinujících výkladovejch rovin.

Písničky jsou za plnej počet, zbytek kvůli nim netřeba přetáčet.

Na jedný straně elegantně silný karaoke Space Oddity, na druhý afghánskej kýč, uprostřed rozpaky.

Už mu to Call of Duty seberte.