kleopatra

Thomas má vybráno. Svoje zásadní lidi povozí autem a my dostanem účtenku. Snažila jsem se, ale moc nepochopila, jak se stalo, k čemu dospěl. Máme si zas říkat: pod pláštíkem cynismu brouček? Ale proč, když syna odežene tim nejhnusnějším způsobem, s manipulativní milenkou se zdají být si rovni, se zjevně pošramocenou manželkou jede k rozvodu kvůlivá nevěrám a alkoholu, se sestrou (?) už to vůbec nerozmotaj, s průhlednym "kámošem" objasňujou nekalý praktiky na manželce, a matku se strejdou Alzheimerem nechá na liduprázdné pláži s páskou přes oči? Celou dobu má Thomas kukuč oběti a hraje ji tak dobře, že se jen pracně musí člověk alarmovat jakože proč by ho měl litovat? Lituju jen syna, ten byl dušička nezkažená. Jinak vlastně nevím, co se ode mne chtělo? Stejně ale doporučuju jakožto zvláštní, holt Švédsko/Dánsko. 3,5*.

Jsem jedním slovem nadšená a více slovy to bylo mnohem lepší, než jsem čekala - což měla být bohapustá onánie, ale ne, Sherlock sice hýřil efekty, ale ty jen sloužily třaskavé směsi svištícího děje a sympatického důvtipu, jakým byl vyšperkován. Že je Downey nedoceněný talent, říkám léta, teď snad konečně přijde zasloužený respekt, protože, a to si donesu polínko do lesa, udělal ze suchara rockovou hvězdu a z tohodle filmu hit.

Elegantně natočený, napínavý, skvěle obsazený, až teda na Afflecka a jeho typickej výraz - dvě mamutí vrásky na čele, mít tam píchlej botox, tak nezvládne nasranýho, ach jo. 4,5 *.

Už to nesleduju, abych zjistila, co se na tom muže komu líbit, ale naopak - co se na tom muže někomu nelíbit? Debru Jo Rupp nezřízeně zbožňuju od začátku.

Ty lidi hrajou s neskrývanou vášní, to se nedá přeslechnout ani přehlídnout, vzbuzuje to až bledou závist a zdá se mi, že čim jsou starší, tim jsou nějak pokornější a za tu příležitost pokecat si skrze kytaru vděčnější. Pěkný, chlapi !

Vytěšený filmy mužou zklamat, tyhle hádej, kdo jsem nikdy, protože s fiaskem se předem počítá, ale já se bavila skvěle. Mně vtipy nepřipadaly trapný a neoriginální, naopak, žasla jsem, že se toho v romantický komedii najde tolik k hlasitýmu řehotu. Poslední třetina se lehkosti prvních dvou trochu zpronevěřila, ale nikdo není dokonalý. I tak skvělá tečka dne.

Příjemný atmosférický horůrek v hlavní roli se Zeffirelliho Julií, za jejíž vlasy by se upsal ďáblu i Vidal Sassoon, dostane dnes jen za 3*, protože jsem si uvědomila, že jsem ho kdysi viděla a ... zapomněla na něj.

Walterovi se do bytu nakvartýroval Tarek s bubínkem a změnil mu pomalé umírání v život. Takové tiché filmové apely miluju. Vždycky se po nich rozhodnu žít.

Sledovat mladinkou Nereu Camacho, jak umí spontánně odehrát radost ze života i ze smrti, byl zážitek, ale mé 4* jsou tentokrát hodně na hraně, protože posledních 20 minut bylo bezostyšné natahování diváka na skřipec a potlesk v pokoji umírající hřebíčkem do rakve mého do té doby převládajícího dojetí. Z popela to pak vytáhly Camininy finální haluzky - jako bezelstně vztyčený prostředníček směrem k nebesům.

V rychlokvašenym a bezohlednym světě, kde má pravda tolik verzí, kolik je lidí a kolik je jejích příjemců, se našla bytost, která se vzdala kariéry i rodiny a upřednostnila cosi posvátného. Co to bylo, se dozvíme až úplně na konec. Sevřelo mi to srdce, přísahám.