Recenzie (384)
Vzkriesenie Valhaly (2009)
Estetické a filosofické zdroje jsou zřejmé, výtvarná krása nesporná, přesto je celkový pocit značně rozpačitý a mdlý. Inu,když se někdo tváří jako Tarkovský a Mallick, tak to ještě nemusí být mistr a génius.
(Ne)ľudský kšeft (2007)
Tak závažné téma si zaslouží více než podprůměrnou agitku na základě nepovedeného scénáře.
Noc patrí nám (2007)
Skvěle zvládnutá gangsterka a neuvěřitelný výkon Joaquina Phoenixe. James Gray je režisér, jehož je nutné podrobně sledovat. Talent se snoubí s odvahou, přesným výběrem herců a jistým vedením. Vznikl film, který se nepodbízí, ale pro souznějící diváky se stává drobným skvostem.
Milenci (2008)
Druhá spolupráce Graye s Phoenixem přináší neuvěřitelně citlivý, neokázalý a silný film, kde jsou všechny postavy outsidery i hrdiny, mají své velké sny, žijí své bohaté vnitřní životy i ten obyčejný malý život vně. Film je tak obyčejný a současně tak výjimečný. Už roky mne ve filmu nic tak neohromilo!!!
Nerovný zápas (1981)
Vítězství sice nepatří k vrcholům filmografie velikána Johna Hustona, ale i tento "pozdní sběr" dokazuje režijní mistrovství, ke kterému se dodnes filmaři jen občas přibližují.
Dedička (1949)
Už sám o sobě dokonalý román Henryho Jamese povýšil Wyler do filmového nebe. Ač zapřísáhlým odpůrcem zfilmovaných románů, tady se musím režijnímu mistrovství jen poklonit. Zcela právem jeden z 1001 filmů, které musíte vidět než umřete...
Dětská hodinka (1961)
Dokonale zneklidňující a zraňující film. Wyler se už v 61. dokonale zhostil citlivého tématu vztahu mezi ženami, vede ho citlivě a přitom mrazivě, je ohromující, jak se mu podařilo dotknout skutečné atmosféry doby, kterou dnes považujeme za tolik liberální. A obě herečky v hlavních rolích více než excelují!!!
Strašiak (1973)
Ze všech dvojic nešťastných tuláků jsou Max a Lion, Gene Hackman a Al Pacino snad ti nejopravdovější. Syrový a špinavý snímek, kde naděje od začátku není, je strhující cestou k sobě samému, k hledání i k pochybnostem...
Elitné komando (2007)
Brutálně drsný film, který se horem pádem valí, skáče, řítí, hřmí a duní. Režijní rytmus dávkuje Padilha ďábelsky přesně, strhává sebou celé salvy otázek a dává jen nejasné odpovědi. Právem vítězný film z Berlína.
Oči války (2009)
Zajímavý námět, excelentní herecký výkon, jinak plno klišé a vaty. Ke konci už jen dlouhá nuda.