mortak

Já chci mít ve stepařském sále taky vrzající prkno! Prvních patnáct minut sice velmi připomíná komunistické filmy ze stejné doby a Judy Garland oslavující písní při jízdě svůj traktor a matku přírodu je opravdu šílené WTF. Naštěstí se na scéně rychle objeví Gene Kelly a ošklivé káčátko Judy se začne měnit před očima (doslova - pro závěrečné, a dnes velmi slavné "Get Happy", které se točilo později, zhubla Garland o pěkných pár kilo). O děj naštěstí moc nejde, protože jen chabě spojuje skvělá taneční čísla dohromady.

Po většinu doby decentní parodie, ať už filmů s Johnem Waynem (Wilderuv opilec sidekickujici hrdinuv boj proti zlu), či femme fatale a la Marlene Dietrich. Občas se sklouzne k lidovému humoru (fazole), občas je to nádherně dada (příjezd do města, závěr). Pro mě solidní čtyři. Amici ten film trochu precenuji, ale budiž jim přáno.

Vhodné jako ukázkový příklad do školního předmětu "Začátečnické chyby scénáristů a režisérů". Na tomto obřím propadáku se dá demonstrovat mnohé. Například, že nevadí, když adaptujete starou slavnou knihu trochu jinak, ale že je pro scénář smrtící, když totálně změníte charaktery hrdinů. Udělat z Fogga naprostého pitomce, z Fixe postavičku jako z grotesky... no comment. Nedovolit hlavní hvězdě, aby si z toho dělala one-man show odkazující především na jeho starší filmy (takže hurá do Číny) a tím zlikvidovala kontinuitu scénáře. A když už bude mít někdo ve filmu cameo, tak ať souvisí s příběhem, a nevrazí se tam ve stylu "Máme Schwarzeneggera a nebojíme se ho použít". A hlavně se nenechat zblbnout vysokým rozpočtem.

Blake Lively v plavkách a nádherná pláž. Už to si tři zaslouží. Škoda té rodinné a psychoterapeutické omáčky okolo, která zabírá třetinu filmu, a je vlastně u tak jednoduché zápletky zbytečná. Hra na kočku a myš nepotřebuje motivaci a sáhodlouhé zdůvodňování.

To propojení klasického muzikálu s rozborem krize středního věku u bývalých G. I. moc nefunguje z pohledu celku, ale vůbec to nevadí, protože v jednotlivých tanečních číslech či scénách je tento film skvělý. Jen se Kelly asi nemohl rozhodnout, zda to celé má být posmutnělá fraška či rozverná komedie, a tak to míchal hlava nehlava dohromady.

Co se týče tance, tanečníků, choreografie, u nich je to jasných pět hvězd. Ale všechna ta profesionalita a nápady celovečerní film nedělají. Kelly sice rozlišil příběhy (klasická tragédie, fraška o morálce moderní doby, pohádka - opiový sen námořníka), ale už to neudělal s hudbou, scénou, kostýmy a ostatními složkami. Výsledkem je emocionální otupění obyčejného diváka, který vlastně sleduje neustále to samé. Tak zanikne i využití Šeherezády Rimskij-Korzakova v Sinbadovi Námořníkovi, nehledě na to, že tím trpí příběh, který se řídí jeho hudbou, místo toho, aby hudba podporovala příběh. Na divadle s přestávkami by to byla pecka, film chce ale příběh s velkým P.

Je dobře, že tento film vznikl, protože BBC ve svých reportážích na problém mizejících indiánských dívek upozorňovala již několikrát. Toto je první článek, který jsem na dané téma četl, a nedávno vyšel další. Už z nich je patrné, že Wind River není detektivka, protože příběhy zmizení, znásilnění, a vražd indiánských dívek se sobě velmi podobají. Na začátku je vždy touha uniknout tomu království sněhu a ticha někam na jih, hledání chlapa, který ji ten sen umožní, či získávání prostředků na svůj sen z prostituce, a pak stačí jeden špatný stop ve tmě u silnice, nikdo ji nevidí nastupovat, nikdo nikdy neviděl toho zvrhlého muže uvnitř, a pak už se najde jen tělo, které kdysi bylo snící a toužící dívkou. Sheridan se tuto "obyčejnou" historii snaží poctivě zachytit, a i když se nevyhne různým klišé a jednorozměrným postavám, hlavní je zde síla příběhu.

O řád níž než jednička, protože scénář není spontánní, ale je z něho slyšet vykalkulovaný tikot hodin. Film začne emočně fungovat až v závěrečné třetině, kdy se jednotlivé linky začnou spojovat dohromady a začíná se vyplácet to velmi velmi pomalé budování příběhu. Ano, když v závěru zazní Vangelis a duše jedničky a dvojky BR se propojí, mám jako fanoušek slzy v očích. Bohužel právě to pomalé tempo ponouká k přemýšlení, a tady u mě Villeneuve tradičně ztrácí body. Postavy se v ději objevují dost chaoticky (prostitutka vejde a nikdo se na nic neptá), často se jede na spíše na efekt než na logiku (scéna s Elvisem), některé postavy jsou jednorozměrné a špatně napsané (chudák Robin Wright), či závěr vlastně popírá snažení všech postav filmu. U filmu, který má tak dokonalou kameru, zvuk, i hudbu, bych čekal stejnou investici do scénáře.

Dnes je již prokázáno, že si Charriere "přivlastnil" příběhy několika vězňů, které slyšel, učinil se jejich hrdinou a volně je převyprávěl. Trochu to ubírá kouzlo jedné z oblíbených knih mého dětství, ale na druhou stranu věznice na Dábelských ostrovech byla reálná až moc. A film se právě na tuto skutečnost zaměřuje. V epizodické knize je pobyt na samotce jen jedna z kapitol, nikterak dlouhá, nikterak výjimečná. Steve McQueen z ní učinil nezapomenutelné vítězství lidského ducha nad terorem. Kniha je taky hodně sebestředná, a Motýlek z ní vychází skoro jako superman. Spojením příběhů několika Motýlkových spoluvězňů do postavy Degy vznikl nádherný dramatický oblouk, dodávající filmu další rovinu, která knize chybí. Pokud si mám vybrat mezi knihou a filmem, v tomto případě vítězí film na plné čáře. Hey you bastards, I am still here.

Rutinní filmový přepis x-té knihy rutinní knižní krimi série. Není moc co kritizovat, ale taky moc co chválit. Aspoň že Liam Neeson znovu prokáže umění telefonovat...