huzgi

Celkově příjemný film, kterému čas přihrál zřejmě nechtěnou úsměvnou polohu. Když to nebudete brát příliš vážně, zjistíte, že svět podobných filmů, který je dávnou minulostí a toto je jedna z labutích písní, měl něco do sebe.

Jak rád bych tomuto filmu dal více, ale vždy po jeho shlédnutí mám pocit promarněné šance. Až moc je snímek poznamenán divadelní předlohou a divadlo vykrádá filmové prostředky. Vadí drobné nelogičnosti, schematičnost a už taky řádí zub času. Přesto je výkon Marlona Branda takový, že se vyplatí koukat opakovaně.

Svébytná roadmovie, steinbeckovsky laděný country muzikál. Neokázalý a o to více lidský film. Jak blízký je Eastwood poetice Kikudžira dalšího báječného milovníka jazzu Takeši Kitaneho.

Vyumělkovaný a neživotný film. Nekompromisní a nestydatý útok na cit. Prázdnota a prázdnota. Tradice španělského filmu může nabízet směr i sem, ale je to slepá ulička.

Dojemné pacifistické prázdno. Ne vždy jsou dobré úmysly korunované umělecky hodnotným výsledkem. Šťastné a Veselé je roztrhaný film bez hlubší dějové linky. Takřka vzorový příklad filmu a` la these.

Romantické filmy se točí podle stejného schématu. Na to lze přistoupit. Přesto míra invence a švihu je u filmu George C. Wolfa dost mizerná. Když už se film nadechne, hned zas vyfoukne. Škoda, nabízelo se více a zajímavěji.

Harrison Ford tento žánr umí, přesto je Firewall na hraně kýče a na hraně napětí. Film občas ztrácí tempo a smysl. V jeho průběhu se do hlavy vrací, jak moc lépe by se dal příběh zpracovat a do jakého skvostu vybrousit.

Blackmorův román lze jistě vytěžit mnohem lépe. Televizní zpracování z roku 1990 neurazí a ani nenadchne. Snad jen začátky Clivea Owena jsou důvodem pro bližší pozornost.

Laskavý seriál, kde kdekdo umře a ztracené lásky se nenaplní. Úžasný kousek, jak sladit osamělé příběhy do jedné velké ságy. Velmi obyčejnou cestou se dotýkáme toho nejdůležitějšího a prazákladního v nás.

Nesplněné vyhlídky. Od spojení Reitmana a Clooneyho jsem čekal rozhodně více. Od poloviny filmu se divák tak trochu těší na závěr, který je tak nějak až moc nezajímavě obyčejný.