chevronman

Jednou to přijít muselo (jen jsem netušil, že to bude takhle brzy), Star Wars začínají s přibývajícími filmy sračkovatět (i když horší než Epizoda II. to nebylo) a já stále nejsem schopný říct, jestli se mi Rogue One líbilo, protože to byl dobrý film, nebo proto, že to bylo prostě Star Wars. Každopádně musím přiznat, že jsem se u první orzpačité třetiny filmu zoufale nudil a hledal jakýkoli záchytný bod, během něhož bych si mohl říct: Jo, to je opravdu dobrý Star Wars film. O postavách a jejich motivech jsem věděl pramálo, proto jsem si k nim nevytvořil žádný vztah, a tudíž jsem jim nemohl ani fandit a bylo mi tak nějak jedno, jak to s nimi nakonec dopadne. To se zlomilo zhruba ve druhé polovině filmu, což je podle mě špatně. Film tohoto formátu by měl zaháčkovat diváka od začátku. Když jsem odcházel před rokem ze sálu po Epizodě VII., bylo to s pocitem, že ten film musím vidět v kině znovu. Když jsem opouštěl kinosál po Rogue One, říkal jsem si, že si počkám, až to vyjde na kulaté placce, protože za kino se mi platit pro tento film nechce. Chrochtat blahem jsem začal až při závěrečné bitvě a na samotném konci filmu, kdy se vesmír Rogue One začal propojovat s Epizodou IV. Mé chrochtání došlo svého vrcholu při nástupu Vadera na plátno v plné polní, což byla na celém filmu opravdu jediná nezapomenutelná věc, která čpěla osudovostí. A v době, kdy dopisuju tyto řádky, si vlastně uvědomuju, že Rogue One je úplně zbytečná jednohubka, bez níž by se filmový průmysl i divák v pohodě obešel.

Herci špičkoví, lokace luxusní, scénář geniální a režie skvělá. Chvíli jsem váhal, jestli dát čtyři nebo pět hvězd, nakonec zvítězil rozum nad opojením z čerstvě dokoukaného líbivého seriálu. Přeci jen všechno to načančané prostředí a škrobeně pohlední lidé mi vadili. Možná luxus do tohoto prostředí patří, ale chyběla mi jistá syrovost. Navíc, ačkoli mám Toma Hiddlestona docela rád, mi Tomův perfektní úsměv, který byl reakcí na jakkoli špatný vtip Hugh Laurieho, trochu vadil. Některé postavy pro mě také byly málo uvěřitelné, nehledě na to, že Hiddleston v roli Pinea měl prostě z prdele kliku na správný lidi, kteří mu chtěli pomáhat. I přes to všechno ale seriál šlapal jako po másle, všechno do sebe skvěle zapadalo a gradovalo a těch šest hodin krásně uteklo.

Pilotní díl mi sice připadal slabší, ale postupem času se seriál rozjíždí a nabírá grády. Ano, v tomto formátu nejde moc dobře vyprávět nějaký velký příběh, ale i vztah dvou lidí, vysokoškolských studentů, může mít silný náboj, což dva hlavní protagonisté mezi sebou mají. Ať nad seriálem přemýšlím, jak chci, zdá se mi v rámci tohoto formátu skvěle zvolený věk hlavních hrdinů a v podstatě i všechny problémy, které k této životní etapě patří. Co však považuji za zásadní, je to, že prostřednictvím záběrů na monitory počítačů či displeje telefonů tvůrci umějí zdatně vyprávět emotivní příběh vztahu na dálku. Někomu možná téma seriálu připadá banální, ale seriál si evidentně nehraje na monstrózní psychologické drama, které by mělo udělat díru do světa. Plus mám rád Holešovice a Berlín.

Neviděl jsem verzi, která běžela v kině, protože nevěřím filmovému DC vesmíru natolik, abych za něj utrácel peníze v kině, pustil jsem si proto rovnou verzi rozšířenou. Bohužel rozšířená verze zhruba o čtvrt hodiny protáhne vaše muka při sledování této sebevražedné nudy. Suicide Squad prostě není dobrý film a sledování, jak dochází k pomalému zabíjení značky, docela bojí. Před tím, než jsem si film pustil, jsem měl špatná očekávání a ta byla naplněna. Mizerný soundtrack, nudná akce, pitomý dialogy. Jediná dobrá věc na celém filmu je Harley Quinn, protože se na ni dobře dívá. Zbytek filmu je unylá blbůstka bez šmrncu a vtipu, i když potenciál nabízí. Warneři si mohou udělat další zářez, pokud jde o zabitý potenciál. Za sebe 40 %.

Kdybych měl čerstvě po lobotomii, dal bych tomu samozřejmě čtyři nebo pět hvězd. Žel bohu lobotomie mě minula a tudíž i možná pečlivě skryté, možná jen nepovšimnuté kvality filmu. Příběh byl vskutku dost jednoduchý a přímočarý, avšak od prvních minut předvídatelný, postavy se chovaly tupě a nelogicky (ale kdo dokáže pochopit chování lidí ve světě tak bizarním, že populace schvaluje jednou ročně vraždění bez zábran), až občas bolelo jejich chování sledovat. Vlastně jedinou pozitivní věcí na celém filmu zůstává vskutku zajímavá premisa, s kterou se tu nakládá příliš fádně a tuctově pro zaujetí širokého spektra publika (i toho po lobotomii).

Vlastně docela jednoduchý, avšak skvělý, dojemný a silný příběh vyprávěný z perspektivy malého chlapce, který vlastně ani netuší, že uvězněním v jednom "pokoji" je na něm a jeho matce pácháno nějaké zlo, protože nic jiného než "pokoj" ani nezná. A o čem chlapec nic neví, to doplní jeho bezbřehá fantazie. Po shlédnutí filmu nelze než obdivovat nezměrnou dětskou fantazii a konzistentní způsob, jakým je příběh vyprávěn. Možná nehodnotím zcela objektivně, neboť mi úsudek zakalily emoce, ale tento film si rozhodně zaslouží plný počet.

Z milosti a z lásky k tomuto kultovnímu seriálu dávám tři hvězdičky. Čekal jsem, že 10. série se bude nést v trochu velkolepějším duchu a že děj této šestidílné minisérie se zaměří na jedno téma, které nám zůstalo nakousnuto v posledním díle deváté řady. Místo toho se k nám dostala prostě jen obyčejná série s průměrnými díly, na které by nikdo nekoukal, kdyby věděl, že jich bude ještě dvaadvacet. Ano, plnohodnotnou sérii, která se nese v tomto duchu, by už asi málokdo překousl. 10. řada je prostě velkým krokem zpět do devadesátých let, která nemíří k případným novým divákům, ale naopak se snaží zaujmout ty, pro něž jsou Akta X kultovní záležitostí, tedy ty, kteří poctivě sledovali předchozích devět řad. Čekal jsem velkolepé vyřešení a rozpletení celého seriálu á la film z roku 1998, místo toho jsem dostal průměrný epizodický seriál, který dnes už nikoho nezaujme.

Tak tento cyklus mě hluboce zklamal. Čekal jsem, že mi pořad některé subkultury přiblíží a že je lépe pochopím, ale ono nic. Když jeden díl trvá 25 minut, tak vidět na ploše 5 minut to, jak někdo sprejuje na zeď, nepotřebuji. Já vím, že sprejeři sprejují na zeď. Co by mě ale zajímalo, je to, co je k tomu vede. Čekal jsem, že celý cyklus půjde do hloubky a ozřejmí mi věci jako třeba, co ty lidi vede k tomu, aby se prezentovali, jak se prezentují, jak se k určité subkultuře dostali atd. Místo toho pořad ukazuje pouze to, že tady ty subkultury jsou a nic víc... Celé mi to připadá jako zmatený sestřih nějakých nesmyslných záběrů.

Primitivní zvyky, které dokáží zničit život nejednomu člověku, aneb film o tom, že ateismus je vlastně fajn.

Opravdu silný příběh o tom jak jedna lež může jednomu člověku zničit život v malém městě, kde jsou všichni (i učitelé!) skálopevně přesvědčeni o tom, že děti ve školce nelžou, ačkoli by takový učitel v MŠ měl vědět, že tyto děti lžou nejvíce, ačkoli nevědomky. Už dlouho mě žádný film nepřikoval k pohovce tak jako tento.