chevronman

Terapii (ne tu seriálovou, tu skutečnou) jsem podstoupil, dělám si i dva psychoterapeutické výcviky, takže se odvažuji tvrdit, že do procesu terapie mám trochu vhled. Marek Pošta interpretuje, radí, soudí, nehledě na to, že ji provádí ve svém domě, kde (ve třetí řadě) jeho přítelkyně v kuchyni vedle vaří nebo si její syn hraje s basketbalovým míčem. Zkrátka Marek dělá zkrátka všechno, co do terapie nepatří. Nicméně rady, interpretace, podsouvání i soudy do tohoto seriálu patří. Mnohdy to, na co přicházejí klienti v seriálu během týdnů, může zabrat i roky terapie, kdy celý proces, zdá se, jako by stál na místě, a to by nebylo divácky atraktivní. V tomto případě to je spíše filmařský postup, ukazuje ale, jak terapie nemá fungovat. Co se mi ale na seriálu líbí, je částečná detabuizace psychoterapie pro veřejnost, ukázka toho, že není nic divného, když tam člověk chodí, a zároveň si užívám silné příběhy klientů, kteří k Markovi docházejí (slovo pacient by nemělo v seriálu zaznít, Marek není lékař). Postava Marka Pošty je však pro mě velice nesympatická. V terapeutické místnosti káže vodu, v osobním životě pije víno a chová se jako idiot bez špetky sebereflexe, což se odráží na kvalitě jeho vztahů. Celkové ale, pominu-li Markovy nedostatky osobní i profesní, jsem si seriál užil.

Mám ohledně tohoto seriálu velice rozporuplné pocity. Je totiž vidět, že se do něj nalilo dost peněz a zpracování má vysokou úroveň. Co mi ale vadí, je to, že se to naprosto míjí s románovou předlohou. A to ne ani tak příběhem, ale tou atmosférou. V seriálu Hlava 22 je všechno tak vážné, i ty momenty, které by měly být vtipné, vyznívají spíš vážně a celým seriálem se jako červená nit vine spíš tragika válečné mašinérie. Hellerů román poukazuje spíš na absurditu války a i ty nejtragičtější momenty znějí spíš zábavně a Heller je v románu vypráví s až cynicky vtipným nadhledem, který mi v seriálu chyběl asi nejvíc. Nicméně seriál vede k zamyšlení, nakolik je oprávněné srovnávat knižní předlohu a filmové či seriálové zpracování. Tento seriál je zkrátka svébytné umělecké dílo a jde si svou cestou, což může některé fanoušky románu poněkud rozladit.

Ono to nebylo zase tak špatné. Když jsem přepnul na autopilota. Kdyby to ale nebylo k prasknutí nacpané popkulturními odkazy, užil bych si to mnohem méně, a postavit film právě na tom, pro mě osobně moc nefungovalo. Ano, rozplýval jsem se blažeností nad hudbou Alana Silvestriho, který hudebně odkazoval na Back to the Future, ale to bylo takřka všechno. Na mnoha místech bylo využito "filmových" berliček, které mi připadaly až moc šroubované, přičemž závěr mi nápadně připomínal Karlíka a továrnu na čokoládu.

Byť byl rozjezd v úvodním díle poněkud nemastný neslaný, nemám s touto sérií žádný problém. Naopak se mi vizuál série dost líbí, hlavní obyvatelé TARDIS mi přijdou sympatičtí a jednotlivé epizody mi nepřipadají o nic horší než epizody s předchozími Doctory. A že se tam tlačí na genderovou a multikulturní vyváženost já jedině vítám. A ocenění si zaslouží taky Segun Akinola za skvělou hudbu, která je mnohem atmosféričtější než hudba Murraye Golda.

Nuže, atmosféra původních dílů se zcela vytratila a nejeden staromilec po zhlédnutí třetí řady Twin Peaks zakusí hořkou pachuť na jazyku. Dlouho jsem se s třetí řadou vyrovnával a říkal si, jestli se mi líbí, nebo ne. Pravdou ale je, že se mi třetí řada líbí. Je to na hony vzdálené původním epizodám, nicméně zamiloval jsem si bizarnost 3. řady, kde je evidentní, že měl Lynch zcela volnou ruku.

K seriálu jsem se dostal až letos a naprosto jsem mu podlehl. Je sice pravda, že začátkem druhé řady, kdy se z vyšetřování vraždy Laury Palmer stal trochu nepřehledný guláš, jsem ztrácel dech, ale s novou zápletkou moje pozornost opět ožila. I když někteří herci v mnoha případech docela přehrávají, tak nějak mi to k bizarnosti Twin Peaksu ladí. Těším se na třetí řadu.

Star Trek: Discovery je nabubřelá scifárna, která ale dává znát, že televizní tvorba pokročila kupředu a že ani takové hrané Star Wars na televizních obrazovkách není jen zbožné přání. Zatímco první půlka seriálu prostě trpěla tím, že musela budovat příběh a nevyhnula se tím pádem zajetým kolejím klasického televizního Star Treku, druhá půlka si jde svou vlastní cestou a naplno rozjíždí dějovou linku zrcadlového vesmíru. Jednu hvězdičku ubírám snad jen za to, že seriál tak trochu potírá trekovský kánon a za jisté logické přešlapy.

Tak tohle je hodně low cost. Na efektech, tedy aspoň na tom málu efektů při otevírání brány, si mohli tvůrci dát víc záležet. rekvizity rovněž vypadají dost levně, herci zrovna moc hereckého umu nepředvádějí, příběh je dost jednoduchý a všecko to spíš vypadá jako fanfilm. Nehledě na to, že to vlastně úplně přepisuje celý Stargate vesmír, takže film z roku 1994 a i seriál pak nedává žádný smysl. 3*** dávám jen z lásky ke značce.

Ale jo, ono mě to vlastně bavilo. Bylo to svižné, vtipné, akční. Ale nic to ve mně nezanechalo (a asi bych od Marvelovek čekal mnoho, kdybych chtěl, aby to něco zanechalo). Každopádně jde po Raimiho jedničce a dvojce o nejzdařilejšího Spider-Mana, který má však s komiksovou předlouhou jen pramálo společného. Což je věc, která mě docela mrzí. Komiksové zrání Petera Parkera bylo především o hledání jeho místa ve světě, což se nutně odráželo v jeho vztazích. V tomto filmu však vztahy Petera s ostatními byly upozaděny na úkor Peterova sebehledání coby hrdiny, který poměrně čerstvě nabyl své pavoučí schopnosti. Snaha tvůrců vyhýbat se vážné notě příběhu se jeví poněkud křečovitá a jako primární snahu filmu vidím zavděčit se divákům po nevydařeném Amazing Spider-Manovi, který však byl o kousek blíž komiksové předloze. Co mám ještě potřebu filmu vytknout, je ta zatracená multikulturalita. A MJ! Doufám, že v dalším díle MJ zázračně zkrásní.

Pobuřující, nonkonformní, neotřelé? Možná. Rozhodně však nádherné, vtipné, místy groteskní, občas tragické a smutné. Mladý papež je seriál o dospívání člověka v nové funkci, o hledání cesty papeže/sirotka, a nejen jeho, k Bohu i k sobě samému, nabitý briskními dialogy papeže se svými protivníky, během nichž divákovy sympatie k hlavní postavě absolvují cestu na horské dráze, která je zakončena emotivním závěrem, který považuji za jeden z nejlepších seriálových závěrů vůbec.